Tvorba, duben-červen 1971 (XXXVI/14-26)
1971-05-05 / No. 18
Předpoklady MILOŠ JAKEŠ, předseda Ústřední Základem úspěchů, jichž jsme dosáhli od dubna 1969, bylo obnoveni marxistickoleninského charakteru naši strany a její vedouc! úlohy. Naše výsledky jsou dokladem toho, co pro socialistickou výstavbu a její řízeni znamená strana, která je pevná a která stojí na marxistlcko-leninských pozicích. Proto dnes můžeme směle vytyčovat a plnit nové úkoly. Co ovšem je třeba k tomu, abychom, poučeni z minulosti, kráčeli úspěšně dál k rozvoji socialismu? Prvním předpokladem je upevňovat střežit organizační, ideovou a akční jednoa tu strany. Rozešli jsme se s těmi, kteří prokázali, že nepatři mezi komunisty. Ve straně však neustále probíhá proces názorového sjednocování na principech marxismuleninismu, sjednocováni v práci, v boji za vytyčenou politickou linii. Prakticky to znamená Jednotně realizovat politiku strany, stanovenou ústředním výborem, neuhýbat od této politiky a netrpět pasivitu, Která by mohla rozkládat stranu a reprodukovat staré manýry. Souběžně s tím jde o dodržování stanov strany každým jejím členem 1 orgánem, o prosazování rezoluce k aktuálním otázkám jednoty našich řad. Základním principem výstavby komunistické strany je demokratický centralismus, podřízení menšiny většině, důsledné uskutečňováni všech usnesení stranických orgánů. Tyto zásady se opírají i o druhý rys vnitřního života strany — o rozvoj vnitrostranické demokracie. Komunisté mohou na stranickém fóru vyslovovat své názory na projednávané otázky, vyjadřovat se k zabezpečování politiky strany v daném místě, přicházet s vlastními podněty, návrhy i s kritikou. Samozřejmě strana je živým organismem — i v budoucnu budou chyby a nedostatky. Zbraní proti nim je neustálá konfrontace ‘itiky strany, jejich opatřeni a usnesení V_jjůsobů realizace se skutečným vývojem v zemi. Stručně řečeno, jde o neustálou konfrontací slov a činů. V této konfrontaci má obrovskou úlohu Vozvoj kritiky a seuekritiky. Uvědomme si ovšem, že není možné rozdělovat stranu na ty, kdo budou jenom kritizovat, a na další, kdo budou pro práci. Na politice KSČ se musíme podílet všichni, všichni také máme’ právo kritizovat chyby a nedostatky. Přitom je třeba, aby tato kritika a sebekritika zaznívala na stranické půdě, aby nebyla přenášena mimo stranu, tedy tam, kde může straně škodit, kde se věci nemohou vyřešit. Kritika nemůže vycházet z osobních zá Jmů a z povyšováni osobních názorů nad usnesení strany. Každý má pochopitelně právo sdělit svůj názor příslušnému stranickému orgánu. Nelze jej však znovu a znovu vnucovat, když už bylo přijato usneseni. Je to důležité i v souvislosti s pouče ním z nedávné krize. Základni hodnocení tohoto složitého období bylo provedeno; vyjádřila je í očista strany. Mohlo dojít k jednotlivým dílčím chybám, které nyní napravujeme. Přitom mám na mysli členy, Hléří byli neprávem vyloučeni nebo vyškrtí, ale i ty, kteří ve straně zůstali, protože jsme nevěděli o vážných chybách, jichž se v minulosti dopustili. Samozřejmě že jsou ve straně soudruzi, kteří, jak se říká, stáli pevně, a soudruzi, kteří se dopustili určitých chyb, zaujali krátkodobě nesprávný postoj nebo neprojevili dost rozhodnosti, ale nepatřili mezi pravicové oportunisty. To však nesmí ve straně vytvářet přehrady. Naopak, jde o společnou práci při plněni usnesení, o jednoznačné dodržování stanov strany. To je cesta k upevnění soudružských vztahů. Permanentní nedůvěra, nedůvěra a priori, protože někdo chyboval, je nesprávná. Stejně tak je třeba odmítnout pokusy o izolaci těch, kteří ve složitém období let 1968—1969 zůstali pevně na pozicích marxismu-leninismu. Druhým předpokladem úspěšné práce komunistů je zkvalitňování sociálního a věkového složení strany a spolu s tím správné rozmístění jejích členů, jde o závažnou otázku. Nelze totiž přehlédnout, že