Tvorba, duben-červen 1970 (XXXV/13-25)

1970-04-08 / No. 14

Rochetovi k narozeninám Bývá zvykem přát k narozeninám hodně zdraví; naše dnešní blahopřání nebude výjimkou. Waldeck Rochet, který se 5. dubna dožil šedesáti pěti let, ted právě zdraví potřebuje snad ze všeho nejvíc: v poslední době je vážně nemocen, loni byl dvakrát operován a nemůže se stále ještě plně věnovat tomu, čemu zasvětil celý svůj život — politické práci ve vedení Francouzské komunistické strany. Vstoupil do ní už ve svých devatenácti letech a jeho cesta k nejvyšší stranické funkci věru nebyla náhodná. Waldeck Rochet, který vzešel z rolnictva, s nímž jsou spojeny začátky jeho společenské činnosti, postupně nabýval zralého politického rozhledu a vzdělání i zkušeností z nejrůznějších stranických úkolů, které plnil v podmínkách nejtěžších třídních srážek před druhou světovou válkou, za války i po ní. Svůj mezinárodní formát prokazuje již jako delegát Vil. kongresu Komunistické internacionály. Jeho významný teoretický přínos, který nikdy neodděloval od revoluční praxe, se projevuje v bohaté publicistické činnosti, v celé řadě jeho vlastních prací t v jeho významném podílu na formování programových dokumentů Francouzské komunistické strany. Patřil k nejbližším spolupracovníkům osobnosti tak zásadního významu pro francouzské i světové komunistické hnuti, jakou byl Maurice Thorez, jehož nástupcem se právem stal. Generálním tajemníkem FKS byl soudruh Rochet zvolen v roce 1964. Rochetova činnost — jako činnost každého skutečného revolucionáře a komunisty — je zaměřena kupředu. To dokazuje i jeho poslední významné teoretické dílo nazvané Budoucnost Francouzské komunistické strany. Tato kniha není úvahou o možnostech a nadějích budoucího vývoje, je důkazem reálnosti těchto nadějí, důkazem správnosti komunistické politiky, přesnou formulací současné úlohy dělnické třídy a jejích spolubojovníků, dnešního obsahu proletářského internacionalismu. Přejeme soudruhu Waldecku Rochetovi, aby se co nejdříve mohl opět podílet na realizaci cílů, za nimiž s celým mezinárodním dělnickým hnutím kráčí Francouzská komunistická strana. pd. Nechtěné rozloučení s Janem Slavíčkem Když jedno z nedávných, lednových čísel Tvorby vyšlo s reprodukcemi obrazů Jana Slavíčka na titulu i v obsahu, netušil nikdo z nás, že to bude zároveň naše nechtěné rozloučení s velkým synem velkého otce. S malířem, jakých je málo. S malířem, věčně zasnoubeným se svou Prahou • se svým Podorlickém, s národním umělcem, který byl doopravdy národní. Toto nedávné číslo Tvorby přineslo zároveň obsáhlý rozhovor s |anem Slavíčkem, uveřejněný v předvečer jeho sedmdesátých narozenin, kterých se dožil 22. ledna letošního roku. O mnoho dnú tyto své sedmdesátiny nepřežil. Právě teď přišla zpráva, že zemřel v neděli 5. dubna 1970 v 6 hodin a patnáct minut. Obrazy ]ana Slavíčka prošly mnoha výstavami doma i za hranicemi a našly své místo v nejedné sbírce. Moskva zná jeho Prahu heroickou, Slavíček byl oceněn v Paříži i v Londýně, vystavoval v Bělehradě, Lublani, Záhřebu, ve Vídni, v Curychu, v Bruselu. Nemohl si stěžovat na nedostatek uznání — a zůstal přitom stejným skromným »pracantem« s vlastnostmi, bez kterých by se mu bývalo nemohlo podařit »unést tíži otcova jména«, jména slavného českého impresionisty Antonína Slavíčka. Nad jiné si cenil takových prostých »vyznamenání«, jakým byl výrok Vítězslava Nezvala, uvedený ve zmíněném rozhovoru: »Vidíš, ty sis taky nikdy nic nevymýšlel!