Tribuna, leden-červen 1973 (V/1-26)
1973-03-28 / No. 13
[Pokrajováni ze str. 1) a že právě k tomu směřuje i diskuse. I když reakce delegátů na přednesené zprávy je věcná a klidná, nepostrádá kritického zamyšlení a v mnohém je adresná. To jsou jistě příznivé jevy. Neboť takový přístup napomáhá dále zlepšovat práci ve vlastních podmínkách, obráží se v něm snaha důsledně se zbavovat toho, co překáží lepší práci a dobrým výsledkům. Vůle odpovědně naplnit Činy to, co si sami usneseme, je dobrou předzvěstí do příštích dnů a měsíců. Zaznamenáváme tuto skutečnost nejenom pro ni samu, ale jako očividný soulad s postojem a jednáním ústředního výberu strany. Potvrzuje nám totiž známou pravdu: komunisté dokáží hodně, mají-li v čele strany zkušené jednotné marxisticko-leninské vedení. A když je vedení leninsky zásadové, když důsledně kontroluje plnění hlavních vytyčených úkolů a cílů, když před svým členstvem nic neskrývá, umí ocenit vykonanou práci a přitom také kriticky poukázat na nedostatky — pak se tomu od něho učí i ostatní stranické orgány a organizace i členové strany. Třebaže na většině konferencí je bilance vykonané práce poznamenána nespornými úspěchy, jsou tu komunisté kritičtí ke své práci. Neponechávají bez povšimnutí žádný nedostatek, o němž vědí. Snaha do důsledku uplatnit leninské normy stranického života a řídit se stanovami strany je tu stejně výrazná, jako byla na výročních členských schůzích. A to je jistě dobře. Neboť zásady demokratického centralismu — které tu mají své místo stejně jako vnitrostranická demokracie — nelze nikdy pouštět ze zřetele, je třeba si na stranické půdě říkat věci přímo, z očí do očí. Na faktech doložit, co dobrého jsme udělali a co mohlo být ještě lepší, kdyby se do díla dali všichni s vědomím společného cíle, jímž je plnění závěrů XIV. sjezdu strany. Jestliže právě v těchto dnech se leckde poukazuje na pasivitu některých členů strany, pak je to důkazem toho, že nejsme ještě všichni imunní k oportunním úchylkám, jejichž projevem je i pasivita nebo lhostejnost ve vztahu k revoluční práci. Proto je zcela správné, že se I na konferencích k principům stranického života vracíme, že si připomínáme jejich význam pro zdokonalování stranického života, jejich vliv na trvalý růst kázně a odpovědnosti, jejich vliv na formování charakterových vlastností komunistů. Zkušenosti z těžké krize ve straně nemohou být zapomenuty, i když se nám nyní práce daří a jsou tu nesporné výsledky. Skutečně čestní a obětaví lidé mohou vyrůstat jenom v podmínkách náročnosti, stranické disciplíny, ale zároveň v podmínkách vnitrostranické demokracie. Jedině v ovzduší soudružské kritiky, spojené se vzájemným porozuměním a pomocí a také s upřímnou sebekritikou, se může plně uplatnit demokratická tvorba, realizace a kontrola politiky strany na kterémkoli místě naší praxe. Ideová, organizační a akční jednota, to je dnes charakteristickým rysem naši strany. Nemůžeme si nikde dovolit, aby ji jednotlivci svou lhostejností či pasivitou rozkládali. Ostřední výbor přece počítá s aktivitou všech. A nejenom komunistů. Tím spíše musíme dokázat, aby všichni komunisté šli příkladem v politické a pracovní aktivitě. Z toho nelze nikde slevovat. A jestliže jsou dnes v centru zájmu otázky ekonomiky, potom je jen logické, že značná pozornost se soustřeďuje také k ideologické práci, zejména ke stranickému vzdělávání. Vždyť škodlivé důsledky zanedbávání ideové ýýchovy v minulých letech jsou vážným poučením. A právě proto je tolik nezbytné zvýšit úroveň marxisticko-leninského vzdělávání