v naší straně klesá počet dělníků a zvyšuje se — v porovnání s Komunistickou stranou Sovětského svazu — průměrný věk členů. Jde o jeden z důsledků minulosti, kdy otázkám regulace sociálního 1 věkového složení a posílení dělnického charakteru strany nebyla věnována dostatečná pozornost. }e tedy před námi úkol, abychom nejlepší dělníky, zejména mladé lidi, kteří prokázali, že se chtějí angažovat za politiku KSČ, získávali do komunistické strany, abychom nastoupili cestu důsledné regulace sociálního a věkového složení strany. jestliže je z hlediska vedoucí úlohy komunistické strany něco rozhodující, pak to jsou kádry, které naši politiku uskutečňují. Výběru, přípravě a hodnocení kádrů musíme věnovat mimořádnou pozornost. Naším cílem je, aby do vedoucích funkcí byli vybíráni lidé socialismu věrní, prověření praxí, schopní realizovat linii strany. Naším zájmem je, aby ve funkcích pracovalo více mladých lidí, kteří se tak mohou — mezi zkušenějšími soudruhy — připravovat na vedení a řízení strany i společnosti. Jde ta kontrolní a revizní komise KSČ Předsjezdová tribuna ké o to, aby odpovídající podíl zaujaly ve vedoucích funkcích ženy. Kádrová práce je jedním ze základních, trvalých úkolů; její naléhavost vyniká v současném období tím více, že před námi jsou — ještě v tomto roce — volby do zastupitelských sborů. Jedná se o výběr schopných kádrů, které by po státní linii správně dokázaly zabezpečovat a uskutečňovat Unii strany. Důležitým předpokladem úspěšné činnosti stranických orgánů i organizací je kontrola plnění přijatých usnesení. I zde byla v minulosti naše velká slabina. Mnohé výbory základních organizací nepředkládají ještě dnes členským schůzím zprávy o své činnosti, o splnění přijatých usnesení; často chybí kontrola plnění úkolů, jež byly uloženy jednotlivým komunistům nebo těch, které členové strany převzali v průběhu pohovorů k výměně legitimací. Znovu se opakují stará usnesení, místo aby se zkontrolovalo plnění dříve přijatých a učinily závěry tam, kde se neplní, i vůči těm, kteří je plní špatně. Kontrola usnesení musí ve straně zaujmout důležité místo; jde o nedílnou součást politickoorganizátorské práce strany v centru, v krajích, okresech i v jednotlivých místech. Nic se totiž nestane automaticky; úspěchy mohou vyplynout jen z důsledné organizátorské práce, ze společného zápasu — samy se nedostaví. I zde se můžeme poučit z nedávné minulosti: organizátorů pravice nebylo mnoho. Ale byli rozhodní, šli, bojovali, přesvědčovali, využili všech možností a vnutili lidem nesprávné názory. Proč bychom tedy my, tak jako mnohokrát v minulosti, nedokázali poctivé lidi přesvědčovat o správných názorech, které vyjadřují jejich zájmy? Dokážeme to za určitých podmínek: budeme-li vždy a všude vystupovat jako komunisté, budeme-li organizovat zápas za splnění usnesení, bude-Ii každý člen strany vědět, jaký má úkol a jaký je náš cli. Pak budou naši politiku uskutečňovat všichni komunisté i bezpartijní. Dosud se však setkáváme s členy strany, kteří nedovedou odpovědět na základní otázky týkající se politiky strany (přitom mnohé z nich byly nejednou vysvětlovány v Rudém právu, v rozhlase nebo televizi), hovoříme s komunisty, kteří neznají stanovy a někdy ani nevědí o tom, že se dostali do rozporu s přijatými zásadami. Znalost základních principů života strany je tedy další důležitou podmínkou uskutečňování současné politiky. Vliv komunistické strany na formování života v naší zemi je neodmyslitelný od soustavného, nepřetržitého zápasu o vědomí lidí. Tento boj může být vítězně dovršen jedině tehdy, podařl-Ii se nám úspěšně vést zápas s pravicově oportunistickým nebezpečím, s revizionistickou ideologií a praxí. Pravicová centra byla sice rozbita, oportunisté byli vyloučeni ze strany, revizionistícká ideologie tu ale existuje a přetrvává. Proto musíme vést soustavný zápas s přežitky ve