Výtvarná Práce, 1970 (XVIII/1-26)

1970-01-10 / No. 1

Čtenářům Úvodem do nového ročníku bývá zvykem uzavírat ncvá přesvědčeni a rozhodnuti. Ne-, chceme se jim vyhnout, přes­tože víme stejně dobře jako vy, jak snadno mnohá z nich znemožni nakonec podmínky t okolnosti c línů zkoriguje chladný kritický rozum. Výtvarná práce neměla uplynulém roce ntjak snadnou v situaci. Dramatické společen­ské události, výrobně ekono­mické, organizační ' admini­strační potíže několikrát ohro­zily nejenom periodicitu, ale i samotnou existenci časopisu. Přes současný kritický nedosta­tek výrobně technické kapacity, podařilo se posléze redakci přece jen zajistit výrobu na příSti rok 1970 — oředenSlm díky laskavosti ředitelství vy­davatelských závodů Mir. Časo­pis tedy má dále vycházet, za­tím bohužel stále ještě v roz­sahu redukovaném na 8 strá­nek, s jistým výhledem na poz­dější rozšíření. Nově ustavená redakce se vzdor těmto stísněným podmín­kám vynasnaží přinášet maxi­málně možný rozsah injormací, úvah a kritik z oblasti soudo­bé moderní pokrokové výtvar­né kultury naší i zahraniční. Počítáme jmenovitě s rozšíře­ním obsahu o další obiasti, Jako je tvorba současného ži­votního prostředí, architektura, film, fotografie, televize, móda, reklama — a vůbec celá sféra výtvarného vlivu na hmotnou kulturu, sdělovací prostředky a moderní životní sloh. V praxi to bude znamenat ne pouze ex­kluzivní zájem o ryze výtvarně problémy estetiky a techniky, malířství ěi sochařství, ale o projevy výtvarné kultury v nej­širším slova smyslu. Stručně ře­čeno, chceme dělat časopis moderní, aktuální, pohotový a pružný v reagování na součas­né výtvarné dění, zároveň do­stupný jak obsahem tak for­mou širokému okruhu zájemců. Děkujeme všem našim čtená­řům za veškerá dosavadní slo­va přízně i kritiky a dovoluje­me si je požádat do nového ro­ku o další, novou důvěru. Red. Kresba B. Štěpána Kresba Jiřího Kalouska výstava Polylegranu Kdysi patřil grafický list pou­ze do desek a nebylo tej mož­no věšet nu stěnu., Folug'ajie Ještě nedávno patřila do alba, a dnes ji vidíme viset i v rámu. Vtip nepatřil nikam jinam než do časopisu a končívat čestně ve stejném koši jako nejpřed nějši politické zprávy a sděle ní ze společnosti otištěné v no vinách. Jestliže vystavuje sku■ pina Polylegranu už počtvrté — tentokrát v galeri* Cs spisova­tele, napadá člověka otázka po humoru jako Institucí, po hu­moru jako galerijní náplni. Byl humor „přijat"? Zpan­­štěl? Smí se? Už ho všichni chápeme a přijímáme? Ale to jh jako bych se ptal: Bii za­bit? Nuže, začněme jako v de-, tektivce — pěkně od začátku. Na stěnách výstavní síně Cs. spisovatele na Národní třídě vystavují pánové Born, Haďák, Hlavín, Jelínek, Jiránek, Jirá­sek Idoporučuji změnit jméto — kvůli Jiránkovi), Kalousek, Kopečný, Malák, Nepraš, Ne­­prakta, Reněín, Skála, Štěpán, Weigel, Žemltčka. Kromě toho byli pozváni hosté ze zemi vně hranic České socialistické re­publiky, a tak vystavují t pá­nové: Cauallo (Itálie I, Clericet­­ti fltátej, Jovanovič [Jugoslá­vie), Ploog JNSRj, Slgg f Švý­carsko/, Tiiblek JTureckoi a Vico fSlovenskoJ. Zkušené oko, aneb alespoň oko informované­ho čtenáře Mladého světa