Výtvarná Práce, 1969 (XVI/1-20)

1969-04-25 / No. 1-2

výtvarná práce Jak s výtvarnou výchovou ? Národní komitét INSEA, zabývající se áktuálními problémy výchovy umením (v našem případě výtvarném), získal si za poměrně krátkou dobu svého trvání pípou autoritu. V bohatém programu tohoto komitétu stávají se již tradicí každoroční se­tkání pracovníků ve výtvarné výchově a v popularizaci výtvar­ného umění, zvláště soudobého. Výtvarní pedagogové zde hledají odpovědi na nejzávažnější odborně otázky dneška. Získávají tu většinou také cenné a ověřené informace o podobném úsilí v cizině. Po světovém kongresu výtvarných pedagogů v Praze (1968), po úspěšném kolokviu o trojrozměrném vytváření dětí, které se konalo na Hluboké (1967) a po bohaté a plodné spolu­práci s Ostředním domem lidové tvořivosti, uspořádal národní komitét INSEA ve dnech 3.-6. prosince 1968 další kolokvium, jehož náplní byla snaha co nejúčinněji pomoci přípravě nové koncepce našeho všeobecně vzdělávacího školství. Téměř stovka výtvarných pedagogů z celé republiky sešla se tentokrát v Ostí nad Labem, aby hovořila především o obsahu školní výtvarné výchovy. « < //■■. * Všeobecně lze cítit nespokojenost se současným stavem vyučo­vání výtvarné výchově. Jako jedén z nedostatků se uvádí určitá konzervativnost v přípravě dětí, hlavně ve výchově uměním a k umění (soudobému pak zvlášť). Ústecké kolokvium hledalo cesty, jak pomoci v přípravě nových osnov výtvarné výchovy a jak najít konečně správný a dnešním požadavkům odpoví­dající poměr mezi jednotlivými předměty v učebním plánu zá­kladních devítiletých škol. Členové katedry výtvarné výchovy pedagogické fakulty v Ústí, vedení Bohuslavem Malečkem, kteří byli pověřeni přípravou kolokvia, zhostili se svého úkolu nadmíru dobře. V přednáš­kách a referátech, které měly vvsnkou ndbornou úroveň, do­kázali, že jejich kolektiv patří dnes v ČSSR k nejaktivnějším na úseku teorie výtvarné výchovy. Na téma Cíle a metodo­logická kritéria výtvarné výchovy hovořil v úvodu Jiří David. Problémy kontinuity při rozvíjení výtvarného programu dítěte se zabýval Boh. Maleček a struktúráéi obsahu výtvarné výchovy Jaroslav Brožek. Kromě těchto ústeckých pracovníků přednesl závažný projev na námět Svébytnost výtvarné výchovy doc. dr. Jaromír Uždil. Ukázal na hrozící nebezpečí eklekticismu, na to, jak výtvarná výchova jako kulturní předmět je dnes onět ve stavu vážného ohrožení. Dnešní člověk, žijící ve sférách spe­cializace, omezovaný životní praxi, dělá nakonec jen to, co je nutné. Pomalu mizí činnosti pro radost. Proti tomu je třeba hledat a najít obranu. Těžiště práce učitelů výtvarné výchovy vidí tedy v komplexním procesu výchovy a vyučování. Velkou pozornost věnovali přítomní vážnému zamyšlení dr. Igo­ra Zhoře z Brna nad budoucím osudem tzv. »besed o umění«. Profesor Bogomil Karlavaris (Novi Sad), jediný zahraniční účastník, seznámil přítomné s problematikou výtvarné výchovy v Jugoslávii. Všichni účastníci pak zásadně odmítli tu navrhovanou úpravu učebního plánu ZDŠ, kde se doporučuje v posledních třídách žákům voliteínost hudební nebo výtvarné výchovy po dvou vyučovacích hodinách týdně. Podnětný byl už sám rámec jed­nání, daný prostředím v sousedství výstavy Cesta k pramenům dětské výtvarnosti. Výstava dětských prací (mimochodem sta­rých kolik desetiletí) přesvědčivě ukazovala cesty, jak šli za moderním pojetím výtvarné výchovy už někdejší učitelé