Tvorba, duben-červen 1962 (XXVII/15-26)
1962-05-03 / No. 18
k Tři knížky nové české prózy přišly na trh skoro současně. První je drobná věc Karla Ptáčníka »Ta malinká, ta je má« (vydal Čs. spisovatel) — těžko říci, co má po dramatickém »Ročníku jedenadvacet«, po široce pojaté, někdy až drastické kronice »Města na hranicích«, po symbolickém válečném »Strachu« znamenat v Ptáčníkově díle tato idylika mladého otcovství. Je to nové hledání, oddech či životni protiváha značně konstruovaného »Strachu«? Nová Ptáčníkova knížka může představovat kteroukoli z těchto možností. Sám námět, ať už je chápán vážně nebo humorně, je natolik známý, dobrý a vyzkoušený, že může svému autorovi posloužit čímkoli. Ona známost a vyzkoušenost má však své nevýhody. Už toho bylo o, těchto věcech tolik napsáno, že je těžké vyhnout se všemu tomu známému a obnošenému. Nepodařilo se to ani Ptáčníkovi, Mužská rozpačitost a nešikovnost nad dítětem, matčina nadřazenost, nezbytná tchyně, vzájemná žárlivost matek, známých z porodnice, to všechno je v Ptáčníkově knížce. Ušlechtilý cit, který tu nepochybně je, sám nestačí; je potřeba ho vyjádřit nově, citlivě a bez sentimentality, která se také v Ptáčníkově knížce hlásí o své, zvláště v závěru knížky. • Druhá knížka nás vede z domácího zátiší do náramně velkého světa. Jmenuje se podle své lidové hrdinky Tereza (vydalo nakladatelství Na|e vojskoj, ale mohla by se také jmenovat docela jinak, podle postav historických a známých. Její autor Rudolf Černý, známý už ze svého úspěšného debutu (»Nezralé ovoce«), vytvořil ve své nové knize tuto situaci: Kniha je složena ze dvou částí; jednou je historie venkovské dívky Terezy — ne nepodobné Olbrachtově »Anně proletářce«, jenže s nešťastnějším osobním údělem. Druhou částí jsou záběry ze vznešené společnosti, ministr Beneš je v ní málem chudým příbuzným, vedle něho napomádovaný Titulescu, stařec Briand, z českého prostřed! Vais (= Preis), Brandejs (= snad Bechyně), ale také jasnovidec Hanusen, vrah francouzského presidenta Gorgulov a dalši. Společnost tedy vybraná, ale se světem Terezy a jejích druhů nijak nespjatá. To -by konečně nevadilo. Je přece docela dobře možné vytvořit obraz života dělníků na pozadí tzv. vysoké společnosti. Ale zdá se, že tito hrdinové musí být ve vzájemné relaci s pozadím. A ta není v Černého knize vidět; Tereza je příliš málo výrazná a příliš ponížená, než aby mohla vrhnout tragický stín na své pozadí. Místo toho se její drobná postava i postavy jejích druhů ztrácejí. Román se tak rozpadl na dvě části, které je možno 'číst každou zvlášf a není těžké (zato nepříliš příjemné) uhodnout, které části dá čtenář přednost. V románu Jsou jistě některá talentovaně napsaná místa — příjezd carského generálaemigranta do Prahy, bourání nouzové kolonie a další místa, která nás rázem upomenou na Černého prvotinu — nicméně celkově je na »Tereze« vidět, že druhá kniha ja pro autora vždy obtížnější než iprvnl. (Na tom nic nemění ani to, že u Černého vznikly některé části románu dříve nežli prvotina.) • Třeti kniha nás opět vede do velkého, dobrodružného světa. J. S. Kupka ve třech povídkách knihy »Lod do Sanghajé« (vydalo nakladatelství Mladá fronta) zavádí čtenáře na širé moře, mezi naše námořníky. O takových věcech se u nás dosud valně nepsalo, nebyla dosud vlastně příležitost. Kupka však není bez jistých zkušenosti, a proto se nespokojuje jen s běžnými situacemi, náměty. V první povídce, dnes už historické, český topič zabrání pašování zbrani Japoncům, kteří přepadli Šanghaj, a předi tyto zbraně bojujícím Číňanům. Druhá povídka je z doby po válce; český námořní důstojník se snaží získat pro sebe (a tím i k návratu do vlasti) Češku, emigrantku. Věc by se míliem podařila, kdyby žena nebyla v poslední chvíli zákeřně