« A nebylo to jenom tak, poněvadž ten výrok skutečně vystihuje fana Slavíčka s jeho filosofií a moudrostí, která mu v nelehké době dovolila postavit se ještě před koncem života věcně a realisticky na správnou stranu. Věčná škoda, že ten jubilejní rozhovor s ním byl zároveň nechtěným rozloučením! JOSEF KOCIAN -ek-V těchto dnech se přátelé a spolupracovníci rozloučili s [osefem Kociánem, autorem několika menších i větších studií o české literatuře a především ovšem autorem knížky o básních Jiřího Ortena. Kocián, který se dostal k literatuře přes filosofii, interpretuje Ortenovu tvorbu jako výraz revolty a básníkova pochopení lidského údělu, současně ovšem jako výraz touhy a úsilí nevzdat se, žít dál. V knížce je řada míst, která jsou víc než poznatkem vysloveným nad dílem milovaného básníka. Jiří Kocián do nich uložil i své lidské krédo, své pojetí lidského života. Jestliže se nakonec přece jen roz-hodí zemřít, stalo se tak zřejmě proto, že jej už nic nedokázalo zachránit před osamělostí a smrtí. Poté, co před několika týdny zemřela jeho žena, přestala pro něho platit devíza, v ríž vyústilo jeho ortenovské bádání a která viděla v Ortenově životě i díle důkaz o tom, »že není utrpení, které by nepřekonala síla života«. -al- Multiservis? Před několika lety se zrodila výborná myšlenka — výhodná nejen pro výrobce televizních přijímačů, ale i pro zákazníky — Multiservis Tesla. Do mnoha domácností se dostaly pěkné a kvalitní televizní přijímače s poměrně nízkým nájemným. Dobrý servis, bezplatné opravy, nic nechybělo ke spokojenosti zákazníků. Dnes již je situace jiná, pryč jsou finanční výhody zákazníků, počáteční idyla se změnila v bezohledný »obchod«. Dříve pronajímaný televizor Miriam za 80 Kčs, jehož čtyřletý nájem byl o 100 Kčs nižší než nová hodnota přijímače, vystřídal typ Lilie pronajímaný za 114 Kčs měsíčně. Došlo k pozoruhodné změně, již ne úspo ra, ale částka převyšující o 1772 Kčs hodnotu nového televizoru, a tak Multiservis Tesla získává možnost pořídit za dva pronajaté přístroje tři úplně nové. V současné době se objevily v prodejnách Elektro televizní přijímače z dovozu, které mají po dobu tří let opravy zdarma a jež je možné zakoupit na splátky po 100 Kčs. Zájemcům o televizní přístroje se naskýtá nová možnost — kvalitní přijímač s dobrým a bezplatným servisem, který zůstane v trvalém vlastnictví zákazníka. Vznikly tedy dvě možnosti získání televizního přijímače, bud na splátky z prodejny, nebo pronájem v Multiservisu. Prodejny Elektro nabízejí např. přijímač Stella za 4500 Kčs s tříletou zárukou a Multiservis Tesla pronajímá televizor Orava 232 za 139 Kčs měsíčně, zaplacená částka činí po skončení čtyřletého smluvního období 6672 Kčs. Co je tedy výhodnější — Multiservis, nebo koupě z prodejny? Rozdíl pořizovacích nákladů činí v neprospěch vypůjčeného a později odebraného televizoru 2172 Kčs. je naprosto nevysvětlitelné proč se snižováním cen televizních přijímačů s roste nájemné v Multiservisu, jelikož vývojem elektrotechniky a tedy i televizorů dochází ke stále kvalitnějším výrobkům, není možné vysvětlovat vzniklou situaci zvyšováním nákladů na opravy a údržbu. Nad současným stavem by se měli zamyslet zodpovědní pracovníci Multiservisu Tesla i výrobce televizních přijímačů, a nejen zamyslet, ale dát i odpověď široké veřejnosti a ta ji opravdu čeká. JAN MIROVSKÝ Kdo to zamotává? Ner Není snad den, v němž by se některý z utečenců, kteří našli své místo ve Svobodné Evropě a v podobných institucích, nepokoušel vyvozovat dalekosáhlé závěry z probíhající výměny stranických legitimací. Nedávno se jeden z nich dal opět slyšet: »režimní« rozhlas a televize prý nepřestávají vysílat výklady a návody, jak si počínat v průběhu výměny. Čím více se však o tom mluví, tím je to — podle jeho slov — zamotanější a absurdnější. Jediný, kdo se marně pokouší věci zamotat, je ovšem — Svobodná Evropa. Viz následující komentář: »Proč říkají smířlivě a tolerantně „pohovory“ nebo „výměna stranických legitimací“, když měli ve skutečnosti na mysli čistku jako řemen?