Výtvarná Práce, 1970 (XVIII/1-26)
1970-01-10 / No. 1
Čtenářům Úvodem do nového ročníku bývá zvykem uzavírat ncvá přesvědčeni a rozhodnuti. Ne-, chceme se jim vyhnout, přestože víme stejně dobře jako vy, jak snadno mnohá z nich znemožni nakonec podmínky t okolnosti c línů zkoriguje chladný kritický rozum. Výtvarná práce neměla uplynulém roce ntjak snadnou v situaci. Dramatické společenské události, výrobně ekonomické, organizační ' administrační potíže několikrát ohrozily nejenom periodicitu, ale i samotnou existenci časopisu. Přes současný kritický nedostatek výrobně technické kapacity, podařilo se posléze redakci přece jen zajistit výrobu na příSti rok 1970 — oředenSlm díky laskavosti ředitelství vydavatelských závodů Mir. Časopis tedy má dále vycházet, zatím bohužel stále ještě v rozsahu redukovaném na 8 stránek, s jistým výhledem na pozdější rozšíření. Nově ustavená redakce se vzdor těmto stísněným podmínkám vynasnaží přinášet maximálně možný rozsah injormací, úvah a kritik z oblasti soudobé moderní pokrokové výtvarné kultury naší i zahraniční. Počítáme jmenovitě s rozšířením obsahu o další obiasti, Jako je tvorba současného životního prostředí, architektura, film, fotografie, televize, móda, reklama — a vůbec celá sféra výtvarného vlivu na hmotnou kulturu, sdělovací prostředky a moderní životní sloh. V praxi to bude znamenat ne pouze exkluzivní zájem o ryze výtvarně problémy estetiky a techniky, malířství ěi sochařství, ale o projevy výtvarné kultury v nejširším slova smyslu. Stručně řečeno, chceme dělat časopis moderní, aktuální, pohotový a pružný v reagování na současné výtvarné dění, zároveň dostupný jak obsahem tak formou širokému okruhu zájemců. Děkujeme všem našim čtenářům za veškerá dosavadní slova přízně i kritiky a dovolujeme si je požádat do nového roku o další, novou důvěru. Red. Kresba B. Štěpána Kresba Jiřího Kalouska výstava Polylegranu Kdysi patřil grafický list pouze do desek a nebylo tej možno věšet nu stěnu., Folug'ajie Ještě nedávno patřila do alba, a dnes ji vidíme viset i v rámu. Vtip nepatřil nikam jinam než do časopisu a končívat čestně ve stejném koši jako nejpřed nějši politické zprávy a sděle ní ze společnosti otištěné v no vinách. Jestliže vystavuje sku■ pina Polylegranu už počtvrté — tentokrát v galeri* Cs spisovatele, napadá člověka otázka po humoru jako Institucí, po humoru jako galerijní náplni. Byl humor „přijat"? Zpanštěl? Smí se? Už ho všichni chápeme a přijímáme? Ale to jh jako bych se ptal: Bii zabit? Nuže, začněme jako v de-, tektivce — pěkně od začátku. Na stěnách výstavní síně Cs. spisovatele na Národní třídě vystavují pánové Born, Haďák, Hlavín, Jelínek, Jiránek, Jirásek Idoporučuji změnit jméto — kvůli Jiránkovi), Kalousek, Kopečný, Malák, Nepraš, Neprakta, Reněín, Skála, Štěpán, Weigel, Žemltčka. Kromě toho byli pozváni hosté ze zemi vně hranic České socialistické republiky, a tak vystavují t pánové: Cauallo (Itálie I, Clericetti fltátej, Jovanovič [Jugoslávie), Ploog JNSRj, Slgg f Švýcarsko/, Tiiblek JTureckoi a Vico fSlovenskoJ. Zkušené oko, aneb alespoň oko informovaného čtenáře Mladého světa postřehne brzy, že je na domácí půdě příjemných Bornových zlosti vůči ženám Jiránkooých smělých perspektiv a pohledů zpátky, Kalouskovu k’°šh>, do nichž se vedrává filologie, Ne aneb cesta humoru chařského díla Oty Gutfreunda v Bochumu a o essenskon výstavu obrazů, soch a knižních ilustrací a filmů nár. umělce jiřího Trnky. Známému francouzskému kreslíři jeanu Effelovi byla koncem listopadu předána v Kremlu zlatá medaile laureáta Mezinárodní Leninovy ceny „Za upevnění míru mezi národy“. 