Svĕt Práce, leden-červen 1971 (IV/1-26)
1971-05-05 / No. 18
Volali Isle - my jsme prišli ■ lak se bojovalo o rozhlas 18 svet prace V PRAZE DNE 5. KVĚTNA 1971 ROČNÍK IV. (Vili.) CENA VÝTISKU 1,50 Kčs EVROPŠTÍ ENERGETICI NACHÁZEJÍ SPOLEČNOU ŘEČ ■ JEDNOTA ZROZENÁ REVOLUCÍ ■ KAŽDÝ ROK V MÁJI ■ CHILSKÁ ERUPCE POD ANDAMI 01 PRVNÍ ORBITÁLNÍ STANICE V KOSMU ■ CO S DÍVČÍ KVALIFIKACÍ ? ■ TIP NA VÍKEND: PÍSECKO nARCEL MAREŠ, MOSKVA PŘED Vzpomínky těch, kteří nás osvobozovali Sto padesát Československých odborářů, kteří studují na Vysoké škole sovětských odborů v Moskvě — Saltykovce, se setkalo s několika veterány druhé světové války. A nepřišel mezi r.ě jen tak ledaskdo. O svých vzpomínkách na osvobození Česko Slovenska v roce 1945 vyprávěl Stě pan Akimoviě Krasovskij, maršál letectva Sovětského svazu, hrdina SSSR a bývalý velitel druhé letecké armády I. ukrajinského frontu. Dále vzpomínal generál Alexandr Pavlovic Rjazaňskij a několik dalších sovětských soudruhů, na jejichž hrudích se skvěla vysoká vyznamenání a v je jich ořích se odrážel odlesk slavných bitev. Maršál Krasovskij: „6. května 1945 Jsme dostali rozkaz, abychom přerušili naši saskou operaci a vrhli všechny uvolněné sfly ne pomoc Praze, která v té době zoufale volala o pomoc. 4. tanková armáda hrdiny SSSR i ČSSR generála Leljušenka se obrá tila se svými hlavními silami i pomocnými sbory k československým hranicím. Splnění takového rozkazu nebylo jednoduché. Obrátit na|ednou osy postupu obrovských armád z původního západního směru na jih k českým horám, zajistit postup pancéřových a mechanizovaných čel přes pohraniční hory, které mohl nepřítel snadno i s malými silami dlouho bránit, vyžadovalo dokonalou spolupráci armády i týlu, velení i jednotek. Bylo nutno zajistit přísun i posily, a zajistit průzkum o rozložení nepřátelských sil. Pražská operace je vlastně v dějinách moderní války jedinečným, doslova novátorským způsobem XO <>< O > Xu S Zijí NÁMI PRAHA bleskového zaskočeni a rozdrceni nepřítele. Operace byla zahájena 6. května a podle rozkazu měla být dokončena za šest dni, to znamená do 12. května. Ve skutečnosti byla Praha již 9. května osvobozeno a nepřítel v českém prostoru definitivně rozdrcen. Bylo to 9. května dopoledne, když mi hlásil pobočník, ‘že mě volá k telefonu maršál Ko-něv. Stěžoval si, že rádiové spojení s Prahou je nedostatečné a že naléhavě potřebuje zprávy o skutečné situaci ve městě. Ujistil jsem Koněva, že ihned zařídím důkladný letecký průzkum. Za chvíli se ozvala i Moskva a rovněž se dožadovala zpráv o situaci v hlavním městě Československa. Vyslal jsem ihned několik iljušinů do Prahy. Ale uplynulo několik hodin a průzkumná letadla se nevracela. Nebylo pravděpodobné, že by je Němci sestřelili. Naší letci byli zkušeni bojovníci e v té době už jsme měli ve vzduchu naprostou převahu. Tušil jsem, co se asi stalo. Letci přistáli v Praze, rozešli se po městě, aby získali přehled, ale zpět se pro zástupy obyvatelstva nemohli dostat. A tak nezbylo, než posadit do letounu Jednoho z pracovníků mého štábu a vyslat jej nad Prahu. Důrazně jsem mu přikázal, že nesmí v Praze přistát, ale provést průzkum nízkým letem nad městem. Asi za dvě hodiny se letec vrátil a podal nám