Učitelské Noviny, leden-červen 1981 (XXXI/1-25)
1981-01-08 / No. 1
DNES V ÚSTĚ Připravují budoucí dělníky 0 ... není malých úloh 0 jMIuvme vždy řečí faktů i O Bílá tma 0 Pro letošní výrobní porady A Dramatičnost vře pocf\ povrchem 0 Překonávaní stereotypů nositel vyznamenání Za zásluhy o výstavbu rok do nového roku bývá často provázen pevným rozhodnutím začit no a lépe. Řada těchto předsevzetí se však s prvními lednovými dny jaksi vytrácí a my se pak dostáváme do starých vyježděných kolejí. Připomeňme li toto nevhodné počínání pramenící ve slabosti vůle právě nyní, kdy s nadché* zejícím rokem 1981 vstupujeme do další významné etapy budování naší rozvi* nuté socialistické společnosti a začínáme plnit náročné úkoly sedmého pětlle* tého plánu. Východiskem na této cestě je nám nejen Soubor opatření ke zdokonalení soustavy plánovitého řízení národního hospodářství po roce I960, ala především vědomí, že rozhodující záměry jsme se ctí uskutečnili. Někdo sice může namítnout, že pracovníků ve školství se problematika sedmé pětiletky nijak zvlášť netýká, že je to záležitost především výroby, energetiky!, obchodu, dopravy... Zajisté, pětiletý plán je orientován především na oblast ekonomiky národního hospodářství, na její efektivnost a racionalizaci. Avšak, kdo všechny ty náročné úkoly bude plnit? Lidé, za jejichž politickou, Realizovat svá předsevzetí morální či odbornou přípravu odpovídá zejména škola. Proto proces dalšího rozvoje československé výchovně vzdělávací soustavy plně vychází z konkrétních současných i perspektivních potřeb naší společnosti a bez těsné vazby na její jednotlivé aktuální problémy by se stal pouze formální záležitostí. A tak i my svou každodenní poctivou prací ve školách se budeme podílet na plněni úkolů pětiletého plánu. A není to podíl zanedbatelný. Vždyť všestranně připravený odborník je v každé oblasti života naší společnosti tou nejcennější devízou, je zárukou, že úkoly, které jsme si stanovili, budou beze zbytku splněny. Podíváme-li se z této stránky na vlastní práci, musíme upřímně říci, že ne vždy můžeme být se vším spokojeni. Vezměme například strukturu požadavků národního hospodářství na absolventy středních odborných škol a konfrontujme ji se současným stavem. Dppošud se nám stále ještě nedaří přednostně naplňovat střední odborná učiliště žáky s vyhovujícím prospěchem a vhodnými charakterově volními vlastnostmi. Přetrvává také nerovnoměrný zájem o studium na gymnáziu především mezi chlapci. To ukazuje, že stále ještě existují značné rezervy v profesionální orientaci žáků základních škol, že pedagogové nedokáží účinně působit ani na děti, ani na rodiče a neumějí je přesvědčit o společenském významu některých neprávem opomíjených oborů. Bylo by možné uvést i další příklady a na nich dokumentovat, kde ještě „tlačí bota“. Proto právě konané výroční členské schůze základních organizací KSČ věnují mimořádnou pozornost náročné analýze výsledků dosavadní práce; hodnotí úspěchy a otevřeně hovoří o slabinách a nedostatcích. V přijatých závěrech se orientují na další prohlubování stranického vlivu při plnění stěžejních úkolů pracovišť, na zvyšování úrovně a účinnosti řídící práce, na rozvíjení politického zápasu a široké aktivity za splnění vytyčených cílů, na rozvoj ideologické, masové politická a organizátorské práce komunistů v jednotlivých pracovních kolektivech i mezi širokými vrstvami občanů. Komunisté nejsou na školách sami. Usilují získat pro plnění přijatých závěrů co nejširší okruh spolupracovníků. Heslo V pevné jednotě KSČ a lidu za další úspěchy v budování rozvinuté socialistické společnosti, pod nímž se výroční členské schůze základních organizací KSČ konají, tuto snahu jednoznačně vystihuje. Bude velmi záležet na tom, jak jednotlivé stranické organizace dokáži přenést přijaté usnesení do života školy. Osvědčenou cestu lze spatřovat v těsné součinnosti především s odborovou a mládežnickou organizací i s ostatními členskými organizacemi Národní fronty. Příležitost k tomu poskytne příprava a průběh veřejných stranických schůzí, které se uskutečni v