Svĕt Práce, červenec-prosinec 1972 (V/27-52)
1972-09-27 / No. 39
MNICHOVSKÁ DOHODA - PRODUKT EVROPSKÉ REAKCE S"‘, CESTOU NECESTOU ■ TŘETÍ HIT DÄNIKENA ■ DÍTĚ A SPORT ■ HORNICTVÍ V PRAZE ■ TIP NA VÍKEND: BRUNTÁLSKO i ľ i ■——Wg V PRAZE svet 39 ~ nrsS po «dRme Kčs VIDĚT TY CHLAPY Ach, zaposlouchat se tak do jízdy, slyšet všechny důvěrné zvuky, šššš, baf baf baf, fudlu fudlu Judlu a húúůú, pohodlně se usadit a ujíždět... V tu chvíli se, ělověěe, o nic nestarej, někdo bdí za tebe, ten, co tě veze, ten někdo kdo řídl vlak, koho neuvidíš, koho neznáš, kdo sedí sám vpředu a vidí celou cestu docela jinak. Zatímco ty ji sleduješ ze strany, on má před sebou krajinu rozříznutou lesklými kolejemi. Dvě rovnoběžky se v dálce přibližují k sobě, jako by se měly setkat v tušeném bodě, pak se zatáčejí v ohybu cesty; oči přilepené na kolejích — dlouhé hodiny. Jenom krajina kolem prchá, napravo i nalevo, v souhlasu s tratí. Najednou se kovové souputnice všelijak klikatí, opíší ladné křivky, už nejsou samy, je jich tu mnoho. A to je stanice — húúůú — rytmus kolejových spojů ustane, dlouze to zasyčí, prudký výdech a stojíme. A pak znovu, beze změny; oči přilepené na kolejích — dlouhé hodiny. Zkuste však takového člověka, který má celou mašinu v parádě, někde nachytat. Vždyť on ]e téměř nedostižný, pohybuje se v Jinou dobu a jinými cestami, na nádraží ho jen tak neuvidíte, a když už vlak jede, je pozdě. Najednou tu mám však zčistajasna strojvůdců pět; a ještě k tomu žádných nováčků, vždyť každý z nich doslova y žil kus života na mašině. Tohle Je totiž zvláštní chvilka, i pro ně tak trochu vzácná. Připusťme, že se znají hodně let a že v lokomotivním depu v Kralupech nad Vltavou vedle sebe slouží hezky dlouho a jsou pospolu v brigádě socialistické práce. Na dlouhé povídání a vzpomínání jím zbyde málo času. Že jsou od dráhy, to se nějak pozná samo sebou, nikoli jen podle modré uniformy. Ale také podle rukou a řečí a Jiskérek v očích, když se mluví o vlacích; a podle fandovství, a taky podle toho, že jsou po takových letech u lokomotivy pořád takoví kluci, věcně nadšení a zapálení, a docela i nějak zamilovaní. Zkuste se jich zeptat, jestli by tu svoji mašinu nevyměnili za nějaké lepší bydlo; uvidíte, jak hned vyskočí ze židlel A komupak se, prosím vás, hnedka stane, že Je mu povolání zároveň 1 koníčkem a vůbec takovou třlčtvrtlnou celého života. Tak se jich postupně ptám, jednoho po druhém, jak se k té mašině vlastně dostali. „Jezdil táta i děd. A topírna byla od domova asi pět minut. Jako kluk jsem vždycky dostával vejprask, abych tam přej nikam nespad. At jsem chtěl lít kamkoliv, musel jsem vždycky kolem tratě. A všude byly mašinky. Když jsem viděl ten závoj kouře a toho fíru u okýnka, celej jsem se třás. A tak mi to zůstalo " vypráví VÁCLAV HEJDA, náčelník kralupského lokomotivního depa, nosttel Rádu práce a ještě držitel vyznamenání Nejlepší pracovník dopravy. Tenkrát prý stávala na Buštěhradce stará vyřazená lokomotiva — a na ní st hrával jako malý kluk. Dneska st ji můžeme zevrubně prohlédnout v Národním technickém muzeu v Praze, jmenuje se Kladno a vsadím se, že i dneska po ní kluci dychtivě pokukuji. U LADISLAVA BUBENÍKA to bylo zase tak. Děd začal u železnice a táta byl hned mašinflra. Jak už to bývá, on šel zrovna v jejich stopách, a co víc, syn je taky strojvůdcem a manželka pracuje na nádražní točně a ani za nic by prý nechtěla zůstat doma. Ladislav Bubeník jezdí už od pětačtyřicátého roku a teď zacvičuje mládež. A další je BOHUMIL KOPECK?. Náhodou u nich nebyl nikdo v rodině u dráhy. On je strojvůdcem od třiačtyřicátého roku a prošel to všechno od začátku. Začal u krumpáče, pak se dostal do dílny, pak byl kandidátem na místo strojvůdce a dlouhá léta strojvůdcem na parních lokomotivách. MIROSLAV JEDLIČKA je prý u dráhy mladíčkem, jak sám říká, což ale znamená, že je zde osmnáct let. Vyučil se jemných mechanikem, což se dá uplatnit vlastně teprve až v dnešní době, t když hrubých prací je pořád dost. Děda dělal mašinfíru, ale táta prý ani za nic nechtěl mít syna u dráhy. A dopadlo to nakonec tak, že v dalším pokolení jedenáctiletého syna nemohou od mašinek odtrhnout. FRANTIŠEK VRÁNA se dostal k železnici vlastně na rozkaz. Jeho táta pracoval jako výhybkář a strýc byl strojvůdcem. „Já jsem začal pošilhávat po povoláni svářeče," vzpomíná on, „ale když jsem jednou dostal žloutenku, táta se namích a přej, kluku, musíš ke dráze." Řídit vlak — to je radost z mašiny, radost z pohybu a pocit, že vás musí všechiio-poslouchat, všech těch šedesát vagónů za vámi. To je, panečku, kumšt, umět vlak plynule rozjet nebo zas tím nejjemnějším hmatem sáhnout na brzdu, zastavit na zabrzděných kolech tak, aby nepadaly kufry. Na posteli pak člověk sebou mele, nemůže usnout a pořád myslf na tu svou mašinu. Ach, to je nádhera. Jedu jako vítr. Když uháním za bouřky nebo když se blesky trhají IPokračování na 3. straně] ROČI VICE NE2 PŘÁTELSKÉ PŘIJETI VLAKU DRU2BX SNÍMKY VILÉM KROPP Zkušenosti k nezaplacení Předseda skupinového výboru Správy pro téžbu ropy Ordžonikidzeneít v Ázerbájdžánské sovětské socialistické republice ASLANOV FAIK MUSEIB OGLY odpověděl na prvni otázku o programu říjnových členských schůzích v jejich kombinátu: V říjnu budeme především kontrolovat řlnnost brigád komunistické práce. Náš kombinát těží většinu nafty v Ázerbájdžánské SSR a naše úkoly se neustále zvyšuji. I ropa, která protéká ropovodem Družba do USSR, Je z našich poli. SVĚT PRÁCE: A co když některé kolektivy své závazky nesplni? ASLANOV: I to se stává. Půldruhého až dvě procenta kolektivů nedostanou název brigáda komunistické práce, protože nesplnily své závazky, jak potom postupujeme? S vedením závodu a oblastními inspektory prověřujeme, proč se tak stalo. Většinou není chyba v kolektivu, ale mimo něj. Nedostatky v organizaci práce, poruchy na vrtných soupravách nebo 1 ztížené přírodní podmínky. To se uznává. Ovšem brigáda nemůže být hodnocena a období, v němž má prokazovat oprávněni dostat čestný název, se prodlužuje. Nic nemůžeme tolerovat. SVĚT PRACE: A když kolektivy své závazky překonaly? ASLANOV: Získají název brigáda komunistické práce. Je to spojeno 1 s finanční odměnou, anebo kolektiv dostane poukaz na rekreaci. SETKÁNÍ S PŘÁTELI Z VLAKU DRUŽBY V podzimních měsících k nám již několikrát přijel Vlak družby. Zaokrouhleno tři sta lidi. V minulém týdnu je přivítali na pražské Novoměstské radnici; dechovka vyhrávala ryčný pochod, všichni jsme tleskali do rytmu a všem nám byla předobře ... A potom jsme s nimi debatovali o všem, co je u nás, jak u nich, v Sovětském svazu, jak na to jdou a co by bylo možné, ba nutné od sovětských lidi převzít a podle našich