po­střehne brzy, že je na domácí půdě příjemných Bornových zlosti vůči ženám Jiránkooých smělých perspektiv a pohledů zpátky, Kalouskovu k’°šh>, do nichž se vedrává filologie, Ne­ aneb cesta humoru chařského díla Oty Gutfreunda v Bochumu a o essenskon výstavu obrazů, soch a knižních ilustrací a filmů nár. umělce jiřího Trnky. Známému francouzskému kreslí­ři jeanu Effelovi byla koncem lis­topadu předána v Kremlu zlatá medaile laureáta Mezinárodní Le­ninovy ceny „Za upevnění míru mezi národy“. 6. prosince zemřel neočekávaně v Praze ve věku 66 let ckademic­­ký malíř a grafik Karel Kotrba. Počátkem prosince zahájil dr. Cfsařovský v mělnické galerii Ve věži II. mělnický salón výtvar­níků. ZPRÁVY Za svého pobytu v Iránu otev­řel president L. Svoboda v tehe­­ránském novém archeologickém muzeu velkou výstavu součas­ného československého výtvarné­ho umění. Ceny užitého umění a průmys­lového výtvarnlctvi za rok 1969 udělil Svaz českých výtvarných umělců spolu s Českým fondem výtvarných umění v oboru foto­grafie M. (fákovi za medailón na výstavě Interkamera 69,, v oboru hraček V. fízlovi za speciální vý­chovné pomůcky, v oboru kov — šperk I- Symonovi za soubor šper­ků zfe zlata a stříbra, v oboru scénografie V. Šrámkoví za je­vištní výpravu Hrubínnvy hry Ol­dřich a Božena pra divadlo v Ostravě, v oboru průmyslového designu ). Tatnuškovi za tvarové řešeni motocyklu jawa 25D a M. Miškovi za výtvarné řešeni dlou­hovlnného rozhlasového vysílače typu DRV-753 a v oboru teorie M. Klivarovi za knihu „Estetika prů­myslové práce“. 10. listopadu 1969 u příležitosti 25. výročí smrti Jana Švermy byl mu v Praze u Švermova mostu od­halen pomník, jehož autorem je prof. Antonín Nykl. Pomník V. 1. Lenina pro Hradec Králové zhutoví výtvarnici z Ky­jeva. Pomník bude odhalen k 100. výročí narození velkého revolucio­náře. V říjnu 1969 odhalili v morav­ském Příboru pomník tamějšlmu slavnému rodákovi Sigmundn Freu­­dovi. Plastika je dílem ak. soch. Františka Navrátila a ak. arch. Zdeňka Makovského. V r<?ce 1970 oslav! pražská Aka­demie výtvarných umění 175 let svého trvání. Při této příležitosti budou také udíleny slavnostní me­daile, které navrhl prof. Karel Li­dický. Mají podobu bronzových mincí o průměru 67 mm, na je­jichž lícové straně budou podpisy vynikajících profesorů akademie, mj. například Štursy, Kotěry, Myslbeka. K nejvýznamnějším přírůstkům sbírek Západočeské galerie v Plzni za poslední léta patři „Zimní ve­čer1' Adolfa Kosárka, který se po­dařilo získat v nedávných dnech. Na výstavě v Brémách byl oce­­ně i kalendář Skloexportu 1969. je­hož autory jsou výtvarník Nálepa a fotograf Paul. Kalendář byl spo­lu s několika dalšími nejzajíma­vějšími exempláři z celého světa zařazen do muzea .Calendar Cabi­net“ v Bielefeldu, kam každoroč­ně putují nejzdařileiší světové ka­lendáře. Svůj „Objekt lásky“ vystavoval Stanislav Filko v italském městě Acireale na Sicílii v rámci Mezi­národni výstavy současného uměni III. Rasegna Internazzionale ď Arte. Nakladatelství Artia ve spolu­práci s mnichovským nakladatel­stvím Südwest Verlag uspořádaly ve dnech 21. 11. 1969 — 6. 1. 