6. prosince zemřel neočekávaně v Praze ve věku 66 let ckademický malíř a grafik Karel Kotrba. Počátkem prosince zahájil dr. Cfsařovský v mělnické galerii Ve věži II. mělnický salón výtvarníků. ZPRÁVY Za svého pobytu v Iránu otevřel president L. Svoboda v teheránském novém archeologickém muzeu velkou výstavu současného československého výtvarného umění. Ceny užitého umění a průmyslového výtvarnlctvi za rok 1969 udělil Svaz českých výtvarných umělců spolu s Českým fondem výtvarných umění v oboru fotografie M. (fákovi za medailón na výstavě Interkamera 69,, v oboru hraček V. fízlovi za speciální výchovné pomůcky, v oboru kov — šperk I- Symonovi za soubor šperků zfe zlata a stříbra, v oboru scénografie V. Šrámkoví za jevištní výpravu Hrubínnvy hry Oldřich a Božena pra divadlo v Ostravě, v oboru průmyslového designu ). Tatnuškovi za tvarové řešeni motocyklu jawa 25D a M. Miškovi za výtvarné řešeni dlouhovlnného rozhlasového vysílače typu DRV-753 a v oboru teorie M. Klivarovi za knihu „Estetika průmyslové práce“. 10. listopadu 1969 u příležitosti 25. výročí smrti Jana Švermy byl mu v Praze u Švermova mostu odhalen pomník, jehož autorem je prof. Antonín Nykl. Pomník V. 1. Lenina pro Hradec Králové zhutoví výtvarnici z Kyjeva. Pomník bude odhalen k 100. výročí narození velkého revolucionáře. V říjnu 1969 odhalili v moravském Příboru pomník tamějšlmu slavnému rodákovi Sigmundn Freudovi. Plastika je dílem ak. soch. Františka Navrátila a ak. arch. Zdeňka Makovského. V r<?ce 1970 oslav! pražská Akademie výtvarných umění 175 let svého trvání. Při této příležitosti budou také udíleny slavnostní medaile, které navrhl prof. Karel Lidický. Mají podobu bronzových mincí o průměru 67 mm, na jejichž lícové straně budou podpisy vynikajících profesorů akademie, mj. například Štursy, Kotěry, Myslbeka. K nejvýznamnějším přírůstkům sbírek Západočeské galerie v Plzni za poslední léta patři „Zimní večer1' Adolfa Kosárka, který se podařilo získat v nedávných dnech. Na výstavě v Brémách byl oceně i kalendář Skloexportu 1969. jehož autory jsou výtvarník Nálepa a fotograf Paul. Kalendář byl spolu s několika dalšími nejzajímavějšími exempláři z celého světa zařazen do muzea .Calendar Cabinet“ v Bielefeldu, kam každoročně putují nejzdařileiší světové kalendáře. Svůj „Objekt lásky“ vystavoval Stanislav Filko v italském městě Acireale na Sicílii v rámci Mezinárodni výstavy současného uměni III. Rasegna Internazzionale ď Arte. Nakladatelství Artia ve spolupráci s mnichovským nakladatelstvím Südwest Verlag uspořádaly ve dnech 21. 11. 1969 — 6. 1. 1970 v městském muzeu v Mnichově výstavu čtrnácti našich předních ilustrátorů dětských knih. V prosinci hostoval ve Willardově galerii v New Yorku soubor koláží, roláží, íotopláter a objektů Jiřího Koláře. Na stovku svých unikátních sklářských výrobků vystavovala v texaském Dallasu výtvarnice Věra Lišková, její práce si pro výstavu vybrala firma Neiman Marcus, která expozici pořádala ve spoluprácí s akciovou společnosti Skloexport. Výstava se setkala s velkým ohlasem jak u návštěvníků, tak i v americké televizi. O její repríze se uvažuje v Houstonu. Pro zajímavost uvedme. že během pobytu V. Liškové v USA ji bylo umožněna návštěva NASA, kde byla přijata kosmonautem Frankem Bormanem který v rozhovoru připomněl, že na svou nedávnou návštěvu Československa vzpomíná velmi rád. U příležitosti oslav 900 let města Benešova u Prahy uspořádal místní Osvětový dům výstavu obrazů herce a výtvarníka Josefa Hllnomaze, který svoji tvorbu označuje za surneonaivni. Výstavu za účasti televize zahájil 14. prosince 1969 Bohumil Hrabal, ukázky z literární Hlinomazovy činnosti četl malfř Dalibnr Pokorný. Vernisáž byla zakončena filmem režiséra Bočka o výtvarné práci J. Hlinomaze, nazvaný „jak namalovat běsnící individua“. K propagaci československého umění ve světě přispěje nejen řada jedinečných audiovizuálních