Učitelské Noviny, červenec-prosinec 1971 (XXI/26-46)

1971-10-27 / No. 38

UN 3 Ve dnech 24.—26. srpna 1971 se konala v Moskvě vědecká konference pedagogů-vědců ze socialistických zemí. Uspořádala ji Akade­mie pedagogických věd SSSR. Úkolem konfe­rence bylo, jak uvedl v zahajovacím projevu president akademie V. M. Chvostov, posoudit problémy metodologie marxistické pedagogiky a problémy rozvoje vzdělání v socialistické spo­lečnosti v podmínkách sociálního a vědecko­technického pokroku a uvažovat o možnostech společného řešení některých problémů marxis­tické pedagogiky. Tento program konference se v jejím průběhu plně osvědčil. / první! úvodním referátu na řSma „Meto­dologické problémy niarxisticku-leniuské peda­gogiky“ (referát zpracovali A. M. Arseněv a F. F. Korolev; soudruh Korolev však před kon­ferencí zemřel) zdůraznil A. M. Arseněv, že podobně jako jiné vědy dostala pedagogika spolehlivý filosofický fundament, ideové a me­todologické základy teprve se vznikem mar­xismu. Nyní se marxisticko-lenfnská pedagogi­ka rozvíjí tvůrčím úsilím vědců všech socia­listických zemí. V podmínkách socialistické společnosti má marxistická pedagogika oproti pedagogice buržoázni radu předností. Předně vychází z velkých zkušeností, které byly v so­cialistické společnosti shromážděny z výchovy nového člověka. Velké možnosti j! dává sku­tečnost, že socialistická společnost cílevědomě utváří nové vztahy mezi lidmi, předvídá per­spektivy společenského rozvoje, cílevědomě vy­tváří budoucí, urychluje pohyb k němu. V těch­to podmínkách má už dnes marxistická peda­gogika možnost směřovat k budoucímu, vytvá­řet prognózy rozvoje výchovy a vzdělání na vědeckých základech. Socialistická společnost má dále zájem na tom, aby všichni pracující si osvojovali vědecké poznatky. To tvoří základ organické jednoty výchovy a vzdělání. Charak­teristickým rysem pedagogiky v socialistických zemích je i ta skutečnost, že se pedagogika vytváří za účasti učitelstva, že rozvoj teorie probíhá v nejtěsnějším sepětí a ve značné míře na základech zobecnělé pokrokové zkušenosti socialistické školy. Komunistické strany a so­cialistické vlády pak vytvářejí potřebné pod­mínky pro rozkvět pedagogických věd. V dalším výkladu uvedl A. M. Arseněv, že z podnětu ŰV KSSS se v Sovětském svazu ve všech oborech vědy, a tedy i v pedagogice, vě­nuje velká pozornost metodologickým otázkám. Obecnou metodologií pedagogiky je marxistic­­ko-leninská filosofie, marxismus-leninismus. V marxistické filosofii se sjednocuje její svě­tonázorová a metodologická funkce, přičemž toto spojení se projevuje v tom, že materialis­tický světový názor Je podoben kompasu, který určuje směr výzkumu, a tím také plní funkci metodologie. Velká pozornost se věnuje v úvodním refe­rátu teoretickým problémům pedagogiky, které mají metodologický význam. V prvé řadě se hovořilo o pedagogice a ideologii. Společen­ské vědy jsou v současné době přímo kolbiš­těm ideologického boje. Na četných příkladech statí a monografií ukázal A. M. Arseněv jednak antikomunistické zaměření některých buržoazních pedagogů, tendence k dezideologizaci pedagogiky, jakož 1 pokusy uplatňovat tzv. teorii konvergence 1 v pedagogice. Buržoázni pedagogika má jed­notný třídní a obecně metodologický základ, avšak představuje se mnoha svými směry a proudy. Tento pluralismus buržoázni pedago­giky je jedním ze způsobů zachování jejího vlivu: pedagogické veřejnosti se předkládá ši­roký výběr koncepcí, přičemž žádná z nich nejde za hranice buržoazního světového názo­ru. Pedagogové ze socialistických zemí by měli kriticky využívat výsledků výzkumů těch bur­žoazních pedagogů, kteří přinášejí pozitivní podněty, nesmějí však přestat bojovat proti jejich buržoázni ideologii a chybám v řešení základních problémů