Výtvarná Práce, 1959 (VII/1-26)
1959-01-31 / No. 1
% (Dokončení ze str. 1.) Jak známo, každá ze zúčastněných zemi sl sestavovala svou expozicí sama a zcela podle vlastního uvážení. Přispělo to k mnohotvárnosti a zajímavosti celkového obrazu, kterým výstava vyznívá. Rozdíly národních zvláštností a tradic, rozdíly výtvarného chápání skutečnosti Jsou výrazné a přesvědčivé. Avšak stejně výrazně a přesvědčivě vyniká společný ideový záměr všech těchto bohatě diferencovaných výtvarných názorů, živý socialistický a humanistický optimismus, který Je společným jmenova telem a vnitřní sjednocující osou výstavy. ★ V celkovém přehledu není možné pokoušet se o hodnocení každé jednotlivé expozice zvlášť a klást si přitom nárok na výstižnost. Chceme-li přesto podat aspoň povšechný obraz celku výstavy, musíme se prozatím spokojit Jen s nejpovšechnější charakteristikou. Srovnáme-li svědectví, která o uměleckém snažení ve státech socialistického tábora podávají expozice na moskevské výstavě, s představou, Jakou jsme měli možnost utvořit si na základě výměnných výstav s těmito státy v uplynulých letech, zjistíme zpravidla, že výstavní soubory, které se staly složkami velké společné výstavy, byly sestaveny přesvědčivěji a s větší péčí o úplnost a výstižnost, než Jak tomu bývá u běžných výstav výměnných. Platí to např. o maďarské, bulharské a rumunské expozici i o souboru Německé demokratické republiky; přestože tyto expozice obsahovaly zčásti díla známá nž z pražských výstav — zejména to platí o expozici bulharské —, byl u nich přece Jen položen důraz na typické dnešní vývojové tendence s mnohem větším úspěchem, než Jak tomu bylo na výstavách umění těchto zemí, uspořádaných v posledních letech v Praze. Expozice Cíny a Koreje měly každá dvě části. Jednu věnovanou tradičním malířským školám a pokusům roz-. šířit Jejich tematický záběr o náměty ze současného života, a druhou složenou z tematických olejových obrazů a plastik, koncipovaných »v evropském duchu«, je třeba otevřeně říci, že převaha umělecké a životní přesvědčivosti v případě obou zemí stojí naprosto jednoznačně na straně umění »tradičního« — což ie pojem, který je třeba dát do uvozovek proto, že právě zde, v tomto umění, svými vnějšími znaky zakotveném v minulosti, vyciťujeme nejpřesvědčivěji rytmus současného života a patos uměleckého poznávání nové skutečnosti. Společný rys expozice Albánie a Mongolska tkví v tom, že oba výstavní soubory jsou výrazem soustřeďování tvůrčích sil mladých výtvarných kultur k formulaci vlastních specifických uměleckých úkolů. Lze říci, že obě země si v oblasti výtvarného projevu svou -tradici teprve vytvářejí, a je zajímavé sledovat typické rysy, které vtiskuje tomuto procesu socialistická společenská skutečnost a socialistická kulturní politika. Za jeden z nejvýznamnějších úspěchů výstavy je bezesporu nutno považovat expozici vietnamskou, v jejíž malířské části vyniká obsáhlý soubor obrazů s tematikou současného života, malovaných tradiční technikou laku. Vietnamští malíři ovládají neomylným citem bohaté výrazové možnosti tpto obtížné, zdlouhavé a subtilní techniky a dovedou při pokusech o zvládnutí nových námětů skvěle využívat všech jejích vlastností, např. její vyhraněné pigmentové škály, v níž některé běžné tóny zcela chybějí — tak třeba namísto běloby se používá vaječných skořápek, vtlačených do povrchu obrazu —, jiné pak jsou z hlediska evropské realistické tradice málo obvvkié (stříbrný, zlatý) Expozice polská Je důsledně koncipována Jako dvacet vyvážených souborů dvaceti předních reprezentantů současného polského umění, mezi nimiž jsou zastoupeni Jak zastánci křídla realistického, tak také abstraktivisté. Tato poslední okolnost stala se mezi návštěvníky výstavy hned prvý den předmětem neobvykle živých diskusí, v nichž se vedle dobře míněných snah o pochopení ozývaly i četné hlasy prudkých odsudků. Nehledě na to je však třeba ocenit vnitřní vyváženost a celistvost polské expozice, kteréžto vlastnosti se plně uplatnily dík velmi dobré instalaci. Vedle položek problematických obsahuje polský soubor řadu hodnot vážných a znamenitých; k nim patří oddíl, věnovaný dílu sochaře Dunikowského, práce Kuliszewlczovy a některých dalších autorů. Sovětský oddíl, předposlední podle abecedního pořádku, sousedí s naší československou expozicí. Základ sovětské expozice tvoří řada děl i u nás dobře známých a populárních po celém Sovětském svazu; v tom spočívá jeden z hlavních principů, podle kterého byl tento soubor koncipován. Setkáváme se tu znovu např. s obrazem Matka partyzána od Sergeje Gerasimova, Dějněkovým obrazem běžících dívek, známým v Praze z výstavy r. 1947, s obrazem Jablonské Obilí, Laktionovým