prezencí, které chystá ART CENTRUM pro Světovou výstavu 1970 v Osace, ale i řada výstav, uskutečněná ART CENTREM a Národní galerií před nedávném v Porýní a Vestfálsku. Jde předevšfm o výstavu grafiky Jiřího Andrleho v Kolíně nad Rýnem, o výstavu soprašovy neskrývané ukrutnosti a Nepraktovy neskrývané bodrosti, sveřepých Renčlnových mužů zemských, i malých zelených, kteří jsou pravým balzámem na naše rozjitřená nitra, Štěpánovy oproštěné složitosti, která se snad může vyloupnout jak odhalovaná cibule jen po dlouhém přemítání v poloze ležmo, jsou tu i bezohledné, přísné, chytré, zkušené a často i pro zasmání míněné práce ostatních Jmenovaných, na jejíchž charakteristiku se nedostává řádků Jpouze autor Jirásek je vynechán kvůli jménu], Osoby zapletené do této akce tedy známe. Ačkoli zůstávafí normálně v bezpečné zahoditelnosti svých časopisů, nebo svého časopisu, vydali se přece už po čtvrté na stěny výstavní síně. A riskují — neboí zlovolník se jistě najde. A kdo by taky nebyl vůči vtipu a humoru zlý. Vždyř humor a vtip, ten blbeček, přímo láká k bití — tak bezbranný, neustále iritující Jbez čehož by nemohl vůbec existovat], leč nemá záštity. Nikdy nebude zřízeno ministerstvo humoru. Ačkoli Polylegran zdaleka není instituce a tím méně instituce ministerská, stojí za povšim-. Z NOVÝCH KNIH Druhý díl Laroussovy encyklopedie Uměni a lidstvo vydal Odeon pod názvem „Uměni středověkur. V témže nakladatelství vychází rovněž populární knížka manželů Jansonovtjch „Cesty malířského umění", jejíž autoři v ní seznamuji s vývojem malířství od pravěku po současnost především mládež, dále „Grafické dílo Emila Filly" od Čestmíra Berky, shromažďující poprvé v úplnosti autorovu grafiku. Vratislav Efjenberger vydal v Odeonu bohatě textově i fotograficky dokumentované „Výtvarné projevy surrealismu“ a téměř současně mu v Mladé frontě vyšla další teoretická práce k problematice vývoje moderního uměni nazvaná „Realita a poezie". Z posledních novinek Odeonu upozorňujeme především na reprezentativní publikaci Jaromíra Neumanna „český barok", dále na soubor 82 Cézannových kreseb, vycházejících pod titulem Paul Cézanne: Kresby, a konečně na román Henri Perruchota: Život Vincenta van Gogha. V Obelisku vyšly dvě publikace o někdejších členech Skupiny 42. Prvá je dílem Fantiška Grosse, který píše sám o sobě, o svém uměleckém vývoji a uměleckých láskách a byla vydána k umělcovým šedesátinám. Druhou napsala Eva Petrová o Františku Hudečkovi. Slovenská Směna uctila padesátiny Vincence Hloínlka publikaci „Udelenie zraku", která je portrétem jubilanta. Ve sbornlčku „Psychologie umění", vydaném ve Svobodě, se autorský kolektiv našich filosofů, psychologů a psychiatrů pokouši uvést do problematiky u nás dosud málo zkoumané. Z populární literatury upozorňujeme na knížku A. Aldridge o nejslavnějšl beatové skupině „Beatles v obrazech a písních". V literárně vědné studii „Základní pojmy poetiky", se Švýcar Emil Steiger pokouší na základě materiálu z klasické literatury a literatury především německého romantismu o stanovení pojmů lyvenském spisovateli stejně jako „Studie a eseje z moderní svétonutí sama jeho existence Jako skupiny, jako volného kruhu, který řízením různých náhod se stal jakousi stájí časopisu Mladý svět. Tím ovšem neříkám, že humor Polylegranu je humorem Mladého světa. Předpona Poly říká vlastně všechno. Je to mnohost humoru a mnohost karikaturistických individualit, které se zde projevují zcela neskupinově. Za těch zhruba deset let trvání skupiny je možno zaznamenat určitý vývoj v kresebném projevu, ale základní charakteristiky jednotlivých jejích členů zůstávají; snad proto, že kreslený humor je nejvlastnějšim vyjádřením nejvnitřního osobního postoje, je to projev do té míry