Učitelské Noviny, leden-červen 1969 (XIX/1-28)
1969-01-04 / No. 1
* i Snímek Jiřího VšeteCky Kdy! pře3 Tety jeden S prvních kosmonautů líčil své dojmy z letu, napsal básník František Hrubín zvláštní báseň. Složil ji ze slov a vét onoho líčení. Neměnil ani písmeno. Pouze sestavil text do veršů. A vznikla krásná báseň. Tenkrát to vůbec všechno byl ještě zázrak a báseň zároveň. Stáli jsme v úžasu nad velikým hrdinstvím člověka i divy moderní techniky. Pak jsme si zvykli. Do kosmu se létalo častěji, v kosmu se i umíralo. Některé smrti bylo dokonce třeba přiznat, nehoí smrt člověka, byť někdy z důvodů nepříliš morálních pečlivě utnjová, nemůže trvale patřit k vojenským tajemstvím testy do Vesmíru nás už tolik nevzrušují. Mimo jiné také proto, že tady dole se děje příliš mnoho věcí, které se nás přímo dotýkají, které nás trápí, dojímají nebo hněvají. A muži ve skafandrech bývají daleko, známe je jen z obrazovky a fotografií a z výroků a zdává se nám, že ty nové světy stejně nejdou dobývat pro nás — malé lidi z malých zemí. < Ted však najednou máme zas pobit něčeho velikého. S APOLLEM 3 je to totiž jinak. Z mnoha důvodů; některé jsou zatím jen tušené. Určitě pro velkolepost tohoto pokusu. Bezesporu i proto, že znamená největší úspěch v dobývání vesmíru. Byl také jedním z nejnákladnějších podniků svého druhu. (Američané velkoryse zveřejňují většinu údajij, také finanční.) Spotřeboval mnoho práce mnoha lidí, vyžadoval mozky, dovednosti, odvahu, hrdinství, To všechno víc než kdy předtím. Tolik věcí bylo právě u tohoto letu poprvé — například ona neuvěřitelná bezprostřednost, s níž milióny diváků mohly průběžně sledovat práci kosmonautů. Tolik věcí bylo u tohoto letu „nej“ — od rychlosti až po kvalita záznamu. Ano, pro tohle musí mít každý člověk obdiv a taky radost, že je najednnu Měsíc blíž. Sledovali jsme u televizorů přenosy, zažili jsme 1 ten mimořádný okamžik: vidět vlastni zeměkouli na obrazovce, jako by to bylo zrcadlo, které nás prostě odráží. Přáli jsme těm třem úspěch. A měli jej. A pak najednou byli zpátky. Nad Havajskými ostrovy se právě rozedr.ivalo. Vystoupili z helikoptéry: Anders, Barman, Lovell. Rokli pár slov. Omluvili se televizním divákům — že je odváděli od klidná rodinné pohody vánoc. Usmáli se a šli. Před nemnoha okamžiky se ještě vznášeli v kabině ve stavu beztíže a teď po chodovali po zemi. To už byl nad Havajskými ostrovy den. Světlý a velice slavný den. Taky proto je to možná Z Apollem ft.trochu jiné: že jsme mohli zblízka a důvěrně poznat jeho hlavni hrdiny. Že jsou to sympatičtí lidé. Že majf humor. Ze například první uvítáni, kterého se jim při návratu dostalo, i jejich vlastní chování bylo neokázalé, prosté. Poznali jsme je jako muže, ne nadpozemské hrdiny. Vždyť ostatně „nad“ zemí byli jen pér dní. A také my všichni zůstaneme většinu svého života asi tady. To jo mimo jiné jeden z • cenných poznatků, který s sobou ti tři z vesmíru přinesli. Protože Měsíc je „obrovské osamělá, jakoby zapovězená prostora ničeho. Zcela určitě nevyhlfží jako pohostinné místo, kde by se měla žít a pracovat.“ (Bprmsn) „Obrovská osamělost Měsíce působí až úděsně,“ dodal Lovell a pak ještě řekl: „Země Je velikou oázou 9 ohromné rozíozd prostoru.