Tvorba, duben-červen 1974 (XXXIX/14-26)
1974-04-17 / No. 16
PAVOL BUNCAK VYZNÁNÍ Potřebují lásku jako chléb každodenní Nevím ani proč ji poutám jménem ženy Potřebují lásku jako spánek sen a léčiva která tupí ostří bolestí jež se zařezává zaživa do míst nejněžnějších jež mám v duši Potřebuji lásku co mě uspává která v hrdle buš! Potřebuji lásku která veda která srdce drásá možná je to láska možná krása Potřebuji lásku velkou jako slunce která po vítězství jásá Je to moje obrana l spása Přeložil Oj Perné řfttoaj čs.-ffladtoskélN přátels« K dobrým tradicím mezi přáteli patří i to, že se navzájem navštěvují a při té příležitosti si vyměňují zkušenosti, domlouvají se, v čem může jeden druhému pomoci, dohovořují se o společném postupu. Nejinak tomu bylo i při oficiálni přátelské návštěvě maďarské stranické a vládní delegace čele s prvním tajemníkem ÜV v MSDS J. Kádárem v Československu. Na manifestaci čs.-maďarského přátelství v pražské Lucerně jsme mohli z úst nejvyššich představitelů obou bratrských stran slyšet slova, která dokládají nejen stále se rozvíjející spolupráci mezi oběma zeměmi a stranami, ale znovu potvrzují jejich pevnou příslušnost k socialistickému společenství, neochvějné spojenectví se Sovětským svazem, podporu všemu pokrokovému, co se v současné době odehrává ve světě. »Naše jednání byla prodchnuta společným přáním,« prohlásil soudruh Kádár, »abychom prohlubováním styků mezi Maďarskou lidovou republikou a Československou socialistickou republikou přispěli k dalším úspěchům budování socialismu v našich zemích, posílili jednotu a semknutost socialistických zemí a podporovali společný boj všech protiimperialistických sil, abychom přispěli k přátelství řeži národy a k zachování míru ťro lidstvo.« Ones čtyřstránková přílobi d ivadelní tvorba Když soudruh Husák hovořil o zkušenostech z krizového období 19(18—1989, uzavřel tuto pasáž slovy: »Aniž bychom podceňovali snahy nepřátel narušovat náš vývoj. soustřeďujeme dnes naše hlavní úsilí na komplexní rozvoj naší společnosti, na další zvyšování účasti pracujících na řízení státu a národního hospodářství, na zvyšování hospodářské efektivnosti, racionálnější využívání zdrojů vytvořených prací lidu, na rychlejší uplatňování vědy a techniky ve výrobě, na další rozvoj kultury, vzdělanosti a všech ostatních úseků, na rozvíjení stále bohatšího společenského života.« Tak jako v Maďarsku i u nás odpovídají vedoucí představitelé i na nepodložené pověsti, šířené kdoví kým. »Chci odpovědně říci, že naše národní hospodářství se vyvíjí dobře, naše měna je pevná a není žádných důvodů k peněžní reformě.« zněla slova soudruha Husáka. Bylo čím se pochlubit maďarským soudruhům, bylo o čem diskutovat. V průběhu jejich návštěvy u nás se znovu potvrdilo, jak pevné základy má čs.-maďarské přátelství a spojenectví. (kšm) TÝDENÍK PRO POLITIKU. VĚDU A KULTURU Z OBSAHU: Dílo pěti let (J. Hájek - str. 3) % Svátek sovětské vědy (J. Kožešník - str. 5) © NATO po 25 letech (V. Nový - str. 6-7) • Čtyři prokurátoři z Baltimore (str. 7) # Lunačarskij o Leninovi (str. 10-11) 0 Divadelní Litva (str. 12) Pfííini jedné látat Už podruhé v nynějším funkčním období projednala Česká národní rada zprávu vlády ČSR o plnění jejího programového prohlášení. Soudruh Josef Koreák zde vystoupil s velice aktivní bilancí. Ať už vezmeme kteroukoli oblast společenského života, jíž se zpráva české vlády týkala, je ze všech údajů zřejmé, jak velký kus práce byl vykonán nejenom v loňských dvanácti měsících, ale i v celém období po volbách do zastupitelských sborů. Nejde přitom o žádnou »závrať z úspěchů«. I pro zprávu vlády ČSR je příznačná kritičnost, tedy taková metoda hodnocení, která orientuje pozornost všech občanů — v prvé řadě vedoucích pracovníků — na překonávání dosud existujících problémů. Jeden příklad za všechny: Výroba se rozvíjí na území ČSR rychleji, než předpokládala pětiletka. To ovšem neznamená, že by všechno bylo v pořádku. 