Svĕt Práce, leden-červen 1978 (XI/1-26)
1978-03-15 / No. 11
HISTORICKÝ LET SKONCl L Snad každý z nás se zatajeným dechem v minulých dnech sledoval let první mezinárodni posádky v dějinách kosmonautiky; vždyť Jedním jejím členem byl i n á i kosmonaut. Už si můžeme oddechnout, už se zase dotýká vlastníma nohama planety, na kterou dále než týden shlížel z kosmických výšin. Pomalu nadchází i doba prvního hodnoceni. Je nesporné, že šlo o výborně připravený let s bohatou pracovní náplni. Nejenže se z kosmu, nesena neviditelnými rádiovými vlnami, ozývala jakožto třetí „kosmický“ jazyk čeština. Nadto po pět dní byly na palubě orbitálního komplexu prováděny experimenty připravované ve spolupráci s vědci sovětskými zde v Československu. Spolu s posádkou se na Zemi vrátily i příslušné materiály, které nyní budou očekávat odborné zpracováni. O některých z těchto experimentů Jsme psali na této stránce již před týdnem. Proto je nyní pouze vyjmenujeme: byl to výzkum kyslíkového režimu v lidských tkáních, pokus s pěstováním jednobuněčných řas „Chlorella 1“ a experiment „Morava-Splav“, týkající se technologie. Neméně zajímavé byly i další experimenty československého původu. Tak např. bylo použito unikátního přístroje pro sledování ochlazování vnitřního prostředí a lidského těla. Málokdo si pravděpodobně uvědomí, jak složitý proces je právě ochlazování. Tady na Zemi je vše jednoduché, ale v beztížném prostředí je zcela vyřazen jeden mechanismus chlazení, totiž přirozená tepelná konvekce. Na Zemi stoupá teplý vzduch automaticky vzhůru, kdežto chladnější klesá dolů. To se ovšem v beztížném prostředí nestává. Protože se však lidské tělo normálně ochlazuje i s využíváním zmíněné konvekce, nastává „tam. nahoře“ nenormální situace, které je nutno věnovat pozornost. Bylo tedy nutno ochlazování v nezvyklých podmínkách sledovat blíže, a to právě bylo náplní zmíněného experimentu. Vyhodnocením získaného materiálu se bezpochyby ukáže, do jaké míry stačí situaci na palubě zachytit obyčejný teploměr. Pravděpodobně mnohem spolehlivějším ukazatelem situace však bude nový česslovenský katatermometr. Pracuje na principu měření elektrického proudu, jenž stačí k udržování stále stejné teploty ve vytápěné sondě. Pak tu byl neméně zajímavý experiment se západem zvolených hvězd za zemským tělesem. Dřívější kosmonauti si totiž povšimli, že světlo hvězdy blížící se k západu podléhá — ještě v poměrné vzdálenosti od horizontu — různým změnám barvy i jasnosti. Podle všeho by však mělo zůstávat až téměř do okamžiku západu stejné a teprve nakonec bylo zeslabeno při průchodu světla nejnižšími, všelijak znečištěnými vrstvami ovzduší. Vysvětluje se to vrstvou aerosolových, tj. mikroskopicky malých částeček prachu ve výškách 80 až 100 kilometrů nad Zemí. Tento prach je jednak bezprostředně kosmického původu, jednak vzniká při tepelném zániku pronikajících meteorů. Naši astronomové připravují speciální fotometr, který chtějí jednou umístit na orbitální pozorovatelně. Než však může být tento fotometr dokončen, musí být získány příslušné pozorovací zkušenosti Právě o to se měl postarat náš kosmonaut. Dostal s sebou podrobný seznam hvězd, jejichž západ měl pozorovat, a nutno poznamenat, že mu v tom ostatní členové mezinárodní posádky pomáhali. Na oplátku pomáhal náš