1970 v městském muzeu v Mnichově vý­stavu čtrnácti našich předních ilustrátorů dětských knih. V prosinci hostoval ve Willar­­dově galerii v New Yorku soubor koláží, roláží, íotopláter a ob­jektů Jiřího Koláře. Na stovku svých unikátních sklářských výrobků vystavovala v texaském Dallasu výtvarnice Věra Lišková, její práce si pro vý­stavu vybrala firma Neiman Mar­cus, která expozici pořádala ve spoluprácí s akciovou společnosti Skloexport. Výstava se setkala s velkým ohlasem jak u návštěv­níků, tak i v americké televizi. O její repríze se uvažuje v Hous­­tonu. Pro zajímavost uvedme. že během pobytu V. Liškové v USA ji bylo umožněna návštěva NASA, kde byla přijata kosmonautem Frankem Bormanem který v roz­hovoru připomněl, že na svou ne­dávnou návštěvu Československa vzpomíná velmi rád. U příležitosti oslav 900 let měs­ta Benešova u Prahy uspořádal místní Osvětový dům výstavu obra­zů herce a výtvarníka Josefa Hll­­nomaze, který svoji tvorbu ozna­čuje za surneonaivni. Výstavu za účasti televize zahájil 14. prosince 1969 Bohumil Hrabal, ukázky z li­terární Hlinomazovy činnosti četl malfř Dalibnr Pokorný. Vernisáž byla zakončena filmem režiséra Bočka o výtvarné práci J. Hlino­­maze, nazvaný „jak namalovat běsnící individua“. K propagaci československého umění ve světě přispěje nejen řa­da jedinečných audiovizuálních prezencí, které chystá ART CENT­RUM pro Světovou výstavu 1970 v Osace, ale i řada výstav, usku­tečněná ART CENTREM a Národní galerií před nedávném v Porýní a Vestfálsku. Jde předevšfm o vý­stavu grafiky Jiřího Andrleho v Kolíně nad Rýnem, o výstavu so­prašovy neskrývané ukrutnosti a Nepraktovy neskrývané bodros­ti, sveřepých Renčlnových mužů zemských, i malých zelených, kteří jsou pravým balzámem na naše rozjitřená nitra, Štěpánovy oproštěné složitosti, která se snad může vyloupnout jak od­halovaná cibule jen po dlouhém přemítání v poloze ležmo, jsou tu i bezohledné, přísné, chytré, zkušené a často i pro zasmání míněné práce ostatních Jmeno­vaných, na jejíchž charakteris­tiku se nedostává řádků Jpou­ze autor Jirásek je vynechán kvůli jménu], Osoby zapletené do této akce tedy známe. Ač­koli zůstávafí normálně v bez­pečné zahoditelnosti svých ča­sopisů, nebo svého časopisu, vydali se přece už po čtvrté na stěny výstavní síně. A risku­jí — neboí zlovolník se jistě najde. A kdo by taky nebyl vůči vtipu a humoru zlý. Vždyř hu­mor a vtip, ten blbeček, přímo láká k bití — tak bezbranný, neustále iritující Jbez čehož by nemohl vůbec existovat], leč nemá záštity. Nikdy nebude zří­zeno ministerstvo humoru. Ačkoli Polylegran zdaleka ne­ní instituce a tím méně institu­ce ministerská, stojí za povšim-. Z NOVÝCH KNIH Druhý díl Laroussovy encyklo­pedie Uměni a lidstvo vydal Odeon pod názvem „Uměni stře­dověkur. V témže nakladatelství vychází rovněž populární knížka manželů Jansonovtjch „Cesty ma­lířského umění", jejíž autoři v ní seznamuji s vývojem malířství od pravěku po současnost především mládež, dále „Grafické dílo Emila Filly" od Čestmíra Berky, shro­mažďující poprvé v úplnosti auto­rovu grafiku. Vratislav Efjenber­­ger vydal v Odeonu bohatě tex­tově i fotograficky dokumentované „Výtvarné projevy surrealismu“ a téměř současně mu v Mladé fron­tě vyšla