1 když se nám podařilo omezit růst materiálových nákladů, cílů pětiletky v této oblasti zatím nedosahujeme. Řečeno slovy s. Korčáka, na mnoha místech vyrábíme draho a spotřebováváme zbytečně mnoho energie, surovin i lidské práce. Přitom zejména otázka surovin nabývá v posledním období na celém světě mimořádného významu. »Chcemeli zabezpečit stabilitu dosahovaných výsledků a jejich úroveň dále zvýšit, musíme se cílevědomě a perspektivně zabývat problémem, jak zajistíme dostatek surovin našemu národnímu hospodářství a jak ekonomicky dokážeme těchto surovin využít.« Jak pochopit tento výňatek ze zprávy české vlády? — V prvé řadě tak, že není určen pouze vedoucím funkcionářům; určitý díl odpovědnosti zde patří všem občanům, kteří úroveň hospodaření s materiálem a se ovlivňují bezprostředně surovinami ve svém zaměstnání. Příznačná je právě v tomto ohledu jedna zkušenost: Není jistě náhodné, že při rozboru situace v průmyslových podnicích, jež dosahují dobrých ekonomických výsledků, se obvykle potvrdí i solidní úroveň práce hospodářského vedení a společenských organizací se všemi výrobními kolektivy, s brigádami socialistické práce, s jednotlivými dělníky techniky. Brzy se vrátíme k této a otázce v reportáži z NHKG v Ostravě-Kunčicích. Už dnes bych v.šak chtěl využít jednoho z nejvýraznějších poznatků: Kunčickým soudruhům se podařilo vyvolat mezi kolektivy, jež působí v podobných nebo v přibližně stejných podmínkách, cílevědomou snahu o »vyluštění« otázky, proč jejich partneři ve stejném provozu dosahují — třeba v hospodaření surovinami — vyššího konečného efektu. Pečlivě propracovaná kritéria socialistického soutěžení a jejich důsledné dodržování, zobecňování příčin dobrých i méně dobrých výsledků, pravidelné schůzky kolektivů k výměně pozitivních zkušeností, to jsou jen některé příspěvky k objasnění »záhady«, proč právě Nová huť Klementa Gottwalda dokázala získat pro spoluúčast na řešení problémů souvisejících s vyšší mírou hospodárnosti široký okruh pracovníků. Tuto zkušenost jsem si znovu připomínal po přečtení informace z nedávného zasedání ČNR. mip kolem ní za »třídní boj na život a na smrt«. Už v listopadu 1965 se stala hra Chaj Žuejovo propuštění z úřadu jednou ze záminek k zahájení tzv. kulturní revoluce. Tato hra byla tehdy označena za zastřenou argumentaci pro návrat bývalého ministra obrany Pcheng Te-chuaje, odstraněného pro kritiku Maova »velkého skoku vpřed«. Nyní se tedy dostala na pořad »Broskvová hora«, která je prý pokusem o »zvrat v hodnocení« Liu Sao-čchiho, odstraněného během kulturní revoluce. Na věci je politicky pikantní, že opera »Broskvová hora« vznikla v roce 1966 z popudu Liu Šaočehiovy manželky, známé pod dívčím jménem Wang Knang-mej a původně v ní také vystupovala vzorná okresní funkcionárka jmé-nem Wang. V době útoků na Liu Šao-čchiho v letech kulturní revoluce zmizela »Broskvová hora« z repertoáru. Objevila se nečekaně a dokonce na festivalu uspořádaném v hlavním městě v loňském roce, i když v upravené podobě, z níž zmizela postava Wang. Hlavní postavou opery je žena, které činí potěšení mrskat nemocného koně a nutit jej k trysku. Kůň padne vyčerpáním a další postava, Lao Liu, přivádí pak nového, zdravého koně. Zen-min ž’-pao tvrdí, že jde o zlomyslnou alegorii »velkého skoku« z let 1958—1959. Nový kůň má představovat umírněnou politiku, kterou prosadil Lio Šao-čchi po krachu »velkého skoku vpřed«. Tento výklad se opírá mimo jiné i o skutečnost, že postava, která přivádí nového koně se jmenuje Lao Liu, což v překladu znamená Starý Liu a poněkud sadistická hlavní ženská hrdinka Celling Lan. Maova manželka se totiž jmenuje Ťiang Čching a její bývalé divadelní jméno je Lan Ping. Shoda až překvapivě nápadná. Jestliže tedy »Broskvová hora« je útokem na Ťiang Čching, čelnou představitelku extrémních sil z období kulturní revoluce, a pokusem o rehabilitaci zavrženého Lin Šaočchiho, pak je ovšem otázkou, jak se dostala na pekingský severočínský divadelní festival a na obrazovky čínské televize. Nebof