Ladi­slav Švarc a Ladislav Havránek. Dalším krokem vpřed by mělo být za rok plánované setkání výtvarných pedagogů v Brně (té­ma: Výchova uměním) a puk někde na Slovensku. V každém příoadě bude nutné věnovat jedho z příštích kolokvií problé­mům osobnosti učitele výtvarné výchovy naší doby. Úroveň vý­tvarné výchovy bude takoVá. jaká h»de práce učitelů. KAREL ŠMlD NAŠ KOMENTÁR Celostátní výstava průmyslového designu v Gottwaldově kon­frontuje špičkové návrhy průmyslových výrobků a zboží s před­měty, které nás obklopují ve vijedriim životě, nebo které si kupujeme v obchodech. .Podobná možnost konfrontace je pru laické publikum dosud vzácná. Tato akce Oblastní galérie vý­tvarného umění v/Gottwaldově byla nepochybně handicapovaná jak skutečnosti, že jde o první pokus založit novou tradici, tak tím. že tato snaha byla uplatňovaná právě v dubě. kdy většina dezignerů, tak jako ostatní občané, měla jiné problémy, než soustředit se na přípravu výstavy. Zastoupený výběr není proto zdaleka reprezentativní ani pro československý design jako celek, ani pro jednotlivé vystavující výtvarníky. Výběr ne­byl tematicky omezen, ale těžiště spočívá přesto v návrhu pro průmyslovou výrobu. Některé obory designu jsou zastoupeny méně — spotřební zboží, sklo, porcelán, některé chybějí úplně. Ve výstavní síni se vedle sebe octly některé velmi dobré návrhv a realizace s exponáty, které ve svém oboru nepřesahují průměr. Celkově byl patrný vliv převládající školy profesora Kováře s typickým pojetím designu, které zdůrazňuje plastické cítění zvláště na masívních součástech strojů při tvarování krytů mechanismů a při formování ovládacích částí a rukojetí nástrniů Tento antropologickosochařský přístup založený sa­mozřejmě na respektování funkce a požadavků byl po dlouhou dobu fvnický pro celý československý design. Je poněkud pa­radoxní že technicistně orientovaná reakce na tento směr de­signu, která nastupuje v posledních letech — alespoň je to patrné na většině exponátů na výstavě — vychází především z apriorního odlišného esttického názoru než z technických nebo konstrukčních záměrů. I ty exponáty, které se hlásí k striktním nebo neutrálním tvarům, proto působí poněkud artistně. Výstava v Gottwaldově nebyla zamýšlená jako přehlídka nej­novějších prací a řadu exponátů bychom zařadili mezi kvalitativní špičku. Kdybychoni měli vybrat exponáty, které k sobě poutaly největší pozornost, vyjmenovali bychom alespoň zubolékařské křeslo autora Jarolíma Vavra, většinu výstave ných chirurgických nástrojů (autoři Klíma, Moucha, Korando­­vá), vysokozdvižné vozíky podle návrhu Štefana Malatince pro n. p. Desta. U mnoha návrhů, které jsou samy o sobě dobré, je výsledný dojem snížen kombinací s prvky, které autor ná­vrhu nemohl ovlivnit. Příkladem může být pečlivě tvarované skládací kolo Josefa Cupáka. V souvislosti s výstavou připravila oblastní galérie výtvarného umění sympózium o průmyslovém designu a tvorbě životního prostředí, které proběhlo 21. až 22. listopadu. Péče, kterou věnovali pořadatelé organizaci výstavy, byla po materiální stránce mimořádná. Nepodařilo se jim však vyhnout se úskalím neujasněné koncepce při přípravě obsahu sympózia. Referáty, zaměřené většinou na teorii designu, se staly nakonec mono logy pronesenými bez vzájemné návaznosti. Výlučné problémy týkající se terminologie a metodologie designu budily nakonec dojem, že přítomní teoretikové se buď vyhýbají