Výtvarná Práce, 1967 (XV/1-26)
1967-01-12 / No. 1
2 VÝTVARNÁ PRÁ.CE A Ročník XV. ] čís 1 Le Corbusier Báseň na pravý úhel (Úryvky) Jen lidé mohou učinit takové rozhodnutí také zvítata a možná rostliny A jenom na této zemi která je naše Prostředí Slunce vládce našich životů tak lhostejně vzdálené je návštěvník — jako pán k nám přichází Zapadajíc říká dobrou noc té plísni zemské (ó stromy) těm loužím jež jsou všude (6 moře) a naším pyšným vráskám (Alpy, Andy a naše Himálaje) a lampy jsou zažehnuty Tam kde se vody vylévají do moře vytvořila se hladina moře dcera miliónů kapiček a matka par A horizontála ohraničuje tekutou obsažnost Sluneční paprsky rozmělněná mlha kondenzace mračna oblaka proměnlivá závaží jedno jde vzhůru i'druhé se potápí kloužou jedno po druhém trouce se jedno o druhé hnána vertikálně horizontálně pohybZ beztvarosti pak vychází A od rovníku * jako by to byl kotlík planety vznesly se mraky seřadily se v šiky vztyčily setkaly srazily se... propuká bouře 'Roztrhly se a spadla přímořská voda a nyní se řine sbírá a uplývá rozprostírá se Splývání Sedíme na příliš mnoha prostřednostech sedíme vedle svých životů jsou tu i jiní a všude samé »Ne!« A všude pořád víc »proti« nežli »pro« 'Nezarmucujte proto toho jenž na sebe chce vzít svůj díl rizika v životě nechte spájet kovy tolerujte alchymie které vás ostatně do ničeho nezatahují Byly to dveře otevřených zřítelnic jimiž zkřížené pohledy mohly proniknout až Jc, ohromujícímu aktu splynutí »úžas rozkvětu a veliká ticha« ... Moře ustoupilo až po nejzazší čáru odlivu aby včas mohlo začít stoupat A otevřel se nový čas etapa zdržení a znovu odevzdaná štafeta A tak jsme tedy nezůstali sedět vedle svých vlastních životů i Přeložil Sergej Mar. honin Tiskneme ruku oběma sochařím, která vláda naší republiky v prosinci letošního roku jmenovala zasloužilými umělci, totiž prof. Bedřichu Stefanovi v oceněni jeho celoživotní sochařské tvorby se zvláštním zřetelem na sochařské práce v architektuře a Václavu Vokálkovl v oceněni jeho celoživotního dila a mnohostranné umělecké činnosti. Výtvarníci dětem. Státní nakladatelství dětské knihy udělilo za rok 1966 ceny za nejlepší díla z roční produkce. Odměněni jsou: jako autorka a ilustrátorka Daisy Mrázková za knihu Neplač, neplač, muchomflrko, S. Kolíbal za ilustrace ke knize V. Raise Křišťálové sestry a Z. Sekal za grafické řešeni knižnice Albatros. Vedle toho se na ceně za knihu V. Kocourka Vesmír, Země, člověk — a my děti podílejí oba výtvarníci této encyklopedie — J. Rathouský a D. Nováková. Třetí bienále užité grafiky uspořádají Svaz čs. výtvarných umělců a Moravská galerie v letních měsících 1969. Brno se tentokrát stane dějištěm mezinárodni přehlídky výstavní tvorby. Organizační výbor upozorňuje na přípravu výstavy již dnes všechny výtvarníky a architekty pracující na velkých současných výstavních akcích, jako je československá íičast na světové výstavě v Montrealu, nebo jako jsou návrhy výstavy v Ostravě, Liberci, Brně a jinde. Příprava exponátů — návrhů, modelů, fotografické dokumentace — je velmi náročná a je třeba na ni pamatovat, i když se výstava bude obfesílat právě za rok. Ešte jedno odpoveď vlkom • V 24. čísle Výtvarnej práce Šéfredaktor Odeonu fan Řezáč a vedúci redaktor dr. Zdeněk Pilař odpovedajú značke -čp-, ktorá kritizovala Odeon pochválila Tatran za prvé vydanie výa beru z Le Corbusiera v ČSSR. Vedúci pracovnici