kosmonaut zase jim, čímž získal řadu dalších cenných zkušeností týkajících se „povolání“ kosmonauta. Pak šlo ovšem o celý komplex pozorování lékařsko-psychologických. Bylo nutno všímat si všeho, co nějak působí na pocity kosmonauta. Psychologická situace za letu může být složitá — od reakce na nezvyklý beztížný stav až po pracovní potíže, jež souvisejí s celou řadou prožívaných emocí. Kosmonaut si vedl jakýsi dotazníkový „deník“, který nyní rovněž čeká na své odborné vyhodnocení. Zkrátka bylo toho dost a dost, takže dlouhou chvíli zřejmě náš první kosmonaut neměl. Plyne to ostatně i z toho, jak pozdě se dostal k tomu, aby z kosmických výšin pohlédl na svou rodnou zemi. Bylo to až při třetí či čtvrté příležitosti a řídící středisko mu kvůli tomu muselo změnit pracovní program. Co při tom viděl, nám jistě ještě bude podrobněji vy právět. Koho snad překvapilo, že mohl bezpečně poznat světla Prahy a Bratislí^j, tomu prozradíme, že z oběžně dráhy lze pouhým okem spatřit i podstatně menší útvary, např., jak potvrdil již Gagarin, dokonce i kouř vystupující z lokomotivy. Nesmíme totiž zapomenout, že kosmonauti hledí na rodnou planetu vrstvou vzduchu, která — přepočtena na hustotu při povrchu Země — je všehovšudy len osm kilo metrů silná ... Vraťme se však ještě krátce k náladě na palubě orbitální stanice: těm z nás, kteří jsme mohli vidět prostřednictvím kosmické televize čtveřici kosmonautů u jejich „stolu“, nevymizí tento pohled nikdy z paměti. Díky, vám, kosmonauti, za vaše názorné výklady o životě na palubě! Předváděli jste nám trpělivě, |ak podivně to vypadá v beztíží i co máte právě k jídlu; popisovali jste nám své přístroje a vysvětlovali svou práci. Viděli jsme vás barevně a slyšeli téměř dokonale. Přitom jsme si mimoděk vzpomněli na doby, kdy jsme slova vašich předchůdců pracně lovili ze značného šumu. Hle, jaký pokrok zaznamenalo kosmické spojařské uměníl Ještě před tím vším jsme neméně žasli nad přesností i rychlostí, s jakou bylo provedeno spojení Sojuzu 28 s orbitální stanicí. Vyšlo to hned napoprvé a ani se nechtělo věřit, že tento složitý manévr proběhl zcela automaticky, ačkoli se při něm dosti počítá s lidskou spoluprací. Svědčí to o tom, jak pečlivě byl celý let připraven technicky — a nejen technicky: vždyť neméně mocně zapůsobilo, jak se o našeho kosmonauta vzorně staral Jeho druh v letu; Gubarev obětavě předával své nejlepší zkušenosti a jeho vztah k našemu kosmonautovi se podobal vztahu milujícího otce k synovi. Zkrátka za letu jsme toho mohli pozorovat dost, z čeho by si mohli vzít poučení mnozí z těch, kteří při svém zaměstnání spolupracují s jinými. Avšak zahledme se nakonec poněkud do budoucnosti. Průkopníci kosmonautiky již dávno hlásají, že se blíží doba velkých orbitálních stanic s mezinárodními posádkami. To, čeho jsme byli svědky v souvislosti s orbitální stanicí Saljut 6, nasvědčuje tomu, že tato doba se již rychle blíží. jaksi „v malém" se provedlo ledacos z toho. co bude typické pro kosmonautiku příštího desetiletí: střídáni posádek, přivážení zásob, výměna přístrojů Prakticky bylo prokázáno. že Saljut 6 je první obíhající observatoř, na níž lze pracovat prakticky nepřetržitě Na tom nic nezmění fakt, že základní posádka Saljutu rovněž pomalu končí svou činnost; nelze odpovědně příliš prodlužovat