“ Z té velké měsfěnl dálky asi je. Ale jinak? Nu, bude dobře, když si znovu zapakujeme, že nám asi na Měsíci neporoste ani kukuřice, aul nové lidské vztahy. Za budeme muset zůstat k trvalému pobytu tady. A tady to zatfm ná oáza moc nevypadá. V uplynulých čtyřiceti nebo padesáti letech se na jeden malý konšele pouště v Africe, ztracený mezi jinými pouštěmi, začaíl stěhovat lidé a přizpůsobovat jej k obrazu svému. Neboť tušili, že pouze tento prostor jim bude vyměřen a jiný nedostanou. Ba I o tuto piď země svedou zápasy. Dnes je z pouště úrodná půda, stojf tu moderní města a rostou stromy. I když se na hranicích stále bojuje. Ale kde se nebojuje? A bojovat není y jistých situacích hanba. Spíš naopak. Myslím, že tiy se lidi spíš měli soustředit na to zúrodňovánf. A pak se z jedná věty amerického kosmonauta může stát nejen krásný verš, ale taky pravda. Každý máme přidělený svůj lán. jenže zatím zřejmě ne všichni agronomové jsou patřičného vzděláni a potřebné dobré vůle. A. PILÄT0VÄ země je velikou oázou.. PhDr. ZDENĚK KONEČNÝ:malé redakční rozjímání Opět jsme tedy doSli k rozhraní roků, o čemž nás lépe než kalendář přesvědčuje nemalá hromádka dopisů, které v těchto vánočních a novoročních dnech přišly na redakční stoly. Není snad třeba zdůrazňovat, jak nás těší všechna ta srdečná slova, jimiž jste ocenili, milí čtenáři, naši práci v uplynulém roce, slova promíšená přáním, abychom vytrvali atd. Chtěli bychom k těmto dopisům říci aspoň několik stručných redakčních slov. Noviny, které jste v minulém roce brávali do rukou, nedělala jen malá hrstka redaktorů, ale především veliká skupina vás, učitelů ze škol a pracovníků školských institucí, z nichž každý toužil přispět k obrodnému procesu podnětem, radou, myšlenkou či připomínkou. Přes čtyři tisíce příspěvků, dopisů a rezolucí, které došly do redakce od jara do srpna minulého roku, jsou víc než dostatečným svědectvím vašeho tvořivého myšlenkového úsilí. Přáli bychom každému, aby si je spolu s námi mohl pročítat v lom pořadí, jak jsme je dostávali, den po dni, měsíc po měsíci. Kolik v nich bylo bezprostřednosti, kolik zdravých rozumných úvah upřených do budoucna i citového rozhořčení nad škodami minulých let! Značnou část těchto příspěvků jsme otiskli a jaký tedy div, že noviny byly najednou živé, čtivé a zajímavé. Číslo od čísla se zde rozvíjel veliký permanentní dialog, vedený v pospolité naději, že to všechno má smysl, že otevřená diskuse může přispět k formulaci závěrů, že hlasy a kritické názory lidí mohou , být uslyšeny a vyslyšeny. A třeba na tomto místě dodat, že tomu tak skutečně bylo, což dnes potvrzují akční programy činnosti našeho ministerstva i odborového svazu. Nemá být úkolem této glosy hodnotit noviny v polednovém období, spíše jen prostě konstatovat, že úrodná záplava podnětů a názorů vzešla z jistoty, z jedné z těch málo jistot, kterých nabývá člověk v tomto krátkém a dočasném životě. Ze přišla chvíle, kdy můžeš překročit sám sebe, kdy můžeš vystoupit o kousek výš, než stojíš. Že můžeš být daleko více člověkem, než jsi mohl být dosud. A že tak můžeš učinit svou prací ve prospěch svých bližních a celé společnosti, která má být svou podstatou socialistická, humánní a demokratická. Tohle j$me denně četli v podtextu vašich příspěvků z polednového období. A jestliže jsme četli správně a v pozadí stály tyto etické pohnutky, které dávají konec konců životu hodnoty a smysl, pak nelze jinak než v tomto společném snažení pokračovat, i když se do cesty kladou sebevětší problémy a překážky. Chtěl bych vás jménem redakčního kolektivu ujistit, že popudem naší novinářské činnosti nebyla a není senzacechtivost, ale hodnoty hlubší a trvalejší, které nás zavázaly v loňském