Výtvarná Práce, 1971 (XIX/1-2)

1971-01-05 / No. 1

REKONSTRUKCE DOMU UMĚNI Z programu brněnských výstav zmizelo v této sezóně Jméno jedné z nejvýznamnějších výstavních si­ní, Domu umění města Brna. Tato citelná mezera byla způsobena uzavřením hlavni budovy na Mali­novského náměstí, kde má být dokončena generální oprava, pro­bíhající za plného provozu jíž několik let. Jak známo, byla stav­ba původního Kaiser Franz losej Jubtleumskiinstlerhausu vybudo­vána těsně před první světovou válkou podle projektu vídeňského J. Rieda. Po druhé světové válce byla bombardováním znaéně po­škozená budova zcela přestavěna a zmodernizována pod vedením národního umělce prof. Bohuslava Fuchse, DrSc. Při této výtvarně kvalitní rekonstrukci bylo bohu­žel použito starého materiálu a materiálů nouzových, které v po­sledních letech doslouiily, byly většinou nahrazovány dalšími pro­vizórii. Generálni oprava byla de facto zahájena v roce 1967 re­konstrukcí střechy, jejíž stav ohrožoval provoz výstavních síní v prvním patře. Opravena byla rovněž fasáda. V době uzavřeni objektu zde bude dosavadní parní vytápění nahrazeno teplovodním, hlavní pozornost se pak soustře­dí na novou elektroinstalaci. Ideový návrh osvětlení byl vy­pracován oddělením výzkumu a osvětlení n. p. Tesla Holešovice, jeho autorem je ing. Běhal, za architektonické spolupráce ing. arch. Páleníka. Návrh vychází z potřeb moderního výstavnictví a z požadavků na technickou i vý­tvarnou úroveň osvětlení a jeho nutné variability. Stavbu provede příslušné odděleni Stavebního podniku města Brna, investorem je odbor kultury Národního výbo­ru města Brna. S dokončením stavebních prací, jež byly zahá­jeny v listopadu tohoto roku, se počítá na prosinec 1971. Výstav­ní činnost Domu umění nebude rekonstrukcí zcela zastavena. Sou­středí se na kabinety grafiky, fotografie a architektury Domu pánů z Kunštátu a na velký sál prvního patra paláce, v ostat­ních sálech budou provizorně umístěny kanceláře Domu umění, CFVU, SCVU a Svazu architektů. Galerie Jaroslava Krále bude pro své výstavy používat výstavní sí­ně v centru města JKabinet umě­ní, Palác šlechtičen aj. f. Pro příš­tí rok počítá Dům umění s vý­stavou V. Nikodéma, J. M. Najmra, F. Šenka, F. Chmelaře, V. Fridri­chové, připravuje se výstava mladých keramiků Keramax a počítá se s normálním progra­mem jednotlivých kabinetů. —da Osmdesáti let se dožívá 24. listo­padu akademický malíř František X. Böhm, žák pražské akademie U prof. Loukoty, Bukovace a Preisle­­ra. Rodák pražský, po létech pů­sobení mimo Prahu se roku 1938 vrátil opět do rodného města, kde dosud tvoři. Skromný umělec vě­noval se profesuře kresleni a vy­nikl jako pedagog a odborník v nauce o barvě. Od něho jsou z to­hoto oboru knihy „Barva v teorii a praxi“ a „Perspektiva“. pht MONOGRAFIA M. CHAGALLA Vydavatefstvo Slovenského fon­du výtvarných umění Pallas vy­dalo ako 18. zväzok edície Kniž­nica priateľov výtvarného umenia monografiu Marca Chagalla. Pu­blikácia ubsahuje 40 čiernobie­lych a 16 farebných reprodukcii a autorom úvodného textu je Voj­tech Tilkovský. KRESBY