závislosti výchovy a vzdě­lání na třídní struktuře společnosti. Cílevědo­mě je třeba bojovat se všemi těmi, kteří stojí na antikomunistických pozicích, a odhalovat lživost argumentace zastánců teorie „konver­gence“. V referátě se dále hovoří o nejdůležítějším problému v marxistické pedagogice, který má obecně metodologický význam — o problému člověka a humanistickém charakteru laho vý­chovy v socialistické společnosti. Velká pozor­nost se věnuje teoretické a praktické funkci marxistické pedagogiky, vztahu empirické a teoretické úrovně pedagogických výzkumů, lo­­gicko-metodologickým problémům systémového přístupu v pedagogických výzkumech, jednotě logické a historické analýzy a metodologickým základům organizace a metod pedagogických výzkumů. Druhý úvodní referát, který přednesl A. I. Markuševič, měl téma „Zdokonaluvání vzdělání v pudmínkách vědeckotechnické revoluce“. Re­ferent uvedl, že -otázky zdokonalování vzdělání jsou aktuální ve všech zemích, avšak bylo by principiálně chybné se domnívat, že tyto pro­blémy mohou být vytyčeny a řešeny nezávisle na společenském zřízení, stejným způsobem pro socialistickou a kapitalistickou spolpZu-jpst a pro rozvojové země. Soudruh Markuševič uvedl především řadu obecných teoretických problémů, souvisejících s přestavbou cílů, obsahu, struktury, podmínek a prostředků vzdělání. Na příkladu současné základní přestavby obsahu vzdělání a jeho struktury v sovětské střední všeobecně vzdě­lávací škole objasnil pak některé základní teo­retické a metodologické problémy marxistické teorie vzdělání i praxe uplatňování jejích ob­jevů. Vědecké práce spojené se zdokonalováním obsahu vzdělání a jeho struktury v sovětské škole vycházejí z usnesení Oy KSSS a rady ministrů SSSR z 10. 11. 1986 ö dalším řlepšSh! práce střední všeobecně vzdělávací školy?» V tomto usnesení se zdůrazují především tyto principy a požadavky: 1. uvést v soulad obsah vzdělání s požadavky a potřebami rozvoje vědy, techniky, kultury; 2. stanovit postup ve studiu základů věd od první třídy do poslední; 3. ra­cionálněji rozložit učivo v jednotlivých postup­ných ročnících; 4. zavést systematické vyučo­vání základům věd do 4. ročníku; 5. překonat přetížení žáků tím, že se z učebních osnov a učebnic vypustí zbytečné detaily a učivo po­družnějšího významu. Velký důraz se klade na formování komunistického světového názoru a na výchovu komunistického vztahu k práci. Mají se utvářet dovednosti a návyky využívat získaných vědomostí ve výrobě, v životě, v pod­mínkách volného času. Nové učební plány a učební osnovy všeobec­ně vzdělávací střední školy vypracovala komi­se Akademie pedagogických věd, kterou tvo­řilo 500 vědců a pedagogů, představujících různé obory vědy, techniky a kultury. V prů­běhu několika let vypracovala tato komise pro­jekty nového učebního plánu a učebních osnov a obšírně je posoudili učitelé, pracovníci vyso­kých škol a vědeckých ústavů, členové tvůr­čích svazů a širší veřejnost ve všech svazo­vých republikách. Potom komise dokončila vy­pracování projektu. Současně probíhaly expe­rimentální práce na školách. Přechod na nový učební plán a učební osnovy, které se postup­ně spolu s novými učebnicemi zavádějí do praxe, bude ukončen v 9. pětiletce. Největším problémem se pří vypracování no­vých osnov ukázal výběr učiva. Komise se roz­hodla, že nebude přetěžovat učení a paměť žáků množstvím faktů jen proto, že to jsou fakty zajímavé a užitečné, ale volila cestu or­ganizovat učivo pomocí zobecňujících idejí, principů a zákonitostí, specifických pro každou oblast vědy a umožňujících zvládnout z jedi­ného hlediska velký faktický materiál, uleh­čit jeho studium a využití získaných vědomos­tí. Zobecňující ideje nemusí patřit k objevům z poslední dony, mají však obsahovat maxi­mum informací. Příkladem