další teoretická práce k problematice vývoje moderního uměni nazvaná „Realita a poe­zie". Z posledních novinek Odeo­nu upozorňujeme především na reprezentativní publikaci Jaromí­ra Neumanna „český barok", dá­le na soubor 82 Cézannových kre­seb, vycházejících pod titulem Paul Cézanne: Kresby, a konečně na román Henri Perruchota: Život Vincenta van Gogha. V Obelisku vyšly dvě publikace o někdejších členech Skupiny 42. Prvá je dí­lem Fantiška Grosse, který píše sám o sobě, o svém uměleckém vývoji a uměleckých láskách a byla vydána k umělcovým šedesá­tinám. Druhou napsala Eva Pet­rová o Františku Hudečkovi. Slo­venská Směna uctila padesátiny Vincence Hloínlka publikaci „Ude­lenie zraku", která je portrétem jubilanta. Ve sbornlčku „Psycho­logie umění", vydaném ve Svobo­dě, se autorský kolektiv našich filosofů, psychologů a psychiatrů pokouši uvést do problematiky u nás dosud málo zkoumané. Z po­pulární literatury upozorňujeme na knížku A. Aldridge o nejslav­­nějšl beatové skupině „Beatles v obrazech a písních". V literárně vědné studii „Zá­kladní pojmy poetiky", se Švýcar Emil Steiger pokouší na základě materiálu z klasické literatury a literatury především německého romantismu o stanovení pojmů ly­­venském spisovateli stejně jako „Studie a eseje z moderní svéto­nutí sama jeho existence Jako skupiny, jako volného kruhu, který řízením různých náhod se stal jakousi stájí časopisu Mladý svět. Tím ovšem neří­kám, že humor Polylegranu je humorem Mladého světa. Před­pona Poly říká vlastně všech­no. Je to mnohost humoru a mnohost karikaturistických in­dividualit, které se zde proje­vují zcela neskupinově. Za těch zhruba deset let trvání skupiny je možno zaznamenat určitý vývoj v kresebném pro­jevu, ale základní charakteris­tiky jednotlivých jejích členů zůstávají; snad proto, že kres­lený humor je nejvlastnějšim vyjádřením nejvnitřního osob­ního postoje, je to projev do té míry vázaný na bezprostřed­nost reakce na určitou situací, že jakákoliv kalkulovaná artist­­nost se stává bezesmyslnou, a ledy nespotřebovatelnou — as­poň ve sféře humoru. Ze vystavující pánové připad­li na myšlenku doprovodit ver­nisáž striptýzem, nebylo snad náhodné. Ta výstava je svým způsobem kolektivní striptýz, svlékání nejen až na kůži, ale drobátko hloub, místy zcela evidentně na kost, ba až do vé literatury", v nichž se autor zabývá Donem Quijotem, Dostojev­­ským, Verlainem, Apotllnairem, Proustem, Joycem, Kafkou, sadis­­mem v dnešní literatuře, černým humorem, dnešní literaturou mythem, Solochovem a socialistic­a kým realismem, uměním a kýčem apod. „Staré semitské civiliza­ce" římského profesora Sabatina Moscatiho, podávající syntézu do­savadního bádání o kulturách sta­rověkých Semitů, přeložil pro Odeon Stanislav Segert. V nakla­datelství Supraphon vyšel pod ná­zvem „Pražské hvězdné nebe“ soubor článků a recenzí bývalého recenzenta deníku Prager Tag­blatt Maxe Broda, v nichž autor Informuje o uměleckých událos­tech české a německé operní i či­noherní scény 1 hudby. Publikaci „Lidská řeč" napsal pro Orbis z hlediska svého oboru tentokrát lékař-fyziolog Milan Moravek. Z filosofické a osvětové litera­tury, vydané poslední