Svĕt Práce, leden-červen 1974 (VII/1-26)
1974-04-17 / No. 16
Středověk pro írancouiské učně STRANA 4 POSEL PŮVABU A ROZMANITOSTI ■ Didaktická techniko Ped ledovcem 1 Tujuk-su STRANA 8 L STRANA 8 DÍTĚ PO ROZVODU ■ KONEC JEDNOHO AMERICKÉHO SNU Značná část veřejnosti na ně dělá povětšině bodré vtipy, když je vidí s prutem nad vodou. Rybáři. Ale onen obraz je jen torzem skutečnosti, že odcházejí z domovů za šedavého svítání k řekám, bystřinám i rybníkům čekat na vytouženou kořist a přicházejí za potemnělých večerů, a nesou často jen naději, že zítřek bude radostnější dneška. Bylo by dost nespravedlivé řadit rybářství kamsi mezi hobby. Vždyt rybářští profesionálové dávají jen v CSR obyvatelstvu• asi 120 000 centů kvalitních ryb, které patří k delikatesám svátků, a jejich obsah bílkovin předčí o třetinu vepřové, nemluvě o snadné stravitelnosti a principech správné výživy. Tedy mokří braši, kteří mají rybařinu jako profesi, by měli být místo vtipů velice velebeni, nebof jejich práce je těžká a odpovědná, a může ji na rozdíl od mnoha jiných dělat opravdu jen ten, kdo ji má rád. Je to práce, která nepřestává zejména teď, na jaře, kdy mají ryby většinou čas lásky, čas tření, čas záruky pro nová potomstva. Co to dá jen za práci vyvést oplodněné milióny jiker přes steré nástrahy k okamžiku, kdy se v prodejní kádi octne dvoukilový ušlechtilý kus! I sám rybník potřebuje své, aby vydával velkou a krásnou zlatitou úrodu. Budiž jen řečeno, že hektar plochy dobře obhospodařovaného rybníka dává větší výnos, než ornice nejlepší bonity Snímek BOHUMTT, NOVOTNÝ len tehdy se noty rozezni STRANA 3 TIP: NDR - FISCHLAND mmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmrnr mmmmmmm—mmmmm v PR/ svet 16 práce :e ROČNÍK VII. (XI.) CENA VÝTISKU 1,50 Kčs JNA 1974 Víc než naděje Laikovi by se však zdálo, že rybářští amatéři nemají s tímhle nic společného. Možná, že se mezi nimi najde nějaký ten prominentní raubiř, který smysl rybaření vidí jen v. masařině a nedbá na předpisy o počtu úlovků, jejich velikosti, na čas hájení a jiné. Nicméně tihle jedinci bývají dříve ríebo později dopadeni, a jde jen o to najít prostředek, aby účinně pochopili svou vinu. Drtivá většina rybářů, které se říká, a snad přece jen oprávněně, sportovci, jde však k vodě s jinými pocity. Je v tom až cosi kultovního, jakýsi atavismus, který vane z odkazu nejpradávnějších nálezů, kdy měl již pračlověk udici a háčky z kostí. Možná, že jde rybář spíš pozdravit ono odvěké spojení člověka se životodárným živlem. Nebo odchází, jak to definuje Jiří Mähen, do dvojího nebe — jedno vidí nad sebou, a to druhé v zrcadlení hladiny. Skutečný rybář jde po břehu nebo i vodou nesmírně tiše, jako by nechtěl rušit ptačí trylek a ani stínem nezneklidňovat život pod hladinou. Sportovní rybařina — závody v rybolovné technice a lovu na udici mají dlouhou mezinárodní tradici a v rybolovné technice máme dokonce několikanásobnou mistryni světa, Věru Čapkovou — má však ještě jednu, nepříliš známou, a přece jen daleko nejdůležitější stránku. Rybáři patří k nejagilnějším bojovníkům za čistotu vod. Jejich organizace Český rybářský svaz je členem Národní fronty, a mnozí jeho členové poslanci národních výborů. A právě v kooperaci s národními výbory plní rybáři dvojí významné poslání: střeží čistotu vod a oživují je novými násadami ze svých líhní. Je jejich zásluhou, že jsou dopadeni protispolečenští škůdci, kteří způsobují jedovaté havárie vod. Boj rybářů za čistotu vod je nesmírný, slsyfovský. V naší federaci je přes pět tisíc trvale znehodnocených kilometrů toků, ostatní jsou znečištěny částečně, a skutečně čistých a naprosto nezávadných je jen nepatrná část. Bylo sice postaveno mnoho čistících stanic, ale i tam může docházet k poruchám a tím také ke katastrofám. Čistící stanice představují jen pokus o likvidaci následků znečištění vod, zatímco úsilí o zamezení příčin katastrof na tocích je jen v plenkách. Rybáři, když bojují za čistotu vod, bojují současně i za zdraví člověka. Otrávená voda ohrožuje vodárny a vegetaci. Asi polovinu znečištěných toků mají na svědomí zemědělské závody a v tomto ohledu je tam nebezpečná vzrůstající tendence O druhou polovinu se dělí průmysl a nedokonalá městská kanalizace. Nesprávné používání umělých hnojív, vytékající močůvka, lajdácké zacházení se stájovými hnojivý vůbec ničí při vydatném dešti potůčky a potoky i v horských oblastech. Situace dospěla tak daleko, že např. naše nejkrásnější ryba, pstruh, potoční či obecný, už dnes v naší zemi nemá možnost, aby udržela rod naživu přirozeným rozplozováním. Nebýt umělých líhní, patřila by u nás k neznámým rybám, jako je tomu již dávno u lososů Ale rybáři hledají a nacházejí nové a nové úseky toků, kam lze vysazovat pstruhy i jiné ryby. Ohroženy jsou i jiné druhy ryb, a je paradoxní, že dochází k pokusům i o umělý chov ostroretek, párem a tlouštů, kdysi tak hojných a považovaných za ryby plevelné. Tokům ubližují i četné nepromyšlené meliorace a vůbec i určitá bezkoncepčnost v hospodaření vodou. Často místo abychom vodu u nás co nejvíce zadržovali v zemi, v půdě, snažíme se ji zbytečně rychle odvádět dokonce i z celých oblastí. Nebýt například štičích Uhnít líhní na candáty, o které se rybáři ptarájí, docházelo by v našich vodách k vážným poruchám biologické rovnováhy. Bez dravců bg se rozmnožily nadmíru plevelné ryby. Málokdo má představu, kolik ra dá námahy regenerovat ve vodě život. Rybáři se nevzdávají. STANISLAV VODINSKÝi