Technický Týdenik, leden-červen 1972 (XX/1-26)
1972-05-16 / No. 20
Odkaz Května dnešku i budoucnosti K naší národní povaze patří věcnost a střízlivost a z nich vyplývající sklon obejít se bez velkých slov. Jsou však situace, kdy 1 ta největší slova nestačí. Snad nejvíc to platí pro počátek května. Připomínáme si každoročně 1. máj — svátek mezinárodní solidarity pracujících celého světa, 5. květen — počátek Pražského povstání proti okupantům, 9. květen — den osvobození Československa Sovětskou armádou, den ukončení druhé světové války a den přijetí nové ústavy, která v roce 1948 již naplno otevřela cestu k socialistickému vývoji našeho státu. Na 6. květen připadá druhé výročí nové československo-sovětské spojenecké smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci. Společným jmenovatelem všech májových výročí je proletársky internacionalismus. V jeho znamení nás osvobodila v květnu 1945 Sovětská armáda za nesmírnou cenu — jen na našem území padlo 140 tisíc sovětských lidí. V jeho znamení budujeme naši socialistickou vlast a rozvíjíme bratrské vztahy k Sovětskému svazu a ostatním socialistickým zemím. Na tyto základní souvislostí poukázal na slavnostním večeru k 27. výročí osvobození tajemník ÚV KSC František Ondřtch: „V těchto slavných májových dnech si připomínáme nezapomenutelné události před 27 lety. Hrdě se hlásíme k odkazu 9. května 1945, jehož nejcennější stránkou je pevné spojenectví a nerozborné přátelství se Sovětským svazem. Velikost a hloubka tradic čtyřicátého pátého roku je i v tom, že osvobození Sovětským svazem bylo základní podmínkou naplnění tužeb celých generací českých a slovenských pracujících, jejich snahy sjednotit zápas za národní a sociální osvobození. V celé padesátileté historii Komunistické strany Československa a zápasu naší dělnické třídy byl vztah k Sovětskému svazu, prvnímu socialistickému státu, a k jeho komunistické straně prubířským kamenem věrnosti socialismu a proletářskému internacionalismu a současně projevem skutečného vlastenectví. Komunistická strana vždy považovala a považuje upevňování a rozvíjení československého a sovětského přátelství a spolupráce za rozhodující předpoklad budování a obrany socialismu, a podle toho zakládá a zaměřuje celou svou politickou a ideologickou činnost. Protisocialistické a antisovětské sily musely utrpět porážku proto, že podcenily životnost a hloubku těchto svazků, jejichž pevnost se opírá o společné marxisticko-leninské učeni, jednotu našich internacionálních zájmů a cílů. je v zájmu našich národů, každého občana našeho socialistického státu i celé naší socialistické budoucnosti jako oko v hlavě střežit revoluční odkaz československo-sovětského přátelství a na věčné časy — v duchu slov Klementa Gottwalda — jít se Sovětským svazem a nikdy jinak." Přínos nové československo-sovětské spojenecké smlouvy můžeme pozorovat ve všech oblastech našeho hospodářského, politického i kulturního života. Koncem března se kontrolou této smlouvy zabývalo Federální shromáždění a konstatovalo, že býl dosažen výrazný pokrok v koordinaci národohospodářských plánů a z ní vyplývající specializaci a kooperaci zejména v klíčových odvětvích materiální výroby a že tak dochází k postupné ekonomické integraci. Úspěšně probíhá také koordinace plánů rozvoje vědy a techniky i spolupráce při co nejrychlejším zavádění konkrétních výsledků vědeckotechnického výzkumu do praxe obou partnerů. Dohoda o kulturní a vědecké spolupráci podepsaná letos v únoru v Moskvě tu otevírá ještě širší možnosti. Jestliže si připomínáme především výsledky naší vědeckotechnické a hospodářské spolupráce se Sovětským svazem, je to přirozeným průvodním zjevem zesílené orientace celé naší společnosti na intenzívní rozvoj ekonomiky. Je však namístě připomenout také politický a vojenský význam našich spojeneckých svazků se Sovětským svazem. Smlouva je pevným základem našeho dalšího socialistického rozvoje a nejspolehlivějšf zárukou našeho mírového života. Stále platí slova, která při podpisu smlouvy před dvěma