Tribuna, leden-červen 1974 (VI/1-26)

1974-04-17 / No. 16

nás o Hostivaři se staví nová stl-■ V cestě stojí starý dům, kolem kte­­nastal nechutný cirkus a trvá ui půl druhého roku. Schůze a diskuse po­kračují do nekonečna. Nájemníci domu (a dalších domků) dostali náhradní by­ty, což s povděkem kvitovali, nebot šli do novostaveb — jediná paní Švehlová,. spolumajitelka — klade tvrdošíjný od­por proti uvolnění prostor a využívá k tomu všech právních kliček. Trvá totiž na zachování památky po bývalém vel­kostatkáři a agrárnickém předsedovi bý­valé buržoázni vlády Antonínu Švehlovi. Má své přátele, kteří jí všemožně radí a popichují. Vloni byla pro rozumy i v Ame­rice u dětí, které nezákonně emigrovaly, a vrátila se do „ubohého Českosloven­ska" s tím, že prý to musí vydržet, než si děti budou moci přijet pro dědictví.., týdeník pro ideologii a politiku V současné etapě vývoje lze oče­kávat, bez ohledu na naši vůli, stup­ňování ideologického zápasu. V tom­to střetu třídně antagonistických ideologií má a bude mít stále větší význam problematika demokracie. 2 historických, stále působících pří­čin byl a také v budoucnu bude ten­to ideový zápas zvlášť závažný v na­ší zemi. Žijeme a po určité historické období bu­deme žít ve světě, který je rozdělen do dvou třídně antagonistických táborů, kde díky ohromnému rozvoji sil socialismu, zvláště Sovětského svazu, se těžiště zápasu přenáší v podmínkách mírového soužití do oblasti ekonomiky a ideologie. Dobře víme, že nepřátelskou ideologií a nepřátelskými názory může být naše dílo narušováno a brzděno Čelit tomu, znamená být důslední ve svých principech a vyvíjet neustálou ooia: _ že n I I názo brzd li Vladimír Gerloch ■ snu události v životě naší strany, které s mimořádnou silou ovlivňují i její činnost, její působeni na masy pracujících, naplňování její ve­* doučí úlohy. K takovým významným přelomům budou historikové ne­pochybně řadit i dubnové plenární zasedání ústředního výboru Komunis­tické strany Československa, které zvolilo nové vedení strany v čele se soudruhem Gustávem Husákem. »Dubnovým plenem OV KSČ v roce 1969 se vytvořily rozhodující před­poklady pro překonání velké krize ve straně i společnosti a pro ofenzivní nástup proti pravicově oportunistickým a proti­socialistickým silám. Za­čal konsolidační proces, jehož prvním předpokla­dem bylo obnovení mar­xisticko leninského cha­rakteru strany a obnove­ni její vedoucí úlohy na všech úsecích společen­ského života,« říká* se o významu tohoto piána v Poučení z krizového vévnje ve straně a spo­lečnosti po XIII. sjezdu KSC. Bratrská internacionální pomoc, které se ďo­­staio československým komunistům a ostatním pracujícím, již zůstali věrni socialismu, ideám marxismu-leninismu a proletářského internacionalismu, od Sovětského svazu a dalších socialistických zemí v srpnu 1988, jim vy­tvořila pevné zázemí. Umožnila jim organizovat vlastní politický zápas proti kontrarevoluci. Na půdě řady společenských organizací a především ve straně samé se postupně seskupovali soudruzi, kteří se pustili do boje proti maloměštéckému rozvratu a nacionalistická hysterii. Významný po­díl na tomto zápase a jeho výsledcích má i náš týdeník, který se svým širokým autorským i čtenářským aktivem stal v pravém slova smyslu tri­bunou stála početnějších řad odhodlaných bojovníků za vítězství lenin­ských idejí. Marxisticko-leninská levice postavila proti malobnržoaznímu, naciona­listickému heslu »jednoty národa« svou politiku vycházející z třídního pří­stupu — politiku revolučního svazku pracujících v čele s dělnickou třídou. Kladla si za cíi zbavit protisocialistické síly jejich vlivu, plně obnovit socialistický charakter našeho zřízení ve všech oblastech, očistit stranu od nánosu pravicového oportunismu a revizionlsmu, znovu prosadit lenin­ské zásady do vnitřního života a činnosti strany. Nebyl to lehký zápas. Pravice si i po srýnu 19B8 udržela silné pozice v územních orgánech strany, v některých orgánech státní moci a správy t Pokračování na straně Z] Je trapné se dívat, jak lidé v Hosti­vaři sázejí na to, kdo vyhraje: — paní Svéhlavá, nebo veřejný zájem? Zatím se stavba silnice kvůli ni opožďuje. Mar­né jsou snahy místní organizace strany, bačkoru zmůžou naši poslanci. Umíme také něco zařídit? Nebo je třeba kvůli tomu rozpoutat „místní revoluci“? .. .« Potud dopis našeho, čtenáře soudruha Josefa Birčáka z hostivařské Kablovky. Vydali jsme se přímo na místo. Mluvili jsme s poslanci, stavbaři, zástupci investora, místními soudruhy. Chtěli jsme si pohovořit i s paní Svehlovou. Neotevřela nám. PAMĚTNICI VYPRÁVĚJÍ Chalupnická, Domkářská, Selská — to jsou názvy ulic v té staré části Hostivaře. Dochovávají dodnes svědectví o tom, kdo tu Proletáři všech zemíspo] te 17. dubna 1974 cena Kčs 1,50 Evžen Erban, člen ÜV KSC a předseda České národní rady snahu, abychom svou revoluční ideologii a nejnovější poznatky vědy dobře zvládli a uměli je při rozvíjení socialistické společ­nosti aplikovat na dané historické a národní podmínky. ZDROJE ILUZI A FALEŠNÝCH PŘEDSTAV V ideologické oblasti se na našich zku­šenostech potvrdilo, Jak dogmatismus a sek­­tářství vytvářejí živnou půdu pro třídně nepřátelský revizionismus a liberalismus, jejichž vlivy ve vědomí lidí musíme stále ještě překonávat Náš úkol je o to nároč­nější, že jeho řešení je ztěžováno tradicemi maloměšťáckého charakteru, které jsou vli­vem historického vývoje v naší zemi zako­řeněny silněji než v mnoha jiných zemích, kde dělnická třída buduje socialismus. Záro­veň i naše vítězství nad buržoazií, moc, kte­rou máme, životní úroveň, které jsme do­sáhli, i mírové soužití — to všechno může přinášet určité iluze, lehkomyslné představy 0 situaci a úkolech socialismu v dosaže­ných podmínkách. Reakční propaganda se snaží vniknout do vědomí našich Udí, zejména mládeže, s fa­lešnou představou, že demokratický vývoj je pouze to, čeho dosáhla buržoazie rozvíjením pariamentarismu podle svých třídních zá­jmů a z nich odvozených zásad, a všechno ostatní, zvláště diktatura proletariátu, že je porušování demokracie Přitom je třeba při­pomenout Leninova slova o tom, že se pro­le‘ářská revoluce uplatňováním síly nikdy nevyčerpává. Její hlavní náplní je celková přeměna podmínek života společnosti podle socialistických a komunistických zásad, čímž se zároveň vytvářejí předpoklady 1 pro postupné odumírání revolučního násilí a posléze státní moci samé. Závažným úkolem politiky je udržovat, I zvláště v období hlubších společenských I změn, vědomí pracujících na úrovni součas­■ ných úkolů socialistické revoluce, je to po- Školačka Foto I. SLÁMA tleni někdejší ves- j bydlíval, a o třídním rozdělení někdejší ves­nice. Žádná z ulic však není pojmenována po těch nejvíce vykořisťovaných — čeledí­nech, děvečkách, deputátnících. Jejích