Dopisem z fronty. Plastovovými Žněmi, Něprincevovým Oddechem po boji; v grafice s Kibrikovým cyklem Lenin v r. 1917, s Favorského ilustracemi k Slovu o pluku Igorově, je. tu Verejský s ilustracemi k Tichému Donu a Kukryniksy k Fomovi Gordějovu. Kromě toho však obsahuje sovětský oddíl řadu prací nových a nejnovějších, Jimiž jsou zastoupeni autoři různé generační příslušnosti a všech svazových republik, tematické obrazy, krajiny, zátiší, monumentální, portrétní i žánrovou plastikou, volnou grafiku i ilustrace, jednu mozaiku a dvě barevná okna (jejich autorem je lotyšský malíř Stoškus, který byl loni návštěvou v ČSRj. Sovětská expozice podává obraz současných snah sovětského výtvarnictví ve zkratce až příliš strohé; je to důsledek hostitelské zdvořilosti sovětských pořadatelů výstavy a jejich skromnosti v nárocích na výstavní prostor pro vlastní expozici. ★ Obraťme se nyní k naší vlastní expozici. Zaujímá poslední místo v řadě oddělení jednotlivých zemí, vchází se do ní — sledu|eme-li obecný směr prohlídky — z oddělení sovětského a vychází se přímo do vstupního sálu. Je přirozeně možný i postup opačný, v důsledku toho má naše oddělení vlastně dva instalačně náročné vstupy, jejichž řešení bylo třeba věnovat zvláštní pozornost. Prostor, který připadl našemu oddělení, má kromě toho i jisté nevýhody architektonické, které spočívají zejména v tom, že leží přímo u vysoké okrajové stěny výstavní síně, s okny a vysokým pilastrovým řádem, který obrací pozornost návštěvníka nutně k tomu, aby vnímal obrovskou výšku prostoru. Rozpor mezi monumentalitou výškové dispozice a požadavkem střízlivého lidského měřítka pro prostor, v němž se divák může soustředit k vnímáni výtvarných děl, bylo třeba řešit speciálním zásahem architekta. Předsednictvo SČSVU pověřilo tímto úkolem arch. Josefa Saala. Architektu Saalovi se podařilo vyřešit hlavní problém soustavou náznakových stropů, kterými jednak snížil prostor k únosnému měřítku, ledňák dosáhl v tomto prostoru zajímavého střídáni světla a polostínu, což je prvek zvlášť příznivý vzhledem k. tomu, že celý sál je osvětlen systémem umělých zdrojů, sice dokonalým, ale ftřece jen v tak velké rozloze poněkud unavujícím. Ke konečnému vzhledu expozice značně přispělo Saalem zavedené střídání bílých a jutových ploch pod vystavenými obrazy; zvláštního řešení bylo zapotřebí i pro umístění monumentální plastiky Vincence Makovského J. A. Komenský a pro oba kartóny Sychrových mozaik, vysoké 7 metrů. Vstup do našeho oddělení směrem od sovětské expozice byl zdůrazněn instalačním využitím reliéfů Malejovského a slovenskými monumentálními obrazy , (Ferd. Hložník, Belan, Medvecká). Vstup z úvodního sálu tvoří seskupení obrazů Rabasových a Letní Prahy Jana Slavíčka kolem jednoho z obou Sychrových kartónů a Laudův portrét presidenta Zápotockého. Mezi oběma vstupy leží tři rozměrné kóje, z nichž každé se autoři instalace snažili výběrem prací a jejich sestavením vtisknout určitý vyhraněný charakter. Naše expozice vyznívá vcelku klidně, tvoří uzavřený celek a svým obsahem reprezentuje naše umění celkem úspěšně. Vedle převažujících kladných stránek má však také nedostatky, o nichž je také třeba pohovořit už proto, aby bylo-možno při příštích příležitostech se jich vyvarovat. K těmto nedostatkům patří příliš velký počet exponátů a následkem toho přehuštěnost instalace, což je ovoce nedůslednosti, s jakou byla zachovávána původní koncepce, pcdle které měl být položen důraz na ucelené menší soubory několika výrazných uměleckých osobností. Tyto nedostatky nesporně oslabily přesvědčivost a výraznost naší expozice. Jejich příčina spočívá v tom, že předsednictvo SCSVU ani výstavní komise nedovedly zcela uhájit původní koncepci, přijatou na zasedání ústředního výboru Svazu v květnu minulého roku, proti pochopitelným sice, ale v podstatě pochybeným snahám ze strany některých organizačních složek Svazu co nejvíce rozšířit výběr exponátů a ukázat v Moskvě v podstatě všechno nejlepší, co u nás po roce 1945 vzniklo. Přitom výstavní plocha našeho oddělení, jak bylo a je známo, není o mnoho větší než síň pražského Mánesa. ★ Výstava umění zemí socialismu v Moskvě potrvá, jak bylo předběžně stanoveno, do konce března. Počátkem března sejdou se v Moskvě zástupci všech zemí, které se výstavy zúčastnily, k závěrečnému hodnocení výstavy a k úvahám o výstavě příští. Ale už dnes je možno říci, že moskevská výstava je dobrým začátkem užitečné akce, která může velmi pomoci k užšímu spojení pokrokových výtvarníků celého světa. Václav Formánek Výtvarná práce č. i o 19 5 9 Lado Fulla: Ilustrace k pohádce (nahořeI o Vincent Hložník: Ilustrace ke Swijtovu Gultverovi (Obě reprodukce z výstavy v Moskvě)