lety pronesl generální tajemník ústředního výboru Komunistické strany Československa dr. Gustáv Husák: „Uzavřená spojenecká smlouva dává našemu lidu jistotu a nové perspektivy rozvoje. Budeme ji z naší strany věrně dodržovat a pevně stát po boku Sovětského svazu v pevném vědomí, že západní hranice Československa jsou i hranicemi socialistického tábora a že rozvoj našeho státu je možný pouze v nejužším spojenectví a přátelství se Sovětským svazem a ostatními spřátelenými socialistickými státy." Na pylónu ve výšce 80 ni bude vyhlídková kavárna. MOST VYSOKÉ TECHNICKÉ ÚROVNĚ Ukázkou vysoké úrovně čs. mostařství je řada ocelových mostů vyšlých z dílen Vítkovických železáren Klementa Gottwalda a postavených u nás i v zahraničí. Dosud například nedozněl obdiv nad smělou a náročnou konstrukcí klenoucí se nad Orlickou přehradou u Ždákova (návrh projektanta ing. J. Zemana) a už nás VŽKG překvapují dalším jedinečným dílem, právě dokončovaným pracovníky ostravských Hutních montáží — lanovým mostem přes Dunaj v Bratislavě. Je pozoruhodný nejen svým konstrukčním a architektonickým řešením, ale 1 novým způsobem montáže. Pro VZKG byl mimořádně těžkým úkolem. Je to vítězný návrh z veřejné soutěže vypsané v roce 1965, a jeho autory jsou profesoři ing. dr. A. Tesnár, CSc., a ing. arch. Lacek s kolektivem Slovenské školy technické, kteří volili most jako spojitý ocelový nosník o rozpětí polí 74,8 m + 303 m + 54m, kde střední pole je ve třech místech pouze z jedné strany mostu zavěšeno přes šikmý pylón na ocelových lánech. Most koncipovali vyhraněně asymetricky, aby hmotově vyvážili výběžky Karpat a také aby silueta města — most otevírá nádherný pohled na partii města s Bratislavským hradem a Korunovačním dómem — nebyla narušena. Vzácný cit pro toto prostředí se projevil esteticky působícím konstrukčním a architektonickým dílem. Ocelová konstrukce mostu je celosvařovaná. Trám o celkové délce 431,8 m je uložen pevně v místech pylónu, v ostatních podpěrách posuvně. Hlavní trám mostu má trojstěnný truhlíkový (uzavřený) průřez a výšku 4680 mm — při průměrné tloušťce stojiny 12 mm. Ocelová konstrukce mostu včetně pylónu váží 7500 tun, z toho lana váží 640 tun. Vozovka je široká 2X8,5 m, uprostřed je pás široký 2 m. Po obou stranách je manipulační chodník o šířce 1 m. Na spodní pásnlci mostního trámu jsou po obou stranách připevněny krakorce, které nesou 3,5 m široký chodník pro chodce. Nový způsob montáže spočíval v tom, že velké, až 80 m dlouhé sekce trámu se smontovaly na břehu Dunaje, odkud se na několika lodích převezly do osy mostu a po zdvižení na speciální konstrukci připojily celosvařovaným montážním stykem. Pracovníci Hutních montáží tu opět projevili své zkušenosti a smysl pro nejnáročnější práci i v těch nejtěžšlch podmínkách. A o takové tu často nebyla nouze. Vzpomeňme třeba jen svařování těžkých ocelových dílců nad rozbouřenou hladinou Dunaje či práce na sluncem rozpálené oceli. Pylón, přes nějž vedou lana, je šikmým ocelovým rámem tvaru A. Kromě své funkce jako důležité části mostu mu projektanti svěřili ještě' další úkol, pro návštěvníky Bratislavy dost atraktivní. Ve výšce 80 m umístili kavárnu pro 127 návštěvníků, z níž je umožněna jedinečné vyhlídka. Přístup do kavárny umožní rychlovýtah v jednom rameni, pylónu, v druhém bude bezpečhostní schodiště. Projektanti, výrobci a montážnici vytvořili v lanovém mostu velkolepé dílo, které tu bude trvalým dokumentem jejich vysoké odbornosti a pracovního nadšení. Veřejnosti do užívání je odevzdají v den výročí Slovenského národního povstání, 29. srpna. (mk) inu 16. KVĚTNA 1972 ■ ROČNÍK XX ■ CENA 1 Kčs Pohled na Část lanového mostu přes Dunaj v Bratislavě. Sjezd ROH v ČSR pro aktivní podporu politiky strany Z TŘÍDENNÍHO JEDNÄNÍ sjezdu revolučního odborového HNUTI V ČESKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLICE (OD 11. DO 13. KVĚTNA) OTISKUJEME VÝŇATEK Z HLAVNÍHO REFERÄTU MÍSTOPŘEDSEDY OSTŘEDNl RADY ČSROH A PŘEDSEDY ČESKÉ RADY ODBOROVÝCH SVAZŮ SOUDRUHA JOSEFA HLAVIČKY. JE TO KAPITOLA