festival organizovala kulturní skupina řízená státní radou »za laskavé pozornosti ústředního výborn strany«. V čele kulturní skupiny pak stojí první tajemník pekingského výboru strany Wu Te. Nezdá se tedy, že by šlo jen o operu či dramaturgický omvl. -fhFrancie žije dnes presidentskon volební kampaní a nemá čas na nic jiného. Ani na chvíli zastavení, na vzpomínku, že před sedmdesátí lety, 18. dubna roku 1904, se rozletěla z pařížské ulice Monmartra do všech koutů země tiskařskou černí vonící 1’Humanité. Noviny lidové Francie mají za sebou pouť jednoho lidského života. Bohatého, nabitého událostmi, často tragického, vždy však revolučního. U kolébky komunistického deníku stál předák francouzského dělnického hnutí Jean Jaurěs, který v prvém úvodníku novin napsal dosud platnou výzvu: »Vznešeným úkolem proletariátu celého světa je dosáhnout obecné sociální spravedlnosti pro všechny národy.« Deset let burcoval masy a naháněl strach buržoazii. Stal se první obětí světové války. Jeho pero zalité krví však zvedli jiní, neméně stateční a moudří. Do 1’Humanité psali své stati, stanoviska, ale i fejetony a povídky Anatole France, Romain Rolland a Elsa Trioletová. Dodnes píší André Wurmser a Louis Aragon. Do redakce na bulváru Poissoniěre docházeli vědci Paul Langevin a Frédéric Joliot Curie. Marcel Cachin, zakladatel dlouhodobý vůdce strany, byl řea ditelem novin po čtyřicet let. V 1’Humanité pracovala plejáda vynikajících novinářů, mezi nimi dlouhodobý šéfredaktor Paul Vaillant-Couturier, nadaný prozaik, skladatel, básník, malíř a odvážný žurnalista v jedné osobě. Pokračování na str. 2 17. ů. 197ů CENA 2,- Kč* Gustáv Husák v srdečném rozhovoru do Prahy s Jánošem Kádárem krátce po příletu stranické a vládní delegace MLR Snímek CTK Pof Mooré o nemscaf UK Mnohým se zdá nepochopitelné^ že se ve světě přisuzuje takový politický dosah čínské kampani, v níž je kritizována opera Tři výstupy na broskvovou horu. The Economist například nazval stať věnovanou této záležitosti ironicky »Paní Maová a nemocný kůň dávají nový směr detektivnímu příběhu v Číně«, i když samotnou kampaň bere v podstatě vážně a spatřuje v ní, ve shodě se světovým tiskem, nesporný doklad o zostřujícím se mocenském zápase v Číně. Ostatně samotné Žen-min ž’-pao označila kritizovanou operu za »jedovaté býlí« a kampaň e H Sw55 O DO OFENZÍVY Dělej, co dělej — jsou už taková období: Kdyby ses sebevíce chtěl naplno soustředit na svou denní práci a zacilovat ji podle potřeb a nároků budoucnosti, musíš se v myšlenkách více než jindy také vracet zpátky. Právě teď takové období nadchází: Před pěti lety se naše komunistická strana začala znovu od hlavy energicky formovat k tomu, aby s plnou zodpovědností vyvedla československou společnost ze svrchovaného nebezpečí krize šedesátých let, která postupně vytvořila prostor pro síly kontrarevolučního zvratu; již jen na dny počítáme čas, kdy naše republika vstoupí do třicátého roku své poválečné existence a bude bilancovat více než čtvrtstoletí vlády dělnické třídy a pracujícího lidu. Třicet let — to není sice historicky právě dlouhá doba, ale pro zúčastněné generace, a tím spíše pro jednotlivce, zase dost dlouhá k tomu, aby mohli — a dokonce racionálně — posuzovat podle praktických výsledků, kam spějeme, zda se ubíráme správnou cestou. Podtrženo: Podle praktických výsledků. Těch, které se dnes a denně se samozřejmostí nejen promítají, ale přímo vkořeňují do života každého z nás a jsou koneckonců pro milióny pracujících podstatným kritériem kvalit společenského zřízení. Jaký základní soud vynáší u nás o socialistickém zřízení společenství lidí práce, je dnes už každopádně mimo diskusi. Říká o tom své nejen slovy a dokonce ne především slovy, ale zejména zaujatou účastí na společném díle, projektovaném komunistickou stranou. A proto také už dnes není pochyby, že dovršené třicetiletí svobodného, nezávislého a samostatného Československa, socialistického Československa, přivítá neDokončení na str. 3