Odeonu se bránia spôsobom, v ktorom cítit pikantnú príchut: podlá starej múdrej taktiky obranu premenilt na útok — tentoraz prott Slovákom ako takým. Nevieme dost dobre, prečo nás zatiahli do tejto hry a takisto nevieme, čím sme si vyslúžili takúto záSt. Faktom vSak zostáva, že hovoria nepravdy, a že ich možno usvědčit presne z tých istých hriechov, aké oni vyčítajú značke -čp-. Tatran vydal Iný. výber z Le Corbusiera, iný než ten, na aký pomýšľal Odeon. Ako čitatelia už vedia, ide o výber z textov a fotografií, popretkávaný pôvodnými textami zostavovateľa O. Nového. Vlkom sa vSak aj to znepáčilo. Píšu:, »-čp- chváli slovenské nakladatelství Tatran, které vydalo svazek věnovaný Le Corbusierovi. jak se to na Slovensku podařilo? Velice jednoduše. Příslovečná česká malost respektovala mezinárodní autorské právo a už stejně příslovečná slovenská velkorysost se těmito maličkostmi nezabývala. V knize vydané na Slovensku le copyright Tatranu. Budeme se tedy muset obrátit o autorizační. práva na toto nakladatelství. Samí sí podobnou velkorysost dovolit nemůžeme . ..« atď. Vlet jednoducho neznesú, aby ich niekto predbehol — lak ako svojho času ťažko niesli výčitku že Lámačova anto Symposium I,e Corbusier. V londýnském sídle Královského institutu britských architektů (R. 1. B. A.) se konalo za velkého zájmu a široké účasti první symposium o zemřelém francouzském architektu Le Corbusierovi. Program byl rozvržen na dvě hlavní části. V první se jednalo o Le Corbusierových začátcích a období l’Esprlt Nouveau a dále o vlivq, který zemřelý architekt měl na svou dobu. Pák následovalo kritické hodnoceni celého životního díla. V druhé části, nazvané Co pto mne Le Corbusier znamenal, podala řada britských a amerických architektů svá osobni svědectví. Symposium bylo zakončeno velmi živou a podnětnou diskusi. S. Československá Rada výtvarné kultury vyroby byla přijata za člena Mezinárodní organizace společnosti průmyslového návrhu (ICSID). Tato organizace, sdružujíc! dnes přibližně třicet národních organizací, a také organizace SSSR, Polska a Jugoslávie, má významné postaveni.'Svědčí o tom například skutečnost, že ICSID zpracovává z pověřeni UNESCO mezinárodní přehled o průmyslovém výtvarnictvi, kde budou již uvedena také fakta z Československa. ig AICA na Kubě. Slovo již nestačí k popsáni současného výtvarného života v Československu, píše v nedělním vydáni deníku EL MUNDO (23. 10. 66) kubánský novinář Enrique Gonzälez Manet. Tento novinář, redaktor uvedeného listu, specialista na výtvarné uměni, přijel do Prahy na kongres AICA jako pozorovatel a své dojmy vyjádřil lógia výrokov moderných maliarov vyšla najprv u nás a ako v krátkom čase Istotne tažko budú znášať viaceré edičné činy našich vydavateľstiev. Značke -čp- pohoršltvo zazlievajú, že sa nespýtala v Odeone, ako to le. Ale akým právom odsudzujú nás — keď sa takisto neopýtali? Vlastne sa ani nemuseli opytovaf — totiž od autora tejto odpoyede dávno vedelt, ako je o s naším »prípadom Le Corbusier«. Zmluvu na naše vydanie podpísal sám Le Corbusier dňa 21. februára (963 s poznámkou »Lu et approuvé”. Z našel strany nám podpis sprostredkovala Dtlta a z francúzskej strany agentúra Madame Helena Strassova, représentant d’auteurs et d’éditeurs frangats et étrangers, 4, rue Git-le-Couer — Paris Be. Ak vlci neveria ani nám, ani značke -čp- ani Dilíi, ani fotokópii zmluvy, ktorú do redakcie Výtvarnej