« Nevím, kde se autor tohoto výroku, jistý pan Zemek, dočetl, že se v průběhu výměny bude postupovat smířlivě. Já jsem se nic takového z dopisu ústředního výboru strany nebo z »režimního« rozhlasu a televize nedozvěděl. Stejně tak ovšem nevím o tom, že by stranické orgány či organizace měly na mysli čistku jako řemen. Den po odvysílání těchto slov jsem potkal několik svých známých. Dozvěděl jsem se, že pohovory v jejich organizaci již skončily; prQtože jsem tuto organizaci z minulosti znal. zajímal jsem se o výsledky. Jeden z mých známých mi odpověděl: »To víš, že jsme nešli všichni k pohovorům s lehkým srdcem: nějaké ty hříchy mnozí z nás měli. Řeknu ti ale, že jsme byli překvapeni. Po ramenou nás sice neklepali, ale žádný výslech to nebyl. V tak otevřeném rozhovoru člověk nachází sám sebe.« S podobnými zkušenostmi se setkáváme na každém kroku. Pochopitelně, pracovníkům Svobodné Evropy se to stát nemůže. Proto se spoléhají jen na zprávy z kruhů, které před dvaadva- I ceti lety, ale i zcela nedávno opus- I Üli. Pk^ J Zlozvyk s přirážkou? Zvyk je železná košile, říká se bůhví jak dlouho, a možná, že také ze zvyku. Lepšímu se ale přivyká snáz než horšímu. Není tedy divu, že Pražanům trvalo pár dnů, než si zvykli na zdražené jízdné — třeba na 2 Kčs u rychlíkových autobusů místní přepravy. V těch dnech prý jezdily autobusy téměř prázdné. V tramvajích, kolem 23. hodiny vznikaly konfliktní situace, protože cestující i průvodčí sledovali na minuty, ba na vteřiny čas, aby uhádali 2 Kčs na nočním přepravném. Daleko horší nedostatek — dávný zlozvyk u přepravy tramvajemi — však stále ještě trvá. I při zdražení nočního jízdného, ač by právě v této situaci v žádném případě trvat neměl. Jízdní řády na všech stanicích, pokud vůbec někde jsou, in formují cestující o tom, jak a které tramvaje na přestupních stanicích — křižovatkách — na sebe bezprostředně navazují. Jenomže ve skutečnosti tomu tak není. Přečasto se v noci na území celé Prahy stává, že v jízdním rádu uvedená tramvaj, ba dokonce dvě za sebou, do stanice nedojedou. Takže cestující mají, po bezpočtu špatných zkušeností, technicky nezdůvodnitelných, plné právo na to — mluvit o organizovaném zmatku. Ovšem celý podíl na něm, jak se ukázalo, nelze přisuzovat jen dodávce proudu, dispečerům a řidičům tramvají. Jeden příklad za všechny ostatní. Tramvaj číslo 9 má ze stanice U Bulhara vymezený jízdním řádem pouhé dvě minuty času, aby po pravidelné trati přepravila cestující k Národnímu divadlu. Což je prakticky k nezvládnutí. A tak kromě jiných nešvarů nutí tato skutečnost řidiče, aby si najížděli čas. Samozřejmě, že se pak s těmi tramvajemi, s nimiž se mají křižovat — minou. Nelze se tedy divit tomu, že se cestující, postižení těmito vžitými zlozvyky, bouří. Nelze se jim divit, že tento přežívající zvyk, který je zlozvykem jiných, peprně komentují, a nelze ani počítat s tím, že by ho někdy přijali. Je tedy nanejvýš nutné, aby si právě na počátku nemalého zdražení jízdného o tom v Dopravních podnicích pořádně zapřemýšleli: Když už za víc peněz nemohou poskytnout ani o takt víc muziky, nechť aspoň jako zvýhodněná smluvní strana (tedy DP), odvádějí to, k čemu se v jízdních řádech dobrovolně zavazují. MILENA VESELÁ Cesty za přáteli Denní tisk zveřejnil v poslední době několik zpráv o odjezdech skupin mladých lidí do několika socialistických zemí. Smyslem jejich pobytu v Sovětském svazu, v Bulharsku, Německé demokratické republice — a v nejbližších týdnech i v Maďarsku a Polsku, je poznání práce organizací mládeže, které působí v těchto zemích. Úspěšný start našeho mládežnického hnutí závisí do značné míry na přípravě jeho funkcionářského aktivu. Protože v naší republice zatím