zabita. Ve třetí povídce se znovu setkáváme s českým topičem z první knihy, nyní zástupcem kapitána pro věci politické na československé obchodní lodi Lidice, která vyloví německého trosečníka, jenž byl ve válce jedním z vrahů lidických mužů. Jeho tajemství je však odhaleno a fašista se sám otráví ze strachu před soudem. Toto jsou přibližně náměty Kupkových povídek. I z nich je vidět, že autor o moři a lidech na něm něco ví, a to, co vypráví, není jen fantazie vymyšlené u psacího stolu. Ale přece se jeho postavy po prknech palub nepohybují tak docela bezpečně. Právě ty, které by nám měly být nejbližší, jsou tak trochu příliš dobrosrdečné, strejčkovské, vítězící spíše chybou protivníků než vlastní silou. Jak hodní a zdvořilí jsou tihle Češi na moři a v cizině! Čím to je? Ať už je tomu z toho či.z onoho důvodu, nemůžeme to přičíst k aktivům knihy. Je zřejmé, že všechny tři knihy nesou s sebou své problémy. Ale nejen to, nesou s sebou i problémy svých autorů. Zatím o kterékoli z nich by bylo těžko říci, že bude znamenat pro svého autora významnější mezník. Na to je v nich příliš málo pevného a jednoznačného. Proto ze všeho nejspíše mohou být charakterizovány slůvkem »hledání«. ' ■ MODERN! DC E N f Už pět let mají děti ve Velké Británii možnost nőit m podle televize. Televize BBC tot« pět dní v týdnu vysílá denně 1 lekce, společnost »Nezávislé televize« pak tři lekce denně. Obě televize dohromady doplňují svým působením skoro 7000 britských ikol. Pedagogové si tento způsob výuky při televizi velmi chválí — učí prý důkladnosti a objektivitě. ■ HISTORIE LITERATURY Podle sdělení ředitele Literárního ústavu v Bulharsku má se ještě v tomto roce objevit na knižním trhu první díl čtyřsvazkových dějin bulharské literatury. Další díly mají vyjít v krátkých časových intervalech. Současně chystá Literární ústav soubor monografií věnovaných folklóru. ■ WELLES A KAFKA Orson Welles právě v Boulogni filmovou versi natáčí »Procesu« Fr. Kafky. Hlavní roli v něm vytvoří T. Perkins, jeho partnerkou bude J. Moreauová. Welles sám bude hrát ve filmu jen epizódni roli kněze. V problematice »Procesu« prý 0. Welles vidí především výraz absurdnosti práva i jeho nelidského charakteru. Po třítýdenním natáčení v Boulogni se celý štáb přestěhuje do Jugoslávie, kde chce Welles vyhledat vhodné typy pro kompars a drobné úložky ve svém filmu. ■ KŘIŠŤÁLOVÉ HVĚZDY Francouzská filmová akademlo udělila své každoročná mezinárodní ceny: Křišťálové hvězdy. Odměnila španělský film režiséra Bunuela »Viridiana« a francouzský film Truffautův »Jules Jim«. Z francouzských herců oba držel cenu za nejlepií herecký výkon Alain Delon za roli ve filmu »Radost ze životě«, ze. zahraničních pak polská herečka Lucyna Winnická za roli v »Matce Johaně od Andělů« a anglický herec Albert Finney za roli ve filmu »Ze soboty na neděli«. ■ UTKANÍ V PEKLE Nejnovější film talentovaného maďarského režiséra Zoltána Fabryho se jmenuje »Utkání v pekle«. Děj se rozvíjí za drnhé světové války v jednom z koncentračních táborů pro politické vězně. Na oslavu Hitlerových narozenin rozkázali fašisté politickým vězňům sestavit fotbalové mužstvo, které by se střetlo s mužstvem německých vojáků, jejichž tábor byl rozložen kolem koncentráku. Ve stanoveném dni Maďaři, povzbuzováni svými soudruhy, hrají lépe než protivník. Zápas spěje ke konci. Aby zachránili situaci, věznitelé vyvolávají paniku, spustí palbu a na opuštěném terénu zůstává jedenáct nehybných těl. ■ POLSKÉ TURNÉ Známý německý divadelní soubor Berliner Ensemble navštíví ve dnech 28. dubna až 9. května Polsko. Na varšavském a poznaňském jevišti uvede hry Bertolta Brechta »Galileo Galilei«, držitelný vzestup Artura Uie« »Zaa »Kurážná matka Flineová«. v u r y se s v ě t a k u l t u r y ze s ě t a u l t 417