rozboru výsta vených prací, nebo že konkrétní otázky tvorby designu nejsou právě ve středu jejich zájmu. Jednání sympózia se chvílemi proto podobalo scholastickým debatám o tanci andělů na špič­ce jehly. Organizátorům sympatické akce lze jenom přát, aby další gottwaldovské bienále v roce 1970 mělo pro svůj průběh příznivější dobu. 2 1-2/69 íspěchy čs. výtvarných umělci« v zahraničí Porota mezinárodního bienále keramic­kého umění ve Vallauris (Francie) udě­lila prof. Otto Eckertovi stříbrnou me­daili Obchodní komory v Nizze. Na mezinárodní výstavě keramiky, uspo­řádané u příležitosti X. mezinárodního kongresu v Gualdo Tadino (Itálie), mezinárodní porota přiznala prof. Otto Eckertovi zlatou medaili presidenta re­publiky a I. cenu, Julii Horové zlatou medaili, Idě Vaculkové stříbrnou medailí, Jiřímu Kemrovi a Jozefu Sušienkovi stříbrnou plaketu. Čs. expozici na mezinárodní výstavě me­dailí »Žena v medaili«, uspořádané v Bar­celoně, bylo uděleno čestné uznání. Grafik Jan Krejčí získal na mezinárodní výstavě grafiky ve Florencií I. cenu za grafiku pro cizince. V minulých dnech byl vyznamenán Vel­kou cenou mezinárodního bienále gra­fiky pro rok 1969 v Lutychu Jiří Anderle v soutěži o nejlepší současnou grafiku a holandskou Sikkensovu cenu pro rok 1969 obdržel národní umělec arch. Jo­sef Svoboda. Předsednictvo Svazu vysoce hodnotí ty­to úspěchy přiznané vesměs mezinárod­ními porotami a poskytuje veškerou možnou podporu při účasti našich uměl­ců na výstavách a soutěžích v zahra­ničí. Svaz zajišťoval soustavně účast na vý­stavních akcích v zahraničí a uspořádal jak výstavy vlastní, tak ve spoluprácí s ministerstvem kultury, se Správou kul­turních středisek v zahraničí, s Čs. spo­lečností pro mezinárodní styky a byl realizován nebývalý počet výstav indi­viduálních. Mimo to pořádalo soustavně ART CENTRUM prodejní výstavy v za­hraničí. Po této stránce vkládá Svaz velké naděje do nově vzniklého export­ního podniku pří Českém fondu výtvar­ných umění. Z významných akcí uvádíme čs. účast na Bienále Venezia 1968, na mezinárod­ní výstavě v Aquille, na mezinárodní výsitavě ve Florencií, na I. bienále v Lig­­nano, na V. mezinárodním salónu kari­katury v Montrealu, na VI. mezinárodní výstavě grafiky Europahaus ve Vídní, v soutěži o nejlepší současnou grafiku v Lutychu, na bienále umělecké kera­miky ve Vallauris a na mezinárodní vý­stavě keramiky v Gualdo Tadino. Uspo­řádány výstavy moderní grafiky ve Wa­shingtonů, výstava Jiřího Balcara v Mu­seu moderního umění V PářížiV»výstava užitého umění a průmyslového výtvar-­­nictví v‘Moskvě a Volgogradu, výstava skla a tapiserie v Heilbronnu, užité gra­fiky ve Wupertalu. Tvůrčí skupina Hollar vystavovala v Lec­­cu a Regio Emilia, tvňrčf skupina Bi­lance v Kolíně nad Rýnem, tvůrčí sku­pina Plakát na mezinárodní výstavě po­litického plakátu v Hannoveru. Mimo to zhlédli zájemci v zahraničí de­sítky výstav Individuálních, z nichž uvá­díme alespoň výstavu národního umělce Karla Svolinského v Amsterodamu, Jana Kotíka ve Vídni a Stockholmu, Rudolfa Svobody v Mnichově a Dachau, Bohumi­la Štěpána ve Vídni, Lubomíra Těhníka ve Vídni, Teodora Rotrekla v Soltnge­­nu, Čestmíra Pražáka v Linci, Karla Oberthora v Baden-Badenu, Ladislava Karouška v Basileji, Richarda Fremunda v Římě, Klubu konkrétistů ve Stuttgar­tu a Jiřího Koláře v Norimberku a Han­noveru, a mnoho dalších. Pro příští rok bylo schváleno uspořádá­ní II. pražského salónu, který připraví Městská organizace SČSVU a předloží jeho koncepci ÚV SČSVU. Okresní pobočka SČSVU V Liberci ve spolupráci s předsednictvem připravuje na červenec, srpen a září 1969 velkou mezinárodní výstavu Socha a město v Li­berci. Český fond výtvarných umění na zákla­dě příslušného schválení může od 1. 