délku jejího pobytu dříve, než se ukáže, že to není pro člověka nebezpečné. Orbitální laboratoř sice zanedlouho osiří, určitě však jen dočasně. I tak však bude fungovat v automatickém režimu a umožňovat získávání různých důležitých informací. A na Zemi se budou připravovat další mezinárodní posádky, jejichž členy budou příslušníci líných zemí našeho socialistického společenství. Jestliže byl učiněn první krok, vyžádá si to i provedení kroků dalších. Ve Hvězdném městečku se budou připravovat příslušhíci dalších spřátelených národů a kdesi nad nimi bude tiše kroužit první stanice, schopná tak vynikajících výkonů. Přesto se zde dole na Zemi nalezne ještě dnes leckdo kdo si položi otázku: Je to nutné? Co se tím získá pro život na tétu planetě? Avšak ruku na srdce: nelézali se právě takto i někteří z těch, kteří kdysi sledovali první kouřící a supící lokomotivu či kteří — často s nelibostí — sledová* li první krůčky něčeho nového? A přesto vývoj vždy ukázal, že to bvlo dobré. Zanedlouho začnou okolo naší planety kroužit pozorovatelny, laboratoře a dokonce i dílny. Jejich význam pro „obyčejný“ život bude stále větší. V beztížném prostředí budou vyráběny zcela nové druhy technických materiálů, nové druhy skel a umělýctí vláken, ba dokonce farmaceutických nrostředků. Snad ani nenalezneme nějaké pracovní odvětví, lež by nějak — přímo nebo alespoň nepřímo — nesouviselo s kosmonautikou Kosmický prostor okolo naší planety se stane pomyslným dalším světadílem, jenž bude ve stále vzrůstající míře sloužit člověku. Základy této doby klade současnost. My, obyvatelé poměrně malé země, která nikdy nemůže mít na svém území klasický kosmodrom fto by nám první vyhořelé raketové stupně padaly na hlavu), díky vzorné spolupráci se SSSR, naším nejlepším přítelem a kosmickou velmocí, jsme mohli být od samotného začátku při tom. Dokonce z těch malých zemí prví a celkem třetí na světěl (jm) Neviditelní pomocníci Při současných kosmických letech hraje velkou roli i kosmická navigace. Kosmické plavidlo musí neustále „vědět“, kde právě je, jakou má polohu a kudy vede jeho další dráha. I o to se starají především složité přístroje, dokonce nejen na letícím plavidle, nýbrž i v pozemním řídícím středisku. Dříve se dávala přednost zaměření ze zemského povrchu. Pak se však ukázalo, že to nestačí. Kosmická lod musí mít sama zařízení, které ji dovede zaměřit v prostoru a na základě tohoto zaměření určit všechny potřebné navigační parametry. O nejnovější verzi kosmické lodi Sojuz je známo, že používá zdokonalené verze takového zařízení. Toto zařízení je spojeno nejen s palubními počítači, nýbrž v podstatě prostřednictvím telemetrie i s řídícím střediskem na Zemi. Tam, v onom velkém sále, který známe z televizních přenosů, musí vědět opravdu o všem. Početný štáb nejrůznějších odborníků je spojen neviditelnými nitkami rádiových vln s kosmickými loděmi a složité přístroje neustále docházející data vyhodnocují. Na ledacos přitom upozorní automaticky; na konci tohoto řetězce je však vždy člověk, příslušný specialista, který ve spolupráci s ostatními zajišťuje klidný a bezpečný let kosmonautů. Je jich opravdu mnoho, oněch neviditelných a provždy neznámých pracovníků, bez jejichž součinnosti by žádný kosmický let nebyl možný. Jsou nejen v řídícím středisku, ale