Svět Motorů, červenec-prosinec 1967 (XXI/14-26)
1967-07-08 / No. 14
V Banské Bystrici, při výpadové silnici na Zvolen, otevřelo výrobní družstvo Kovohron nový autoservis. Vozidla zde přezkušují a seřizují pomocí nejmodernějších, většinou \zahraničních testovacích a diagnostických přístrojů. Kapacita servisu je 50 vozidel denně včetně mytí a mazání. Foto: Julo Koller SERVISNÍ DEN Jako motorista má člověk tak málo radostí, že si všechny ty velké chvíle svého motoristického života pečlivě ukládá do paměti jako nejkrásnějši a nezapomenutelné okamžiky. Prvním takovým dnem, kdy člověk nespi, je doporučené sděleni, že si máte vyzvednout svůj první vůz. Další velkou chvílí je první cesta s rodinou, první dovolená na kolech, první překročeni hranic, první havárka. Já mám teď další krásnou chvilku, kterou jsem ještě patřičně nevstřebal. Můj rodný značkový klub uspořádal pro své členy servisní den. Už dva dny dopředu jsem se těšil jako Pepíček na lízátko, přepečlivě jsem umyl motor a hodinu před stanovenou dobou jsem byl na místě. Jak vidno, nebyl jsem sám, kdo tenkrát nespal, a proto se nás tu sešlo víc. Pravda, byli tu někteří, kteří mluvili tak odborně, že jsem se hluboce styděl, naštěstí jsem nalezl velkou skupinu sobě rovných, kteří měli matné znalosti, kam nalit benzin, kam olej a věděli, kde je pojistková skříňka. Ostatní části pod kapotou byly pro nás něčím tajemným a záhadným, jako pro člověka z doby kamenné samočinný počitač. Kdyby mi někdo tvrdil, že mám plasmový motor, asi bych mu to nevyvracel. Kdo ví, zda ho opravdu nemám? Tyhle servisní dny, to je lahoda pro nás amatéry. Odbornici z jednotlivých služeb a servisů se nás neptali na něco speciálního, zřejmě cby nás nepřivedli do rozpaků a jestliže občas pronesli: natočte to, vždy prozřetelně ustoupili, protože zřejmě věděli, že tam mám „kvalt". Dokonce nám dovolili dívat se jim na zručné prsty a občas pronesli velikánskou moudrost, kterou jsme my prosťáčkové bedlivě registrovali. Vsadím se, že řada jejich rad byla španělskou vesnicí i pro ty, kteří mluvili tak odborně, až jsme jim záviděli. Víte například, že často bývá u Octávií ucpaná odtoková trubička pod karburátorem a že pak stoupá spotřeba? A stačí ji odšroubovat a ucpaný otvor odvrtat. Nebo víte, že u rozdělovače je třeba mazat občas i vložku mezi oběma samomazi.ými ložisky, která je ovšem normálně nepřístupná a musí se rozdělovač demontovat? A víte, že má embéčko ve světlometech odtokové dirky na vodu? A kde je v motorku stěračů doběhová brzda? A jak poznáte nedotažené svíčky a děravý plovák a podpálený ventil a „načasovanou" cívku? Vydejte se na takový servisní den! Vaše sebevědomí' povyroste nejméně o metr a možná, že si jednou sami troufnete i na seřízeni předpalu! AD. KUBA mu J ÚPRAVA (22-37-15): K. Helmich ★★★★★★ >00 >INI >00 < «/> D OUI oč a. 0 to LU 1<Oč U O t—oOOČ z >tut— to O Oč a_ LU to OL to _I O a. ZO < nu <>OQ NI Zlé jazyky v Americe říkají, že automobilové závody jsou v zemi proto tak populární, že lidé na ně chodí v naději, že na vlastní oči uvidí nějaké neštěstí. Pochybuji o tom. Věřím, že lidé chodí na závody, a hlavně na Indianopolis, očekávajíce něco