1. 1969 provozovat vývoz uměleckých děl do zahraničí. Současně předsednictvo jmenovalo do komise pro export Adolfa Hoffmeistra, Karla Hetteše a Rudolfa Prokopa. V komisi budou dále zastou­peni Svaz architektů ČSSR, Český fond výtvarných umění, ministerstvo kultury, ministerstvo financí a zástupce komise mladých. Obraz t»9’ Moravská galérie v Brně připravuje ve spolupráci s krajskou pobočkou SČSVU celostátní výstavu nesoucí tentokráte název OBRAZ 69. Jde o druhý ročník cyklické akce, která má dle svého sta­tutu přinášet ve dvouletých intervalech přehled progresivních malířských ten­dencí v celostátním měřítku a poskyto­vat tak možnost vzájemné konfrontace tvůrčích výsledků. Letošní ročník, na který bude navazovat odborné sympo­zium, se uskuteční v Moravské galérii v Brně v období 8. září—8. října 1969. Odborný komisariát ve složení dr. Lu­děk Novák, výtvarný teoretik — Praha, dr. Ladislav Saučin, výtv. teoretik — Bratislava, doc. Bohdan Lacina, akad. malíř — Brno a Jiří Hlušička, prom. hist., ředitel Mor. galérie navrhl 38 ma­lířů, kteří budou vyzvání k účasti na výstavě. Kromě těchto malířů, jejichž díla mají tvořit podstatné jádro celého výstavního souboru a jejichž výběr ne­podléhá hodnocení jury. se počítá s účas­tí malířů, kteří obešlou výstavu z vlast» ní iniciativy, a to maximálně třemi pra­cemi z období posledních dvou let. Práce takto předložené podléhají hodno­cení odborného komisariátu jak z hle­diska umělecké úrovně, tak i s ohledem na základní koncepci výstavy. Jury bu­de respektovat jak tradiční, tak I no­vátorské technické postupy malířského projevu a bude trvat na dodržování zá­sady dvojrozměrnosti. Pokud bude o účas­ti nevyzvaného autora rozhodnuto klad­ně, bude přijat celý soubor jeho prací. V zájmu úspěšného organizačního zvlád­nutí akce je nezbytné, aby práce byly odevzdány do Moravské galérie v Brně nejpozději do 20. května t. r. (ať osobně nebo poštou). Později zaslané práce bu­dou nerozbalené vráceny zpět. Podle do­hody s Výstavním ústředím v Praze, Staroměst. náměstí, je možno též na tu­to adresu práce odevzdat, a to ve dnech 14.—16. 5. t. r. V tomto ústředí nebo v Moravské galérii v Brně, Husova Č. 14, lze si vyzvednout přihlášku k účasti na výstavě. Xové písmo pražské (»rafoteclmy autor: J. POSEKANÝ JAROSLAVA MACHÁČKOVA JAK JE V AMERICE KARIKUJ I Karikatury státníků jsou ve starém i mo­derním umění nejenom kapitolou o sobě, ale i zkouškou demokracie. Nebyly vzác­né případy, kdy svému autorovi vynášely policejní perzekuci. Tak či onak byly vždycky jedním z prubířských kamenů občanských práv svobody slova, tisku a ob­razu. Určitou konvenční míru taktu a zdr­ženlivosti, která bývá více méně běžně do­držována i v nejradikálnějších opozičních žurnálech na Západě, poněkud překročil Američan Gerald Scarfe, který vystavil nedávno v newyorské galérii Waddell ně­kolik zkarikovaných hlav předních americ­kých státníků, vymodelovaných z papíro­vé cupaniny. O portrétech nynějšího pre­sidenta Nixona a Humphreye, které z této výstavy reprodukujeme, se rozhodně nedá tvrdit, že by svým modelům nějak licho­tily.

Next