Výtvarná Práce, 1961 (IX/1-26)

1961-01-15 / No. 1

[Pokračování z 1. strany.] hlavní problém naší kritiky tkví v tom, že ke kritizovaným dílům přistupuje jednostranně ja­ko k výsledkům určitého tvůrčího procesu, který si kritjk rekonstruuje více nebo méně subjektivním postupem, a daleko méně se jimi zabývá zároveň jako fakty společenskými, jako uměleckými podhěty, které mají určitý objek­tivně zjistitelný ideově estetický společenský účin a dosah. To nerú jen základní nedostatek metodologický; je v tom i hodně konvence, postupování po vyjeté koleji, kritické machy. K jejímu překonání je třeba nejen erudice ideo­logické a odborné, ale také odvahy a ochoty k experimentům, které třeba hned netrefí do černého. ]e však možné a nutné vést naše re­cenzenty, a to i za pomoci sekce teoretiků ústředního výboru Svazu, aby zkoušeli své síly tímto novým směrem, a případně podporovat nové snahy 1 formou stipendijních odměn. Kro­mě toho zdá se být užitečné obracet hlavní zájem naší kritiky na díla realizovaná í z hle­diska společenského, tzn. nř výtvarné projevy, které iiž plní určitou společenskou funkci, a hodnotit je také podle toho, jak ji plní. Nedokážeme-li v nejbližší době takto od zá­kladů změnit zaměření naší kritické praxe, hrozí nebezpečí, že převládne její nezávazně subjektivní ráz, anebo, což by bylo ještě horší, že hlasy kritiků se budou zaměřovat podle pří­slušnosti k té či oné skupině a mechanicky pálit na vše, co patří ke skupinám »opozič­ním«. To by ovšem znamenalo v podstatě likvi­daci umělecké kritiky v jejím společensky od­povědném významu a bylo by lepší přijmout onu příjemnou sociáldemokratickou zásadu, že jediná správná kritika je ta, která všechno chválí, a když už něco vytkne, tedy tak, aby to nikdo nepoznal. To, co jsme zde řekli na adresu naší kritic^ Dne 13. ledna se dožil sedmdesáti let Jan Vaněk, nositel Rádu práce, člen předsednictva SČSVU a předseda Ústřední výtvarné rady. Celá jeho životní dráha, naplněná bohatou, mnohostrannou a mnohotvárnou tvůrčí a or­ganizační prací, může být pro všechny umělce příkladem organického spojení tvůrčí práce umělecké s uvědomělou činností politickou. Po studiích a praxi v architektonických ate­liérech v Mnichově, Stuttgarté aj. vrací se do Třebíče, aby převzal po otci truhlářství. (Otec, původně horník v příbramských dolech, vyučil se řezbářem a truhlářem, když mu chatrné zdraví nedovolovalo vykonávat původní povo­lání.) Běžná nábytková výroba ho však již ne­může uspokojit. Při své předchozí práci dobře poznal a zhodnotil tehdejší výrobu nábytku, na jedné straně přepychová zařízení pro bohaté — na druhé straně brak pro phudé. Ani jedno, ani druhé nevyhovovalo potřebám člověka a neodpovídalo také možnostem skutečné prů­myslové výroby. Proto zakládá v roce 1921 v Brně Umělecko­­pVůmyslové závody, známé pak jako UP zá­vody, kde se snaží realizovat nejen výrobu no­vého nábytku, ale uplatnit především od zá­kladu novou koncepci moderního bydlení. V roce 1924 seznamuje na výstavách v Praze a v Brně s realizacemi svých nových nábytko­vých typů širokou veřejnost. Jsou přijímány jako objev, kterým skutečně byly. Založily novou tradici československé výroby nábytku. Sestavovací sektorový nábytek, který tu vznikl, předběhl světový vývoj o desítky let. Právě proto, že nešlo pouze o nábytek, ale o celý ži­votní styl a jeho kulturu, jsou jeho výstavy ké praxe, nechce samozřejmě být posledním soudem o ní. Je to míněno jako podnět k dis-, kuši — k diskusi, která bude před i po celo­státní konferenci o kritice zvlášť aktuální. Náš časopis bude konec konců i nadále tím, čím dosud byl — zrcadlem celkového stavu sil a