Výtvarná Práce, 1956 (IV/1-23)

1956-01-18 / No. 1

Blí^ k sobe\ spisovatelé a výtvarníci! Koncem dubna se bude konat sjezd. Svazu, československých spisovatelů. A již po měsíce se připravuje dílčími konferencemi i rozsáhlou dikusi, vedenou hlavně na stránkách Literárních novin. V čem je veliký význam tohoto sjezdu pro naši národní kulturu, proč i výtvarníci se mají o jeho přípravu a výsledky zajímat stejně intensivně jako spisovatelé f Je jisto, že v zápase o duši člověka, v boji o nové myšleni, o nový život vede kniha, vede literatura. Ona je nejúčinnějším a nejrozšířenějšim výchovným prostředkem. Jo i nejpřistupnějši. A ideologické otázky literární tvorby, otázky socialistického realismu ať v poesii, románu či dramatu jsou ve své podstatě tytéž, které kladou soudobé tvůrčí úkoly i umělci výtvarnému. Všichni naši umělci i spisovatelé prošli a stále procházejí údobím hlubokého a základního přerodu. Nebyl snadný, dál se vprostřed prudké proměny celého našeho života, zejména v uplynulé pětiletce, v niž byly upevněny základy socialistické výstavby. A to je hlavni smysl, hlavni posláni Spisovatelského sjezdu: upevnit výstavbu ideologickou! Víme dobře, io vývoj nového myšleni byl provázen mnoha zmatky. Vime, ie problémy socialistického realismu byly chápány z počátku až příliš zjednodušeně, primitivně. Také my výtvarnici jsme to až bolestivě pociťovali na své vlastni kůži. Poznali jsme, jak sc pojmy neblaze zužovaly, jak nejasno bylo třeba v otázkách kulturního dědictví, zakusili jsme snahy oklestit i soudobou tvorbu jen na několik zjevů, které měly být rozhodujúcim vodítkem pro tvorbu ostatních, a i když brzy, takřka vzápětí bylo rozpoznáno, že nelze takto ochuzovat zejména tvorbu malířů — tady se totiž podobné tendence chtěly uplatňovat nejradikálněji a dokonce administrativní cestou — leccos z toho přece zůstávalo. Často se vyskytovaly podobné úkazy i z dobré vůle, z netrpělivosti, z pocitu, ie je třeba přerod umělců urychlit. Ale právě tak, jak těžko jsme se zbavovali mnohých starých přežitků ľ nazírání, právě tak těžko překonáváme na přiklad dogmatismus. A sjezd spisovatelů bude o těchto nesnadných problémech rokovat. 1 na něm bude sveden boj s dogmatismem a s některými omyly, a to nejenom v hlavních referátech představitelů české i slovenské poesie, prózy, dramatu i kritiky., ale t v diskusích. Ukáže sc na tomto sjezdu jistě jasně, v čem a jak se projevoval takový d*, y mal ismus., myšlenková i U'úrči strohost, schematismus, ale také bude nutno se rozhodně vypořádat se všelijakými recidivami minulosti, s projevy liberalismu a bezzásadóvosti. Mnohým neni jasno mezi vztahy samozřejmého požadavku straníckosti socialistického umělce a rovněž samozřejmým požadavkem stejně nutné tvůrčí svobody. Sjezd spisovatelů i pro umělce výtvarné přinese zajisté přesnější vysvětlení těchto problémů, které sc dotýkají tvůrčího procesu každého jedince. Ale našim úkolem neni přinést úhrn těch otáztk ideologie a umění, o nichž budou spisovatelé rokovat. Jde pouze o připomínku té skutečnosti, že také literatura pomáhá utvářet umělce výtvarného, že malíř, sochař, architekt najde mnohou a mnohou odpověď na své pochyby nebo potvrzení správnosti názorů nejen v samotném dile literárním, avšak též v literární kritice. Nejenom umělečtí teoretikové a kritika — i umělci a spisovatelé sami by si měli trvale a soustavně ověřovat vzájemně svoje názory i tvůrčí výsledky — v knihách i na obrazech. Dosud nikdy tvůrčí pracovnici hledající nové cesty, výtvarnici na straně jedné a spisovatelé na straně druhé, nežili tak isolovaně, jako je tomu nyní. Tím vice je třeba, abychom my také horlivě sledovali předsjezdovou diskusi a průběh sjezdu spisovatelů. Je také naší věcí, ideové i umělecké starosti spisovatelů jsou také našimi starostmi, a byli bychom dnes ve svém úsilí zajisté mnohem dál, mnohem zřetelnější by bylo naše ponětí metody socialistického realismu, kdybychom sc i jako výtvarníci mnohem důvěrněji sžili s velikou českou a slovenskou poesii, kdybychom porozuměli jejím problémům i pro svou vlastní práci. Ale i takové