únoru a v březnu v těsné návaznosti na výroční členské schůze základních organizací KSČ. Jejich náplní bude projednat výsledky výročních schůzí s pracujícími a mobilizovat síly komunistů i bezpartijních k důslednému plnění přijatých usnesení a k řešení aktuálních problémů. Zejména jejich přípravě ja proto nutno věnovat pečlivou pozornost. Rok, do něhož jsme právě vykročili, je významnou etapou dalšího rozvoje naší společnosti, je rokem bilancování i rokem zvýšené aktivity a iniciativy. V dubnu se sejde XVI. sjezd Komunistické strany Československa. Bude to záležitost nás všech. Proto je odpovědný přístup ke společnému dílu se skutečně pevným odhodláním opustit staré vyjeté koleje a pracovat nově, lépe a tvořivěji tak důležitý pro předsjezdové období i dobu, která bude následovat po schválení stranického programu na dalších pět let. UN I nadále s tvůrčí nespokojenosti Začal nový rok. Kalendářní i odborářský. O rozhovor jsme požádali Ladislava Halberštáta, předsedu české ho výboru Odborového svazu pracovníků školství a vědy. • Šestnáctá plenární schůze ÜVOS hovořila o plnění závěrů celostátní konference učitelů. Jak by měly být v praxi ZO ROH našich škol plněny? Všichni učitelé a školští pracovníci by měli podrobně znát podněty z celostátní konference učitelů v roce 1979 a uvažovat, jak je tvořivě uplatňovat v podmínkách vlastní školy. Zda se to podaří, to záleží na řediteli i na závodním výboru ROH, dokáží-li najít problémy a společně se s lidmi poradit o jejich řešení. • Významnou součástí zkvalitňování výchovné vzdělávací práce na ško lách je součinnost odborových orgánů a organizaci se státní školskuu správou. Čím dále prohlubovat její úruveň? Odborové organizace musí podporovat náročný přístup řídících pracovníků k uskutečnění všech úkolů škol a školských zařízení. Zároveň ]e třeba, aby odborové organizace našly odvahu kritizovat nesprávné a nezása' dové přístupy pracovníků k jejich řešení. Je nezbytné, abychom zásady o účasti pracujících na řízení prostřednictvím odborové organizace při plněni závěrů celostátní konference učitelů důsledně uplatnili v praxi a pravidelně prováděli jejich kontrolu na všech úrovních řízení. • X péči o učitele patří systematická práce s jejich připomínkami a náměty. Jaký je z ní přínos? Učitelé se vyjadřují k obsahu výuky na prvním stupni základní školy, v experimentálních školách na druhém stupni základní školy a na středních školách. Na všechny připomínky nutno solidně odpovědět a využívat jich při úpravách osnov a učebních textů. Totéž platí pro připomínky a podněty k práci na všech školských pracovištích. Jestliže lidé vědí, že se s jejich připomínkami počítá, neváhají rozvi nout iniciativu, dát práci navíc, namáhat si hlavu řešením problémů. Avšak přehlížení jejich připomínek vede k pasivitě, ke ztrátě zájmu o společné úkoly. Od konce roku 1924 organizovali komunisté řadu bojových vystouní dělníků proti drahotě a za zvýšení mezd. Protidrahotní hnutí vyvrcholilo obrovskými demonstracemi v únoru 1925. Celostátní dělnický výbor vydal tehdy výzvu k pořádání jednotných projevů hlavně u příležitosti zahájení zasedání poslanecké sněmovny 11. února. V Praze byl uspořádán 10. února velký demonstrační průvod přes Václavské náměstí. Tehdy došlo ke srážkám s policií, která použila střelných zbraní a zranila šest dělníků těžce a několik desítek lehce. Následujícího dne pak proběhly protidrahotní demonstrace v mnoha českých a slovenských městech a vesnicích. Z podnětu vedení strany se měl 15. února 1925 konat v Praze další veřejný protidrahotní projev, ale vinou pravicově zaměřeného poslance J. Bubníka, čelného funkcionáře pražské krajské organizace, k němu nedošlo. Když byla nadto odhalena Bubníkova trakční činnost, byl vyloučen ze strany. Za Bubníka se postavil! pravičáci na Kladně a v Brně, kde se jim podařilo ovládnout 1 Rovnost. Představitelé pravice považovali stabilizaci kapitalismu za dlouhodobou, přeceňovali význam parlamentního boje v činnosti strany a sabotovali organizační přestavbu na závodní buňky. Vycházeli z toho, že za stabilizace kapitalismu