Svĕt Práce, leden-červen 1977 (X/1-26)

1977-01-05 / No. 1

Snímek BOŘIVOJ TŘÍSKA Text JOSEF SCHNABEL sítek stovky a ani to nestačilo, protože počet rozhlasových stanic neustále vzrůstal a spolu s tím vzrůstalo 1 jejich vzájemné ruše ní. Na střední vlny se totiž vedle sebe „vejde “jen určitý počet sta­nic, zatímco jednotlivých vysilačů Je dnes mnohem víc. A tak se bu­dují synchronní vysílací sítě, ale 1 vysílače o výkonech přesahují­cích jeden megawatt; od nových Llbllc sl slibujeme čistší poslech pražského programu téměř na ce iém území ČSR. Každá novinka se ovšem neobej­de bez určitých záporů; o nich vědí až příliš dobře zejména oby­vatelé Českého Brodu a okolí, kde pole nového vysílače je tak silné, že je nutno řešit řadu technických problémů. Lze očekávat, že se to podaří, protože v době, kdy počet megawattových vysílačů na střed­ních vlnách v Evropě a okolí vzrůstá, bychom asi dlquho čistě nevysílali. Cesty zpět prostě není, existuje pouze cesta vpřed a ta vždy stojí za nějaké ty pracovní 1 jiné oběti. Proto vítáme nové Llbllce a přejeme jim 1 jejich tvůr­cům, aby se podařilo splnit vše, co se od nového vysílače očeká­vá. (of) Malé smutky sídlišť Chodíme s malou holčičkou na nedělní procházky. Odbývají se v Krči na nových sídlištích, právě proto, že tam jsou pískoviště, pró­­lézačky, dětské žebříky, houpačky. Jpk si děti hrají, dívám se kolem a hlavně na zem. Dají se tu na­jít zvláštní, někdy velmi podivné věci. Začněme u papírových obalů od potravin a láhví z umělé hmo­ty — věcí to obyčejných, že už nikoho ani nenapadne sehnout sé pro ně, ale jsou tu věci zajíma­vější. U pískoviště lze nalézt per­fektní rybí kostru (kdyby to byl vzácnější exemplář, uplatnil by se dobře v přírodovědeckém školním kabinetu). Na pískovišti — zbytky starého rádia značky Blaupunkt, péro z gauče a kus hokejky: bá­ječné věci pro dětskou fantazii . .. (jen kdyby to nebyly krámy, kte­ré sousedé vyházeli do popelnic). Několik dnů po novém roce vi­díme první olysalé vánoční strom­ky. Jsou opřené o popelnice jako by se protahovaly. Většinou smrč­ky, protože v pořádně vytápěných sídlištních bytech déle nevydrží. Ubohé kostřičky stromků najdeme na sídlištích ještě začátkem břez­na. Děti je vyrvou popelnicím, připomínají jim les. Opouštíme hezké miniaturní hřiš­tě — jinak moře špíny. Je mi to líto. Kusy trávníků, které od­dělují stejnoměrné šedivé kostky panelových domů od sebe, by měly být potěšením pro oko i zahrád­kou pro dětské hry, ale jsou pří­liš posety špinavým popelnicovým tajemstvím. Obyvatelé domů, vět­šinou mladí manžele — rodiče —, chodí nevšímavě kolem. Kolikrát už mě napadlo, že by se měli do­mluvit a obden věnovat půlhodi­nu místům, kde si hrají jejich děti. Tak vidíte, jsou to jen malé smutky, ale ať mi nikdo nepovídá, že by se s tím nedalo něco dělat. (tbř) Gratulanti Kdysi, ještě tak před čtvrt sto­letím, v Praze a jistě i ledaskde jinde chodívali před Novým ro­kem po domech listonoši, popeláři a kominíci a dveře ode dveří gra­tulovali. . . Samozřejmě, že to stálo nějakou tu korunu. Někteří gratulanti rozdávali útlé knížeč­ky levné obsahem i tiskem, s do­jemnými obrázky, povídečkami, veršíčky z pera zneuznaných rá­­dobyliteráťů, anebo kalendáře na listu papíru. Byli to svým způso­bem kolednícl, kteří si vylepšo­vali mzdu, mírně řečeno. Potom to ustalo. Dospělí koled­­níci už na dveře neklepali. Až letos. Nejprve zazvonil ko­miník (viděli jste vymydleného kominíka?), strčil do dveří sotva pootevřených list s kalendářem a vykročil k dálším dveřím. A tak jsme četli: Kpmtnfčka pro štěstí / kdo ve svém bytě má, / co je smi la, nezdar v žit! / nikdy nepozná. / Proto nikde ať nechybí / koml­­níček pro štěstí / uvidíte, že se vy hne) Vám pak každé neštěstí. Nábor učňů pro poctivé koml nlcké řemeslo? Návod, jak se vy­varovat smůly a nezdaru v žití? Kdo vil Za nějakou chvíli dva statni mládenci v oranžových blůzách: „Tak hodně štěstí a hlavně to zdravíčko. . .