je Marxův pojem ekonomické formace, atomová a molekulární teorie, pojem množiny a vztahy mezi prvky množiny aj. Jako důležitý a závažný problém se řešilo pojetí počátečního vyučováni. Sovětští pedago­gové a psychologové, jako je jí,. V. Zankov, D. B. Elkonin, V. V. Davydov, řešili tento problém po řadu let a různými cestami došli k návrhům na aktivizaci poznávací činnosti žáků a na zkrácení počátečního vyučování ze čtyř na tři roky. Navržené učební osnovy pro tříletou počáteční školu prošly experimentální prověrkou u velkého počtu žactva. Od školního roku 1969/1970 se nové učební osnovy tříleté počáteční školy zavádějí do všech škol Sovět­ského svazu. V nové koncepci obsahu vzdělání se věnuje velká pozornost vztahu mezi klasickou úrovní vědy a současnými výsledky vědeckého po­znání, vztahům mezi jednotlivými vyučovacími předměty. K odstranění přetížení žáků bylo navrženo orientovat vyučování základům věd k vyšší úrovni zobecnění, více zdůraznit lo­gické zpracování a teoretické objasnění stu­dovaného materiálu, šíře a maximálně využívat deduktivní metody výkladu, a to s pozorností k rozvoji samostatného myšlení žáků, zkrátit ty části učiva, jejichž výklad lze přenechat různým příručkám. Problém překonání přetě­žování žáků je ovšem podle referujícího sou­částí obecnějšího problému, jak stanovit režim žáka, racionální z pedagogického a zdravot­ního hlediska a zahrnující jeho pobyt ve škole i mimo školu a v rodině. V referátu se dále hovoří o polytechnlckém vzdělání a pracovní výchově, které vyžadují další vědecké zkoumání. Nový je v sovětské škole také systém fakultativních předmětů od 7. ročníku, které představují dynamičtější spo­jení. vyučování s vědou a umožňují žákům, kteří o to mají zájem, seznámit se s odvětvími vědy, která nejsou v povinném vyučování (na­příklad estetika, dějiny umění, dějiny vědy, geologie, mineralogie, psychologie, pedagogika aj.). Metody a vyučovací prostředky mají být těsně spjaty s obsahem vyučování. K problé­movému vyučování uvedl A. I. Markuševič, že přes jeho velikou pedagogickou hodnotu, umož­ňující rozvíjet samostatné myšlení žáků, nepo­važuje sovětská pedagogika problémové vyučo­vání za univerzální metodu a nestaví ji proti tradičním metodám vyučování. Totéž platí 0 programovaném vyučování. Sovětští pedago­gové uznávají jeho význam, avšak nepodporují siahy změnit veškeré vyučování v programo­vané 8 zaměnit touto formou všechny ostatní formy Vyučování. I zde je účelné hovořit ni­­fcoli d protikladů, ale o spojení s tradičními formami organizace vyučovacího procesu. Velká práce, spojená s přípravou nového učebního plánu a osnov, se samozřejmě ne­obešla podle s. Markuševlče bez nedostatků a těžkostí, způsobených nedokonalostí prvních variant některých nových učebnic, a složitostí osvojit si metodiku práce podle nových učeb­ních osnov. Tyto nedostatky a těžkosti se však překonávají. K oběma předneseným úvodním referátům se rozvinula bohatá diskuse v plénu konference 1 v sekcích pro metodologické problémy mar­xistické pedagogiky a pro otázky zdokonalo­vání vzdělání. Z československé delegace se zúčastnili diskuse soudruzi Ľ. Bakoš (Efektivi­ta vyučování a vzdělání učitelů), O. Baláž (Některé otázky pracovní výchovy v podmín­kách společenského a vědeckotechnického po­kroku), M. Cipro (Některé metodologické pro­blémy komunistické výchovy), O. Císař (Vědec­kotechnická revoluce a otázky vzdělání a kvalifikace v socialistické společností), B. Ku- Jal (Některé teoretické a metodologické pro­blémy výzkumu systému vzdělání v ČSSR), R. Sedlář (Pedagogické výzkumy na vysoké škole a jejich význam pro školskou praxi), E. Stra­­čár (K problému vyhledávání a rozvíjení ta­lentů á nadání žáků ve vyučovacím procesu), D. Tollingerová (Některé problémy automati­zace