vázaný na bezprostřednost reakce na určitou situací, že jakákoliv kalkulovaná artistnost se stává bezesmyslnou, a ledy nespotřebovatelnou — aspoň ve sféře humoru. Ze vystavující pánové připadli na myšlenku doprovodit vernisáž striptýzem, nebylo snad náhodné. Ta výstava je svým způsobem kolektivní striptýz, svlékání nejen až na kůži, ale drobátko hloub, místy zcela evidentně na kost, ba až do vé literatury", v nichž se autor zabývá Donem Quijotem, Dostojevským, Verlainem, Apotllnairem, Proustem, Joycem, Kafkou, sadismem v dnešní literatuře, černým humorem, dnešní literaturou mythem, Solochovem a socialistica kým realismem, uměním a kýčem apod. „Staré semitské civilizace" římského profesora Sabatina Moscatiho, podávající syntézu dosavadního bádání o kulturách starověkých Semitů, přeložil pro Odeon Stanislav Segert. V nakladatelství Supraphon vyšel pod názvem „Pražské hvězdné nebe“ soubor článků a recenzí bývalého recenzenta deníku Prager Tagblatt Maxe Broda, v nichž autor Informuje o uměleckých událostech české a německé operní i činoherní scény 1 hudby. Publikaci „Lidská řeč" napsal pro Orbis z hlediska svého oboru tentokrát lékař-fyziolog Milan Moravek. Z filosofické a osvětové literatury, vydané poslední dobou ve Svobodě, připomeňme práci Milana Sobotky „Člověk, práce a sebevědomí", v niž se autor soustřeďuje na téma lidské aktivity, jak bylo řešeno německou klasickou filosofií od Kanta po mladého Marxe, dále sborník filosofického autorského kolektivu „Filosofie, metodologie, věda", orientující se na výklad některých klíčových problémů dialektického materialismu a dějin filosofie a konečně portrét „M. A. Bakunin" z pera Vladimíra Kašíka, který se postavu slavného anarchisty snaží zbavit jak vulgarízujících, tak romantizujících interpretací a naznačit jeho skutečný myšlenkový vývoj 1 historickou roli. Mladá fronta umožňuje vydáním filosofického dílka „já a ty" seznámit se s jedním z nejvýznačnějštch židovských myslitelů moderní doby, Martinem Buberem. Závěrem poznamenáváme, že vyšla prvá tři čísla nového kulturního měsíčníku „Konfrontace" (podtitul: měsíčník pro soudobou hudbu). Jde o výběrovou publikaci zabývající se nejen muzikologickou problematikou, ale vůbec Širší estetickou problematikou moderního umění. Měsíčník řídí Vladimír tébl, upravuje Milan Grygar. Časopis není ve volném prodeji a jeho další existence je závislá na abonentech. Doufejme, že nezanikne. b. Výroba nábytku, tvorba a konstrukce, SNTL Praha, 1969. Zajímavá a obsáhlá knížka, napsaná autorem nad jiné povolaným: prof. akad. arch. J. Halabala byl u zrodu moderní koncepce bytovérického, epického a dramatického stylu. Knížka vyšla v Ceskosloho zařízeni u nás ve dvacátých letech. Zralá zkušenost, začínající výučním listem truhláře vrcholící činností vysokoškolskéa ho profesora je v rozsáhlém textu znásobena věcným, odborným pohledem a rozvážným dělením jednotlivých oddílů. Informativní vyobrazení historického i současného nábytku, kresby detailů a přehledné tabulky činí z této knížky užitečnou literaturu pro každého, kdo se zabývá profesionálně otázkami bytové kulturv. b. těch duší a mozků. Je proto necudná? Příliš iritující? Probůh, jen neoblékat humor do negližél Je ovšem možné parafrázovatI Je možné neuhodit přímo, ale zabalancovat z prvního na druhý — a třeba ještě na třetí plán. A to je důvod, proč si myslím, že humor, to oblíbené a nepostradatelné koření, je v podstatě nemilován. Pozve k zasmáni — a přistihnete se ve šklebu. Také se můžete přistihnout, že se smějete sám. Anebo že se vy jediný nesmějete — na rozdíl od ostatních. Humorem si člověk totiž nemůže být nikdy jíst. Totiž tím, zda je pro veselost, jako ta piksla na výstavě. Tepaná, veliká, na kávu, co ji mívali v Táboře v