“ Dvojí stisk pevné ruky a trochu rozpaků. Nezapo­mněli, mládenci, kteří se v pravi­delných dnech starají, aby popel­nice před domem byly prázdné... Tak už to na tom světě chodí. I staré a žažlé zvyky z dob, kdy se člověk, ten obyčejný, lidský člověk, klepal o práci, se obno­vují. .. Jenomže — proč? (H) Kam nechodí slunce, tam lékaři upírají unavené oči. Práce je moc. Kdyi v žití setmí se, svétla jejích reflektorů jsou často jedinou nadějí, že nepřijde — noc. Barbárci v čítárnách Téměř každý den najde vedou­cí čítárny v některých časopisech vytržené stránky či okénka po no­žíku a žiletce anebo některé ča­sopisecké tituly už nenajde vů­bec. Zatímco barbar ničí hodnoty ze sadismu a z neznalosti, barbárci v čítárnách mají pro své libůstky docela jiné motivy. Cože jsou to za motivy, které vedou barbárky k takovému nevděku za bezplatné čítárenské služby? Předně docela obyčejná pohodl­nost. V denících se třeba objeví tažební listina státní loterie a barbárek má doma los, jehož čís­lo si přirozeně nepamatuje. Proč by se obtěžoval na cestě z čítár­ny koupit deník ve stánku PNS? Barbárek je leckdy lenivý sobec a tak prostě vyřízne tažební lis­tinu žiletkou. Další odrůdou je barbárek sbě­ratelský. Ten dovede s virtuozi­tou ničit zejména ilustrované ča­sopisy, jakmile se v nich objeví nějaký jeho idol. Barbárek sbě­ratelský nebývá vždy jen muž­ského rodu. Jistá taková straka se veřejně pochlubila, že právě v čítárnách zkompletovala no­žíčkem na manikúru celé album fotografií našich známých zpěvá­ků. S barbárkem sběratelským je úzce spřízněný barbárek zájmový. Ten nachází obrok pro svého sou­kromého koníčka krádežemi pří­slušného časopisu. Kupuje jen čísla, která se mu nepodaří ukrást, takže se před ním uchráníme je­diné tučnými razítky majitele a zejména podmínkou vypůjčit si titul osobně u čítárenské služby. Barbárek vypočítavý aneb ,,še­­trňouš“ má zase spadeno výhrad­ně na drahé tituly. Neodváží se sice tak nápadný titul ukrást, leč při nenápadné dlouhé prohlídce vyhrakuje z něj to nejcennější. Specialitou barbárka zlomyslné­ho je zmocnit se těch informací, které kromě něho potřebnje také řada jeho kolegů. Vyskytuje se zejména mezi studenty, ale také v některých zaměstnaneckých kategoriích. Napadá bezostyšně odborný tisk a dokonce i slovníky a studijní knihy, instalované v čítárně. Barbárek přílohový vybírá z ča­sopisů a novin to, co je jejich oddělenou součástí. Tedy zábavné přílohy, fotovložky, módní střihy, dokumentace a obsahové rejstří­ky. Hřeší na menší riziko těchto manipulací a leckdy značně zne­­hodnutí komplety dlouhodobého použití. Zmiŕimé se ještě o barbárku chvátavém. který se zacloní ku­pou časopisů a při horentním sou­boji s časem přece jen stačí le­­daco sbalit pro četbu doma. I když jsme zde ani zdaleka neuvedli veškeré čeledi čítáren­­ských barbárků, napoví dost i ta­to jejich základní galerie. Cítárenská služba měla by de­tailně zvládnout psychologii bar­bárků, protože jedině tak je může přistihnout v