schopnosti naší teorie a kritiky. Jinak to­mu totiž ani být nemůže. Redakce by si přála, aby zrcadlo ukazovalo spíš ty lepší stránky skutečnosti, než aby bylo zrcadlem křivým. Nejvíce si však přeje, aby zrcadlo věrně odrá­želo skutečný stav, se kterým bychom byli spo­kojení. Je ještě jedna perspektiva, o jejíž splnění bu­deme nadále usilovat: prohloubení spolupráce se slovenskými soudruhy. Náš časopis se bude snažit být časopisem celostátním; stane se jím, podaří-li se nám rozmnožit počet slovenských přispěvatelů a povýšit dosavadní praxi indivi­duálních souhrnných referátů o slovenském výtvarném životě na úroveň organizovaného stálého přísunu příspěvku. V fom se dožaduje­me pomoci soudrujiů ze Svazu slovenských vý­tvarníků. Ideální by bylo, kdybychom mohli dosáhnout podobně organizované pomoci i ze silnějších svazových krajských organizací, na­příklad z Brna nebo z Ostravy. Uvolnilo by nám to více sil i k sledování výtvarného života ostatních našich krajů. Také tyto pbložky zařazujeme do našich plá nů a předsevzetí, jak zřejmo, nejde vcelku o nic v podstatě nového. Všechno to, o čem jsme hovořili, jsou naše staré plány a stará předsevzetí. Chceme si však slíbit, že za jejich uskutečněním půjdeme napříště ještě důsled­něji než dosud. Naším hlavním přáním je, aby­chom rok 1961 mohli ve vývoji našeho časopisu registrovat jako rok nejpřesvědčivějšího pokro­ku v cestě za našimi cíli, jako rok dobré a poctivé práce. v roce 1924 spojeny s přednáškami proslulých zahraničních architektů. V roce 1925 rozšiřuje svou činnost a spolu s architekty Fuchsem a Gruntem zakládá spo­lečnost SBS (Standard, brněnská společnost). Tato společnost má již vyrábět nejen nábytek, ale 1 celé standardní bytové stavby, má však i prodejnu a galerii, v níž jsou pořádány vý­stavy moderního umění s jasným politickým zaměřením. Sólovo standard, označující novou společnost, je typické pro celou koncepci Vaňkovy práce. Správně vystihl, že moderní průmyslová výroba musí vyrábět dokonalé výrobky pro nejširší vrstvy obyvatelstva a že takto vytvořený prů­myslový standard je základem moderní hmotné kultury. V tomto duchu pak rozvíjí celou svou architektonickou projekční činnost a návrhy průmyslových výrobků, zejména textilu a osvětlovadel, ke kterým později připojuje i oblast keramiky a skla. S činností architektonickou a návrhářskou je spojena i činnost vydavatelská a publicistická. V roce 1924 zakládá časopis Bytová kultura, který uvádí významným článkem »Právo na obydlí — povinnost industrie«. V roce 1929 zakládá »Index«. Vydává publikace »Žena do­ma« (1928), »Civilizovaná žena« (1930), »Adolf Loos« (1929) a svou vydavatelskou činnost ukončuje vydáním knihy »Pětiletka« v pře­kladu B. Václavka (1931). Tato publikace po­prvé seznámila naši širokou veřejnost s ce­lým systémem sovětského plánování. Ona také vyvrcholuje celou tehdejší Vaňkovu činnost a ozřejmuje politický smysl jak jeho tvůrčí, tak 1 ostatní kulturní práce, k níž přibyla I široce založená činnost výstavnická. Tím také prak-ticky končí brněnská etapa jeho činnosti, ne­boť vše vládnoucí bankovní kapitál nalezl snad­no cesty, jak znemožnit činnost podniku SBS. V roce 1932 přesídlil Jan Vaněk do Prahy, kde se s velkou energií věnuje výtvarné čin­nosti a ještě prolilubuje svou činnost politic­kou. Od roku 1929 je aktivním/ členem Levé fronty a v roce 1932 na sjezdu »Levých archi­tektů« spoluzakládá »Svaz socialistických ar­chitektů«, jehož je od roku 1934 předsedou. (Na tuto svou funkci navazuje pak po osvo­bození, kdy z iniciativy Svazu socialistických architektů byl založen Blok pokrokových ar­chitektonických spolků jako základ pozdější jednotné organizace, nynějšího Svazu archi­tektů ČSSR.) Bohaté zkušenosti z předválečné činnosti uplatnil pak Vaněk po osvobození, především jako aktivní a velkorysý organizátor. Od roku 1945 působí ve Svazu čs. díla, kde založil a vedl Blok uměleckého průmyslu, zároveň je jmenován předsedou sekce dřevoprůmyslu v národohospodářské komisi při ÜV KSČ. V ro­ce 1946 je vládou jmenován do představenstva Československých závodů dřevozpracujících a od roku 1948 generálním ředitelem Českoslo­venských závodů dřevozpracujících. V této funkci vedl znárodnění a reorganizaci více než 3500 závodů nejrůznějších oborů dřevozpra­cujícího průmyslu. Dal této výrobní oblasti jasný program odpovídající potřebám socialis­tické společnosti a přispěl k jeho rozvoji mno­hými iniciativními podněty. Připomínám pouze jeho několikaleté úsilí o vytvoření průmyslu dřevotřískových desek, které se setkávalo s tvrdošíjným, těžko pochopitelným odporem některých odborníků. Dnes bylo vládou uznáno za nezbytné a zorganizování této výroby bylo dřevoprůmyslu uloženo jako jedno ze základ­ních opatření pro třetí pětiletku. Není možné ve stručné vzpomínce vypočítat celé rozsáhlé Vaňkovo dílo a zabývat se všemi jeho detaily. Byl by to dlouhý seznam prací a funkcí, v nichž působil. V posledních letech věnuje se Vaněk intenzívně organizační práci ve Svazu československých výtvarných umělců, jehož byl od roku 1956 úřadujícím místopřed­sedou. ' Dává tak své zkušenosti zejména ve prospěch dalšího rozvoje užitého a průmyslo­vého umění jak při řízení Ústřední výtvarné rady, tak i v četných dalších kortiisí a poro­tách. Nejradostnější skutečností je, že se Vaněk dožívá svého významného životního jubilea v plném zdraví a tvůrčí svěžesti. A to.^jsou vlastnosti, které mu přejeme v plné míře 1 do dalších let jeho života a práce. Josef Rab an ZEMŘEL JOSEF JANDA Koncem minulého roku zemřel v Praze MUDr. Josef Janda, sběratel a milovník umění, přítel mnoha našich umělců. Nad rakví rozloučil se s ním jménem výtvarníků Antonín Pele: Stojím zde před povinností jednou z nejsmut­nějších, abych se s tebou rozloučil jménem tvých přátel výtvarníků. Tato povinnost je pro mne o to smutnější, že ztrácím v tobě přítele z raného dětství, společně prožitého v Kutné Hoře. Nikdo z nás obou tehdy netušil, že v budouc­nu oba budeme mít jednu společnou lásku — umění. Kde se vzaly tyto popudy u tebe, mla­dého lékaře po první válce,.které tě zavedly mezi nás výtvarníky? Jistě to byl v hlavní míře tvůj veliký cit pro kulturu a snad to bylo i ono ■prostředí Kutné Hory, města plného historic­kých památek minulosti, které v tobě probou­zelo tyto potřeby. Přišel jsi mezi nás výtvarní­ky v době, kdy se rodila levicová avantgarda a kdy vznikala přátelství a byl vítán každý, kdo nám tehdy rozuměl. Ty jsi byl jedním z prvních a stal jsi se rázem naším druhem nejdražším, kterým jsi zůstal podnes. Navíc to byl tvůj politický profil, kterým jsi dotvrzoval naše revoluční nadšení v dobách nastupujícího fašismu. Mezi své přátele jsi mohl počítat jmé­na v naší kultuře nejpřednější, kteří ti zůstali oddáni navždy. Není náhodou, že mezi tvé nej­bližší přátele patřil Vítězslav Nezval, s jehož odchodem jsi ty, jako my všichni, tak těžce trpěl. Mnozí z nás odešli, a ti, kteří zůstali, stojí dnes zde, aby se naposledy s tebou roz­loučili. Drahý příteli, my všichni výtvarníci, tvoji přátelé, stojíme zde smutni nad tvým odcho­dem a cítíme, že ztrácíme v tobě přítele nej­dražšího, že s tebou odchází i kus našeho mládí. Nad prací Jana Vaňka Jan Vaněk: Část pokoje sanatoria v Dobříši • Pracovna primáře dobříšského sanatoria Jan Vaněk: Interiér

Next