Učitelské Noviny, červenec-prosinec 1965 (XV/27-52)
1965-07-07 / No. 27-28
7. ČERVENCE 1965 • ROČNÍK XV • ČÍS. ISJCITELSKÉ NOVINY^ Ať život jak světlo zaplaví vesmír, čas hvězdným tryskem pádí, neuhne vichrům, až nám do tváří budou vát. Nesmí se bát mládí, kdo sám je mlád, společně s námi na smělé cíle útokem. KAMIL BEDNÁŘ Den předtím slunce pálilo, dnes bylo skoupé. ^ Tramvaje ze středu města odjížděly nabité už po dvanácté, po jedné zaplavili cvičenci šatny, po druhé začala houstnout místa na tribunách, o třetí zazněla dělová salva. Opona v Bráně borců se rozevřela. Na stadión vbíhají chlapci s modrými a rudými prapory, z bran na západě přicházejí dva proudy pionýrů, z protější vycházejí starší žáci a žákyně a na ploše cvičiště vykreslují čelem k hlavní tribuně dva mohutné půlkruhy, z nichž vybíhají bíločervené hvězdicové cípy. Pak vychází z Brány borců vlajková četa se státní vlajkou, a jak se blíží k stožáru, půlkruhy žáků a pionýrů se za nimi zavírají. V tichu a očekávání zní verše o dvaceti letech naši republiky, která přeměnila našt zemi víc než celá staletí. Tribuny povstávají, nad stadiónem zní hymna a československá státní vlajka stoupá vzhůru. jménem všech účastníků 111. celostátní spartakiády vítá presidenta republiky Antonína Novotného, členy předsednictva ÜV KSC, členy vlády a čestné hosty předseda ÚV ČSTV František Vodsloň. Hovoří o průběhu uplynulých pěti let, vrcholících v tyto dny, děkuje všem cvičitelům, učitelům a organizátorům, kteří se svou obětavou prací podíleli na zdaru spartakiády, a hodnotí výsledky, jichž československá tělesná výchova za dvacet let dosáhla. A když dozní jeho slova, rozbíhají se pionýři, odcházejí žáci a žákyně, slavnostní ceremoniel konči, plocha stadiónu se vyprazdňuje ... A pak se rozvíjí několikahodinový děj, který věrně a výstižně nemohou tlumočit lexikální výrazové prostředky, který může vyjádřit jen to, co je schopno vyjádřit obraz, pohyb a melodii, jenom film, z něhož autoři a režie spartakiádního programu přejala řadu specifických kinetických prvků. Například prolínání obrazu obražen.. JARO ZEMĚ MÉ cvičí dorostenky. Na plochu cvičiště se slévají proudy děvčat ve vínových úborech... proudy se dělí do zástupů, zástupy do čtveřic, těch čtveřic je na té obrovské ploše, zdá se, poskrovnu, ale náhlým obratem, ve dvou třech taktech, se mění v útvar, který zaplňuje stadión .. je jich tu, jako by tu byly už všechny, ale z bran přichá zejí další a další, a tak, jak se zdálo, že je jich poskrovnu, jako kouzelným proutkem proměnily plochu v rudé pole, až se zdá, že pro ty další tu už není místa... Vínový vějíř se rozvíjí, a když je už rozevřen, otvírá se dál v nových skupenstvích... k čemu přirovnat ty překvapivé proměny, které se rozstřikují, rozkvétají do nových obrazců a postavení... až je stadión jediným polem růží. . Nebo jahod? Ale kdo má dceru s blonďatými vlasy, ten ji najde, protože mezí těmi čtrnácti tisíci dorostenkami by je na prstech spočítal... Pohleďte, jak si tančil Píseň i medI Jsou jako voděnka čistá, voděnka prudká. Horoucnost jejich života at pro nás pro všechny utká už navždy mír, už navždy slunečný květ... A pak se pole stadiónu zamodrá čekankami u zabělá sedmikráskami. UČIT SE HROU. Mladší žáci, děvčata v modrém, chlapci v modrých trenýrkách a bílých tričkách s červenobílými bedýnkami nad hlavou ... RánaI jako když zazní salva, když položili bedýnky na zem ... Nejdřív rozcvička, několik nápravných cviků, a pak rej a hry a radost z pohybu, z přeskoků, probíhání a obíhání, tance a prohánění, a zatímco kluci proměňují bedýnky v kostky stavebnice, děvčátka tančí a zkoušejí polonézu ... Hlavičky dětí, které hrají si tu, jsou teplé jako matčin dech. Šťastným domovem vonějí. Jsou blankyt náš, jsou rosa za úsvitu, sluníčka nad hřebeny střech ... V nich střežíme svou naději! Čtrnáct proudů modrých holčiček se sbíhá do mohutného veletoku směrem k branám a ukázněně... ano, ukázněně, ale