jejich nekalém dí­le. (cš) Lžička Sotva by se nažla rodina, kde by neměli rádi Čisté a příjemné stolováni. Už od malířka jsou k tomu redeny 1 děti. A je to dobře. Zároveň od raného věku na Člověka působí různé vyhlášky a nařízení a on se je naučí plnit 1 využívat. Jsou zřejmě nezbytné, patří k civilizaci. Takhle by se dalo ještě pokra­čovat. Výsledkem je člověk na určité úrovni. Ale proč o tom mlu­víme? Představte sl takového člověka, jak vchází v zimě v devět hodin dopoledne do kavárny II. cenové skupiny Radlopalác v Praze na Vinohradech. Dostal chuf na kávu. Předpokládá čistou podlahu, čisté ubrusy, odpovídající nádobí a příbory a samozřejmě jistou kva­litu kávy. Jeho předpoklad je správný, ví, že II. cenová skupina mu má něco takového poskytnout. On je povinen za to přiměřeně zaplatit. Tedy vchází. První, co nevidí, Je šatnářka. Obsluhující však nic ne­namítají, hodí-lt sl kabát přes židli. Objedná sl kávu. Dostane JI, ovšem v hospodských tlustých hrnečcích, s hliníkovou, stářím a špatným mytím zčernalou a zohý­banou, ohavnou lžičkou. Pane vrch­ní, to nemáte nic lepšího? Vždyť přece nejste zájezdní hostinec. Máte pravdu, Jsme dvojka a ne­rez příbory máme předepsané. Ale když on je pan vedoucí zamyká a přichází později. Tak. A předpisy, vyhlášky a nařízení se rozprsknou jako bublina před skutečností, že pan vedoucí ne­důvěřuje svým podřízeným nato­lik, že jim nemůže nechat klíče od nerez příborů. Nebo sl to lze vysvětlit jinak? (jr) tělovýchovné jednoty, vysoké ško­ly a další. Nemalá role připadá i správě Krkonošského národního parku ve Vrchlabí. Tyto hory jsou jednou z nej­významnějších oblastí cestovního ruchu u nás pro dlouhodobou i krátkodobou rekreaci pracujících. V budoucnu je má ročně navště­vovat na deset miliónů lidí. Je to o pětinu více než dnes. Někdy dokonce denní návštěvnost přímo horských oblastí bude až 80 000 našich i zahraničních turistů, re­kreantů a sportovců. Tato skuteč­nost si vyžaduje získat i co nej­více vhodných ubytovacích kapa­cit. Postupně by mělo být ve všech třech hlavních částech Krkonoš — západní, střední a východní — k dispozici na šedesát tisíc lů­žek. Zvýšená návštěvnost před­pokládá více parkovišť, obchodů, elektřiny, obsluhujícího personálu v hotelích, rekreačních zařízeních ROH i v horských hřebenových chatách. Proto v celé oblasti bu­de postupně přírůstek nejméně 4750 pracovních příležitostí. V souladu se všemi ekonomic­kými úkoly se nezapomíná ani na perspektivní řešení ochrany ži­votního prostředí. Vymezila se síť chráněných území, přírodních re­zervací a zajistila ochrana vý­znamných ekologických celků. Ne­zapomnělo se ani na další kabí nové a sedačkové lanovky, auto­­kempinky, odvoz odpadků, využiti vodních zdrojů a podobně. Krko­noše mají tedy svou jasnou per­spektivu do konce dvacátého sto­letí. (bal) Krkonoše na konci století K nejnavštěvovanějilmu česko­slovenskému pohoří patří Krkono­še. Aby zbytečně nedocházelo k jeho ničení a zachovala se ne­porušená krása pro budoucí ge­nerace, budou se nadále rozvíjet pouze podle přesného harmono­gramu. Proto také letos schváli­la vláda CSR své usnesení číslo 143. Je to podrobný komplezní rozvoj Krkonoš do roku dva ti­síce. Na jeho realizaci se budou podílet národní výbory všech stupňů, lesní závody, JZD, rázné Instituce, výzkumné a projektové fistavy, Revoluční edborové hnutí, Nezáleží na tom, zda kouření škodí Studoval články o škodlivosti kouření a přesto dále kouřil. Bezohledně se vysmíval nekuřákům a pilně shromažďoval argumenty na podporu kuřáků Doka­zoval, že škodlivost kouřeni je minimální. Lidé se s ním přeli, ale on ve slovních potyčkách vítězil. Pak jeden při odmítl. Vlastně odmítla. „Dejme tomu, že kouření věbec neškodí. Ale nemůžete popřít, že většinu nekuřáků obtěžuje. Zdá se vám to málo?