I ve speciálních spojových lodích, účelně rozmístěných po světových oceánech, aby ve všech důležitých fázích letu zajišťovali spojení Země s kosmonauty. Dnešní kosmické lety jsou složitou záležitostí; tak složitou, že bez vydatné, přesně organizované spolupráce celých skupin odborníků by na kosmické akce nebylo ani pomyšleni. Proto je spravedlivé vzpomenout všech těchto neznámých pracovníků, kteří se starali o bezpečnost našeho prvního kosmonauta... (of) Štafeta, která nekončí Štafeta dobrých alužsb je název akce, kterou k 30. výročí Vítězného února uspořádal Maloobchod textilním a oděvním zbožím Praha. Chce v ní spotřebitele upozornit, že právé v jejich zájmu Intenzívně spolupracuje z řadou výrobních podniků a družstev, aby jim mohl co nejrychleji nabídnout výsledky nové produkce, mezi nimi módní novinky nebo zboží, které nese dalžf kvalitativní oznaěení, např. Vlněnou peěet. Akce, aby zboží bylo možno vhodně soustředit, probíhá ve dvaceti dvou prodejnách v centru Prahy a vedle organizátorů se na ní podílí čtyřicet velkých výrobních podniků a čtyři výrobní družstva. Právě ta. která pro specializované pražské oděvní prodejny vyrábějí žádané módní zboží v krátkých sériích. A také ty velké náhodní podniky patří k těm, které se nezdráhaly podepeat přinejmenším patronátni dohody nebo sdružené socialistické závazky, kterými slibují soustavně pamatovat na to, že výkladní skříně a prodejny hlavního města jsou první vizitkou oděvní kultury nažeho obyvatelstva. Názvem Štafeta je vyjádřeno to zcela přirozené spojení — výroba. obchod, spotřebitel, kdy poslední závisí na prvém stejně tak jako první na posledním. Termín skončení vlastní akce je sice 26. březen, ale cílem pracovníků pražského maloobchodu je akci vůbec nekončit. Právě tak, jako nekončí vazba mezi výrobou, obchodem a spotřebitelem. jek] To fe fakt, le fsme sem vlastni felt lyiovat. V autobuse, kdyl fsme zrovna nezpívali, se nás lyžařští instruktoři vyptávali, jak je kdo na tom, kdo už lyžuje déle, kdo teprve začíná, kdo radši na běžky ;. . Už si nás předběžně rozdělili, já jsem připadla do druhého družstva k Mirce, a to jsem byla ráda, protože Mirka je fajn. jenže než jsme se na chats poprvé vyspaly, bylo po lyžováni. Tedy po sněhu. V noci dýchl vítr od jihu a do plechu před našim oknem bubnovaly kapky, to brečely rampouchy, že se nedočkají rána. Ráno Mirka povídala: Nefňukat, jde se ven, půjdeme se podívat, kudy teče rozpustilá voda. A vylezly jsme až na vršek a koukaly na kopce v daleku, jestli je tam sníh nebo ne. Myslím, že nebyl. My jsme ho našly v jednom příkopu u lesa zrovna tolik, že stačil na tohohle sněhuláěka. Já vím, že je mrňavý, ale je hezký, to musíte uznat. Nemáte náhodou po ruce docela malou mrkev a docela malý hrnek? (ib) Snímek BOHUMIL NOVOTNÝ V Aushwitzu je velký hlad Na Hodonínsku žije cikánská žena, co zpívá smutné melodie. Zrodily se v ní, když čítala slova na ubohých kouscích papíru. Psal jí je muž z koncentráku. Víc jí po něm nezůstalo. Ale žena zpívala ty dopisy. Poslední mužova slova vložila do svých písní, co se pak roznesly krajem. V koncertním sále Strahovské knihovny se jednoho večera rozezvučel sál hudbou. Hraje Duo boeml di Praga. Klavír a basový klarinet. Tajemná krása, stesk, pláč i vzdor. To všechno vyzpívá neobyčejný