je vedení boje dělnictva neúčelné a neefektivní, a proto sabotovali i protidrahotní akce. V KSČ vznikla vážná vnitrostranická krize. Ňa druhou polovinu roku 1925 připravovala Komunistická strana Čes- Koslovenska svůj třetí sjezd. Předsjezdová kampaň probíhala v duchu usnesení V. rozšířeného zasedání exekutivy Komunistické internacionály, které se konalo ve dnech 21. března až 6. dubna 1925 v Moskvě. Středem pozornosti jednání byly nejzávažnější teoretické i praktické otázky komunistického hnutí. V průběhu předsjezdových příprav se masy členů strany -seznamovaly s tezemi o bolševizaci a diskutovaly o úkolech bolševického zpevnění KSČ. V této době byla také na okresních a krajských'konferencích, které sjezdu předcházely, zvolena nová stranická vedení, přičemž — zejména v krajích ovládaných dříve pravičáky — byl stranický aktiv posílen novými funkcionáři z řad dělníků a mladé generace. Program sjezdu byl uveřejněn v Rudém právu 22. září 1925. Vedle hlavních referátů B. Šmerala a J. Hakena měli přednést vedoucí příslušných oddělení ústředního sekretariátu strany příspěvky o organizačních úkolech, odborové otázce a Rudé pomoci. III. sjezd Komunistické strany Československa se sešel ve dnech 16. až 28. září 1925 v Praze na Smíchově v Národním domě. Zúčastnilo se ho 107 delegátů s hlasem poradním. Jako hosté se sjezdu zúčastnili zástupci KS Německa, KS Francie a KS Itálie. O průběhu vnitrostranické krize a Jejího posouzeni na V. rozšířeném plénu exekutivy KI hovořil B. Šmeral. Sjezd zhodnotil výsledky a zkušenosti z vnitrostranického boje proti bubníkovcům. Zdůraznil, že i po překonání vnitrostranické krize zůstávají pravicové tendence a sociálně demokratické přežitky hlavním nebezpečím, proti němuž je třeba se zaměřit v boji za další proces bolševizace. Referát J. Hakena o hospodářské a politické situaci potvrdil platnost závěrů II. sjezdu KSČ. Zdůraznil, že dočasná stabilizace kapitalismu není obdobím klidu, že proletářská fronta se dostává znovu do ofenzívy, a tím sílí význam hlasové práce komunistické strany a Rudých odborů. Kladně hodnotil zkušenosti z protidraliotních bojů a z hnutí závodních výborů. Delegáti ve svých vystoupeních potvrdili, že organizační přestavba strany v duchu závěrů II. sjezdu pokročila, ale závodní buňky projevují málo. iniciativy. Sjezd uložil komunistům řádně zvolit výbory závodních buněk, pravidelně svolávat členské schůze i vyšší kolektivní orgány strany. Do KSČ byla na III. sjezdu přijata Nezávislá socialistická strana dělnická. Sdružovala část bývalých anarchistů, kteří v roce 1918 vstoupili do Čs. strany socialistické a v roce 1923 z ní byli pro svůj nesouhlas se zákonem na ochranu republikv vyloučeni. S vedoucími funkcionáři Nezávislé socialistické strany dělnické B. Vrbenským, T. Bartoškem a L. T andovou-Štychovou vstoupil do KSČ i poměrně velký počet horníků z Mostecka. Sjezd zvolil 32členný ústřední výbor a 18člennou kontrolní komisi. Do nového vedení strany byl na tomto sjezdu také zvolen K. Gottwald, který v květnu 1926 přišel do Prahy, aby se ujal řízení agitačně propagační rráce v ústředním sekretariátu K^Č. Zároveň však získala v nově vytvořeném ústředním výboru vlivné postavení skuoina v čele s B. Jílkem, které se pod rouškou levých frází podařilo v dalším vývoji zatlačit do pozadí levici Ha.kenovu. Tato skutečnost se negativně projevi'a v následujícím období vnitrostranického vývoje. Krátce po III. siezdu KSČ bvlv vypsány na 15 1’stopad 1925 parism-ntní volhy v ČSR, v nichž poprvé kandidovala také komunistická strana. Komun’stické kandidátv do sněmovny volilo více n^ž 9301190 voličů a straní získala celkem 41 poslaneckých mandátů. Tento volební úspěch přesvědčivě dokázal, že KSČ řevně zakotvila v politickém životě Československa a násobila jako Jediná důsledně revoluční onozice proti celému buržoaznímu systému v rennblic°' MIROSLAV ŠAFAŘÍK M Hory opět zuou mladé i starší; nemívají však vždy tak přívětivou tvář, jakou vidíte na snímku. Umějí potěšit rozvážné i ztrestat lehkomyslné. Foto — Ladislav Vašek, Hlinsko ÍPokračovdnl na str. 2) i