vědomí lidí, s iluzemi o minulosti, o tzv. politice socialismu s lidskou tváří. Nezastíráme si, že tato politika a z ní vyplývající • přežitky mají v Československu velké opory. Na vědomí lidí působí západní propaganda, značný vliv má dosud masarykismus, náboženství; nepřekonaný oportunismus umožňuje nedisciplinovanost a příživnictví. Co chce nepřítel? Rozhodně se nevzdal. Pokouší se, využívaje těchto přežitků, vyvolávát neklid, zastrašovat lidi, zpochybňovat politiku strany, aby se lidé neangažovali, aby byli pasivními, trpnými diváky, nebo aby dělali jen to, co se jim uloží, co se jim určí. Snaží se zanášet spory do strany, propagovat ideje spotřebitelského socialismu a zužovat nové společenské zřízeni jen na úroveň materiálního života lidí. Důsledky tohoto působení se v politice projevují především pravicově oportunistickými recidivami a z druhé strany nezdravým, nesprávným radikalismem. Boj proti pravici nelze zužovat jen na oblast ideologie. Současně jde o boj proti oportunismu v praxi, proti rozporu mezi slovy a činy. Jedním z projevů těchto nesprávných tendencí je přehlížení nedostatků. Projevuje se mávnutím ruky nad existujícími problémy, neřešením připomínek pracujících a návrhů přednesených na členských schůzích, přehlížením stanovisek výborů základních organizací vyššími stranickými orgány apod. To vše je brzdou naší práce. Jedině správnou odpovědí bude proto nesmlouvavě kritický vztah vůči všem příznakům oportunismu v teorii a praxi. Nemůžeme také připustit, aby se v politické práci opakovaly prvky formalismu, který je pro nás nepřítelem oslabujícím síly strany a její spojení s lidmi. — Vítáme kupříkladu hnutí pracovní iniciativy, jež se rozvíjí na počest XIV. sjezdu strany. Víme, kolik užitečné práce bylo už vykonáno. Musíme však — stejně jako v jiných oblastech života společností — dbát, aby se neopakovaly staré chyby, aby nešlo o závazky přijaté v ředitelově kanceláři nebo jen několika funkcionáři; jde o to, aby vyplývaly z vlastního vědomí pracujících, z jejich zájmu 0 vlastní podíl na plnění společných úkolů. Jedním z výchozích principů naší politiky musí — dnes i v budoucnu — být podpora a ocenění každého, kdo se angažuje za politiku komunistické strany. Nesmíme dávat přednost těm, kteří se vezou nebo dokonce stojí na brzdách. Ne vždy se podle této zásady důsledně postupuje. Jejímu prosazení musíme věnovat mimořádnou pozornost už proto, že na osobním příkladu komunisty závisí do značné míry autorita strany. Komunistů je v naší republice 1 200 000. Je to dostatečné množství, ale přece jen menšina obyvatelstva. Socialismus nemůže být vybudován pouze rukama členů strany, ale všech poctivě, socialisticky smýšlejících lidí. Chceme, aby nás všichni pochopili. Musíme proto za nimi jít, přesvědčovat je, seznámit je s našimi cíli, se společnými úspěchy i s problémy, které chceme společně vyřešit. Budou-li lidé přesně vědět, co chceme, budou-li znát naši politiku, která bude jednoznačně a jednotně vykládána, pak je také pro realizaci této politiky získáme. Znovu zdůrazňuji, že se samo nic nestane. O vše je třeba bojovat. Neustále platí, že cestou k úspěchu je v tomto boji realizace gottwaidovského hesla »Čelem k masám«. Strana dokazuje konkrétními činy, že si váží každého poctivého občana. Nepřistupuje k lidem s nedůvěrou. Zve všechny občany, kteří se chtějí angažovat, aby se podíleli na socialistické výstavbě, na vládě a řízení společnosti. ÚSPĚCHŮ mnu První minuta vítězství v květnu 1945 Snímek z archívu tvorba 3 KOMENTÁŘ týdne Dokončení ze str. 1 prohloubil, upevnil a obohatil I znovu ověřil její životnost a prospěšnost. Komentátor má odpočítané řádky i možnosti a byť připadal na mnohé a mnohé, musí vybírat. A snaží se vybírat tak, aby nenosil jen dříví do lesa. Tak jako se rádo vzpomíná na všechno dobré, tak se také rádo zapomíná na špatné. A přitom oslavovat