každého komunisty. Revoluční učení marxismu-leninismu tvoří základ ideové, tvůrčí a zásadové činnosti stranického aktivu, funkcionářů stranických výborů a všech soudruhů, kteří ve státních, hospodářských a společenských organizacích odpovídají za výchovu lidí. I v tomto směru zaznívá nejedno kritické slovo, zejména na adresu některých hospodářských vedoucích. Je třeba vidět úskalí, která občas číhají na lidi pracující na hospodářských úsecích. Vedoucí hospodářská funkce zvlášť člověka zaujme. Především odpovídá za to, jak závod plní své úkoly. V zápalu práce si někdy ani nepovšimne, že začíná upadat jeho zájem o širší politické otázky. Resortní zájmy však nemohou nabývat vrchu a právě tady je nutné včas takovému soudruhovi připomenout i druhou stránku — a tou je sebevzdělávání, soustavné studium marxismu-leninismu opřené o díla klasiků. Pro každého platí, aby hluboce poznával ideje, z nichž strana vychází při výstavbě socialismu. Stranické sebevzdělávání, to není jen pouhé vlastní obohacování se vědomostmi. Jeho druhou neodlučnou součástí je umět získané předávat druhým, umět správně uplatňovat politiku strany v konkrétních podmínkách, chápat strategické cíle strany a dodržovat její taktiku. Je správné, že právě v této souvislosti se zdůrazňuje práce komunistů v masách. Po každé stranické konferenci by mělo být ctižádostí především všech delegátů, aby se o všech jejích závěrech dověděl nejenom každý člen strany, ale i každý pracující ve vlastním závodě, podniku či městě. Péče o to, aby se jméno člena strany pozvedalo stále výš, jak k tomu vyzýval V. I. Lenin, je stálou povinností stranických organizací; a rozvíjet ideologický život tak, aby se rozšiřovaly duchovní zájmy komunistů a aby dokázali vidět těsné souvislosti mezi zdánlivě všedními denními záležitostmi a velkými celospolečenskými úkoly. Proto je stále zapotřebí zvyšovat politické zocelení a marxisticko-leninské vyzbrojení komunistů. SLIBUJI [Dokončení ze str. 1) „Rozumím. Posíláte Voráčovu četu a deset tanků nastupuje. Neustoupím!“* V dubnu 1969, po boku generálního tajemníka dr. Gustáva Husáka pomáhá očistit stranu a společnost od pravicových oportunistů, od prokapitalistických sil, které chtěly skrytě či otevřeně likvidovat socialismus, vrazit klín mezi nás a Sovětský svaz a odstranit revoluční předvoj naší dělnické třídy a všech pracujících — Komunistickou stranu Československa ... čtvrtek 22. března 1973. Vla- W dislavský sál Pražského hradu. Na čelní stěně, na rudém sametu, je zlatý znak republiky. Pod okny televizní kamery a oslňující reflektory namířené do prostoru — na poslance Federálního shromážděni a hosty, muže a ženy z různých krajů a okresů, z hor i nížin naši vlasti, zahraniční diplomaty a žurnalisty. Je 10 hodin 24 minut. Sál trpělivě čeká. Jen kameramani televize míří svými záběry do tváří sedících. 10 hodin 29 minut. Na čestné tribuně usedají členové předsednictva a tajemníci OV KSČ, představitelé Federálního shromáždění a vlády. 10.30 hodin. Předseda Federálního shromáždění soudruh Alois Indra zahajuje společnou schůzi: »Vážené soudružky a vážení soudruzi... Každý z nás si jistě uvědomuje vážnost této chvíle i svou osobní odpovědnost, protože ústavní zákon o československé federaci určil presidentovi velké pravomoci ve vnitřním životě země i v mezinárodních vztazích. President je symbolem jednoty ..., svobody a státní nezávislosti naší republiky ...