neexistuje pracoviště, které by se výchovou mladých funkcionářů zabývalo (ještě v době existence ČSM byla zrušena jeho ústřední školaj, bylo nezbytné požádat bratrské organizace v socialistických zemích, aby část tohoto úkolu převzaly na sebe. Ústřední výbory těchto organizací žádosti Federální rady dětských a mládežnických organizací ČSSR ochotně vyhověly: v krátkodobých kursech, jimiž na náklady hostitelů projdou více než dva tisíce československých chlapců a děvčat, budou tito mladí lidé seznámeni se zkušenostmi Svazů mládeže v jednotlivých socialistických zemích a s marxisticko-leninskými principy, na Jejichž základě jsou tyto organizace vybudovány. Nezůstane však jen u teorie: všichni účastníci seminářů se v praxi — v závodech, ve městech i na vesnicích — seznámí se životem mladých občanů socialistických zemí. To je nejlepší praktická škola socialistického internacionalismu, jakou si lze představit. Současně je to příklad seriózního přístupu k přípravám na ustavení jednotné organizace československé mládeže. Vidíme, že v přípravném výboru této organizace neyí nouze o užitečné nápady; o jednom z nich hovoříme mimo jiné proto, že nápaditost nebývá v mnoha jiných institucích běžným jevem. oháněl. Prý to neměl nechávat na poslední chvílí. Nepomohlo mu ani nesmělé podotknutí, že kdyby se bylo dostalo dříve na něj, byl by teď bez pásu někdo jiný. Pokuta byla a po ní černé myšlenky. Třeba jakou pokutu dostal ten, kdo pásy nevyrobil a nedodal na trh v dostatečném množství ani na poslední chvíli. A jakou pokutu dostal ten, kdo navrhl k 1. dubnu uvést v platnost nařízení, které nelze dodržovat a dal mimo jiné výtečné příležitosti nejrůznějším spekulantům. Ale co teď? Snad jen doufat, že napříště už žádná nařízení nebudou vstupovat v platnost k dubnu a snažit se uvěřit, že to spís1. kal všechno ten první apríl. Případně —■ když už byl první apríl zvolen — navrhnout nařízení, že lze dočasně pásy nahradit šňůrou na prádlo (trojmo) Dříve ovšem ověřit, zda je jí dostatek k dispozici, a dát ji nařezat na kratší balení dejme tomu s přirážkou 500 °/o původní ceny za řez a převin. Kéž by podobnými způsoby naše instituce už více neupevňovaly svoji vážnost a nebraly občany na pásek. Odkud a jak -lim-Hospodářské noviny uvedly ve svém 12. čísle v článku Cenové kontroly toto: . . V těchto dvou měsících (lednu a únoru 1970) předepsal Český cenový úřad podnikům za porušení cenových předpisů více než 55 miliónů Kčs k odvodu do státního rozpočtu. Věc naprosto správná, za kterou se staví většina našich občanů. Zároveň tento fakt vyvolává i řadu otázek, jako například: Odkud postižený podnik vezme peníze na zaplacení pokuty? Je celkem oprávněná obava, -že bude hledat další jiné výdělečné cesty či způsoby, hlavně nepostihnutelné, aby prostředky ze svého vlastního rozpočtu vynaložené na pokutu, které u některých podniků nejsou zanedbatelné, nahradil či vyrovnal. Další otázka je, jak se se získanými penězi naloží ve státním rozpočtu. Nevrátí se podnikům třeba v dotaci na investiční výstavbu? Použije se jich k řešení jiných důležitých problémů našeho života, jako je stavebnictví či doprava? Tyto otázky jistě sleduje každý, kdo cítí odpovědnost a kdo svou prací pomáhá při konsolidaci našeho hospodářského života. Bylo by tedy dobré a myslím že i prospěšné, kdyby kromě jmenování jednotlivých podniků, kterým byla pokuta předepsána a v jaké výši, se k těmto otázkám vyslovili i ti představitelé podniků i státních orgánů, které nesou odpovědnost za přijatá cenová opatření. Kh Šedesátník z Mladé fronty Je dost obtížné vypočítávat všechna vyznamenání, diplomy a medaile, které za svého působení v novinách posbíral fotoreportér Mladé fronty Emil Pardubský. Ani on sám to asi přes,ně