koloniále pana Šotka. Vtip? Předmět výsměchu? Šel jsem se na ni podívat ještě jednou před odchodem z výstavy, vida v ní věc, jež dobrosrdečným úsměvem a vědoma si své historické nutnosti dokáže zdrtit každou okovanost i hrcparádu. Šel jsem se na ni podívat na rozloučenou, aby mí nezbyl v oku a v duši obraz rozepíná-, jícího se obrazu, černé plochy, která si již, pánové, začíná ro- VÝSTAVY PRAHA: Národní galerie: Šternberský palác, Praha-Hradča* ny, Hradčanské nám. 15: Henri Matisse — Díla ze sovětských muzeí. Do konce února. Palác Kinských, Praha 1, Staroměstské nám., grafická sbírka NG: Italská grafika 20. století. Do 15. 3. Jízdárna Valdštejnského paláce, Praha 1, Malá Strana, Valdštejnská 3: Umění baroku v Cáchách. Do 15. 3. Jízdárna Pražského hradu: Má vlast Letohrádek královny Anny (Belve* dér): Staré bulharské umění. Galerie hlav. města Prahy: Praha 1, Staroměstská radnice, II. p.: Caesaré Colombo — fotografie. Do 25. 1. Galerie na Betlémském náměstí: Brněnská bilance. Do 15. 2. Galerie bratři Čapků, Vinohrady, Jugoslávská 20: František Volf. Do 22. 2. Galerie D, Smíchov, Matoušova 5: Karel Marx. Do 7. 2. Galerie Hollar, Praha 1, Smetanovo nábř. 6: Zdenka Herltesová. Do 1. 2. Galerie Letná, Jaroslav Podmol, užitá keramika. Do 2. 2. Galerie Mánes, Praha 1, Gottwaldovo n. 250: Richard Fremund Galerie Václava Spály, Praha 1, Národní tř.: Stanislav Kolíbal. Do 15. 2. Galerie Vincence Kramáře, Praha 6, Tř. Cs. armády 24: František Tröster. Do 22.2. Galerie U Rečlckých, Praha 1, Vodičkova 10: Skupina 7. Do 15. 2. Muzeum Csl. armády, Praha-?,ížkov, U památníku 2: Jugoslávská lidová armáda v dílech vojenských výtvarných umělců Nová slň, Praha 1, Voršllská ul. 3; Jaroslav Klápště. Do 1. 2. BRATISLAVA: Dům kultury, Nám. SNP 11: Theodor Lustig BRNO: Moravská galerie, Husova 14: Výstava užitého umění jihomoravské oblasti FRENŠTÁT POD RADHOŠTĚM: Výstavní slň muzea: Archeologická výstava. GOTTWALDOV Oblastní galerie — grafický kabinet. Zámek, II. p.: Nové tendence slovenské grafiky. Do února. Galerie Dílo: Antonín Smažil, akvarely. Do 20. 1. HAVLÍČKOV BROD: Malinův dům: Výstava obrazů Frant. Grosse. Do 18. 1. KOŠICE: Východoslovenská galerie, Leninova 78: I. bienále malby Košice LITOMĚŘICE: Galerie výtvarného umění: Sbírky českého umění 13.—20. století. Krajina barvy a světla. LOUNY: Galerie Benedikta Rejta: Výstavů reliéfů Kamila Linharta OLOMOUC: Josef Jíra, Vladimír Komárek, Jiří Seifert — Obrazy a sochy ROUDNICE N. LABEM: Galerie: Jiří John — Obrazy z 1st 1962—59. Do 25. 1. Stálá sbírka českého moderního umění TURNOV: Muzeum: 50 let výtvarné práce Aloise Meťeláka. Do 31- 3. ÜSTI N. LABEM: Výstavní síň Domu kultury: Česká malba 20. století z nových nákupů Galerie. Do 25. 1. zepínat zip. A za tou první vrstvou se objevuje další černá plocha, další „tma tmoucí ve dne jako v noci" — jak psal rychtář Vavák ve svém spisku proti francouzské revoluci. Jak ,sou perfektně začerněny tyto temné látky, jak vás dokonale vtahují do svého pocitu o nekonečném počtu černých, temných vrstviček, z nichž vždycky ta vrchní, rozepínajíc se, dá vám naději, a ta další, zapnutá, vás udusí v šustotu svého hedvábí. /I připomenu ještě: tam, co stojí piksla, bylo při vernisáži malé pódium. Vedle podia — po proslovech, a dostt vtipných — šmidrali na housle pánové stejného jména, ba doprovodili i uměleckou lahůdku — drobný, domácí striptýz. Dvě dívky, dozajista nikoliv koráby šantánů, si ne chvatně, ne vyzývavě, pomalu odložily, jedna vyprávějíc smyšlený příběh o auto-, stopu, s úsměvem, který nemo-, hu nazvat jinak než potutelným fa rozkošným!, druhá tiše a zcela vážně Pan Kalousek potom dívkám odnesl šaty do zákulisí a my ostatní jsme st začali prohlížet výstavu. Vzácnou: její humor žije. i klr