a současně zpytovat — nestojí proti sobě. Proto též mnohý komunista, který se dnes s hrdostí a zadostiučiněním vrací ke všemu povznášejícímu z uplynulých dvaceti šesti let československo-sovětského přátelství a spolupráce, těžko se může ubránit opakování trpké, ale neodbytné otázky: Jak u nás mohlo před třemi lety dojít k tak rozsáhlému zmatení vztahu k Sovětskému svazu, a zejména — co vůbec umožnilo pokus zaklesnout klín mezi naše komunistické strany, naše země a národy? Taková otázka nemůže znectít slavnostní chvíli, protože sleduje právě jen a jen to, aby už nikdy nebyly znectěny naše vztahy, jež oslavujeme. A navíc vybízí hledat v minulosti slabosti a zavčas, ostřeji rozpoznávat dnes, kdyby se ve shonu věcí někde pokoušely regenerovat. Nedávno takovéhle šťourání prý tuze jednoho soudruha popudilo. Vzplanul, proč je řeč o nás. když jde o imperialisty a antisocialistické síly. Nás prý se týká leč jediné: že jim to nesmíme dovolit! Ale o to právě jde: vědět, co znamená — nedovolíme. Protože dělej cokoli, m y jsme to nakonec dovalili. Nejprve — připouštěným nebo i někdy vlastním — zjednodušováním, formalismem, vulgarizací zkušeností, medvědími službami, »zchutňováním« sovětské skutečnosti pro mlsný jazýček maloměšťáků. A pak, žel, dokonce i doslovným »dovolením«, aby antisovětismus dostal k dispozici veřejná fóra i tisk, rozhlas a televizi a dosáhl — slovy l. Pezlára — že si celé skupiny obyvatelstva začaly politicky nenormálně počínat v rozporu se svými životními zájmy. To druhé lze při troše důslednosti skutečně nedovolit. To prvé je však nutné houževnatě překonávat, protože právě ono kypřilo půdu pro pokus generálního antisovětského útoku n nás. Zní to možná přehnaně, ale přes nedávný rafinovaný manévr agentů antikomunistické psychologické války a naši tehdejší ochablost, lze i nadále na čem stavět obnovené, sílící, dokonce hlubší a opravdovější než kdykoli dříve, vztahy většiny našich lidí k lidem sovětským, k jejich straně a vlasti. I to ukázala uplynulá dvě léta, do jak značné míry šlo v roce 1968 a zčásti 19B9 u nás o uměle vyvolané, přechodné psychologické zmatení a jak přese všechno zůstalo hluboce vžito přátelství k sovětské zemi ve vědomí podstatné části našich pracujících. Respektují to dnes ostatně už i stratégové antikoinunistického tažení. Rozpoznali citlivě, že svou diverzi už nemají šanci rozvinout u nás na základě masového antisovětismu. A tak se stahují do předem připravených pozic. Jedna z jejich hlásných trub se zcela nedávno dala slyšet, že dobře vědí, jak hluboké jsou vztahy našich a sovětských lidi, a že je to dobře a že jsme bratři a že by byla hloupost, abychom se nestýkali, nenavštěvovali, nespolupracovali. I toto farizejské přiznání má svou cenu, jakkoli neutají čertovo kopýtku, je jím směšná kalkulace, že se náš i sovětský lid jaksi spikne proti komunismu. Věru schlíplý ústup před realitou. Vztahy našich národů, pracujících, komunistických stran mají světlon perspektivu. Její obsah i obrysy dále podstatně prohloubily výsledky XXIV. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu, který nad úspěšnou bilancí minulých let přesně změřil puls doby a předestřel smělá, reálná a proto povznášející řešení úkolů další výstavby komunismu, jit mnozí rozpoznali, a při studiu si dále ozřejmují, kolik bylo na sovětském sjezdu a přeil ním v praxi sovětské strany vykonánu i pro nás. »Proto se i nadále budeme vracet k závěrům XXIV. sjezdu KSSS,« řekl soudruh Husák na stranickém aktivu po návratu z Moskvy, »studoval je při nejrůznějších příležitostech, porovnávat zkušenosti — a netřeba se stydět říci to otevřeně — i učit se z dlouholetých úspěšných zkušeností Sovětského svazu na všech úsecích.« A když dvěma náročnými lety prověřené vedení naší strany říká »nepromarníme«. pak je ctí všech našich komunistů, abychom nepremárnili již nic. JARMIL SEKERA