Vlasta, leden-červen 1964 (XVIII/1-26)

1964-01-08 / No. 2

KNIHA S NEOBYČEJNÝM OSUDEM Nedávno oznámili Vandě Lvovné Vasilevské, ie moskevské Nakladatelství krásné literatury zařne letos vydávat její sebrané spisy v pěti svazcích. V jednom ze svazků se požitá s vy­dáním populární trilogie „Píseň nad vodami“, která sestává z románů „Plamen na bažinách“, „Hvězdy v jezeru“ a „Řeky hoři". O neobvyklém osudu této knihy Vanda Lvovna nedávno vyprávěla. „První žást trilogie - .Plamen na bažinách' - jsem napsala v Polsku před druhou světovou válkou. V létě 1939 jsem ji odevzdala k tisku. Kniha měla co nejdřív vyjit. Aviak přišlo 1. září, přepadeni Polska a hitlerovská armáda brzo obsadila Varšavu. Rukopis knihy zůstal v tiskárně. Byla jsem v té době ve Lvově a měla jsem důvod si myslet, že kniha je zcela jistě znižena. Avšak neožekávaně vyšlo najevo, že mým přátelům se podařilo dostat rukopis z tiskárny (v níž už hospodařili Němci) a potom jej přepravit do Lvova. V roce 1940 byla kniha přeložena do ruštiny a spatřila světlo světa.“ Tehdy Vanda Vasilevská zažala pracovat na druhé žásti trilogie - románu Hvězdy v jezeru. Kniha byla psána pod žerstvým do­jmem váležných událostí. Spisovatelka spě­chala s ukonženim knihy. Napsala na stroji více než žtyři sta stránek tužkou a inkoustem udělala poslední opravy. Potom se rozhodla přepsat rukopis nažisto, aby všechno bylo hotovo v pondělí 23. června. Ale památné žervnové neděle napadli hitlerovci Sovětský svaz. „Když jsem opouštěla Lvov, ani jsem ne­pomyslela na rukopis,“ vzpomíná Vanda Lvovna. „Potom - fronta, vojenská publicistika, práce na románu Duha... A román Hvězdy v jezeru? Nu což, knihy jako lidé hynou ve válce. S první žásti to nějak dopadlo, a druhá?“ V roce 1945 jeden z přátel Vandy Vasilev­­ské sdělil, že se mu podařilo dostat se do jejího bytu ve Lvově ještě předtím, než sem přišli hitlerovci. Odnesl rukopis, pežlivě ho zabalil do pouzdra od plynové masky a zakopal ve sklepě nějakého domu. Ulici si zapamatoval, ale dům bohužel ne. Uběhlo několik let... „Pomohli mi soudruzi z oblastního výboru strany,“ vzpomíná Vanda Lvovna. „Bylo nutné prozkoumat sklepy nejednoho domu, dokud jsme nenašli pouzdro od plynové masky a v něm rukopis__Byl výtežně uchráněn. Jenom opra­vy, které jsem udělala inkoustem, se skoro rozplynuly. Není to nic divného: skoro žtyři roky ležel rukopis pod zemí." Hvězdy v jezeru vyšly poprvé koncem roku 1945. O čem nám BYLA JSEM letos se sestrou 0 Karlových Varech na výslaví „Díla“. Líbil se mi lam obraz divčátka s panenkou Alfreda Fuch­­se. Koupila jsem si ho na splátky. Kdyt mi obraz přišel, našla jsem na zadní strané adresu malíře. NaiJsala jsem mu o sofjch pocitech a radosti • z hezkého obrazu. Jaké bylo moje překoapeni, kdyi jsem za nijaký čas £ doslala o roli stočený další jeho obraz ® 1 s oinooánim a dopisem. (Nyní mám jii obraz zasklený a oba oisi spokojeni naproti sobi.) Byla jsem upřimni překvapena. Vidy( tento obraz mohl malíř prodal. Ale on má jisti spoji práci rád a přeje si, aby přinášela hlaoni radost. Na obou obrazech jsou děli. Moje šestiletá dcerka Alenka se nemohla od nich odtrhnout. Malíř limilo obrazy vy­jadřuje naši nejvitší touhu, aby si mohly všechny diti v míru hrál. Proto mi při foMedu na ni vidy silniji zatluče srdce. Vditám vše, aby nepoznaly válku! Aby byly šfastni a iily a míru. Malíř tedy svými díly i bojuje a dotýká se nás: „Mámo, co ly diláš proštistí mého tioola?