jen co se čela dotknou bran, pak už ta radost z úspěchu, kterou překypují, zvedá prvním řadám ruce nad hlavy a ty ruce od čela běží k zádi zástupu jako vlna hnaná vlnou při odlivu... kdežto kluci, ruce plné, s bedýnkami nad hlavou, vyluzují aspoň hřímavé hurááá a údery bedýnkami do hlav. MÁ ZEMĚ JE KVETOUCÍ LOUKA... louka stvořená šestnácti tisíci děvčat toho věku ani pulec ani žába, a přece jen už... ze zeleného vějíře roste zelený záhon, záhony se slévají a zaplavují celou plochu cvičiště ... zelené trikoty a zelené sukénky ji proměňují ve svěží louku, na které rozkvétají oranžové a bílé květy, ale i hnědé a černé, vlasaté ... pak záklon a hlavy mizí v zeleném přílivu, pak zelenou prolnou opálené paže, pak se roztančí v kroužcích a kruzích, které se prolínají do hvězd, do vlysu, do spirál, do řádek mladého žita, do kalichu netřesků v rytmu Ceremugových melodii ... až se nakonec celá ta plocha dá do pohybu, už to není louka, ale hladina zeleného jezera, jehož zeleň houstne, jak se proudy srážejí k bariérám, střed stadiónu se obnažuje, ale houstnoucí vlny dorážejí na břehy a zeleň se utápí v kompaktní hnědi tmavovlásek ... Bizarní obrazce vytvářené dorostenkami, dětmi a žákyněmi, v nichž oko vnímá celek, ale pohyby rozpočtené do taktů čtyř dob mu uniknou, vystřídalo sedm a půl tisíce modrobílých dorostenců s dvanácti sty lavičkami, jejichž cviky daleko markantněji ukazují tu přesnost skrytou v taktech a pohybech. Lavičky slouží za překážky a jako skluzavka i pro šplh, znásobují náročnost na cvičence, symbolizují název skladby PŘES PŘEKÁŽKY, která vyjadřuje úsilí, boj a cestu vpřed, ladí s mentalitou mladých chlapců, ale vyžaduje fyzickou zdatnost, cvik, dovednost a vůli... v tomhle cvičení opravdu museli ze sebe vydat, co mohli, to je cvičení kladoucí požadavky na svaly, na srdce i na dech ... a když docvičí, vztyčí se nad plochou les žlutých čepelí, každá z hloučku dorostenců, a na jejím vrcholu rozpažuje paže jeden z nich... za potlesku, který doprovázel celé jejich cvičení a nyní se slil v mohutný příval. Je to věc doby, jaký se líbí rytmus, tak at se nezlobí, kdo má trochu jiný vkus... jiná doba, jiný mrav, píše se rok pětašedesát... zpívá píseň skladby SVOU PRACÍ PŘETVÁŘÍME SVĚT, v jejímž rvtmu ... chlapců je dvakrát tolik jako děvčat a děvčat jsou čtyři tisíce a jsou oděny do smaragdových trikotů, chlapci v plavkách téže barvy a všichni jakoby záměrně a pro soulad s barvou dresů do hnědá opálení a v rukou bílá švihadla, s nimiž v rychlém rytmu čača vytvářejí dvojice a trojice, které se spojují v tanci, cviku i ukázkách obratností... rychlý spád a sled, síla a půvab, obratnost a ladnost, zaujetí i opojení pohybem ... Na jedničku? Ale co ti druzí? Uvedl jsem na začátku, že na tu podívanou nelze vystačit slovy. Ani v popisu, ani v hodnocení. A mohl bych být nařčen, že jsem se dal strhnout a nešetřil slovy — a byla by to pravda. Díval jsem se pozorně a se zaujetím, vyslovoval jsem v duchu i potleskem uznání autorům i režii, a hlavně těm desetitisícům cvičenců, v jejichž radosti, pohybech, dovednosti a půvabech se mi promítaly i statisíce povelů, to tisíckrát vyslovené raz, dva, tři, čtyři, "násobené desetitisíci učitelů ve stech a tisících hodinách na školním hříšti, v tělocvičnách, někde na chodbách, ve třídách nebo na louce ... nelze vystačit slovy. PEN 97 Pohled na vystoupeni mladších žáků ve skladbě Učit se hrou. Snímek Emana Uhra. K závěru III. celostátní spartakiády se obrací ministr školství a kultury dr. Čestmír Císař ke všem učitelům, školským a výchovným pracovníkům s tímto poděkováním: „Naše veřejnost i hosté ze zahraničí sledovali s nevídaným obdivem a nadšením vystoupení cvičenců na III. celostátní spartakiáde. Na velkolepém úspěchu spartakiády — a to nejen pokud jde o hromadná vystoupení, ale i o soutěže — se podíleli naši žáci, učňové a studenti škol, učilišť a výchovných zařízení. Jsem přesvědčen, že tento úspěch pramení z velké, obětavé a nadšené činnosti a dlouhodobého úsilí a práce nejen cvičenců, ale i skromné a neokázalé, houževnaté snahy tisíců našich učitelů, výchovných a školských pracovníků. Děkuji ze srdce tomuto velkému učitelskému kolektivu za všechno, co pro úspěch III celostátní spartakiády, důstojné oslavy 20. výročí naši socialistické vlasti, udělal.