Tvorba, říjen-prosinec 1971 (XXXVI/40-52)

1971-10-27 / No. 43

týdeník pro politiku vědu A KULTURU 27. ŔÍJNA1971 • CENA 2 — KČ* Lunochod na výstavě U hybernů Snímek JAN DRHLlK 3 x K. H. B. BAJKA POLITICKÁ Ve Švejcarech, v demokratském kraji, kde si na republikány hrají, sed si vedle orla vrabčík smělý dosti, začimčařiv cosi o rovnosti. Orel polknul vrabce místo naučení: že přec nikdy vrabec orlu roven není. POZDNÍ ROZUM Neklesej do kase, křesej do troudu; a o lásce k vlasti nekaž velbloudu. ARISTOKRATICKÝ Však se podle díla mistrův rozum vidí, císař dělá šlechtu, Pán Bůh stvořil lidi. Pán Bůh stvořil lidi, krejčí tvoří pány; kdo je malý mistr, mívá. malé plány, Rasismus • Ze zahraničního tisku A. Kosygin v Konodě Termín »sovětská mírová inicia tiva«, vyjadřující širokou diploma­tickou a zahraničně politickou aktivitu SSSR z poslední doby, se už dokonale vžil a je naplňován stále novým obsahem. Píše se čas­to a právem o tom, že tato tak užitečná a potřebná iniciativa za­hrnuje celý současný svět a dotý­ká se všech jeho ožehavých pro­blémů. Z tohoto hlediska byl a ješ­tě mnohokrát bude posuzován a hodnocen její význam pro světový mír a dorozumění mezi národy. Sledování této aktivity sovětské zahraniční politiky ve velkých, ce­losvětových obrysech je jistě ne­zbytné a správné. Je však zároveň třeba všímat si i jednotlivých akcí, poznávat, jak svou náplní a svý­mi konkrétními výsledky doplňují celkový obraz. K takovým akcím patří i návštěva sovětského před­sedy rady ministrů v Kanadě. Jak známo, Kanada patří k člen­ským zemím Severoatlantického paktu a už proto mezi ní a socia­listickými zemětni existují rozdíly v pojetí důležitých mezinárodně politických problémů. Tím větší význam mají »vztahy dobrého sou­sedství« (Kosygin v Ottawě), kte­ré se vytvářejí mezi ní a SSSR. »Sovětský svaz navrhuje všem ze­mím spolupráci při řešení mezi­národních problémů, které vyvo­lávají napětí ve světě,« prohlásil sovětský předseda vlády. »Tak je i zaměřen rozvoj vztahů s vaší zemí, který byl velmi povzbuzen květnovou návštěvou pana Tru­­deaua (kanadského premiéra) v SSSR.« Přijetí, kterého se so­větské delegaci v Kanadě dostalo, dosvědčuje, že rozvoj vztahů mezi Sovětským svazem a Kanadou může této spolupráci značně při­spět. Cesta A. Kosygina do Kanady byla tedy už úspěšně předzname­nána květnovým pobytem kanad­ského premiéra v SSSR. P. E. Tru­deau tehdy mj. prohlásil: »Kanada hledá nové přátele a obchodní partnery, aby se nedostala do pří­lišné závislosti na kterémkoli stá­tu či skupině států a mohla upev­nit svou nezávislost.« Takové po­jetí, které se za návštěvy A. Ko­sygina potvrdilo, napomohlo dob­rému průběhu a výsledkům jed­nání o dvoustranných stycích a dlouhodobě plánované spolupráci i rozhovorů o širších mezinárod-Z OBSAHU* Nic než fakta (Alois Indra — str. 3) Havlíčkovské výročí (str. 4) Volby a Slovensko (Ondrej Klokoč — str. 5) Generál Gehlen, pan Ströbinger a ti druzí (str. 6) Vrahové všech hodností (str. 7) Návrat Majakovského (str. 8) Pět otázek Leonidu Novičenkovi (str. 9) Kraj zvonící historií (reportáž — str. 10—II) Fórum Tvorby (str. 13—14) Recenze, kritiky (sir. 15—16) Kopaná nezemře (R. Vytlačil—L. Novák — str. 18) Agresivita v obrazu člověka (dokončení přílohy) nich problémech. Kanadskou ná­vštěvu A. Kosygina tedy oprávně­ně můžeme zařadit mezi akce »so­větské mírové iniciativy«, jež výrazně přispívají k upevnění mí­ru, které — jak v Kanadě znovu zdůraznil A. Kosygin — sovětská vláda považuje »za jeden z hlav­ních úkolů své zahraniční poli­tiky«. pd Nebojte se atomů Já vím, řekne-li se atom, myslí většina lidí na Hirošimu, na ne­bezpečí atomové války a radioakti­vity. V posledních letech jsme si ale zvykli i na jiný význam — mí­rové využití atomové energie, ato­mové elektrárny, léčivé izotopy. Přesto prese všechno zůstává v na­šem vědomí jakési tajné zrnko ne­jistoty. Jsou to obavy z neznámého, nepoznaného. Vědci působící v té­to oblasti mají pro nás obyčejné lidi tak trochu nádech kouzelníků — zacházejí s částicemi, které ne­vidíme nebo které existují třeba jen ve zlomku vteřiny. V jejich ru­kou je síla, která může znamenat pro lidstvo nesmírné dobro nebo zlo. O to zajímavější a potřebnější je nahlédnutí do této »kouzelné kuchyně«, jež nám v pražském do­mě U hybernů nabízí výstava Atom ve službách člověka. Její návštěv­níci právem