práce posielame, nech sa láskavo obrátia na uvedenú parížsku adresu. A ešte niečo — pokiaľ ide o copyright: na patltule z copyrightu omylom vypadlo Le Corbusierovo meno, ale to na veci nič nemení. Náš výber je zostavený z mnohých prameňov, presne uvedených v bibliografii. Copyright Tatranu možno teda chápat tak, že ide o ochranu práv na túto a takto usporiadanú knihu js mnohými spojovacími pôvodnými textami a komentármi inž. O. Nového/, ktorá nikde na svete v takejto podobe nevyšla. Za vydavateľstvo Tatran Juraj Klaučo P. S. Výzvu vlkov, aby sme sa stretli aj na pôde redakcie Výtvarnej práce ve svém článku »Nové tendence výtvarného umění v Československu«. »Horečná snaha vyjádřit se ve světě neustále se měnícím je snad největší přinos čs. uměni,« píše E. González. Potom rozebírá jednotlivé výstavní síně a charakterizuje vystavené práce zastoupených umělců. V Mánesu považuje za nejdůležitější Tikala, Muziku, Sklenáře, Grosse, Hudečka a zvláště Kamila Lhotáka. Největší pozornost věnuje však Kolářovi a jeho kolážím — tolik co všem ostatním »mánesanům« dohromady. V síni Čs. spisovatele považuje za nejzajímavějšl Neprašova »monstra«. Z ostatních, kdož jej zaujali, jmenuje Anderleho, Veselého, Dlouhého, Vožnlaka a Sekala. Že Spálový galerie nejmenuje nikoho, ale popisuje skulptury Demartiniho. U tapisérií v Jízdárně vyzdvihuje kresbu, barvy a techniku. Vcelku charakterizuje pražské výstavy uspořádané ke kongresu AICA jako »lyrický prales neomezené Imaginace, která se snaží vyčerpat všechny tvůrčí možnosti uměni«. ps prijímame, dúfame len, že ju nemáme chápat ako úsilie vytvořit nový schvalovací orgán so sídlom v Odeone. Obraz/ a jejich cena Vfm, že na stránkách tohoto časopisu proběhlo nedávno ekonomické klání na vysoké teoretické úrovní — ale nejde ml v této poznámce o aplikaci hodnotových ekonomických zákonitostí na tvorbu cen, jde mi mnohem spíše o věci, jejichž účelnost se mí zdá velíce bezprostřední a neoddiskutovatelná a navíc — prověřená. Jenom období, kterému šlo především o kulturněpolitickou hodnotu díla a jeljo agitačně propagační význam, odsunulo stranou ekonomické problémy pod záminkou, že umělce, kteří pracuji pro společnost, společnost také uživí. Předpokládal se jakýsi automatismus: na jedné straně umělec, který chápe společenské potřeby a pro ně produkuje, na druhé straně společnost disponující v podstatě neomezenými fondy a nakupující tedy vše, co se jí uzdá vhodné k výchově lidu a k reprezentaci. Dnes je snad už každému jasné, že to byly představy omylné: umělci, kteří začali takto křečovitě tvořit »pro ltd”, naplnili skladiště Instituci gypsovýmt bystami a rozlehlými traktortstickýmt plátny, společenské fondy se ukázaly vyčerpatelnými, a tak po období ekonomlckokulturního »nadrealismu« jsme dnes rovnýma nohama ve stavu, v němž jde o to, aby se umělec nepodbtzel, zůstal věrný sám sobě a přitom se uživil. A tu bychom se měli zamyslet l nad tím, co bývalo samozřejmé a za co se žádný umělec nestyděl. Totiž nad veřejným uváděním cen vystavovaných obrazů. Ne/sou-li ceny dostupné (většinou je dnes nezná ani paní sedící v pokladně/, vzniká povědomí o cenách velíce zkresleně. Většina Udí st myslí pomalu už t o grafických listech, že jsou jim cenově nedostupné, a neodvažují se vejít rovnou do ateliéru malíře, kterého mají rádi. Jiní návštěvníci se domnívají, že obrazy na výstavách jsou neprodejné. Vzniká mnoho zbytečných