neví. Určitě však vlastní čestný diplom ÜV ČSM, medaili za zásluhy o tisk a medaili za zásluhy o sport a tělovýchovu. To jsou také zhruba hlavní obory, v nichž je Pardubský doma a jimž zasvětil svůj fotoaparát. A ještě zemědělství bychom k tomu mohli přidat a vlastně i jiné obory, protože Emil od roku 1945 pracuje v deníku, kde, jak známo, musí fotoreportér udělat všechno, co noviny právě teď a hned potřebují. Při vší té na čas i fyzický fond náročné robotě fotoreportéra deníku stačil svými snímky obeslat i četné domácí i zahraniční fotografické soutěže. Medaile dostal n|Q Intérpressfotu v Budapešti a Moskvě, čestná uznání ve Varšavě a v Berlíně. K vyjmenování cen v domácích soutěžích by bylo třeba trpělivosti šachisty či rybáře, stejně jako při objevování českých či slovenských novin a časopisů, v nichž se některý jeho snímek neobjevil. A mimoto je Emil i spoluautorem řady brožur a knih. Je zkrátka až čítankově pilný a svědomitý. Snad je to tím, že se vyučil truhlářem, to je takové poctivé a forteiné řemeslo. Z mladých let, kdy chytal za SK Nusle, si zachoval i lásku ke sportu. Od prvního čísla v roce 1945 až dodnes pracuje v Mladé frontě. Měl by už tedy pomalu nárok na věrnostní přídavek. Měl by však raději najít nakladatele a knižně vydat svou fotografickou žeň ze Sovětského svazu. Také ze snímků, které každoročně udělá na Velké pardubické by byla pěkná a zajímavá knížka. Těm mladým aby člověk pořád jen radil! Vždyř i Emilovi Pardubskému z Mladé fronty je 8. dubna teprve šedesát. KDO MÁ TRNKU? JAN JANO Filmový ústav žádá všechny majitele koupených nebo darovaných V razů, grafických děl a loutek Trnky, aby nám laskavě sdělili ..tul o díla, rok vzniku a svou adresu. Filmový ústav pracuje na komplexní bibliografii umělcova díla a za každý údaj, který nám pomůže, předem děkujeme. Adresa: Filmový ústav, Klimentská 6, Praha 1, tel. 64136. Kdo “1 Kreslil PAVEL »70« »... no, no, jsme přeci lidi!« Kreslil PAVEL »70« 2 tvorba Vzali nás na pásek -pk-Letošního prvního dubna se, žel, napfnila obava, již sdílela většina zúčastněných, snad až na ty přikazující. Vstoupila v platnost povinnost řidičů osobních aut a jejich spolujezdců, aby se pásali, a na obchodech pro motoristy se zaskvěly nápisy: Pásy nejsou! Ve všech hlavních pražských prodejnách tohoto typu jsme si to 31. března na vlastní oči ověřili. Pokutovaný řidič bez pásu se však tímhle zanedbatelným faktem marně TVORBA PŘED 40 LETY »Tairov měl přijeti do Prahy. Zakázala to policie, pak to zkazila správa Národního divadla. Když z toho byla hodně velká ostuda, podařilo se Tairova dostati do Prahy německému divadlu. Skvělý úspěch jeho tří večerů vedl moudré hlavy Národního divadla k názoru, že by na něm přinejmenším mohly vydělat, a tak se Tairov se svým ensamblem vrátí zase z Vídně do Prahy, tentokráte — slyš to světe — do Národního. Mejerchold měl přijeti do Prahy, jednou už to slavné úřady zhatily, tentokrát to vyjednal odcházející dramaturg Vinohradského divadla Josef Rodiček. Správa Vinohradského divadla se proti tomu postavila. A až z toho bude hodně velká ostuda ... bude se lekce opakovat.« -jef- {J. Fučík): Tairov a Mejerchold. Tvorba, 10. dubna 1930. TVORBA — týdeník pro politiku, vědu a kulturu. Šéfredaktor dr. Jiří Hájek. Zástupce šéfredaktora Vladimír Rašín. Grafická úprava Miloš Vrbata. Adresa redakce: Praha 1, Na pofid 30, telefon 24 75 51—3; Bratislava, Smeralova 10, telefon 316 57, 330 00; Ostrava, Puchmajerova 1. Nevyžádané rukopisy a fotografie se nevracejí. Vydává Rudé právo, Rozšiřuje poštovní novinová služba. Cena 2 Kčs. — 8. dubna 1970. Objednávky a předplatné vyřizují pošty 1 doručovatelé, do zahraničí: PNS, odd. vývozu tisku, Praha 1, Jindřišská 14. Předplatné na čtvrt roku 26 Kčs.