Tribuna, leden-červen 1974 (VI/1-26)
1974-04-17 / No. 16
nás o Hostivaři se staví nová stl-■ V cestě stojí starý dům, kolem ktenastal nechutný cirkus a trvá ui půl druhého roku. Schůze a diskuse pokračují do nekonečna. Nájemníci domu (a dalších domků) dostali náhradní byty, což s povděkem kvitovali, nebot šli do novostaveb — jediná paní Švehlová,. spolumajitelka — klade tvrdošíjný odpor proti uvolnění prostor a využívá k tomu všech právních kliček. Trvá totiž na zachování památky po bývalém velkostatkáři a agrárnickém předsedovi bývalé buržoázni vlády Antonínu Švehlovi. Má své přátele, kteří jí všemožně radí a popichují. Vloni byla pro rozumy i v Americe u dětí, které nezákonně emigrovaly, a vrátila se do „ubohého Československa" s tím, že prý to musí vydržet, než si děti budou moci přijet pro dědictví.., týdeník pro ideologii a politiku V současné etapě vývoje lze očekávat, bez ohledu na naši vůli, stupňování ideologického zápasu. V tomto střetu třídně antagonistických ideologií má a bude mít stále větší význam problematika demokracie. 2 historických, stále působících příčin byl a také v budoucnu bude tento ideový zápas zvlášť závažný v naší zemi. Žijeme a po určité historické období budeme žít ve světě, který je rozdělen do dvou třídně antagonistických táborů, kde díky ohromnému rozvoji sil socialismu, zvláště Sovětského svazu, se těžiště zápasu přenáší v podmínkách mírového soužití do oblasti ekonomiky a ideologie. Dobře víme, že nepřátelskou ideologií a nepřátelskými názory může být naše dílo narušováno a brzděno Čelit tomu, znamená být důslední ve svých principech a vyvíjet neustálou ooia: _ že n I I názo brzd li Vladimír Gerloch ■ snu události v životě naší strany, které s mimořádnou silou ovlivňují i její činnost, její působeni na masy pracujících, naplňování její ve* doučí úlohy. K takovým významným přelomům budou historikové nepochybně řadit i dubnové plenární zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa, které zvolilo nové vedení strany v čele se soudruhem Gustávem Husákem. »Dubnovým plenem OV KSČ v roce 1969 se vytvořily rozhodující předpoklady pro překonání velké krize ve straně i společnosti a pro ofenzivní nástup proti pravicově oportunistickým a protisocialistickým silám. Začal konsolidační proces, jehož prvním předpokladem bylo obnovení marxisticko leninského charakteru strany a obnoveni její vedoucí úlohy na všech úsecích společenského života,« říká* se o významu tohoto piána v Poučení z krizového vévnje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSC. Bratrská internacionální pomoc, které se ďostaio československým komunistům a ostatním pracujícím, již zůstali věrni socialismu, ideám marxismu-leninismu a proletářského internacionalismu, od Sovětského svazu a dalších socialistických zemí v srpnu 1988, jim vytvořila pevné zázemí. Umožnila jim organizovat vlastní politický zápas proti kontrarevoluci. Na půdě řady společenských organizací a především ve straně samé se postupně seskupovali soudruzi, kteří se pustili do boje proti maloměštéckému rozvratu a nacionalistická hysterii. Významný podíl na tomto zápase a jeho výsledcích má i náš týdeník, který se svým širokým autorským i čtenářským aktivem stal v pravém slova smyslu tribunou stála početnějších řad odhodlaných bojovníků za vítězství leninských idejí. Marxisticko-leninská levice postavila proti malobnržoaznímu, nacionalistickému heslu »jednoty národa« svou politiku vycházející z třídního přístupu — politiku revolučního svazku pracujících v čele s dělnickou třídou. Kladla si za cíi zbavit protisocialistické síly jejich vlivu, plně obnovit socialistický charakter našeho zřízení ve všech oblastech, očistit stranu od nánosu pravicového oportunismu a revizionlsmu, znovu prosadit leninské zásady do vnitřního života a činnosti strany. Nebyl to lehký zápas. Pravice si i po srýnu 19B8 udržela silné pozice v územních orgánech strany, v některých orgánech státní moci a správy t Pokračování na straně Z] Je trapné se dívat, jak lidé v Hostivaři sázejí na to, kdo vyhraje: — paní Svéhlavá, nebo veřejný zájem? Zatím se stavba silnice kvůli ni opožďuje. Marné jsou snahy místní organizace strany, bačkoru zmůžou naši poslanci. Umíme také něco zařídit? Nebo je třeba kvůli tomu rozpoutat „místní revoluci“? .. .