nástroj, jeho teskný hluboký tón i schopnost měnit výraz po vzoru lidského hlasu objevil český (a světový) virtuos Josef Horák. Hraje novou skladbu; složil ji pro jeho nástroj brněnský skladatel Miloš Stědroň na melodie neznámé cikánské ženy. Jmenuje se V Aushwitzu je velký hlad. Poselství zemřelého se nese dál do světa. I když zůstane bezejmenný a publikum kdesi daleko v cizích zemích se ani nedoví tuhle pravdivou vyprávěnku. íb) Jaro plné prázdnin Už hodně let jsou bývalé polo* letní prázdniny přesunuty du předjaří, nebo i na jaro, a v nejširší veřejnosti zakotvil pojem prázdniny jarní. Trvají celý týden a v tomto školním roce je možno je rozložit podle krajů a okresů od 6. března do 9. dubna. Pokyny ministerstva školství CSR přihlížejí i k mimořádným případům v oblastech, kde dochází v určitém období k silným průmyslovým exhalacím. Tam lze pak čerpat onen prázdninový týden v časovém rozpětí od 20. února do 23. dubna. Jarní prázdniny školní mládeže jsou v převážné míře příležitostí pro odborové organizace, které pořádají pro děti pracovníků podniku lyžařské pobyty v horských sportovních a rekreačních střediscích. Různé termíny jarních prázdnin umožňují lepší využití těchto zařízení. Otevřená zůstává otázka, co udělat pro školní mládež starší, která navštěvuje střední školy a odborná učiliště. Jedná se o velký počet mladých lidí ve věku od 15 do 18 let. Snad by se mohly dohodnout odbory školství KNV s krajskými odborovými radami a v časovém předstihu vypracovat společně přehled možných kapacit v horských lyžařských střediscích, aby je učňové i středoškoláci mohli o svém jarním týdnu využívat pro zdravý pohyb na čerstvém vzduchu — hlavně ti, kdož chodí do školy v průmyslových oblastech. (stv) Hrnec nedivotvorný Všechno jednou doslouží, 1 prádelní kotel. A jsou-11 1 problémy s hořáky pod nim, pak si pradlena přijde na své. Ale stane se 1 taková věc. Přivezou zbrusu nový prádelní kotel se vším všudy, dovozci postaví výrobek za domovní dveře do vestibulu. Kovoslužba, která má nový kotel namontovat, tak neučiní proto, že její pracovníci nemají nikde v normě odnášení kotle z přízemí do suterénní prádelny. A tak kotel stoji v průchodu za dveřmi už několik týdnů a nic se neděje. Správce domu marně hledá normu, podle které by někdo kotel odtáhl do prádelny. S problémem si neví rady ani příslušná provozovna OPBH. Každý řekne, Je to kuriózní, je to šlendrián. Nájemníci se snad 1 boji dobrovolně kotel přestěhovat. Co kdyby zařízení bylo neodborným transportem poškozeno? Kdo si to vezme na sebe? A tak vyrobená hodnota zahálí. V novinách se nejednou upozorňuje na hospodárné využití strojů v závodech. Ale stroje jsou všude. I v prádelnách v činžácích. Pračky a ždímačky. pokud není prádelní kotel v pořádku, jsou pak koneckonců I mimo provoz. A připomeňme, že i za tyto stroje se platí, resp. za jejich použití. Uzavřený kruh? Nebo chybí norma pro prostý, soudný lidský rozum? Pro přesnost uveďme, že feden takový kotel stoií za domovními dveřmi v Praze 6. Za Hládkovem 22. Dům )e ve správě OPBH Praha 6, provozovna č. 2. fsv) se na sedící v metru, jistě z poloviny muži. Středního věku. Ta krátká chvilka cestování je přecejenom k něčemu dobrá. Sedne, vy táhne rychle noviny. Doma by se k nim třeba už nedostal Jmá televizi). A sedí. A relaxuje. Na