Tribuna, leden-červen 1972 (IV/1-26)

1972-01-03 / No. 1

MLČET A MYSLET SI SVÉ? Po úspěšném dokončeni procesu politické konsolidace, Jehož odra­zem j£ou letošní volby, se zamě­řuje strana a celá naše společnost na řešení ekonomických problémů tak, aby se pátá pětiletka stala Títězstvím pokrokového snažení na úseku hospodářském. Do tohoto úsilí porůznu falešně zaznívají projevy alibismu zaná­šené nezřídka přímo do závodů a do výrobních organizací. Jejich společným jmenovatelem Je opor­­tunismus a bezzásadovost. Různí našeptávači nám radí, že pro děl­níka je nejlepší o nedostatcích a nešvarech mlčet a myslet si své. Dělník se prý nemá plést do »ci­zích« věcí, má říkat nadřízeným jen příjemné věci — a pak může žít bez problémů a v klidu. »Ne­has, co tě nepálí, nekritizuj« — to je heslo podobných zbabělců. Jak je tomu ve skutečností? Opravdu se stává, že osamocený odvážlivec je pro svou kritiku po­stižen a po takové osobní zkuše­nosti podruhé váhá: Mlčet, nebe nemlčet k nešvarům? Uchránit sí klid pro sebe i pro rodinu, nebo jít znovu s kůží na trh? Stanovy jasně říkají, co má komunista v takovém případě dělat. A pak je to svědomí komunisty, které nedovolí mlčet k nesprávnostem, vždyť proto je vlastně komunistou. Stane se, že takový soudruh pod­lehne momentální slabosti a zavá­há, ale je-li poctivý, »jde do toho«. Nelze přece mlčet tam, kde utí­kají státní peníze, kde se páše po­litická škoda na lidech, kde se ničí materiál, kde sobectví zasti­huje celospolečenské zájmy. Ještě dnes lze doslova hovořit 0 boji proti nedostatkům. A jako každý boj, i tento potřebuje lidi statečné, odvážné, hrdiny, kteří se dovedou čestně postavit proti všemu nezdravému a škodlivému. Takoví lidé ovšem musejí být 1 v aparátu strany, v jejích vyš­ších orgánech, protože jim pří­sluší prošetřování stížností, oni z nich činí závěry a často i kád­rová opatření. Přistupují-li ke stíž­nostem byrokraticky, jdou-li ces­tou nejmenšího odDOru, opírají-li své závěry jen o názor někdy bez­páteřné »většiny« a odmítají-11 a priori stanovisko odvážného jed­notlivce, který zůstal sám, byť na straně pravdy, pak je opravdu ob­tížné a předem ztracené bojovat za správnou věc. Kdyby nebylo v minulosti odváž­ných lidí, nikdy bychom k socia­lismu nedošli. Domnívá-li se ně­kdo, že píši příliš obecně, ať se rozhlédne po svém okolí, na svém pracovišti. Sám pozná, na kterém úseku je nutno nastoupit do boje proti nedostatkům, které nás v hloubi duše pobuřují a trápí a o kterých je nutno otevřeně ho­vořit, protože mlčet o nich je de­­zercí od komunistických zásad a napomáhání nepříteli. nepříteli. RUDOLF VANĚK PfiED 550 LETY ... »Náš vztah k národní minulosti Je velmi živý a chceme se z ni mnoho učit. Avšak jde o to, orien­tovat se na ta dějinná období, kdy náš národ šel vpřed, orientovat se na pokrokové osvobozenecké tra­dice našeho národa a kultury .. . Naši bojovníci za svobodu proti německým okupantům šli stopou Tábora. V tradicích Tábora a ná­rodního obrození budujeme i náš nový lidový stát.« Neškodí připo­menout si tato slova Klementa Gottwalda z 10. listopadu 1948 prá­vě dnes, kdy vzpomínáme 550. vý­ročí vítězství husitských vojsk nad německými a uherskými žoldáky u Kutné Hory (8. 1.) a u Němec­kého Brodu (10. 1. 