jaru a zavazuji t do budoucna. Důvěru, kterou do nás vkládáte, nesmíme zklamat. Nemůže být horšího pocitu pro redakci než ztratili kontakt se svými čtenáři. To se stalo ne naší vinou v posrpnových dnech, kdy pošta po několik týdnů téměř nedocházela a redakce byla nucena dělat masový časopis bez vás. Na štěstí se situace brzy obrátila k lepšímu, takže do nového roku vstupujeme opět s důvěrou v obapolnou spolupráci. čeká nás toho víc než dost, protože programy činnosti našich vydavatelů, v nichž je vtěleno tolik vašich podnětů, jsou sice bohaté, ale jsou to jen programy. Půjde nyní o to, abychom pomáhali postupně uvádět nejdůležitější úkoly do života. Náš český odborový svaz přichází do nového roku po svém prvním sjezdu konsolidován, do jeho nejvyšších orgánů bylo zvoleno mnoho nových a schopných lidí, kteří budou, věřme, důstojně hájit vaše zájmy. Lze také doufat, že za případného nového vedení budou i pracovníci ministerstva pokračovat v tvořivém dialogu s našimi čtenáři, což hodlá redakce všemi silami zajišťovat. Pro všechny tyto úkoly chceme rozšířit rozsah novin. Nemějte nám proto za zlé i nutné zvýšení ceny časopisu. Tolik jsme vám chtěli říct k novému roku, popřát vám hodně zdraví a sil do práce, která má v této době tak nesmiř* ný význam, číslo 1 4.1. 1969 ročník XIX Z OBSAHU: Odchod ministra [iří Hermach o důvěře ve výchově Jiří Václavíček k vnitropolitické situaci S Věrou Olivovou o smyslu historie Z celostátní konferenoe Cs. pedagogické společnosti DESET NETAJNÝCH PŘÁNÍ Novoroční praní bývají většinou tajná. Přesto jsme v důvěře, že se najdou i taková, která se mohou prozradit, protože se netýkají toho nejskrytějšího koutku lidské duše, dali deseti lidem otázku: „Na co jste myslel, co jste si přál, když jste trhal poslední list loňského kalendáře?" ILJA HURNÍK, hudební skladatel Říkám si, že, jak ukazuje historie, bude příští těžký rok až zase s osmičkou na konci. Takže do té doby jsem optimista. JOSEF SMRKOVSKÝ, předseda Národního shromáždění Když trhám poslední list kalendáře, tak první myšlenka je, že budu muset načít kalendář nový. Zároveň si však dělám určitou inventuru — jak by řekli obchodníci —, co jsem v uplynulém roce udělal a co ještě zbývá udělat. Uplynulý rok 1968 byl rušný a složitý, a myslím, že se za náš život v něm nemusíme stydět. Od roku 1969 bych si sliboval, že se nám podaří vyrovnat i kolonku má dáti — tj. uskutečnit ekonomickou reformu, uvést ve správný chod federatívni uspořádání republiky, a hlavně dělat politiku společně s lidem, jak jsme o to usilovali doposud. Vašim čtenářům bych přál, aby učitelé měli dobré žáky a žáci měli dobré učitele, a tak nám vyrůstala krásná, moudrá generace ke spokojenosti celé společnosti, ku prospěchu socialismu. JAN TŘÍSKA, herec Divadla za branou já nevím, jak vy, ale já bych si tohle léto pro změnu rád četl. Prof. dr. FRANTIŠEK MALÍŘ, ředitel Pedagogického ústavu J. A. Komenského ČSAV, člen České národní rady Byl jsem v ten den v Paříži, a myslil na domov. Na naše hory a lesy a řeky a na naše lidi. Přál jsem jim v duchu, aby v roce šedesátém devátém znovu a znovu uplatňovali své právo stavět si dům podle vlastního projektu. Jsou dost moudří, aby si uvědomili, že nežijí na osamoceném ostrově, a dost hrdí, aby si nedali do svých věcí příliš mluvit. JINDŘIŠKA SMETANOVA, spisovatelka Přála bych si, aby se za tím letošním posledním kalendářovým listem nacházelo ještě jednou těch dvě stě nadše— _ (Dokončeni na str, 3J