“ kulturní výbor Národního shromáždění o modernizaci vyučování Ve středu 30. června rdpoledne — právě ve chvílích, kdy Praha vřela posledními předspartakiádními přípravami — zasedal v Národním shromáždění kulturní výbor, aby pojed nal za účasti zástupců ministerstva školství a dalších pedagogických pracovníků o blízké i vzdálenější budoucnosti těch, kteří si v tuto chvíli na školu pravděpodobně ani nevzpomněli, naší školní mládeže. Poslanci vyslechli informace o stavu příprav k zahájení nového školního roku a o některých opatřeních, jež vstoupí od 1 září v platnost na školách I. a II. cyklu. V druhé části zasedání se soustředili hlavně na problémy modernizace vyučování, o nichž referovala poslankyně dr. Hana Sachsová, ředitelka střední všeobecně vzdělávací školy v Praze-Ve své obsáhlé a četnými příklady doložené zprávě rozebrala dr. Sachsová jednak pojem modernizace vyučování vůbec a pak se zabývala postupně prahlém atikou modernizace školské soustavy, obsahu, metod i materiálních podmínek, zařízení a vybavení škol jako jednoho ze základních prostředků modernizace vyučování. Velkou pozornost přitom věnovala zvláště přípravě a učitele, který zůstává i při postavení kvalitativních přeměnách naší školy činitelem rozhodujícím. Zdůraznila, že obsah i délku trvání výchovy budoucích učitelů bude třeba podrobovat kritickému rozboru, protože zatím málo uspokojivá odborná, ideová i prakticky technická příprava učitelů se stává první objektivní překážkou v jejich pedagogické připojují překážky praxi. K tomu se další: neúměrný počet žáků ve třídách, nedostatky v materiálním vybavení, neuspokojivé platové podmínky atd. Modernizace vyučování závisí na tom, jak dalece dovede učitel vědecky řídit vyučova cí proces, jak je schopen proniknout k skutečnému poznání vědomostí a schopností žáků, jak dovede analyzovat a hodnotit. To jsou velké nároky na teoretickou připravenost učitelů a jejich morální úroveň. V závěru své zprávy hovořila dr. Sachsová o současných možnostech a podmínkách pro realizaci modernizace vyučování a zdůraznila, že jde o problém velmi vážný, protože na něm d^ značné míry závisí, na jak vysokou úroveň se dostane naše společnost. V diskusi vystoupili kromě poslanců Zváry, Vyskota a dalších také někteří hosté, jako např. ředitel n. p. Učební pomůcky dr. Václavík, který informoval členy kulturního výboru o projektu vybavování škol učebními pomůckami do rokn 1975; ředitel Státního pedagogického nakladatelství B. Satrapa hovořil o některých problémech přípravy a výroby učebnic, inž. A. Boháč z Výzkumného ústavu odborného školství a dr. Kujal z Pedagogického ústavu ČSAV se stručně zmínili o podílu pedagogické vědy a výzkumu jjři řešení otázek modernizace a ředitel deyítiletky, vzorný učitel jan Malát upozornil na některé kádrové a materiální potíže, s nimiž se zatím úsilí o modernizaci vyučování v praxi střetává-Jednání kulturního výboru uzavřel jeho předseda Alois Poledňák ujištěním, že projednáním zprávy zájem kulturního výboru o tyto problémy nekončí, ale že se k nim poslanci v září znovu vrátí a přijmou závěry, které budou dány k dispozici ministru školství a kultury, ministru financí a ostatním centrálním institucím zainteresovaným na řešení této problematiky. Protože se domníváme, že myšlenky a podněty obsažené ve zprávě poslankyně dr. Sachsové mohou v mnohém pomoci učitelům a školským pracovníkům při promýšlení plánu práce pro příští období, přineseme v jednom z nejbližších čísel z jejího referátu výtah. Üplné znění uveřejní po prázdninách časopis Socialistická škola. UN V V