“ To byl silný protiargument. Odvolával se vlastně na ohleduplnost. A ta mnoha lidem zcela chybí. Kuřá­kům i nekuřákům. Jedni bezohlední vás na schůzi podkuřují, jinf nebo dokonce ti sami mohou za to, že se sešla schůze, kde se nic neprojednává, nic ne­řeší, není o čem diskutovat, o čem rozhodovat. Jedni i druzí bezohlední (kuřáci a neodpovědní funkcioná­ři) mohou za to, že tělesa ústředního topení sice vydávají příjemná teplo, ale do místnosti současně proudí studený vzduch, který jen tak tak stačí roze­hnat mraky cigaretového kouře. Jedna taková schůze se sešla v podniku města X. Ten podnik je dnes vzorný a nechci mu připomínat minulost. V roce 1973 tam ZV ROH jednal o vlastním plánu aktivity základní odborové organizace. Jediný člen závodního výboru se nepřipravil na to, jak má takový plán aktivity vypadat, z čeho má vycházet, co zajišťovat. Našel se však v závodním výboru dobro­volník, který mlhavou představu měl a jakýsi návrh plánu podle vlastního uvážení vypracoval. Tenhle návrh byl v únoru téhož roku předložen odborové konferenci. O situaci odborové organizace v uvedeném podni­ku se zmiňuje zpráva z prověrky za léta 1972—1975, kterou v organizaci provedl ústřední výbor odborové­ho svazu. Stručně řečeno, zpráva konstatuje, že z tá doby chybějí zápisy, že se na schůzích lidé nic nedo­věděli a nic se nevyřešilo. Ani se vyřešit nemohlo. Není divu, že tehdy lidé říkali — na co nám ti funk­cionáři a organizace jsou ... Ale to už je minulost. Také v řadě jiných organizací ROH. Koncem uplynulého roku bys takovou schůzi nebo konferenci těžko hledat. Proč? V základních organiza­cích pracovali většinou zkušení funkcionáři — úse­kovými důvěrníky počínaje a členy ZV ROH konče. Všeodborové i svazové orgány práci s lepším přehle­dem řídily a kontrolovaly. Alespoň většinou. A pro­to také většina konferencí a členských schůzí se za­bývala potřebnými konkrétními úkoly a problémy. To lze očekávat i od nastávajících konferencí všeodboro­­vých a svazových orgánů. Neslyšel jsem vyprávět o schůzi, kde se lidé nic nedověděli. (To však neznamená, že to či ono ne­mohlo být řečeno lépe, jasněji, stručněji, názorněji, otevřeněji, kritičtěji, adresněji apod.J. A chce se mi věřit, že k závažným kritikám nebyl nikde důvod. Protože tam, kde se opravdu jedná o důležitých odbo­rových a výrobních úkolech, kde se spolurozhoduje, bývá zpravidla také dobrá kázeň. Taková, že se jí musejí podřídit všichni. Dobrovolná kázeň se sama nerodí. Je výsledkem dlouhodobé obětavé práce odborářů. Funkcionářů i řadových členů. Je výsledkem spolupráce. Tam, kde taková dobrovolná kázeň existuje, se nemohou prosa­dit bezohlední kuřáci ani nesvědomití funkcionáři. Pokud se objeví, kolektiv si s nimi dokáže poradit stejně, jako s neodpovědnými pracovníky. Nezáleží přece tolik na tom, /jak kouření škodí. Pro nás je důležité, a jako důvod plně stačí, že kou­řeni obtěžuje. Stejně, jako kterákoli nekázeň. Kde­koli. A to je pro silný kolektiv zcela dostatečný argu­ment. (ksl) V dnešním čísle — letos prvním — uveřejňuje­me zvláštní dvoustranu Okénko do světa práce. Loni jsme uve­řejnili třikrát obdobné dvě strany a po připomínkách