vzdělání), jednání konference se z česko­slovenské strany ještě účastnili J. Bagel a Á. Čuma. Na závěr konference bylo jednomyslně přijato usnesení, které otiskujeme. Mohli jsme samozřejmě podat z bohatého jednání konference jen několik málo informa­cí. Podrobnější zprávu přináší časopis Peda­gogika. Moskevská konference nepochybně představuje významný čin v rozvoji marxistic­ké pedagogiky. Přispěla nejen k objasnění jejích základních metodologických otázek, ale dala zároveň podnět k postupné integraci pe­dagogického výzkumu v socialistických zemích, ke společnému řešení závažných otázek komu­nistické výchovy a vzdělání. BOHUMÍR KUJAL: SPOLEČNĚ ROZVÍJET MARXISTICKOU PEDAGOGIKU pjgj- PRAHA 1971* J-y-Wzi NÁRODNÍ. L-Ul ODBOROVÉ SETKÁNI UČITELŮ Během Mezinárodního setkání učitelů jame hovořili s mnohými jeho účastníky. Některým delegátům jsme pak položili několik otázek, na které nám odpověděli. Jako první přináší­me odpovědi předsedy Ugandského sdružení učitelů NICHOLASE WANDERY MAFABI. Na první otázku o tom, jaké je postavení učitel­stva v jeho zemi, odpovídá: „Učitelé v Ugandě mají všeobecně značný respekt jak u vlády, tak na veřejnosti. Jsou příslušníky velmi ušlechtilého povoláni. Avšak nemají stejné služební podmínky vzhledem k tomu, že existuje mnoho kategorií učitelů a že tu působí i učitelé ze zahraničí, povolaní k zaplnění mezer v naší učitelské službě. Ugandské sdružení učitelů vede s naší vládou jednání na vysoké úrovni ve snaze odstranit množství anomálií ve služebních podmínkách učitelů. Na otázku „Jak pracuje s učiteli vaše odbo­rová organizace a jaké hlavní úkoly si kladete ve vaší práci v současné době?“ Nicholas Ma­tató odpovídá: „Ugandské sdružení učitelů je mluvčím všech učitelů v Ugandě. Učitelé od něho očekávají, že jim bude radit v tom, jak se mají vyrovnat s obtížemi v jejich povolání. Sdružení se snaží řešit tyto problémy na čet­ných konferencích, které organizuje po celé republice. Dále sdružení vydává pro své členy pravidelný věstník, který se zabývá různými otázkami školní výchovy. Naše hlavní úkoly lze stručně shrnout takto: a) Sdružení se obrátilo na vládu, aby člen­ství v učitelské organizaci bylo podmínkou uči­telské činnosti. Vyplývá to z našeho přesvěd­čení, že postavení učitelů lze zlepšit jedině tehdy, jestliže učitelé budou patřit k jediné odborové organizaci, stejně jako lékaři a práv­nici. b) Sdružení vede průběžně jednání s vládou o zvýšení učitelských platů a o zlepšení pra­covních podmínek učitelů. Vyvíjíme veškeré úsilí, abychom přesvědčili vládu, že je nutno zvýšit učitelské platy. Napomůže to i k tomu, že učitelé zůstanou déle ve službě. Zatím je situace taková, že mnoho mladých a lépe kva­lifikovaných učitelů nastupuje službu ve vý­nosnějších zaměstnáních. c) Sdružení se rovněž věnuje získávání uči­telů do naší jediné silné učitelské organizace. dj Sdružení se také snaží zdokonalovat pro­středky spojení mezí svými členy a sekretariá­tem a naopak. e) Sdružení usiluje o zlepšení a rozšíření svých knihovnických služeb pro členy po celé zemi. f) Jednou z hlavních oblastí naší činnosti je organizace kursů pro členy v národním mě­řítku. Dali jsme si za úkol zajistit, aby naši členové byli na výši jak co do akademických hodností, tak profesionálních schopností. g) Sdružení se snaží vytvořit systém pojiště­ní pro své členy. Po takovémto zabezpečení budeme snad moci od učitelů očekávat, že splní požadavky, které se na ně kladou, a že budou ve školách rozví­jet ugandské kulturní dědictví prostřednictvím umění a řemesel, hudby, tradiěních tanců a her.“ Na poslední otázku, „Co očekáváte od ny­nějšího pražského setkání FISE?