1422). My, komunisté se hrdě hlásíme k pokrokovému odkazu našich dě­jin, jejichž markantním charakte­ristickým rysem (vlep než kdeko­li jinde) je, že nositelem národ­ních tradic byly vždy lidové vrst­vy. Zvláště výrazně je to vidět na husitském revolučním hnutí, které bylo nejen mocným hnutím so­ciálně revolučním, ale i velkou vlasteneckou válkou našeho lidu. Není proto náhoda, že se reakce snažila právě tyto revoluční strán­ky našeho vývoje vymazat z pově­domí lidu, že usilovala o to zatla­čit je svými vzory. Proto v době temna, stejně jako za první repu­bliky, za okupace, ale ne náhodně i v roce 1963 stavěla do popředí především tzv. svatováclavskou tradici, která je symbolem politi­ky příslušenství a podřízeností českého lidu vůči německým vlád­noucím třídám — feudálům a bur­žoazii. Svatováclavská tradice mě­la být vždy štítem proti bojové, re­voluční tradici husitské. Z bitvy u Kutné Hory — tak ja­ko z mnoha jiných dějinných udá­lostí — jasně vyplývá, že národ ne­ní jeden celek, že se skládá z růz­ných tříd a vrstev. Reakce se vždy snažila tuto skutečnost zastřít a využít přirozených a oprávněných citů národní hrdosti k vytváření nacionálni mlhy, která má zakrýt její rejdy a manipulace. Co se tehdy událo? Na podzim roku 1421 sebral král Zikmund na Moravě a v Uhrách novou velkou armádu, která po pečlivých pří­pravách vyrazila do Čech zlikvido­vat husitské revoluční hnutí. Hu­sitské panstvo tehdy bez rozpaků a váhání přešlo na stranu svých třídních bratří — k Zikmundovi. Vojsko Pražanů ustupovalo před přesilou. Katastrofa se zdála ne­odvratnou. Znovu to byl Tábor a Zižka v čele svých vojsk, který šel Praze pomoci. V Praze se vytvoři­la veliká lidová armáda, která pod vedením slepého vojevůdce vytáh­la Zikmundovi vstříc ke Kutné Hoře, Její konšelé přijali Zižkovy »boží bojovníky« na oko radostně. Bohatí měšťané se však nikdy ne­smířili s myšlenkou bojovat po bo­ku táboritů. Opět postavili své třídní zájmy na první místo: zatím­co Žižka bojoval před branami města, otevřeli město Zikmundovu vojsku, které hájilo jejich třídní zájmy. Kutná Hora se tak pro hu­sity přeměnila z opory ve zrádnou past. Zižka dočasně ustoupil, znovu zorganizoval vojsko a 8. ledna 1422 dobyl Kutnou Horu a obrátil Zik­mundova vojska na útěk. Vítězství dovršil 10. ledna u Německého Brodu. Koneckonců tak vždy dopadli dobyvatelé a reakční síly, a to ne­jen v našich národních dějinách. Dočasně se jim mohlo podařit na­stolit a upevnit své panství. Ale kolo dějin nemohou otočit zpátky. Nepomůže jim v tom ani naciona­listická demagogie jakéhokoli dru­hu. Náš lid slyšel mnoho deklarací o vlasti a národu, jeho život byl velmi těžký. Proto se naučil oddě­lovat zrno od plev a nikdy se ne­spokojovat jen s vlasteneckými slovy. Výstižně o «tom hovořil sou­druh Zdeněk Nejedlý, když napsal, že u našeho lidu »pravým vlaste­nectvím je práce pro národ a tedy pro lid. Naši buditelé jsou mu vlastenci ani ne tak pro básničky, jež se o tom tehdy tiskly, jako pro práci velkých i malých pracovní­ků mezi lidem nebo v celém ná­rodě. A slove bylo dobré jen teh­dy, bylo-li popudem, vybídnutím k práci. Ani to nenalézáme všude, u všech národů. Jsou národy vidí­cí vlastenectví v dobyvačnosti a v podněcování k dobyvačnosti. Ale naše forma je tato práce, jak také ukazuje výsledek našeho vlaste­nectví: kvetoucí vesnice, kvetoucí města, zdatnost zemědělce, dělní­ka i kulturního pracovníka.« Ano. To je naše vlastenectví. Ne mluvení, ale práce pro lid, pro ná­rod, pro socialismus nejen u nás, ale i ve světě. FRANTIŠEK KUDRNA Věřte, slečno, až teprve s vaším příchodem do mé kanceláře jsem 7Mčal pracóvat s láskou. Kresba B. RADIMĚfiSKÝ Divadlo na staré půdé Foto: M. PLAČEK I Ü Máte tu taky někdy den otevře­ných dveří? Kresba P. PAZDERKA tribuna Nflplňovol dobrý dnešek Dokončení ze str. 1 A co znamenal pro naši vlast, to bylo již také připomenuto: XIV. sjezd Komunistické strany Československa nám všem vytyčil jasný a uskutečnitelný program dalšího