dobou ve Svobodě, připomeňme práci Mila­na Sobotky „Člověk, práce a se­bevědomí", v niž se autor soustře­ďuje na téma lidské aktivity, jak bylo řešeno německou klasickou filosofií od Kanta po mladého Marxe, dále sborník filosofického autorského kolektivu „Filosofie, metodologie, věda", orientující se na výklad některých klíčových problémů dialektického materia­lismu a dějin filosofie a konečně portrét „M. A. Bakunin" z pera Vladimíra Kašíka, který se posta­vu slavného anarchisty snaží zba­vit jak vulgarízujících, tak roman­tizujících interpretací a naznačit jeho skutečný myšlenkový vývoj 1 historickou roli. Mladá fronta umožňuje vydáním filosofického dílka „já a ty" seznámit se s jed­ním z nejvýznačnějštch židov­ských myslitelů moderní doby, Martinem Buberem. Závěrem poznamenáváme, že vyšla prvá tři čísla nového kul­turního měsíčníku „Konfrontace" (podtitul: měsíčník pro soudobou hudbu). Jde o výběrovou publika­ci zabývající se nejen muzikolo­gickou problematikou, ale vůbec Širší estetickou problematikou moderního umění. Měsíčník řídí Vladimír tébl, upravuje Milan Grygar. Časopis není ve volném prodeji a jeho další existence je závislá na abonentech. Doufejme, že nezanikne. b. Výroba nábytku, tvorba a kon­strukce, SNTL Praha, 1969. Zají­mavá a obsáhlá knížka, napsaná autorem nad jiné povolaným: prof. akad. arch. J. Halabala byl u zrodu moderní koncepce bytové­­rického, epického a dramatického stylu. Knížka vyšla v Ceskoslo­­ho zařízeni u nás ve dvacátých letech. Zralá zkušenost, začínají­cí výučním listem truhláře vrcholící činností vysokoškolské­a ho profesora je v rozsáhlém tex­tu znásobena věcným, odborným pohledem a rozvážným dělením jednotlivých oddílů. Informativní vyobrazení historického i součas­ného nábytku, kresby detailů a přehledné tabulky činí z této knížky užitečnou literaturu pro každého, kdo se zabývá profesio­nálně otázkami bytové kulturv. b. těch duší a mozků. Je proto ne­cudná? Příliš iritující? Probůh, jen neoblékat humor do ne­gližél Je ovšem možné parafrázo­vatI Je možné neuhodit přímo, ale zabalancovat z prvního na druhý — a třeba ještě na třetí plán. A to je důvod, proč si myslím, že humor, to oblíbené a nepostradatelné koření, je v podstatě nemilován. Pozve k za­smáni — a přistihnete se ve šklebu. Také se můžete přistih­nout, že se smějete sám. Anebo že se vy jediný nesmějete — na rozdíl od ostatních. Humo­rem si člověk totiž nemůže být nikdy jíst. Totiž tím, zda je pro veselost, jako ta piksla na vý­stavě. Tepaná, veliká, na kávu, co ji mívali v Táboře v koloniá­le pana Šotka. Vtip? Předmět výsměchu? Šel jsem se na ni podívat ještě jednou před od­chodem z výstavy, vida v ní věc, jež dobrosrdečným úsmě­vem a vědoma si své historické nutnosti dokáže zdrtit každou okovanost i hrcparádu. Šel jsem se na ni podívat na rozloučenou, aby mí nezbyl v oku a v duši obraz rozepíná-, jícího se obrazu, černé plochy, která si již, pánové, začíná ro- VÝSTAVY PRAHA: Národní galerie: Šternberský palác, Praha-Hradča* ny, Hradčanské nám. 15: Henri Matisse — Díla ze sovětských muzeí. Do konce února. Palác Kinských, Praha 1, Staro­městské nám., grafická sbírka NG: Italská grafika 20. století. Do 15. 