“, Mafabl od­pověděl: „Očekávám, že se shodneme v tom, že všechny učitelské organizace usilují o to, aby učitelské povolání bylo váženo a ctěna! v celém světě, že se přesvědčím, že se vše­chny učitelské organizace snaží o mezinárodní spolupráci při řešení učitelských problémů ä požadavků. Doufám, že se budu moci zároveň seznámit s tím, jak se učitelské organizace v celém světě vypořádají s problémy učitelů ve svých zemích, a že zjistím, která ž těchto opatření by mohla pomoci Ugandskému sdru­žení učitelů k tomu, aby mohlo lépe sloužit svým členům. Věřím, že se setkám s vedoucími představi­teli jiných organizací, vyměním si s nimi ná­zory a získám další přátele pro Ugandu a zejména pro Ugandské sdružení učitelů.“ Ja USNESENÍ vědecké konference pedagogů-vědců ze socialistických zemí Konference vědců-pedagogů socialistických zemi, Lidové republiky bulharské, Maďarské lidové republiky, Německé demokratické re­publiky, Mongolské lidové republiky, Polské lidové republiky, Rumunské socialistické re­publiky, Svazu sovětských socialistických re­publik, Československé socialistické republiky, která se sešla 24.—26. srpna 1971 v Moskvě, projednala některé důležité otázky metodolo­gie marxisticko-lenlnské pedagogiky, vztaby pedagogiky s příbuznými vědami, problémy zdokonalování vzděláni v podmínkách vědec­kotechnického a společenského pokroku, otáz­ky didaktiky a teorie výchovy. Byly projed­nány některé problémy spolačensko-politické­­ho, matematického a přírodovědného vzdělání, rovněž i problémy mravní a estetické výcho­vy přípravy mládeže k práci a společenské­mu životu. Jednání koníerence probíhalo v duchu úplné jednoty a vzájemného porozumění na základě marxismu-lenlnismu. Účastníci konference plně chápou základní význam marxisticko-leninské pedagogické vědy v procesu formovénf nového člověka — budo­vatele socialismu a komunismu — a jsou od­hodláni udělat vše k postupnému rozřešeni to­hoto důležitého úkolu. Jedním z hlavních úkolů, stojících před vě­deckými pedagogickými pracovníky ve všech socialistických státech, je další rozpracováni nejefektivnějšího systému prostředků a metod ideově politické výchovy mládeže, její vyzbro­­jování základy soočasné vědy a techniky, for­mováni komunistického světového názoru dorů­stajícího pokolení a jeho schopnosti odolávat buržoázni ideologii. Důležitým faktorem úspěchu školy a peda­gogiky socialistických zemí je těsně bratrské přátelství a organizovaná spolupráce vědec­kých pracovníků. Účastníci konference předpokládají, že stále těsnější a systematická spolupráce mezi vě­deckými pedagogickými centry a vědci-pedago gy ze socialistických zemí při rozpracování základních teoretických problémů marxisticko- Ipninské pedagogiky a psychologie, metod a organizace pedagogických výzkumů, při zdoko­nalování obsahu a metod učení, studia a zo­becňování výsledků výchovné práce, odhalo­vání reakčních buržoazních pedagogických a psychologických teorií mají zvláštní význam v současných podmínkách zostřeného ideolo­gického boje mezi světem sílícího a vítězícího socialismu a světem kapitalismu, zasaženým celkovou krizí. V souladu s „Komplexním programem", při­jatým členskými státy RVHP, účastníci této konference považují za nezbytný maximální rozvoj výměny vzájemných Informací z proble­matiky vzděláni a vědecko pedagogických vý­zkumů, zdokonalování a prohlubování kontak­tů a forem bratrské spolupráce ííezi socia­listickými zeměmi na úkolu komunistického vzděláváni a výchovy. Účastníci konference považuji za nezbytné uskutečňovat pravidelná setkáni vědců-peda­­gogů ze socialistických zemi a řešit na nich zásadní otázky pedagogické vědy. Tatn setkání by měla mit podobný charakter jako tato první konference vědců-pedagogfi. O tématech, termínech svolávání a místech konání takových konferencí jsou nezbytné pří­slušné konzultace mezi jednotlivými státy, účastníky na těchto konferencích.

Next