zevrubnou zprávu. Když přeletěl nad pražskými ulicemi a náměstími, zjistil, že všechna prostranství jsou plna obyvatel, kteří obklopili naše tanky a vozidla. V žádném případě to nevypadalo na bojové akce. Spiše se dalo říci, že část našich jednotek byla »zajata« civilním obyvatelstvem. Pouze na jižním a západním předměstí (PokraCovůnl na 3. stranC) Od pátého do devátého JAN DARIN Ráno se vydávala hesla na ten den. Napsal jsem do svého minikalendáříčku: Zvolání — pulemjot, ohlas — Pskov. Načmáral jsem to do chlívečku s označením: 5. Mat — 1945. Kalendář nebyl sepsán v českém jazyce, byl trofejní. Zbyl po nějakém zajatci od světapánů. fešté neměl čas znehodnotit ho zápisy o vítězstvích zbraní SS. S podvečerem přiSel gruzínskif radista a povídal: Poslouchejte, Čechu, ve vaší Praze se bojuje. Rádiem volají o pomoc. Bijou jrice a mají málo zbraní. Tak v naší Praze se bojuje, brumlám si polohlasně a pořád ještě to nemám srovnáno v makovici. Málo zbraní! A jistě taky málo zkušeností. Hernajs, hernajsl Takhle kdybychom tam mohli vlítnout s tankovým praporem a párem rot ostřílených chlapů, s kterými to táhneme od Sokolova. Hledím z okna královského zámku v Budíně na město přeorané dělopalbou, na mnoha místech plápolající špinavě rudými ohni a skoro celé milostivě halené do šlojířů dýmů. Ne že bych byl z královské krve. Jsem v zámku ha chvíli v podnájmu, jako styčný u sovětského štábu. A zámek je na kopci a na úpatí krvácí město, neméně drahé Arpádům a Arankám než mně Praha. Hledím upřeně dolů a dělá se mi mdlo. Aby tak ta chcípající hitlerovská kobyla silou kopla do naší Prahy, jak mi řekl radista. Stačí soustředěný nálet, koberec bomb — a vrátím se do takových kouřících rozvalin, na něž se právě s třasem dívám. Pak už otravuju radistu sám. Co je nového s Prahou? Co se tam děje? Běhám za pobočníkem i za zpravodajskými. Moc toho nevědí, ale těší mě. Třetí den, myslím, se zašklebí vousatec kapitán: Nevěš hlavu, Čechu, tankové jednotky podle zpráv jedou Praze na pomoc. Naše, samozřejmě, od Berlína. To by tedy naděje byla, ale stále nemohu odtrhnout zrak od plamenů šlehajících ze čtvrti pod nohama a trhajících houstnoucí šero. A co když budou muset cestou bojovat o přístupy a opozdí se? Devátého ráno mi oznamují, že mé poslání u nich končí. Vezmi si džípa a hlas se doma. Domal? Přišli tedy včas! Zprávy jsou kusé, některé si odporují, ale raději si představuju Prahu celou, nehroutíci se, nesešlehanou plameny a nehroutíci se výbuchy. Ačkoli v koutku duše strach sedí pevně. Vypadám tak nešťastně, že mě začíná šofér těšit. Řekl bych, medituje, že neměli čas. Myslím, že dali přednost retýrování k Američanům, než by se zdržovali ničením Prahy a počkali na Rusy. Sedím jako na trní, zdá se mi, že auťák leze, místo aby pádil, a ještě abychom se handrkovali o pár kanystrů trofejního benzínu. Trofejníct sedí na svém majetku jako Sajlokové a netuší, že mě žere stesk a strach. Zaplaťpámbu — Helenin, Německý Brod a tady — šofér se zubí — Kunratice. Teď přijde Krč a jsme doma. Ačkoli jsem byl v Praze za život asi třikrát, přijímám jeho: ... a jsme doma. Cítím opravdu, že tu nejsem o nic méně doma než on, dítě křtěné Vltavou, roduvěrný Knbylisdk. (Pokračováni na 4. stianě)