3. Jízdárna Valdštejnského paláce, Praha 1, Malá Strana, Valdštejn­ská 3: Umění baroku v Cá­chách. Do 15. 3. Jízdárna Pražského hradu: Má vlast Letohrádek královny Anny (Belve* dér): Staré bulharské umění. Galerie hlav. města Prahy: Praha 1, Staroměstská radnice, II. p.: Caesaré Colombo — foto­grafie. Do 25. 1. Galerie na Betlémském náměstí: Brněnská bilance. Do 15. 2. Galerie bratři Čapků, Vinohrady, Jugoslávská 20: František Volf. Do 22. 2. Galerie D, Smíchov, Matoušova 5: Karel Marx. Do 7. 2. Galerie Hollar, Praha 1, Smetano­vo nábř. 6: Zdenka Herltesová. Do 1. 2. Galerie Letná, Jaroslav Podmol, užitá keramika. Do 2. 2. Galerie Mánes, Praha 1, Gottwal­dovo n. 250: Richard Fremund Galerie Václava Spály, Praha 1, Národní tř.: Stanislav Kolíbal. Do 15. 2. Galerie Vincence Kramáře, Praha 6, Tř. Cs. armády 24: Franti­šek Tröster. Do 22.2. Galerie U Rečlckých, Praha 1, Vo­dičkova 10: Skupina 7. Do 15. 2. Muzeum Csl. armády, Praha-?,íž­­kov, U památníku 2: Jugosláv­ská lidová armáda v dílech vo­jenských výtvarných umělců Nová slň, Praha 1, Voršllská ul. 3; Jaroslav Klápště. Do 1. 2. BRATISLAVA: Dům kultury, Nám. SNP 11: Theo­dor Lustig BRNO: Moravská galerie, Husova 14: Vý­stava užitého umění jihomorav­ské oblasti FRENŠTÁT POD RADHOŠTĚM: Výstavní slň muzea: Archeologic­ká výstava. GOTTWALDOV Oblastní galerie — grafický kabi­net. Zámek, II. p.: Nové tenden­ce slovenské grafiky. Do února. Galerie Dílo: Antonín Smažil, akvarely. Do 20. 1. HAVLÍČKOV BROD: Malinův dům: Výstava obrazů Frant. Grosse. Do 18. 1. KOŠICE: Východoslovenská galerie, Lenino­va 78: I. bienále malby Košice LITOMĚŘICE: Galerie výtvarného umění: Sbírky českého umění 13.—20. století. Krajina barvy a světla. LOUNY: Galerie Benedikta Rejta: Výstavů reliéfů Kamila Linharta OLOMOUC: Josef Jíra, Vladimír Komárek, Ji­ří Seifert — Obrazy a sochy ROUDNICE N. LABEM: Galerie: Jiří John — Obrazy z 1st 1962—59. Do 25. 1. Stálá sbírka českého moderního umění TURNOV: Muzeum: 50 let výtvarné práce Aloise Meťeláka. Do 31- 3. ÜSTI N. LABEM: Výstavní síň Domu kultury: Čes­ká malba 20. století z nových nákupů Galerie. Do 25. 1. zepínat zip. A za tou první vrst­vou se objevuje další černá plo­cha, další „tma tmoucí ve dne jako v noci" — jak psal rych­tář Vavák ve svém spisku proti francouzské revoluci. Jak ,sou perfektně začerněny tyto tem­né látky, jak vás dokonale vta­hují do svého pocitu o neko­nečném počtu černých, temných vrstviček, z nichž vždycky ta vrchní, rozepínajíc se, dá vám naději, a ta další, zapnutá, vás udusí v šustotu svého hedvábí. /I připomenu ještě: tam, co stojí piksla, bylo při vernisáži malé pódium. Vedle podia — po proslovech, a dostt vtipných — šmidrali na housle pánové stejného jména, ba doprovodili i uměleckou lahůdku — drob­ný, domácí striptýz. Dvě dívky, dozajista nikoliv koráby šantá­­nů, si ne chvatně, ne vyzývavě, pomalu odložily, jedna vyprá­vějíc smyšlený příběh o auto-, stopu, s úsměvem, který nemo-, hu nazvat jinak než potutelným fa rozkošným!, druhá tiše a zcela vážně Pan Kalousek po­tom dívkám odnesl šaty do zá­kulisí a my ostatní jsme st za­čali prohlížet výstavu. Vzácnou: její humor žije. i klr

Next