rozkvětu n«aší socialistické vlasti, pro­gram plnějšího, bohatšího a šťastnějšího života našeho lidu. K tomuto programu se také náš lid zcela jednoznačně přihlásil a ve volbách do zastupitelských sborů všech stupňů opětovně potvrdil i své rozhodnutí podle tohoto programu pracovat a beze zbytku jej uskutečnit. A toto rozhodnutí prokázal především svými činy. Vzpomeňme jen, jak se v prosinci postupně vršila nová a nová .hlášení o úspěšném splnění pracovních úkolů prvního roku pětiletky ná jednotlivých pra­covištích a závodech i v celých odvětvích; hlášení o dalších tvůrčích úspěších, jejichž základ tvořil už dlouho nevídaný ro-.zmach pracovní aktivity a iniciativy, zaměřené na plnění a překračování úkolů na roz­hodujících úsecích naší socialistické výstavby. Tím vším se minulý rok stal i důležitým předělem. Můžeme říci, že po těžkých krizích, jež z viny pravicových oportunistů a antisocřalistic­­kých sil nebezpečně otřásly naší společností, v něm bylo — po úsptícT očisty ve straně — zdárně dovršeno i období konsolidace naší společ­­nosti. Díky novému vedení strany a státu se podařilo definitivně za­stavit další růst různých negativních tendencí, zejména v ekonomice, jež bránily lepšímu využívání předností socialistického zřízení. A na­víc bylo možno už přikročit k řešení vážných otázek a problémů, jež zbyly jak z doby ještě dlouho před lednem 1968, tak z období celo­společenské krize, a jejichž řešení bylo dlouho odkládáno nebo I opomí­jeno. Hlavní práce v tomto směru před námi ovšem teprve stojí. Oprávněně můžeme prohlásit, že minulý rok tedy nepatří jenom dě­jinám. Svými výsledky a svými poučeními patří bez zbytku i období nadcházejícímu. A zůstává pro nás trvalým závazkem pracovat i na­dále na všech úsecích alespoň tak, jako jsme to uměli v něm. Jak nás všechny k tomu také vyzval ve svém novoročním projevu presi­dent republiky soudruh Ludvík Svoboda: »Ať dokážeme tento rok úspěšně navázat na to, čeho jsme dosáhli. Pracovat obětavě a moudře. S elánem i hlavou otevřenou Ať dokážeme směle překonávat a odstraňovat nedostatky. Ať je to rok nového roz­květu bohatství i krásy naší drahé vlasti!« Zárukou našich úspěchů — stejně jako kdykoliv v minulosti — i na­dále zůstává naše komunistická strana, vysoká aktivita každé stranic­ké organizace a každého komunisty. Bez cílevědomé práce strany by nebylo oněch úspěchů, kterých jsme dosáhli Podmínkou a zárukou úspěchů nových zůstává jednota a sěmknutost komunistické strany, její ideová pevnost. A ta předpokládá neochabovat v rozhodném boji proti všem buržoazním a maloměšťáckým ideologiím i vlivům, jimž je spo­lečnost vystavena, zachovat věrnost učení marxismu-leninismu, pra­covat v duchu opravdového vlastenectví a proletářského internaciona­lismu. Je to tedy věrnost politice, jejímž výrazem byla usnesení XI sjezdu KSČ. Této politice dal ve volbách náš lid svou důvěru, která komunisty opravňuje ke zdravému sebevědomí a dává jim jistotu do další cílevě­domé práce. Pracující lid a jeho základní zájmy musí také trvale zůstávat ve středu naší pozornosti. Vždyť pro blaho pracujících lidí vynakládá komunistická strana všechno své úsilí. A je v zájmu této politiky, aby komunisté dokázali udržovat s pracujícími pevné spojení, aby jim uměli politiku strany vysvětlovat a získávat je pro cíle, jež strana vytyčuje, a aby také šli vždy příkladem v práci pro společnost, pro blaho všech. Směrem k masám pracujících proto musí být obrácena pozornost celé strany. Pracovat můžeme v klidu a s rozvahou, v míru a pro mír. Jeho oporou a mocnou záštitou je Sovětský svaz. A to nejen silou svých zbraní a své ekonomiky, ale