nedorozumění, která pocházejí z doby, kdy se sběratelství považovalo za něco, co bylo podezřelé, a kupování obrazů za buržoázni přežitek. Je to celá struktura předsudků, s kterou dnes musí výtvarné umění zápasit doslova o svou existenci. A přece by stačilo, kdyby v každém katalogu bylo naprosto zřetel-Pražský kongres AICA měl velký ohlas v zahraničním tisku a přirozeně se psalo také o situací československého umění. Tak napríklad mladá švýcarská kunsthistorička Elke Biisserová napsala do významného švýcarského týdeníku Die Weltwoche celostránkový článek nabitý věcnými informacemi o vývoji českého moderního nmění. Zvláštní pozornost věnuje Biisserová Medkovi (do článkn je zalomena reprodukce jeho obrazu Příliš mnoho alkoholu). Sklenářovi, Kotikovi, Smetanovi, Johnovi, Kolářovi, Boudníkovi a Kobiasovi, ale charakterizuje také celou řadu jmen dalších. Oceňuje na českém moderním uměni jeho osobitost. »Moderní směr českého uměn! má sice čilou výměnu myšlenek se západními umělci, ale oplodňujíc! podněty nečerpá vlastně ze »Západu«, nýbrž prožívá vlastni vývoj, který roste z vlastních tradic, a má proto své zvláštní problémy.« reg ně uvedeno, za kolik se který obraz, grafický list, socha prodávají, kdy je možno koupi realizovat, případně odkaz na fondovou prodejnu, která má ještě další díla vystavujícího k dispozici. Možriá že by nebylo špatné dávat ceny přímo k obrazům — nevím, proč by se výtvarnici měli tvářit jako pruděrní éterické bytosti, které se živí nektarem a ambrózií a kterým barvy, štětce, plátna a ateliéry platí neznámí mecenáši. mac Dobrý úmysl, ale... V Klášterei nad Ohří mají kulturní dům a v něm mozaiku losefa Hvozdenského. Místní tisk — Klášterecké zrcadlo — přinesl s malířem rozhovory němž se hovoří o technice mozatkářské práce, o práci na návrhu a ještě o jiných věcech. Na neštěstí také o námětu mozaiky. A tu nezbývá, než citovat: »Začněme »přírodou”. Zprava žena v šátku nese kolouška — symbol tvorstva, další žena češe ovoce — symbol rostlinstva, třetí hraje na lyru — symbol múzy. vedle září Slunce a nad ní leží ratolest. Poslední žena vyjadřuje odvěkou touhu lidstva po míru, vypouští holubici. A symbol života — žena. Na druhé mozaice se objevují muži. Zleva symbol strojů, průmyslu, spojené nádoby jsou symbolem vědy, a protipól Slunce — Měsíc.” Co naplat, že odpovídající se na začátku tohoto rozhovoru zaštituje pochybností o vhodností takového výkladu (»nejde přece o křížovku nebo snad o dílo abstraktní” nebo »ono se umění nemá takhle pitvat, má působit jako celek. Takhle by někdo mohl poukázat, že tl lidé nemají uši a nosy — jenom očl...”j, když nakonec se přece jenom k polopatistickému výkladu dal svést. Nechceme se ho nijak dotknout a nejde nám ant trochu o tuto konkrétní věc. Spíše o ukázku, jak stále ještě žtjí staré osvětářské způsoby, které lidem dovedly dokonale zprotivit předmět, jenž osvěcovaly. Mimochodem: v lékařství se prý ruší osvětová specializace na důkaz toho, že se upřílišněná lékařská osvěta neosvědčila a dělala ze zralých lidí hypochondry zatěžující ordinace a překážející beztak přetíženým lékařům a skutečně nemocným. Jestliže se k tomuto rozhodnutí došlo v tak důležitém a exaktním oboru, říká to něco důležitého i pro ostatní odvětví, kde se důsledky neprojevují tak markantně. čp Podpisy smlouvy na vydání výběru z Le Corbusiera ... všem čtenářům a spolupracovníkům přeje redakce Výtvarné práce