“ To asi cítím při pohledu na lato prošlá líbezná díla. Jaroslava Klapková, Litvínov III JSEM VZ PONĚKUD starší nei ta patnáctiletá divčata, která se vám sviřuji se svou láskou k herci. Já je neodsuzuji za jejich náklon­nost. To není nic špatného. Pravdou je, ie tato divčata nemají ládné Uvolní zkušenosti, nemohou proto poznat, do jaké míry je ta jejich „láska" velká. Ona vlastni vidi herce jenom tak, jak se jim jeví v tom či onom filmu, jak mu sluší len či onen kostým. Jisti se jim líbí především herec, který hraje kladnou roli, než herec záporného typu. Nic nevidí, co dá přemýšleni, fyzické námahy a duševního vypití jedna role ve filmu. Není nic špatného na tom, íe se vám, divčata, libí hezká, příjemná tvář Jeana Maraise, Alaina Delona nebo Olega Striienova. Ale pamatujte I si, ie jenom hezká tvář není všechno. já jsem milá ve vašich letech svého oblíbence. Jdu se i nyní velmi ráda podíval na filmy s Jeanem Marai­­sem. Kdysi jsem byla vášnivou sbiratelkou jeho fotografii, obstará­vala jsem si je i z Francie. Nyní jsem je předala své sestře, která je asi ve vašich letech. I ona je za­pálená pro ./. Maraise jako mnohá z vás. Často se zlobí, kdyi jí nikdo řekne, ie Gerard Philippe byl nebo Alain Delon je hezčí net Jean Ma­rais. At budete starší a jednou se budete probírat sbírkou odloiených ut vicí, při pohledu na svazky foto­grafií nikdejšiho oblíbence se jen shovívaví usmijete. Tím musí projit snad kaidá generace. Mijte si své ideály, ale berte jejich zodpovidnou a tiikou práci zcela vážni. Ne­sahejte do jejich soukromí. Vidyt jsou to lidé jako všichni kolem vás. Jsou to lidé, kteří tiji o prostředí své práce a své railing. Žádnému človiku není příjemné, kdyt je středem zájmu jeho soukromý tivot. Světí uše Šrámkové, Benešov u Prahy napsaly PROKOFJEVUV BA­LET POPELKA nastu­dovalo před nedávném jedno pařížské divad­lo. V něm se francouz­ské veřejnosti poprvé představila nejstarii Chaplinova dcera Ge­­raldina Chaplinová - přes odpor svého otce, který nechtěl, aby se stala umělkyni | Foto ČTK Sympatický filmový herec ALEXEJ BATA­LOV, kterého známe z filmu Jeřábi táhnou. Dáma s psíčkem a Devět dni jednoho roku, bude ještě s hercem I. Smoktunovským režírovat film „Hrdina naši doby“. Scénář podle Ler­montovových novel napsali ve spolupráci se známým spisovatelem Konstantinem Faustovským V závodech i v koncert­ních síních v Moskvě a Le­ningradu probíhaly večery sovětské poezie. Byl o ně veliký zájem. Před nadše­ným publikem recitovali v moskevské koncertní síni P. I. Čajkovského své verše Jevgenij Jevtušenko (dole), Vladimír Solou­­chin a Vladimír Kostrov mi 7

Next