Výtvarná Práce, 1963 (XI/1-26)
1963-01-31 / No. 1
(Pokračováni z 1. str.) rozdílnost. U angažovaného uměni ]e forma Jakýmsi stimulem Ideového působení. Dojde-li k příliš ostrému konfliktu mezi formou a ustálenou normou vnímáni, ustupuje do pozadí obsah a dílo pak je nazíráno vlastně Jako projev avantgardní. Naopak u avantgardního projevu je vše podřízeno požadavku nového uměleckého poznáni. Snaha zmirňovat analytičnost tohoto poznáni, konfrontovat je s běžným vkusem tu není na prospěch. Avantgardní dílo, přestávajíc! nově objevovat realitu, se zříká své podstaty a pokud nezíská jinou kvalitu, ztrácí svou funkci nebo se přesunuje do sféry běžného užitkového, konzumpčního umění. Tím není řečeno,' že avantgardní umění se trvale rozchází s uměleckými potřebami publika. Naopak, postupně Je získává, o čemž svědčí např. dnešní masový zájem o poezii Rimbaudovu, Eluardovu, reprodukce Goghovy či Picassovy. Není však na místě mluvit dnes o tom, aby došlo k syntéze obou tendencí? V Jistém smyslu ano. Největší díla socialistického uměni, např. poe?ie Majakovského, skutečně dosahuji určité syntézy obou tendenci, avšak to je vrcholný případ a tedy spíše ideální cil než konkrétní postulát. V praxi musíme používat diferencovaných měřítek, neboť jinak bychom se snadno dostali do staré chyby: odsuzovali bychom dílo za to, co nepřineslo, místo co bychom je hodnotili za to, co přineslo. ZŰ-. staňme ještě u literatury. Kdybychom např. Vančurovu Hrdelní pří poměřovali měřítky platnými pro sociální román, nutně bychom dospěli k závěru, že tu jde o jakési zeslabeni sociálního zájmu a formální samoúčelnost. Vycházejme však z toho, co kniha pozitivně přinesla : totiž radikální oživeni slovníku, pravou záplavu slov tvrdých Jako křemen, podivných letorostů lidové mluvy. Pokaždé, když Jsme přesyceni jalovostl frázovitých řečí, zalistujeme rádi touto knihou, nikoliv ze snahy po úniku, ale z úcty k realitě českého jazyka. Od každého uměleckého projevu není možno netrpělivě a okamžitě vyžadovat »sociální užitečnost«. Když vznikal slavný Fillův cyklus Bojů a zápasů, nešlo v něm zpočátku o vyslovenou sociální symboliku. Filla, zaujat stepnim uměním, usiloval prostě o to, zachytit výtvarnou zkratkou dramatický, protisměrný pohyb. A přece hned o několik let později se tato dramatická forma stala neobyčejně aktuální, když šlo o to symbolizovat boj demokracie a fašismu. Bauchova a Laudova plastika, určená pro výstavu v Chicagu, pak mohla nést již přímý název »Přepadení Československa«. Tolik tedy k požadavku syntézy: ano, syntéza je cílem, ale ne měřítkem individuálního případu. Kritéria platná pro tvorbu angažovanou je třeba zaostřit jiným směrem. Tam, kde se manifestační tendenčnost stává věci neprožitou, dostavuje se »vychladlost« formy, nepřesvědčivost, nepoutavost, která ve skutečnosti diskredituje angažovanou tvorbu. Avšak je tu ještě druhé nebezpečí: z dob, kdy se vyžadovala angažovanost téměř jako jakási povinnost (zatím co je ve skutečnosti závislá na zcela jedinečné tvůrčí situaci umělce), zbyla snaha vřadit pod pojem angažované tvorby vlastně vše, co nějak zobrazuje skutečnost a neni »abstraktní«. S tím pak souvisí snaha dodávat dílům aktuálnosti čistě vnějškové. Konvenčni krajina, zachycujíc! kout přírody, kde se staví nebo Jednou bude postavena přehrada — není ještě dílem angažovaného uměni. Vždyť často tu dožívají formy, které se již ustálily před válkou. Tyto a podobné práce, šířené prodejnami výtvarného fondu, spadají prostě do sféry užitkového, konzumpčnlho umění, které má přirozeně též svou sociální funkci, jež je však odlišná od té, kterou nacházíme u vlastního tvůrčího projevu. Užitkové uměni je, abychom tak řekli, ekonomicky prostou reprodukci estetických potřeb, zatímco tvořivé umění je rozšířenou reprodukci, nejen uspokojuje dané estetické formy, ale mění je a přetváří 1 názor diváka. Skutečné tvůrčí uměni, angažované a avantgardní, nemůže být proto také prostě hozeno -na umělecký, trh, -děj se s nim co chce. Angažované uměni vyžaduje jisté podpory socialistických instituci, i když si přitom zachovává širokou míru svobody obsahu a formy, myšlenky a fantazie, jak o tom mluvil Lenin ve stati o straníckosti