« Potud dopis našeho, čtenáře soudruha Josefa Birčáka z hostivařské Kablovky. Vydali jsme se přímo na místo. Mluvili jsme s poslanci, stavbaři, zástupci investora, místními soudruhy. Chtěli jsme si pohovořit i s paní Svehlovou. Neotevřela nám. PAMĚTNICI VYPRÁVĚJÍ Chalupnická, Domkářská, Selská — to jsou názvy ulic v té staré části Hostivaře. Dochovávají dodnes svědectví o tom, kdo tu Proletáři všech zemíspo] te 17. dubna 1974 cena Kčs 1,50 Evžen Erban, člen ÜV KSC a předseda České národní rady snahu, abychom svou revoluční ideologii a nejnovější poznatky vědy dobře zvládli a uměli je při rozvíjení socialistické společnosti aplikovat na dané historické a národní podmínky. ZDROJE ILUZI A FALEŠNÝCH PŘEDSTAV V ideologické oblasti se na našich zkušenostech potvrdilo, Jak dogmatismus a sektářství vytvářejí živnou půdu pro třídně nepřátelský revizionismus a liberalismus, jejichž vlivy ve vědomí lidí musíme stále ještě překonávat Náš úkol je o to náročnější, že jeho řešení je ztěžováno tradicemi maloměšťáckého charakteru, které jsou vlivem historického vývoje v naší zemi zakořeněny silněji než v mnoha jiných zemích, kde dělnická třída buduje socialismus. Zároveň i naše vítězství nad buržoazií, moc, kterou máme, životní úroveň, které jsme dosáhli, i mírové soužití — to všechno může přinášet určité iluze, lehkomyslné představy 0 situaci a úkolech socialismu v dosažených podmínkách. Reakční propaganda se snaží vniknout do vědomí našich Udí, zejména mládeže, s falešnou představou, že demokratický vývoj je pouze to, čeho dosáhla buržoazie rozvíjením pariamentarismu podle svých třídních zájmů a z nich odvozených zásad, a všechno ostatní, zvláště diktatura proletariátu, že je porušování demokracie Přitom je třeba připomenout Leninova slova o tom, že se prole‘ářská revoluce uplatňováním síly nikdy nevyčerpává. Její hlavní náplní je celková přeměna podmínek života společnosti podle socialistických a komunistických zásad, čímž se zároveň vytvářejí předpoklady 1 pro postupné odumírání revolučního násilí a posléze státní moci samé. Závažným úkolem politiky je udržovat, I zvláště v období hlubších společenských I změn, vědomí pracujících na úrovni součas■ ných úkolů socialistické revoluce, je to po- Školačka Foto I. SLÁMA tleni někdejší ves- j bydlíval, a o třídním rozdělení někdejší vesnice. Žádná z ulic však není pojmenována po těch nejvíce vykořisťovaných — čeledínech, děvečkách, deputátnících. Jejích nuzná obydlí už jsou zbourána. Ale bydleli tu už za časů ministerského předsedy Antonína Švehly i průmysloví dělníci. Jedním z nich je starý komunista Václav Svoboda, soustružník v důchodu, člen výboru 14. uliční stranické organizace. „Starý pan Švehla mě za mlada několikrát verboval do agrárnickě ,selské jízdy', ale nepochodil. My dělníci jsme mu naopak chodili volat pod okna — Pryč se Svehlovou vládou! To se pan velkostatkář vždycky rozčilil — a odjel na Riviéru. Bodeji ne, vzdyt na to měl dost peněz, co vydřel z lidí." Soudruh Svoboda vzpomíná, jak se na Švehlův velkostatek sjížděla v kočárech na hody tehdejší smetánka v čele s „tatíčkem“ lPokračování na straně 4) třebné tím spíše, že ne vždy v takových dobách lidé hned plně pochopí, kde je jejich vlastní zájem. Ve vývoji socialistické společnosti směrem ke koniunismu existují objektivně dané vývojové stupně. Naše pojetí humanismu, náš úkol demokratizace společnosti vychází z důsledně třídního hlediska, jak to odpovídá společenskému vývoji, struktuře společnosti, dosaženému stupni materiálního a% kulturního vývoje a poměru třídních sil." V těchto věcech se nesmíme dát v nejmenším zviklat. Socialistický humanismus po porážce buržoazie chápeme jako solidaritu mezi třídami a vrstvami pracujících i mezi lidmi s tím, že musíme vysvětlovat praxi mššťáckého humanismu, který vykořisťování, teror, ponižování důstojnosti člověka sociální nejistotou zakrývá buržoázne demokratickými hesly o svobodě a demokracii, koaličním pluralismem a slovní opozicí. ROZPORNOST BURŽOÁZNI DEMOKRACIE Demokracie buržoázni a demokracie socialistická jsou dvě významné etapy v demokratizačním procesu lidské společnosti od feudalismu ke komunismu. Socialistická demokracie tu navazuje na stupeň dosažený ve vývoji demokracie v podmínkách kapitalistického řádu, obsahuje v určitých vytvořených hodnotách jednak nepřetržitost, jednak popření a překonání tam, kde by šlo o překážky rozvoje vyšší demokracie, v níž lze zabezpečit všechny základní úkoly výstavby socialismu. Buržoázne demokratická soustava zastupitelských orgánů, která vzniká na základě všeobecného hlasovacího práva, jehož bylo dosaženo dlouhým obětavým bojem dělnického hnutí a pokrokových sil kapitalistické společnosti, je nesporně významným krokem vpřed. Na druhé straně však celý mechanismus a praxe buržoazního parlamentu ukazuje omezenost a podmíněnost skutečné moci a práv těchto orgánů poměry odpovídající zájmům vykořisťovatelských tříd nejen kritizovat, ale také měnit Tato rozpornost buržoázni demokracie je vyjádřena i v Leninově díle. Napsal: „Buržoázni republika, parlament, všeobecné volební právo — to všechno znamená obrovský pokrok z hlediska světového vývoje společnosti Lidstvo spělo ke kapitalismu, a jen kapitalismus, díky městské kultuře, umožnil utlačované třídě proletářů uvědomit si sebe samu a vytvořit světové dělnické hnutí, milióny dělníků, organizova• ných na ceiém světě ve stranách, v těch socialistických stranách, které uvědoměle řídí boj mas. Bez pariamentarismu, bez voliteinosti by byl tento vývoj dělnické třídy nemožný.“ Na jiném místě Lenin konstatoval: „Buržoazie ve starých parlamentních zemích se naučila skvěle pokrytecky se přetvařovat ^^^isícerým způsobem napalovat lid, vydájPokračování na straně 3j Pět lei 6,9, H «-/I Svářeč Foto F. DOSTÁL