čte­nářů jsme připravili nyní dal­ší, které budou tvořit součást každého čísla Světa práce. Okénko do světa práce je určeno všem čtenářům, zejmé­na pak těm, kteří mají v zá­vodech na starosti nástěnky. Mohou je vyvěsit celé, mohou z něj použít cokoli podle po­třeby. Dvě věci by redakce uvítala především: Názory a podněty jak dvoustranu postupně zdo­konalovat, aby co nejlíp slou­žila svému poslání — posky­tovala dostatek informací o našich i zahraničních udá­lostech a dávala tak obraz toho, co se odehrává ve světě pracujících. A dále, spoluprá­ci s kronikáři BSP. redakto­ry závodních časopisů i na­šich dopisovatelů a čtenářů. Těšíme se na vaše dopisy a příspěvky do „Okénka“. REDAKCE Taky jste to poznali ? Naši spojaři splnili svůj slib: v posledních dnech starého roku začaly bičovat éter rádiové vlny, vyzařované z nových stožárů 11b­­lického vysilače. Tento vysílač je totiž zcela nový a podstatně vý­konnější než býval vysílač před­cházející, jenž 1 tak náležel ve své době k nejvýkonnějším evrop­ským středovlnným vysílačům. A tak máme na svých přijímačích pořad okruhu Praha opět na tém­­že místě stupnice, kde býval dří­ve. Navíc jej máme zřetelně sil­nější a tedy 1 méně náchylný k po­ruchám, a dovedeme sl představit, jak to asi bude vypadat, až se podobná modernizace dočkají 1 další základní vysílače naší roz­hlasové sítě: na řadě Je dlouhá vlna s ústředním programem Hvěz­dy a ani to nebude ještě konečné slovo. Ty tam jsou totiž časy, kdy na středních vlnách stačil výkon vy­silače několika málo kilowattů. Z Jednotek vznikly desítky a i de­ 5. LEDNA 1872 # OTAKAR MARÄK, Český operní pěvec, tenorista světové úrovně, přední člen Národního divadla v Praze z Kova­­řovlcovy éry. Ve svém repertoáru měl všeclwiy slavné tenorové operní role, Roštoval na významných zahraničních scénách. Patřil ke slavné gardě českých pěvců, kteří proslavili Českou pěveckou školu po celém světě, (t 2. 7. 1939.) 6. LEDNA 1832 * GUSTAVE DORÉ, francouzský malíř a grafik romantismu. K vrcholům jeho ilustrátorského umění patří ilustrace k Cervantesovu Donu Quijotovi. (t 23. 1. 1883.1 7. LEDNA 1972 + KAMILA UNGROVÁ, česká operní pěvkyně lyrického a koloraturního soprá­nu, dlouholetá členka Národního divad­la. Významná bvla také její pedagogická činnost. Po odchodu ze scény se stala profesorkou AMU v Praze a vychovala řadu zpěváků. (* 18. 6. 1887 ) VÚhtití 8. LEDNA 1949 BYLA V MOSKVĚ ZALOŽENA RADA' VZÁJEMNÉ HOSPODÁŘSKÉ POMOCI (RVHP), mezinárodní orgán hospodář­ské spolupráce socialistických zemí, je­jímiž Cleny se stalo Bulharsko, Česko­slovensko, Maďarsko, Mongolsko, NDR, Polsko, Rumunsko a SSSR 9. LEDNA 1922 * SÉKOU AHMED TOURÉ, gulnejský politik, neohrožený bojovník za národní osvobozeni a africkou jednotu, nositel Leninovy ceny Za upevněni mírů mezi národy. V roce 1961 se stal prezidentem Gulnejské republiky. 18. LEDNA 1897 * BEDŘICH VÁCLAVEK, český lite­rární vědec, kritik, publicista, marxistic­ký literární teoretik a historik, překlada­tel a vydavatel lidové poezie. Patřil k pokrokové levicové části kulturních pracovníků, organizoval v době okupace odbojovou činnost. Hitlerovští nacisté hŕ věznili v koncentračním táboře Osvěti­mi, kde byl také 5. března 1943 umučen. Hl. dílo: Česká literatura XX. století, Tvorbou k realitě aj. 11. LEDNA 1887 t JANKO MATUŠKA, slovenský spi­sovatel štúrovy generace. Proslul svou básní Nad Tatrou sa blýsKa, která se stala slovenskou národní hymnou. (• 10. ledna 1821.)

Next