kolenou mívá zpravidla aktovku s lejstry. JAt se na mne nezlobí ten, který nese třeba i chleba nebo pár bot Podle nadítostt rozličných tašek však soudím, že i školák z páté třídy má tašku těžší než jeho táta.) Nad ním postávají ženy kolem čtyřicítky, padesátky až šedesátky — pravda, nevyhtížejí ani staře, ani nemocně — v rukou obvykle dvě I více tašek. Kromě lejster, knížek nesou ještě nákupy pro celou rodinu, šaty z Čistírny. nějakou užitečnou věc do domácnosti atd Ta zátěž mívá několik kilogramů. Vždyt ty ženy nejsou staré, vzhlédne muž od novin, dokonce jsou některé i pohledné. Oči nekloužou k těžkým taškám, ale někdy spočinou na nějaké tváři /protože na nohy vidět nenít Hm Tahle je docela hezká . slušel by jí možná jiný účes . . aha, tohle jsem nedočet.. . a je zpátky, kSe byl. Bylo řečeno, a to z odborných míst /psychologové, psychiatři l. že se společenská role mužská — vytrácí. Ano, muž dnes neloví zvěř, nekácí stromy, mečem nedobývů na sokovi ženu. ilstotu nečití ve. svalech, ale ouha, právě v tenké aktovce, kterou drží na klíně iPokud ovšem nestaví rodinný domek.) Když chce dobrodružství — sedne za volant I to milostné dobývání často přenechává druhému pohlaví. Ach, víte jaké by to bylo? . . Jako sladká melodie se k sluchu ženy nese vybídnuti: Paní, máte to těžké, sedněte si nebo počkejte, dyt já vám pomůžu . . . Je to sen? Je. Ty věty padají tak řídce, že skoro nejsou. A tak — ženy $ břemenu v rukou stojí a mušketýři — sedí. (tbj Československý svaz novinářů a Československý svaz žen udělily v minulých dnech ceny v novinářské soutěži Jožky Jabůrkové. Blahopřejeme naší redaktořce Táně Březinové, která získala druhou cenu za reportáž Děti odjinud. Mušketýři sedí Vstupme do metra, autobusu či tramvaje. Všude je to stejné. Přednost k sezení? Lidí s průkazkou pro Invalidy — pokud se o místo samt hlásí — stařenky a těhotné ženy. /Nepochybuji. že se mnozí z jmenovaných právě ted bouří, že skutečnost je jiná.) Divám Nová zotavovna ROH V Luhačovicích vybudovala Ústřední rada odborů nejmodernějšl rehabilitační rekreační zotavovnu. Ve výroční den památného zasedáni závodních rad převzal Jménem 0RO tajemník Vladimír Matik z rukou ředitele n. p. Pozemní stavby Gottwaldov první budovu, ve které i« 300 lůžek ve dvoulůžkových pokojích, několik sálů pro různé kulturní akce, jídelna a další zařízeni, odpovídající nejmodernějším nárokům na rekreaci. „Zotavovna 30. výročí Února“ byla vybudována za dvaapůl roku, nákladem něco přes 50 miliónů korun. Do X. všeodborového sjezdu zde má vzniknout rozsáhlý areál s celkovou kapacitou 900 lůžek, krytým bazénem, tělocvičnou, atletickou dráhou, různými hřišti, tenisovými dvorci, minigolfem atd. Dosavadní zotavovna ..Praha" bude napříště sloužit jako učňovské středisko. Na slavnostním aktivu stavbařů bylo při předáni objektu vyznamenáno šedesát pracovníků odznakem „Budovatel zotavoven ROH“. Od letošního května přivítají Luhačovice první stovky rekreantů, jichž se tu má ročně vystřídat osm tisíc. Jméno zotavovny jim bude vždy připomínat, že bez Vítězného února by nejezdili ani sem, ani do dalších -moderních zotavoven. Letos přibudou v CSSR čtyři nové zotavovny s kapacitou 920 lůžek, rozestavěno bude celkem 12 zotavoven, které mají po dokončení mít 4000 lůžek. (bSj Snímek MILOS BENES