uměni. Totéž však, ač se to nechce často uznat, platí i o uměni avantgardním. Jíž tlm, že prudce reaguje na vžitou uměleckou formu, vyvolává spíše bouři nesouhlasu než masové sympatie a hmotnou podporu. A přece bez občasného chirurgického řezu do zlenivělých tkáni estetického vnímáni by asi nebylo pokroku v uměni. Kapitalismus dával umělcům »svobodu« experimentu, ale zpravidla ji spojoval současně se »svobodou« od hmotného zajištění. Přiklad za všechny: Vincent van Gogh, který také snil o tom, že malířství se bude Jednou provozovat s podporou celé společnosti, neboť je to činnost přesahující možnosti jednotlivce. Kdyby ovšem k takovému ideálnímu stavu mělo dojit, předpokládalo by to neobyčejné zvýšeni náročnosti měřítek právě v oblasti avantgardní tvorby. Jak odlišit odvahu a prázdné blagovánl, modernost a módnost, skutečný objev a pohotové přejímáni, to jsou otázky, které by s plnou vahou znovu vyvstaly. Bylo by třeba zařídit asi jakýsi »Umělecký patentní úřad«, který by sledoval celou tvorbu a přisuzoval tomu či onomu primát uměleckého objevu. Zatím však je situace ta, že avantgardní tvorba se rozviji spíše jfen jako paralela jiné výtvarné činnosti, nejčastěji užitkové, která také vstřebává do sebe určité objevy a postupy a postupně je převádí do praxe a do života. Není to záviděnlhodná situace, avšak teorie je tu bezmocná. Musí se spokojit alespoň s výzvou, že tato činnost není asociální, nýbrž potřebná a že společnost, pokud nemůže tuto tvorbu podporovat, neměla by ji alespoň znemožňovat. Závěrem je třeba totiž říci, že sám rozdíl angažovaného a avantgardního projevu je relativní : Angažované uměni je vlastně avantgardním viděním sociální reality, nekonstatuje jen sociální stav, ale uvolňuje síly k jeho proměně; naopak avantgardní tvorba je angažována na proměně životního názoru společnosti, vymetá přízraky minulosti a revoluci estetického cítění se spoluúčastnl celkové proměny společnosti. S problematikou angažovaného a avantgardního umění jsou spjaty také hlavní otázky teoretické, neboť teorie a kritika nemůže existovat bez spojeni s tvořivými tendencemi uměleckého vývoje. Nalezeni správné proporce obou tendencí je . také jednou ze základních otázek socialistické kulturní politiky. P R AŽ S K É VÝSTAVY • v lednu Ve výstavní siní Fronta vystavil své obrazy Karel Chaba. Rekneme-li, že je to autodidakt, neznamená to téměř nic — neučil se malovat, ale stejně tak se neučilo mnoho jiných malířů. Nejde o to, co se kdo učil, ale co umí. Ale přece je to u Chabý komplikovanější. Je Chaba primitiv, »peintre naive«, jak říkají ve Francii? Má všechny vlastnosti k tomu potřebné, je vyučený kuchař, začal Jako skutečný lidový primitiv, nedělní malíř, ale dnes se věnuje vý-hradně malbě přes všechny překážky. Jeho projev je dotčen zřetelnými vlivy moderního uměni. To se některým nelibí. V zásadě jsou to plané spory! Chaba je totiž umělec, ať už mu na to příslušná instituce registrující umělce vystaví nebo nevystaví potvrzeni. Z jeho výstavy odchází divák dojat, a to se nedá říci o mnoha dnešních výstavách. Viděl obrazy, které byly namalovány s plným zaujetím, z vnitřní nutnosti, obrazy sdělující prožitek adekvátní formou. Chaba začal pražskými architektonickými motivy. Maloval je a maluje stále s onim naivním realismem, který napřed postihuje motiv v jeho grafické struktuře, a pak ji vyplňuje poetickou barvou. Jsou to obrazy bez atmosféry, krystalických forem, ovládnuté deformovanou lineární perspektivou — velkoryse koncipované barevné plochy jsou často vytvořeny jakousi pointilistickou metodou. Realita je tu podrobena vnitřní transpozici, kterou charakterizoval kdysi Jan Zrzavý, když napsal, že pohlcuje věci, aby je po čase vytvořil na svých obrazech znovu je proto zcela logické, že Chaba v poslední době dospívá k obrazům, v nichž poetická logika se uplatňuje daleko výrazněji. (Pokračování na 8. str.] Taneční maska [Z vtjstavy Umíní Oceánie v Náprstkově muzeu] Zdeněk Mlčoch: Město (Z výstavy v síni na Karlově náměstí] Sándor Ék: Budapešť ve výstavbě (Z výstavy maďarské grafiky v síni Hollar] Zlzl Ntkrtst: Sedící léna (Z výstavy maďarské grafiky v síni Hollar] 2 VÝTVARNÁ PRÁCE Ročník XI. I Číslo 1