* 10.39 hod. Generální tajemník OV KSČ dr. Gustáv Husák z pověřeni OV Národní fronty přednáší společný návrh: »... Doporučujeme, aby do této důležité státní funkce byl zvolen člen předsednictva ÚV KSČ, dosavadní president našeho státu soudruh I.udvík Svoboda. Tento návrh předkládáme pro velké celoživotní zásluhy soudruha Svobody v zápasech o svobodu našich národů a našeho státu, v letech výstavby socialismu i v posledních letech upevňování naší socialistické společnosti ... Tyto tři základní vlastnosti — československého vlastence, uvědomělého socialistického internacionaltsty, přítele Sovětského svazu a věrného člena komunistické strany — jsou charakteristické pro Ludvíka Svobodu ... Jsem pevně přesvědčen, že Federální shromáždění v souladu s míněním miliónů československých pracujících lidí, v souladu s nejvyššími politickými orgány našeho státu odevzdá dnes hlas a vysloví svoji důvěru Ludvíku Svobodovi a podpoří tím naší úspěšnou cestu, cestu, na které chceme dosahovat dalších úspěchů pro blaho naší socialistické vlasti, pro blaho miliónů pracujících našeho státu.* 10.57 hod.: Předseda Federálního shromáždění oznamuje, že není jiného návrhu. 10.59 hod.: Po ověření počtu přítomných začíná volba. 11.20 hod.: Presidentem republiky je jednomyslně zvolen armádní generál Ludvík Svoboda. 11.27 hod.: Soudruzi Gustáv Husák, Lubomír Strougal a Alois Indra uvádějí za zvuků fanfár ze Smetanovy Libuše nově zvoleného presidenta do sálu. Po dlouhotrvajícím potlesku první místopředseda Federálního shromáždění ing. Ján Marko předčítá text slibu. A do ztichlého sálu je potom slyšet jen jediné slovo: • SLIBUJI.* MY TU JSME Zamřížované okno je jedinou spojnicí se světem. Za ním je nebe a představy. Ze by tam také žili lidé? Je vůbec něco za těmito čtyřmi stěnami, tvrdým lůžkem, miskou s potravou, zhojenými ranami na těle? Věříš ještě, že existují široké ulice, pole, kde právě ted začíná život, a lesy se srnkami a zajíci? Pět kroků napravo, dva dopředu a tři zpět ke dveřím přinášejícím život i konec života. Jen vzdálenosti byly jiné než třeba v Reportáži... □ Březen 1943. Na dvou místech v nacisty porobené Evropě čekají, jako ostatně mnoho dalších, dvě ženy-dívky na smrt. Nevědí o sobě. Neznají ani přesný termín své vlastní popravy. □ Maruška Kudeříková. Bylo dvacet dva let. Narodila se v krají ji, odkud bylo na Slovensko, co by kamenem dohodil. Maturovala na strážnickém gymnasiu. První protinacistické zkušenosti získávala zde, další ve Veverské Bítýšce a v Brně. Gestapo, když jí dostalo do rukou, se v hlášení do Berlína chlubilo, že zneškodnilo vůdkyni brněnského Komunistického svazu mladé generace, který dokázal měsíce sabotážními akcemi udržovat v napětí celou Geheime Staatspolizei Brünn. 16. listopadu 1942 ji po dlouhých, předlouhých výsleších převezli do Vratislavi. Soud dopadl přesně podle režie a zbylo čekání... 26. března 1943, v pátek, čtyřicet osm hodin po dvacátých druhých narozeninách si zapisuje do svého deníku: »Je dnes krásný den. Jste někde na poli či v zahrádce ... Píši... celé odpoledne. Musím přerušovat při vyřizování posledních formalit... Pamatujete na mou maturitu? Vzpomínáte, že jsem se nikdy ne-~ bála zkoušky, žádné životní situace? ... Vlasy jsem sama vázala. Poslala jsem po nich vzkaz a políbení.