neočekávaného. Letos během 51. ročníku si přišly na své především peníze. A nejen proto, že závod měl dvě jednání. Zajímavé je i to, že například Foyt dostal před závodem nabídku od firmy Goodyear v částce 100 000 dolarů zato, pojede-li závod na pneumatikách její značky. Tak či onak letošní Indy měl překvapení plnou hromadu. Napětí začalo už během vyřazovacích závodů (13., 14., 20. a 21. května). První den se na oficiální listinu startujících dostalo 25 jezdců, jejichž průměrná rychlost na čtyři kola byla kolem 264 km/h, tedy o 6!/i km vyšší než loni. Nej rychlejším mužem byl Mario Andretti (272 km/h). Diváky poněkud zklamal Parnelli Jones, jedoucí na turbínovém voze. Dosáhl rychlosti 265 km/h. Každý od něho očekával rychlost nejméně 270 km/h, ale málo lidí si uvědomovalo, že ač tryskový motor je téměř nezničitelný, vozidlo má desítky jiných součástí, jež mohou vypovědět službu. Proto jel Jones opatrně, aby se vyhnul eventuální poruše. Během tréninku například zničil tři převodovky. Vítěz z roku 1965 Jim Clark zůstal s rychlostí 263 km/h hodně pozadu. Jeho výkon ovlivnily špatné jízdní vlastnosti vozu Lotus-Ford. Loňský vítěz Graham Hill byl na tom ještě hůře. Nejen že jeho vůz Lotus-Ford „neseděl“, ale motor vozu téměř vařil písty. Hillovi se podařilo zničit tři motory, ale nepodařilo se mu dostat nad rychlost 260 km/h, která navíc ani nestačila ke kvalifikaci. Při dalších kvalifikačních jízdách již štěstěna Hiílovi přála, ale musel jet se záložním vozem. Kvalifikoval se i Rakušan Rindt. Hvězdy jako Mexičan Pedro Rodriguez, Novozélanďan Amon, Belgičan Bianchi a znamenití američtí jezdci Richie Ginther, Ronnie Bucknum a Jim Hurtubise štěstí neměly. Před závodem protestovalo několik jezdců, že není možno jezdit těsně za turbínovým vozem pro jeho horký výfuk. Dan Gurney jim odpověděl, že je to nesmyslná námitka, neboť Turbocar je tak rychlý, že za ním stejně nikdo dlouho nevydrží. 30. května se na startu pod hrozivými mraky představilo asi 300 000 diváků 33 vozů, jež měly jako pohon: jeden turbinu, 23 motorů Ford-V8, 7 Offenhauser s turbokompresorem, jeden Offy s obyčejným kompresorem a jeden Gurney-Weslake s tyčkovým rozvodem. 17 vozů bylo obuto v pneumatikách Firestone, 16 Goodyear. Start byl opět letmý, za vozem Camaro, který řídil trojnásobný vítěz Mauri Rose. Ihned po startu nasadil Andretti šílené tempo. Gurney a Foýt byli těsně za ním, ale už před druhou zatáčkou se dostal do čela Jones. Podle jeho tempa bylo všem jasné, že vydrží-li převodovka jeho stroje 500 mil (800 km), bude tento ročník vlastně bojem o druhé místo. První mechanickou obětí byl jeden z favoritů, Lloyd Ruby, který propálil píst svého Forda už ve třetím kole. O několik kol později dostal specialista na Stock Car Lee Roy Yarborough smyk v rychlosti přes 240 km/h a zůstal sedět uprostřed dráhy v zatáčce. Pořadatelé vyvěsili žlutou vlajku a každý zmírnil tempo. Během tří kol dohonilo jednatřicet jezdců Jonese a když se uvolnila trať, honička začala znovu. Byl to hlavně Andretti, který se snažil překonat Jonese a po několika kolech s průměrnou rychlostí 272 km/h mu vypověděla spojka. Zajel do SVÉT MOTORÜ 14/67