M. BAZOVSKÉHO V novej profilovej predajni — galérii kresieb a grafiky — na Wolkrovej ulici v Bratislave otvo­rilo Dielo, podnik SFVU, výstavu kresieb národného umelca Miloša Bazovského. Nová predajňa, kto­rá patří Dielu, má vlastnú komi­siu, ktorá určuje výstavný i pre­dajný program. Aby sa podchytil záujem aj u mladých zberateľov, budú ku každej výstave vydávané novotlače, prístupné cenovo kaž­dému milovníku umenia. Predaj­ňa eviduje práce rôznych generá- Záhada Původně jsem vlastně chtěl sdě­lit Jindřichu Chalupeckému, že se v článku „Divoké myšleni“ (V. P. č. 34) dopustil jedné nepatrné, ale přece jenom ošidné záměny, Píše o malbách v Lascaux. Plně chápu Jeho nadšení i vyznáni, čím mu byla návštěva známé „sixtinské kaple pravěku“. Jeskyni objevili čtyři chlapci 12. září 1940. Dva z nich zůstali svému objevu věrni, ještě dnes dělají v Lascaux prů­vodce. Chlapoi ale nevyběhli z jes­kyně a nezačali křičet: „Jsou tady býci!", jak Chalupecký myliiě uvá­dí. Přesně tato slova křičela (jen­že Španělsky a v Altamlře) malá, tenkrát asi čtyřletá Marie de Sau­­tuola. A to bylo roku 1879. V Las­caux nikdo nekřičel. Naopak. Chlapci si slíbili, že objev jesky­ně zůstane jejich tajemstvím Slí­bili, ale nevydrželi. Nejdříve se to dozvěděli kamarádi, potom učitel Lava! a nakonec i zámý vědec, je­den z největších znalců jeskyn­ních maleb, abbé Henri Breuil. V -oprovodu dalších dvou odborníků cil f názorových polôh. Po výsta­ve kresieb M. Bazovského sa pri­pravuje expozícia prác Eugena Neváná a Jiřího Balcara. ČESKÝ KUBISMUS V USA Devatenácti díly českého a svě­tového umění z|e svého majetku se podílí Národní galerie na vý stavě Doba kubismu (The Cubist Epoch), pořádané Muzeem Coun­ty Museum o! Art v Los Angeles, která bude zahájena 15. prosince. Jde o významnou a rozsáhlou mezinárodní výstavu, která shrnu je tento směr poprvé v rozsahu, jenž dovoluje zhodnotit přínos jedAatllvých žerní. I když J-e čes­ký kubismus již sám o sobě lépe znám od výstav Náhodní galerie ve Francii r. 1966, v Belgii, Ho­­ladnsku a Velké Británii v letech 1967 a 1968, v mezináodním kon­textu Isou tu díla če&kých umělcfi důstojně představena poprvé: nej­­výrazněji je zastoupen Emil Filla obrazy, plastikou, kresbou a gra fikou (čolkem 6 děl), Otto Gut­freund bronzovými plastikami kresbou; dvěma odrazy Bohumil a Kubišta a po jednom obrazu jsou zastoupen Vincenc Beneš a B. Pro­cházka. Kromě toho NG zapůjčila ze své sbírky kubistického uměni tři obrazy PPicassovy a po jednom od Braqua a Deralna. Výstava bu de příští rok přenesena do Metro­politan Muzea v New Yorku. VÝSTAVA SVETOVÉHO PLAKÁTU V NG Výstava z dějin a současnosti plakátové tvorby nazvaná „Slovo a obraz“ bude prvním bodem vý­stavního programu Národní gale­rie v Praze v příštím roce. Bude zahájena v druhé polovině ledna 1971. V paláci Kinských se představí výběr nejdůležltějšich děl ze sbí­rek Muzea moderního uměni v New Yorku. Je tu zastoupena většina vý­znamných osobností plakátové tvorby celého svět apočlnaje Ju­­lesem Chéretem, dále Beardl|ey. Braque, Dubulfet, Berni, Johns, Kluthl, