Svĕt Práce, leden-červen 1974 (VII/1-26)

1974-04-17 / No. 16

Středověk pro írancouiské učně STRANA 4 POSEL PŮVABU A ROZMANITOSTI ■ Didaktická techniko Ped ledovcem 1 Tujuk-su STRANA 8 L STRANA 8 DÍTĚ PO ROZVODU ■ KONEC JEDNOHO AMERICKÉHO SNU Značná část veřejnosti na ně dělá povětšině bodré vtipy, když je vidí s prutem nad vodou. Rybáři. Ale onen obraz je jen tor­zem skutečnosti, že odcházejí z domovů za šedavého svítání k ře­kám, bystřinám i rybníkům čekat na vytouženou kořist a přichá­zejí za potemnělých večerů, a nesou často jen naději, že zítřek bude radostnější dneška. Bylo by dost nespravedlivé řadit rybářství kamsi mezi hobby. Vždyt rybářští profesionálové dávají jen v CSR obyvatelstvu• asi 120 000 centů kvalitních ryb, které patří k delikatesám svátků, a jejich obsah bílkovin předčí o třetinu vepřové, nemluvě o snad­né stravitelnosti a principech správné výživy. Tedy mokří braši, kteří mají rybařinu jako profesi, by měli být místo vtipů velice velebeni, nebof jejich práce je těžká a odpovědná, a může ji na rozdíl od mnoha jiných dělat opravdu jen ten, kdo ji má rád. Je to práce, která nepřestává zejména teď, na jaře, kdy mají ryby většinou čas lásky, čas tření, čas záruky pro nová potom­stva. Co to dá jen za práci vyvést oplodněné milióny jiker přes steré nástrahy k okamžiku, kdy se v prodejní kádi octne dvouki­lový ušlechtilý kus! I sám rybník potřebuje své, aby vydával velkou a krásnou zlatitou úrodu. Budiž jen řečeno, že hektar plochy dob­ře obhospodařovaného rybníka dá­vá větší výnos, než ornice nejlep­ší bonity Snímek BOHUMTT, NOVOTNÝ len tehdy se noty rozezni STRANA 3 TIP: NDR - FISCHLAND mmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmrnr mmmmmmm—mmmmm v PR/ svet 16 práce :e ROČNÍK VII. (XI.) CENA VÝTISKU 1,50 Kčs JNA 1974 Víc než naděje Laikovi by se však zdálo, že ry­bářští amatéři nemají s tímhle nic společného. Možná, že se mezi ni­mi najde nějaký ten prominentní raubiř, který smysl rybaření vidí jen v. masařině a nedbá na před­pisy o počtu úlovků, jejich veli­kosti, na čas hájení a jiné. Nicmé­ně tihle jedinci bývají dříve ríebo později dopadeni, a jde jen o to najít prostředek, aby účinně po­chopili svou vinu. Drtivá většina rybářů, které se říká, a snad přece jen oprávněně, sportovci, jde však k vodě s jiný­mi pocity. Je v tom až cosi kul­tovního, jakýsi atavismus, který vane z odkazu nejpradávnějších nálezů, kdy měl již pračlověk udi­ci a háčky z kostí. Možná, že jde rybář spíš pozdravit ono od­věké spojení člověka se životo­dárným živlem. Nebo odchází, jak to definuje Jiří Mähen, do dvojího nebe — jedno vidí nad sebou, a to druhé v zrcadlení hladiny. Skuteč­ný rybář jde po břehu nebo i vo­dou nesmírně tiše, jako by nechtěl rušit ptačí trylek a ani stínem ne­­zneklidňovat život pod hladinou. Sportovní rybařina — závody v rybolovné technice a lovu na udici mají dlouhou mezinárodní tradici a v rybolovné technice má­me dokonce několikanásobnou mistryni světa, Věru Čapkovou — má však ještě jednu, nepříliš zná­mou, a přece jen daleko nejdůle­žitější stránku. Rybáři patří k nej­agilnějším bojovníkům za čistotu vod. Jejich organizace Český ry­bářský svaz je členem Národní fronty, a mnozí jeho členové po­slanci národních výborů. A právě v kooperaci s národními výbory plní rybáři dvojí významné poslá­ní: střeží čistotu vod a oživují je novými násadami ze svých líhní. Je jejich zásluhou, že jsou dopa­deni protispolečenští škůdci, kte­ří způsobují jedovaté havárie vod. Boj rybářů za čistotu vod je nesmírný, slsyfovský. V naší fe­deraci je přes pět tisíc trvale znehodnocených kilometrů toků, ostatní jsou znečištěny částečně, a skutečně čistých a naprosto nezávadných je jen nepatrná část. Bylo sice postaveno mnoho čistících stanic, ale i tam může docházet k poruchám a tím také ke katastrofám. Čistící stanice představují jen pokus o likvidaci následků znečištění vod, zatímco úsilí o zamezení příčin katastrof na tocích je jen v plenkách. Ry­báři, když bojují za čistotu vod, bojují současně i za zdraví člo­věka. Otrávená voda ohrožuje vodárny a vegetaci. Asi polovinu znečištěných toků mají na svě­domí zemědělské závody a v tom­to ohledu je tam nebezpečná vzrů­stající tendence O druhou polovi­nu se dělí průmysl a nedokonalá městská kanalizace. Nesprávné používání umělých hnojív, vyté­kající močůvka, lajdácké zachá­zení se stájovými hnojivý vůbec ničí při vydatném dešti potůčky a potoky i v horských oblastech. Situace dospěla tak daleko, že např. naše nejkrásnější ryba, pstruh, potoční či obecný, už dnes v naší zemi nemá možnost, aby udržela rod naživu přiroze­ným rozplozováním. Nebýt umě­lých líhní, patřila by u nás k ne­známým rybám, jako je tomu již dávno u lososů Ale rybáři hle­dají a nacházejí nové a nové úseky toků, kam lze vysazovat pstruhy i jiné ryby. Ohroženy jsou i jiné druhy ryb, a je para­doxní, že dochází k pokusům i o umělý chov ostroretek, párem a tlouštů, kdysi tak hojných a po­važovaných za ryby plevelné. To­kům ubližují i četné nepromyšle­né meliorace a vůbec i určitá bezkoncepčnost v hospodaření vo­dou. Často místo abychom vodu u nás co nejvíce zadržovali v ze­mi, v půdě, snažíme se ji zbytečně rychle odvádět dokonce i z ce­lých oblastí. Nebýt například štičích Uhnít líhní na candáty, o které se ry­báři ptarájí, docházelo by v našich vodách k vážným poruchám bio­logické rovnováhy. Bez dravců bg se rozmnožily nadmíru plevelné ryby. Málokdo má představu, kolik ra dá námahy regenerovat ve vodě život. Rybáři se nevzdávají. STANISLAV VODINSKÝi

Next