« □ Herta Lindnerová. Bylo "jí také dvacet dva. Narodila se v Bohosudově, odkud je vzdušnou čarou jen pár kilometrů do Německa. Její otec byl horníkem, v jehož domku nacházeli úkryt političtí emigranti. V sedmnácti s několika stejně starými chlapci a děvčaty založila místní skupinu Svazu mládeže. Diskusní večery, kterých byla spoluorganizátorkou, dávaly mladým argumenty proti nacismu a buržoazii. Na jednom takovém večeru ... nechť ale raději hovoří přítelkyně Herty A. Schkopiková: »Na diskusním večeru vystoupil sociálně demokratický mládežnický funkcionář a používal argumenty svého otce, známého sociálně demokratického funkcionáře, odmítajícího spolupráci obou mládežnických organizací. Herta mu ale prostě řekla: Milý Helmute, jdi domů, vyřiď tatínkovi ode mne hezký pozdrav a řekni mu, když již chce bojovat, pak že má bojovat proti fašistům, a ne proti nám, proti dělnické mládeži.« Když hitlerovci odtrhli pohraničí a zlikvidovali i zbytek republiky, Herta byla mezi organizátory odporu. Společně se Zdeňkem Šafránkem, Emmou Dvořákovou. ale hlavně její zásluhou zakládají mládežnickou skupinu Lípoví bratři a stávají se účastníky velkého boje Vereinigte Kletter Abteilung — sjednoceného oddílu horolezců, který ve skutečnosti byl centrem hnutí. Zásluhou televizního filmu NDR je známe jako Rudé horolezce. V roce 1943, 29. března, naposled se klidně podívala smrti do očí — ... ale, jak to vlastně napsala Maruška Kudeříková? »A tak pozdravuji vlaštovky, včely, stromy a všechno, co patří tam k vám. Nasadili jste kvítí do zahrádky? Co byste tomu řekli, kdybych se teď objevila na našem dvoře? Cožpak mě nevidíte, vždyť já jsem tam!« Kz 2 tribuna J. Smith ve spárech britského lva Kresba J. ŽENTEL Satira v boji za mír Takové bylo heslo II. mezinárodní výstavy protiválečné satiry v Moskvě, kterou začátkem března slavnostně otevřela ministryně kultury Sovětského svazu Jekatěrina Furcevová. Kromě jiných významných osobností se vernisáže zúčastnil i velký přítel Československa Boris Polevoj. Na tuto velkolepou přehlídku bojové satiry zaslali svá díla umělci z více než 30 zemí včetně partyzánů z Mosambiku a pokrokových kreslířů Jižní Ameriky. Mezinárodní porotě předse-dal známý dánský levicový karikaturista Herluf Bidstrup. laureát Leninovy Mezinárodní ceny míru. Hlavní ceny festivalu byly uděleny sovětským umělcům, dále kreslíři z Mosambiku a Japonska. S potěšením můžeme říci, že kresby československých výtvarníků čestně obstály v náročné mezinárodní soutěži. Náš karikaturista Jiří Žentel, spolupracovník Rudého práva, Tribuny a Dikobrazu, získal velmi významnou prémii: Cenu ústředního deníku ÚV KSSS Pravda. — Blahopřejeme! Ba T vorba 13. číslo týdeníku TVORBA přináší článek k opětovnému zvolení soudruha Ludvíka Svobody do funkce presidenta Československé socialistické republiky. Padesátinám soudruha Jozefa Lenárta je věnovaný článek s titulkem Krédo komunisty. O výměně stranických legitimací členů Komunistické strany Sovětského svazu si přečtete pod titulkem Nové a větší povinnosti. O tázku míru a sodufismu 3. číslo teoretického a informačního časopisu komunistických a dělnických stran Otázky míru a socialismu publikuje materiály mezinárodní studijní skupiny k Leninovu dílu nadepsané Materialismus a empiriokriticismus a statě N. Warnkeho, W. Eichhorna, G. Siehlera a N. Trendafilova, které jsou pokračováním diskuse o otázkách rozporů v socialismu. Vedle jiných materiálů přináší nové číslo Otázek míru a socialismu statistické údaje o armádě námezdní práce v rozvojových zemích. aFORismy Ani ten nejlepší pracovník nemůže existovat bez pomoci ostatních. Neboť — jak vysoko vystoupíte po žebříku bez příček? ■ Nejlepším přítelem člověka je práce. Bohužel, člověk však není vždycky nejlepším přítelem práce! ■ Opravdového pesimistu rozzuříte i tím, že mu přejete »Dobrý den!«. ■ Jsou lidé, kterým jde z úst při mluvení jen samá »voda«, a přece, jak je rok dlouhý, žádnou nepijí .. „ SATIR1KUS