O RACIONALIZACI, ROZVOJI PRACOVNÍ INICIATIVY A O HNUTI ZLEPŠOVATELŮ A VYNÄLEZCO. Revoluční odborové hnutí má zájem na rozvoji racionalizace, protože její důsledné uplatňováni přispěje k urychleni kvaiitativnich změn ve společenských výrobních silách, pomůže změnit způsob řízeni, organizovat i povahu práce, zvýši úroveň kvalifikace a rozsah i formy vzdělání, bude pomáhat utvářet profil člověka i charakter životního prostředí. Racionalizace nám musí umožnit dosaženi zásadních změn ve způsobu života pracujících ve výrobním procesu, zejména odstraňovat zbytečnou dřinu, mechanizovat práce nebezpečné a časově náročné, výrazně zlepšovat pracovní podmínky, kulturu práce i pracovního prostředí. Poznatky z některých podniků a závodů, zejména z dolů, ukazují, že překračování plánovaných úkolů a dosahování řady rekordů začíná na výrobních poradách, kde jsou projednávány výrobní úkoly, každý kolektiv zná, kolik uhlí musí vytěžit za směnu, jakého postupu v. ražení chodeb má dosáhnout, ví, jak bude jejich pracoviště technicky vybaveno, jaké jsou plánovány náklady a podobně. Znalost plánovaných úkolů, jejich technického i materiálního zabezpečení, ale i znalost spotřeby materiálů, energie a jejich cen, spolu se znalosti, jak snížit náklady, zvyšovat produktivitu práce, zkvalitňovat výrobu, je zákonitým předpokladem, aby se rozvinula iniciativa na dosahování vyšší efektivnosti. V letech 1970—1971 i nyní před VIII. všeodhorovým sjezdem nám vyrostli a stále se rozšiřuje počet organizátorů výroby, průkopníků nových metod práce, kteří ukazují, kolik zdrojů a rezerv je ukryto právě v iniciativě našich lidí. Jde o to, zaměřit tuto iniciativu k zhospodárněni naší výroby. Jaké možnosti máme v tomto směru, ukazuje výzva pražských závodů i závazek kováckých podniků z Jihomoravského kraje, závodů z jižních Cech a Z ostatních krajů. Jen rozvoj .vnitrozávodního soutěžení zabezpečí, že se stane masovým hnutím, umnžní nám srovnávat jeho výsledky a nejlepší z nich zevšeobecňovat. Potom socialistické soutěžení bude plnit své poslání a pozvedávat slabší pracovníky na úroveň průměrných a průměrné na úroveň nejlepších. Dokážeme-li předávat zkušenosti z mistrovství nejlepších jednotlivců a kolektivů, pozvedneme úroveň práce na každém pracovišti. Jen tak se zbavíme nebezpečí formálnosti v socialistickém soutěženi. Výraznou formou rozvoje socialistického soutěžení a vztahů mezi lidmi je hnuti brigád socialistické práce. Pu určité stagnaci se v českých zemích znovu toto hnutí široce rozvíjí. O tom svědčí skutečnost, že do tohoto hnuti vstupují stále další kolektivy a dosahují vynikajících výsledků. Více než 50 tisíc členů těchto kolektivů již dostalo právo nosit čestný odznak I. stupně. V průběhu soutěžení získávají pracující vlastnosti nezbytné pro budovatele nového života, jako je pocit důvěry ve vlastní síly, vědomí osobní odpovědnosti za úspěch socialistické výstavby, návyk podřizovat své osobní zájmy zájmům společné věci. Velké a dosud nedostatečně využité možnosti k široké účasti pracujících na zvyšování efektivnosti výroby jsou v rozvoji zlepšovatelského a vynálezcovského hnutí. Současný stav zlepšovatelského hnutí se v posledních dvou letech zlepšil. Zatímco v roce 1989 bylo v CSR podáno 89 026 zlepšovacích návrhů, v minulém roce to bylo již 112 282. Rostou také dosažené úspory z realizovaných zlepšovacích návrhů a v minulém roce činily 1 miliardu 97 miliónů korun. Stále však zůstává zlepšovatelské hnutí hluboko pod možnostmi a potřebami národního hospodářství a nedosahuje ještě úrovně roku 19B1, kdy bylo podáno přes 288 tisíc zlepšovacích návrhů. Těžko můžeme chtít, aby vynálezci a zlepšovatelé přicházeli s novými podněty a návrhy, když stále ještě dochází ke zdlouhavé realizaci jejich tvůrčích řešení, odměny jsou velmi často vypláceny s velkými průtahy a jsou i případy, kdy zasloužená odměna je odmítána vyplatit vůbec. Starost o rozvoj zlepšovatelského hnutí se musí stát jednou z předních povinností hospodářských a odborových orgánů v podnicích a závodech.