Svět Motorů, leden-červen 1970 (XXIV/1-26)
1970-01-05 / No. 1
Na oslavy stého výročí narození V, I. Lenina se připravují i mladí pionýři ve lvovském Paláci pionýrů na Ukrajině. Založili tu svůj autoklub mladých, kde 60 chlapců pod vedením odborného instruktora se učí nejen poznávat, ale i pokouší se konstruovat nové automobily a motocykly. Výsledkem jejich snažení je např. mikroautomobil „Lvovjanka“ s motorem ze skútru Vjatka. Vůz má karosérii z plastické hmoty, váží 120 kg a dosahuje rychlosti až 70 km/h. Na Výstavě úspěchů národního hospodářství Rumunské socialistické republiky v Bukurešti má největší úspěch luxusní vůz automobilky v Pitešti Dacia 1300, který se tu vyrábí v licenci firmy Renault. MOTORISTÉ V AKCI „SMÉR PRAHA“ Ve středu 10. prosince byl v karlovarském Grandhotelu Moskva podepsán protokol zástupců branných organizací socialistických zemí o zkvalitnění branně sportovní činnosti v jednotlivých organizacích. Představitelé Svazarmu informovali účastníky o akci „Směr Praha“, pořádané u příležitosti 25. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou a 100. výročí narození V. I. Lenina. Na této akcí se budou podílet i motoristé z celé republiky. TÝDEN V REDAKCI: Vážnou oční chorobou onemocněl vedoucí oddělení dopisů red. Patrik Blažek a proto prosíme čtenáře, aby neurgovali své písemné dotazy na toto oddělení. Zatím není v silách redakce všechny dopisy vyřídit. Vždyť v minulém roce dostala redakce 7400 dopisů. Na četné dotazy sdělujeme, že nám Motokov slíbil pro tento rok zapůjčit ke krátkodobým testům tato vozidla: Seat 850 (licence Fiat—Španělsko), Ford Capri 1300 (Anglie), Ford Escort 1100, Fiat 125, Fiat 128, Fiat 500, Fiat 125 Special, Fiat 850 Sport Coupé, Renault R 6, Moskvič 408 (poslední provedení). POHÁR SVÉTA MOTORŮ PUTOVAL DO SLANÉHO V sobotu 13. prosince předali zástupci redakce Světa motorů putovní pohár, určený pro nejlepší československé družstvo na plochých drahách, plochodrážnímu družstvu automotoklubu Slaný. Toto družstvo v loňské lize porazilo mnohaletého mistra republiky TJ Rudou hvězdu Praha. ZPRÁVY O SJÍZDNOSTI VOZOVEK Pražská městská telekomunikační správa vyhověla přání motoristů a vysílá denně na telefonním čísle 117 od 7.30 do 21 hodiny zprávy o sjízdnosti silnic, a na lince 118 od 6 do 15 hodin zprávy o stavu sněhu na horách. Zpravodajství o sjízdnosti a námraze na silnicích je z celé České socialistické republiky. CO BUDE LETOS NA TRHU? Každoročně jsme vždy v prvním čísle zveřejňovali seznam a podrobné popisy všech vozidel, která budou toho roku na našem trhu. Letos však nebyla ještě ukončena potřebná jednání, kontrakty nejsou podepsány a proto v tomto čísle tabulku nehledejte. ZPĚTNÉM ZRCÁTKU V minulých dnech se 240 veteránů Královského automobilového klubu vydalo do londýnských ulic.\Byly to vozy, vyrobené do roku 1905 a celá akce byla vzpomínkou na zrušení tak zvaného praporkového zákona z roku 1906, podle něhož před každým automobilem musela jít pěšky osoba, mávající červeným praporkem. NEŽ ZASEDNETE ZA VOLANT, ZKONTROLUJTE NEJEN BENZIN, OLEJ, VODU A PNEUMATIKY, ALE PŘEDEVŠÍM SEBE! Pokračování seriálu o údržbě a opravách vozů Škoda, test japonského vozu Toyota, reportáž z dispečinku VB v Praze, odpověď na otázku, zda je stavba dálnice opožděna, skutečný příběh o přepadení taxíkáře, rozhovor s naším nejlepším závodníkem na ledové dráze Antonínem Švábem, popis italského sportovního vozu De Tomaso Mangusta. • •. a příště: Motto: Průměrný věk cestářů v České socialistické republice je 45 let. Na jednoho pracovníka okresních správ silnic, včetně opravářů mechanismů apod., připadá v průměru 5 km z celkové délky v ČSR udržovaných vozovek. M. BUSTA FOTO: R. WITTMANN noci zase ustavičně sněžiio. „Vezmi si pořádnou lopatu,” poradili mi den předtím v redakci. Ráno svítily jasně hvězdy a půl Měsíce, Zjistil jsem, že nejdou stírače a pravé dálkové. Na lopatu jsem zapomněl. Ušpiněné čelní sklo jsem umyl horkou vodou. Několik vteřin se z něj kouřilo a pak na něm mráz namaloval nádherné ledové květy. Vyrazil jsem, zíraje před sebe štěrbinou o velikosti kovové pětikoruny. Robert, tedy Wittmann, čekal před barákem a pod bundou ohříval Nikona s Rolleiflexem. „Deset pod nulou," zvěstoval, sotva se usadil. „Máš lopatu?" Řekl jsem sklesle: „Radši nemluv, dejcháš no sklo." Když jsme se blížili k Táboru, začínalo svítat a hodinu poté jsme projížděli jihočeskou metropolí. POSTAVA PRVÁ Myslel jsem na Františka Mugrauera celou cestu z Budějovic do Záboří. Snažil jsem se nějak si ho představit. Nešlo mi to. Je možné dohadovat se o podobě někoho, koho jste nikdy neviděli, ale předpokládá to, že jste třeba slyšeli v telefonu jeho hlas nebo od něho dostali dopis. Já však věděl o panu Mugrauerovi jen to, že předpovídá počasí podle obyčejné venkovské pumpy, a jeho možná podoba mi stále unikala. Připadal mi jako vystřižený z šumavských bájí. A pak to jméno, kdyby Novák anebo aspoň Šmíd. Okreska nebyla posypaná, ale bezvadně stažena pluhem, s rovným povrchem bez vyjetých kolejí. Projeli jsme kolem dvou zamrzlých rybníků s havrany namísto racků. A najednou jsme stáli před nízkým domkem. Z komína se kouřilo. Pan Mugrauer vyšel na zápraží, vůbec^ nic z bájí, prostě cestář ve výslužbě. Kdybych napsal děda, byf sympatický děda, zlobil by se. Nevypadá na to, i když je už pár let v penzi. Pozval nás dál. Na dvoře stála železná venkovská pumpa. Pan Mugrauer toho moc nenamluví. „Hůř se o tom mluví než dělá." A přece se z útržků sestavuje běh jeho bílých nocí i nocí bez sněhu, s náledím, námrazami. „Kdepak v zimě, to bylo spaní jako na vodě. Třikrát za noc jsem vstal, abych se podíval jak je, na nějaké předpovědi jsem nevěřil." SVĚT MOTORŮ 1/70 Pan Mugrauer se ptá pumpy, jak to dneska vypadá