nuzná obydlí už jsou zbourána. Ale bydleli tu už za časů ministerského předsedy Antonína Švehly i průmysloví dělníci. Jedním z nich je starý komunista Václav Svoboda, sou­­stružník v důchodu, člen výboru 14. uliční stranické organizace. „Starý pan Švehla mě za mlada několikrát verboval do agrárnickě ,selské jízdy', ale nepochodil. My dělníci jsme mu naopak chodili volat pod okna — Pryč se Svehlovou vládou! To se pan velkostatkář vždycky rozčilil — a odjel na Riviéru. Bodeji ne, vzdyt na to měl dost peněz, co vydřel z lidí." Soudruh Svoboda vzpomíná, jak se na Švehlův velkostatek sjížděla v kočárech na hody tehdejší smetánka v čele s „tatíčkem“ lPokračování na straně 4) třebné tím spíše, že ne vždy v takových do­bách lidé hned plně pochopí, kde je jejich vlastní zájem. Ve vývoji socialistické společnosti smě­rem ke koniunismu existují objektivně dané vývojové stupně. Naše pojetí humanismu, náš úkol demokratizace společnosti vychází z důsledně třídního hlediska, jak to odpo­vídá společenskému vývoji, struktuře spo­lečnosti, dosaženému stupni materiálního a% kulturního vývoje a poměru třídních sil." V těchto věcech se nesmíme dát v nejmen­­ším zviklat. Socialistický humanismus po porážce buržoazie chápeme jako solidaritu mezi třídami a vrstvami pracujících i mezi lidmi s tím, že musíme vysvětlovat praxi mššťáckého humanismu, který vykořisťová­ní, teror, ponižování důstojnosti člověka so­ciální nejistotou zakrývá buržoázne demo­kratickými hesly o svobodě a demokracii, koaličním pluralismem a slovní opozicí. ROZPORNOST BURŽOÁZNI DEMOKRACIE Demokracie buržoázni a demokracie so­cialistická jsou dvě významné etapy v de­mokratizačním procesu lidské společnosti od feudalismu ke komunismu. Socialistická demokracie tu navazuje na stupeň dosažený ve vývoji demokracie v podmínkách kapi­talistického řádu, obsahuje v určitých vy­tvořených hodnotách jednak nepřetržitost, jednak popření a překonání tam, kde by šlo o překážky rozvoje vyšší demokracie, v níž lze zabezpečit všechny základní úkoly výstavby socialismu. Buržoázne demokratická soustava zastu­pitelských orgánů, která vzniká na základě všeobecného hlasovacího práva, jehož bylo dosaženo dlouhým obětavým bojem dělnic­kého hnutí a pokrokových sil kapitalistické společnosti, je nesporně významným krokem vpřed. Na druhé straně však celý mecha­nismus a praxe buržoazního parlamentu ukazuje omezenost a podmíněnost skutečné moci a práv těchto orgánů poměry odpo­vídající zájmům vykořisťovatelských tříd nejen kritizovat, ale také měnit Tato rozpornost buržoázni demokracie je vyjádřena i v Leninově díle. Napsal: „Bur­žoázni republika, parlament, všeobecné vo­lební právo — to všechno znamená obrov­ský pokrok z hlediska světového vývoje společnosti Lidstvo spělo ke kapitalismu, a jen kapitalismus, díky městské kultuře, umožnil utlačované třídě proletářů uvědo­mit si sebe samu a vytvořit světové děl­nické hnutí, milióny dělníků, organizova­­• ných na ceiém světě ve stranách, v těch socialistických stranách, které uvědoměle řídí boj mas. Bez pariamentarismu, bez vo­­liteinosti by byl tento vývoj dělnické třídy nemožný.“ Na jiném místě Lenin konstatoval: „Buržoazie ve starých parlamentních zemích se naučila skvěle pokrytecky se přetvařovat ^^^isícerým způsobem napalovat lid, vydá­jPokračování na straně 3j Pět lei 6,9, H «-/I Svářeč Foto F. DOSTÁL

Next