i díky svému houževnatému úsilí o zacho­vání a upevnění míru, které v současné době rozhodujícím způsobem ovlivňuje a spoluurčuje světový vývoj. Jsme hrdi na to, že stojíme pevně po jeho boku a v duchu interna­cionálních bratrských svazků společně pracujeme pro jasnou budoucnost. Provází nás víra v lidi, v život, v socialismus. Pro tyto trvalé hodnoty chceme také i v tomto roce a v dalších letech pracovat co nejlépe a v pevné jednotě krok za krokem naplňovat dobrý dnešek i komu­nistický zítřek. Tvorba Na otázku, co považují za svůj hlavní úkol v roce 1972 a jaké předpoklady pro tuto práci připra­vil rok minulý, odpovídají V 1. čís­le nového ročníku týdeníku TVOR­BA naši přední političtí, hospodář­ští, vědečtí a kulturní pracovníci. Z dalších článků upozorňujeme na záznam besedy k některým otáz­kám pracovní iniciativy a na za­myšlení J. Janáka nad výhledy naší zahraniční politiky. O posledních událostech v Jugoslávii se dočtete v článku nazvaném Signály ze Zá­hřebu., Kulturní stránky TVORBY jsou mimo jiné věnovány portré­tům dvou mistrů českého slova — spisovatelům K. Konrádovi a Olbrachtovi 1. číslo TVORBY při­I. náší také reportáž z cesty našich vysokoškoláků do Sovětského sva­zu, čtenářské ohlasy v pravidelné rubrice Fórum, recenze a další za­jímavé články z oblasti politiky, vědy a kultury. Týdeník aktualit V 1. čísle Týdeníku aktualit, kte­rý vstupuje do druhého roku své­ho vydávání v Československu, upoutá zejména stať Vědecké zá­klady politiky KSSS, jejímž auto­rem je kandidát historických věd I. Denkov. V článku Dva opačné typy inteligence konfrontuje J. Sipkov státně monopolistický typ inteligence s integračním mecha­nismem uplatňovaným v socialis­tickém společenství. Zajímavé vy­právění zahraničních zpravodajů o dojmech a poznatcích z pobytu v Sovětském svazu přináší Týdeník aktualit na středové dvoustraně. Pod titulkem Populární Oleg Ta­bakov odpovídá, uveřejňuje Týde­ník aktualit vyprávění známého herce a ředitele moskevského di­vadla Sovremennik o divadlá, fil­mu a přátelích v Československu. Vychází v nakladatelství Svoboda Truck ismus — nepřítel leninismu Sborník odhaluje podstatu troc­­kismu, hodnotí a charakterizuje jeho O'portunistickou protimarxis­­tickou tendenci a sleduje dobro­družnou, rozvratnou činnost troc­­kistů v různých etapách boje dě­jin KSSS. 356 stran, váz. 12,50 Kčs VIII. sjezd Jednotné socialistické strany Německa 15. 8.—19. 6. 1971 V brožuře obsahující nejdůleži­tější materiály jednání Vlil. sjez­du SED se naši čtenáři mohou se­známit s politickými, a zejména ekonomickými úspěchy NDR od Vlil. sjezdu SED. 208 stran, kart. 7,— Kčs Avantgarda známá a neznámá sv. I. Od proletářského umění k poetis­mu 1919—1924 První svazek čtyřdílného cyk manifestu a polemik naší mezivá­lečné umělecké avantgardy shrnu­je nejdůležitější — v této úplnosti dosud nepublikované — dokumen­ty k vývoji složitého období let 1919—1924, let zrání a rozkvětu naší proletářské poezie a její me­tamorfózy v poetismus. 772 stran, váz. 62,— Kčs AFORISMY Pokrokové myšlenky už dávno zapustily pevně své kořeny na Západě u ŠIROKÉ VEŘEJNOS­TI k velké nelibosti ŠIROKÝCH JEDINCŮ. Mnohé jihoamerické a africké státy nazývají američtí moci­páni PERLAMI. Zřejmě ty, kte­ré MAJI NA ŠŇOŘE. SATIRIKUS týdeník OV KSČ. Vychází každou středu. Vydává Rudé právo, vyda­vatelství OV KSČ. — Šéfredaktor Karel Sršeň. Adresa redakce: Praha 1, nábřeží Kyievské brigá­dy 12 — telefon 2199. Tiskne Rudé právo, tiskařské závody, Praha 1, Na poříčí 30. Rozšiřuje Poštovní novinová služba Cena lednoho vý­tisku Kčs 1,50, čtvrtletní předplat­né Kčs 19,50.

Next