poměrů uplatnit. Neboť nikdy není na škodu přiučit se od zkušených. SVĚT PRÁCE: Pudls čeho kolektivy posuzujete? ASLAMOV: Podle toho, jak plni důležité úkoly ve zvyšováni produktivity práce, jak zlepšuji údržbu vrtných souprav, šetři energii a snižuji náklady na těžbu. Bereme v úvahu I to, když pracuji ve ztížených podmínkách. Brigády komunistické práce sl samy zvyšuji úkoly, přecházejí na nejobtižnější pracoviště a přesto plni zvýšené úkoly i několik měsíců před lhůtou. Posuzujeme ‘aké vztahy mezi lidmi v kolektivu. Vim o kolektivu, který nezískal čestný název jen proto, že v něm byl nesoulad, byly v něm malicherné osobni spory a brigáda je nevyřešila. Pracovní výkon brigády klesl a trvalo to dlouho, než se zdařilo dát vztahy lidi do pořádku. SVĚT PRÁCE: jaký je podle vás význam socialistického soutěženi? ASLAMOV: Bez něho bychom nebyli tam, kde jsme, Nezapomeňte, že. na-začátku sovětské moci před několika málo desítkami let byl u nás středověk. Dnešní sovětský Azerbájdžán je moderní, průmyslová země. Stovky Azerbájdžánců dosáhly vědeckých hodnosti. Všichni naši lidé se přičiňuji, aby hospodářství naši republiky bylo platnou složkou ekonomiky SSSR. Iniciativa našich pracujících nemá obdobu nikde na světě. Proto se o ni staráme a pravidelně hodnotíme soutěžíc! kolektivy a nezapomínáme pochopitelně ani na čestné a hmotné odměny. Dalším, koho jsme „vyzpovídali“ při tak dobré příležitosti, jako je Vlak družby, byla GALINA VASILjEVNA DMITRIJEVA, tajemnice leningradského oblastního výboru odboruvého svazu pracovníků v textilním a lehkém průmyslu, jak se jejich svaz připravuje na 50. výročí SSSR? DMITRIJEVA: Výročí je signálem k dalšímu rozvoji socialistického soutěžení. Zájem )• tak velký, že závodní výbory zvládají jen stěží všechny povinnosti, které s tím souvisejí. Proto jsme u nás v Paláci práce na náměstí Práce v Leningradě založili stálou poradnu pro vedoucí kolektivů, jež usiluji o název brigáda komunistické práce. Radí jim zkušení odborníci z průmyslu a dopravy a také odboroví funkcionáři, pořádáme pro ně přednášky psychologů, protože vytvořeni správných vztahů mezi lidmi v brigádě je stejně důležitý úkol, jako zvládnout složité výrobní povinnosti. Brigády komunistické práce jsou totiž 1 školou výchovy nového socialistického člověka. Třetí, na koho jsme se obrátili, byl hrdina socialistické práce BORIS GRIGORIEVlC GRUNIN, mistr v jarosiavském závodě Barvy a laky. SVĚT PRÁCE: Jaký je vztah mistra k brigádám komunistické práce? GRUNIN: Velice jednoduchý. Sám jsem vstoupil do jedné z těchto brigád v odděleni, které vedu. Zvolili mne Jejím vedoucím. Od té doby se hnutí v mém odděleni rozrostlo a byly založeny další kolektivy. Členové našeho kolektivu máji ke mně jako k mistrovi určitý vztah. Samozřejmě, kritizuji mě také. Všechny nedostatky řešíme společně. Od doby, kdy byla tato brigáda ustavena, ubylo osobních sporů, stoupl výkon odděleni, zlepšila se jakost výrobků a takřka se již nevyskytují úrazy. Vztah pracujících k zásadám bezpečné práce je totiž v naší brigádě důležitý pro získání čestného názvu. ■ ■ ■ Je třeba k těmto zkušenostem něco říkat? Snad jen to, že stojí za to zamyslet se nad nimi a porovnat je s naší praxí. Už proto také je Vlak družby něčím, co nelze ani docenit a co vřele a vidy uvítáme. Rozmlouval MARCEL MARES SNÍMEK KAREL SCHN