těsné soužití, i nutné hluboké a rozumějící vzájemné přátelství mezi literáty a výtvarníky je nutně dnes věci organisacc. Všichni cítime, jak nám tu chybí společné středisko, kde by přestaly existovat hranice svazů, kde by byl možný t pohodlný takový vzájemný styk. 4. přece už v našem obrozeneckém hnuti byly položeny základy krásné a ušlechtilé tradice společenského života uměleckého kdysi v Umělecké besedě kde sc v přátelské družbě mohli sejít Mánes, Smetana Neruda. Velmi, velmi by takové společné prostředí pomohlo práci ideové i tvůrčí, a nejenže by mnohé se tu mohlo zanítit. . .! Rozbily by se tu i mnohé staré přežitky, dokonce i cechovního rázu. VýbiiO’ .í/ ideový svaz výtvarníků spolu se spisovateli by to mohl uskutečnit! Otakar Mrk v i č k a I3/ JÝ/Ýj J£f 2 1 Ročník [V. Cena 60 hal ČTRNÁCTIDENÍK ÚSTŘEDNÍHO SVAZU ČESKOSLOVENSKÝCH VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ V Prase 1S. ledna 1930 VÍC VÝTVARNÉ VÝCHOVY DO ŠKOL Usnesení ŰV KSČ o zvýšení úrovně a dalším rozvoji všeobecně vzdělávací školy kriticky zhodnotilo stav našeho současného školství i výsledky ve výchově naši mládeže a vytyčilo «měrnice pro vypracování nového učebního plánu, osnov a učebnic všeobecně vzdělávací školy. Před školskými pracovníky vyvstal závažný problém, jaký rozsah učiva, předmětů a hodin je nutno zařadit v jednotné všeobecně vzdělávací škole, aby byla zajištěna vědní, nauková polytechnická a kulturní hlediska, nezbytná k rozvoji harmonického člověka. Je třeba si uvědomit, že jde o práci odpovědnou která má být uvedena do života v plném rozsahu te prve na konci naši druhé pětiletky, v roce I960. Za tu dobu se uskutečni mnoho smělých plánů v průmyslové výstavbě našeho státu, zvýší se výrobni i zemědělská kapacita, zvýší se produktivita práce i hmotná úroveň pracujících. S tím přirozeně souvisí i perspektiva naší jednotné školy, do popredí vystupuje otázka, jak má být připravena mládež školou do života, a zároveň se tážeme, jak bude připravena pro Ku)turni život. Je nutné si uvědomit dnes víc než kdykoliv předtím, že jsme převážně průmyslovým státem. který výsledky práce dělníku, techniků a inženýrů směňuje za suroviny a za zboží nezbytné k naši obživě. Jen tak může-být zajištěna práce našich pracujících i hmotná stránka našeho života, dány podklady k naši životni úrovni k našemu dalšímu rozvoji kulturnímu. Dnešní naše jednotná škola je převážně zaměřena k potřebám techniky, méně již hledi 1c zájmům zemědělství a v ohledu kulturním ' je jednoznačně zaměřena k literatuře Za této ■ situace jeví se ve výchově mládeže určitá jednostrannost, která nemůže vést k výchově harmonického člověka, jak<od naší školy jyžaduje . červnové usneseni ÜV KSČ. Celá řada příspěvků učitelské veřejnosti i odborníků v Učitelských novinách i v denním tisku zcela jasné ukázala, že dnešní škola je dlužna naši mládeži velmi mnoho v její kreslířské přípravě i v její průpravě estetické a kulturní právě proto, že se kreslířský vý‘cvik a výtvarně estetická výchova uzavírá předčasně ve 13. roce věku děti, tedy v době, kdy mládež teprve začíná být schopna hlubšího pochopení věci i života. Klademe-li dnes základy k všeobecnému vzděláni a máme-li na mysli rozšířeni tohoto vzděláni na veškerou mládež v budoucnosti, je nemyslitelné setrvat na stavu, který již dnes je s hlediska potřeb průmyslu, výroby, zemědělství i kultpry a života nedokonalý. Jednotná škola s všeobecně vzdělávacím cílem se neobejde bez výtvarně výchovného vzděláni mládeže v najvyšších ročnicích jedenáctilelých středních škol, jak o tom shodně hovoří hlasy odborníků z různých odvětvi průmyslu, výroby, zemědělství vysokých škol všech směrů i kulturních pracovníků měst a venkova. Vždyť dobré výsledky v průmyslové výrobě všeho druhu a požadavky na kvalitativní pro- Dokončeni na sir. 6. President republiky. Antoniu Zápotocký na návrh vlády jmenoval laureáta státní ceny akad. sochaře přof. Karla Pokorného k jeho pělašedesátinám národním umělcem. Z díla Kuria Pokorného reprodukujeme detail definitivního modelu sochy Karla IV. pro Karolinum , VSIVABNA PRACE i 'A 2/ ’i