obdivuji maketu dnes již legendárního Lunochodu i mo­del atomového ledoborce, nesoucí­ho jméno Lenin. Současně še se­znamují s dalšími výsledky přesné práce sovětských vědců; před oči­ma tu defilují modely složitých celků s magickými názvy Energe­tický heterogenní uran — grafito­vý reaktor, je zde ale i maketa reaktoru, který poprvé na světě umožnil přímou přeměnu jaderné energie na energii elektrickou; jmenuje se zcela prostě — Kopre­tina. Jsou tu i další exponáty, které dokumentují, že v dnešní vědě a technice, v národním hospodářství a v medicíně nenajdeme oblast, kterou by »atom« nemohl již dnes nebo perspektivně ovlivnit ve pro­spěch člověka. Procházíme výstavou — a pře­stáváme se bát; obrovská energie, utajená v nejmenších částečkách hmoty, byla v Sovětském svazu a v socialistickém světě svěřena věd­cům i praktikům, jejichž rozum a ruce slouží lidem. Na této výsta­vě si zvlášť silně a bezprostředně uvědomujeme sílu nového spole­čenského řádu. Byl to socialismus, který umožnil přeměnu »utopické­ho« plánu elektrifikace v samo­zřejmou skutečnost. Je to socialis­mus, který umožňuje v minulosti těžce zkoušené zemi, zpustošené nacistickým přepadením, dosáhnout světového prvenství na mnoha úsecích soudobé vědy. A jsou to sovětští vědci, kteří podávají ruku ke spolupráci každému, komu jde 0 pokrok lidstva. »Jsem šťasten, že jsem se naro­dil v Rusku a zasvětil svůj život atomové vědě veliké země Sovětů. Hluboce věřím a jsem si jist, že náš lid, naše vláda věnují úspěchy této vědy pouze k prospěchu lid­stva.« Tato slova I. V. Kurča­­tova, vynikajícího sovětského vědce a organizátora jaderného průmys­lu, jsou příznačná i pro pražskou výstavu. Oprávněně jsou citována na jednom z hlavních panelů; upevňují naši jistotu, že jsme zvo­lili správný směr. Návštěva domu U hybernů se každému z nás v těchto týdnech skutečně vypla­tí. -pk >« SH W 1 dalšímu roivoji o bohatství Je to svým způsobem příznačně a podtrhává to pracovní charakter tohoto zákonodárného orgánu, kte­rý několik let působil v současném personálním složení. Mám na mysli Slovenskou národní radu, která na posledním zasedání na závěr své­ho volebního období bilancovala svou činnost, současně ale věnova­la zvláštní pozornost dalšímu mi­mořádně důležitému bodu progra­mu, vládnímu návrhu zákona SŇR o státním plánu rozvoje národního hospodářství SSR v letech 1971 až Pokračováni na str. 2 /^MEZINÁRODNÍ souvislosti^ NAŠÍ POLITIKY Nad zprávou předsednictva naší strany k mezinárodním otázkám, kterou na plenárním zasedání OV KSČ 21. října před­nesl člen předsednictva a tajemník CV soudruh Vasil Biľak, jsem si opět jednou s mimořádnou bezprostředností uvědomil souvislost všeho, oč v naší zemi ve smyslu XIV. sjezdu usilu­jeme, s gigantickým třídním dramatem, obepínajícím celou zeměkouli, v němž se v boji mezi silami socialismu a imperia­lismu, míru a války řeší základní otázky budoucnosti lidstva. Komplexní, všestranná, vědecky přesná analýza současného stavu světa, kterou ze zorného úhlu sovětské globální mírové strategie a našeho aktivního příspěvku k jejímu prosazováni podal ve své zprávě soudruh Bifak, nás nuží, abychom si z hle­diska dnešní mezinárodní situace ještě hlouběji uvědomili osud­ný mezinárodní dosah československých událostí z roku 1968. V době, kdy země Varšavského paktu a komunistické strany evropských zemí nejprve na bukureštské schůzce a v roce 1967 už zcela konkrétně na poradě v Karlových Varech přišly s vážnou iniciativou na svolání porady o evropské bezpečnosti, vpadli českoslovenští pravicově oportunističtl dobrodruzi, zmocnivší se postupně od ledna 1968 rozhodujících mocen­ských pozic ve straně i ve státě, tomuto mírovému úsilí zá­keřně do zad. Svou nacionalistickou, antisovětskou politikou, kalkulující s možností aktivizare, ba snad i přímé intervence imperialistické antisovětské koalice, mohli dovést naši zemi jen do úplné mezinárodní izolace, na práh nového Mnichova, národní katastrofy. I když všechny jejich plány byly odsouze­ny k ztroskotání, přece mají před světovými dějinami těžkou a ueodčinitelnou odpovědnost za to, že mírová ofenzíva Sovět­ského svazu a ostatních evropských socialistických zemí byla zdržena nejméně o dva tři roky. To, čeho jsme svědky dnes, kdy politický vliv a meziná­rodni autorita Sovětského svazu vzrostly natolik, že i nej-Pokračováni na str. 3

Next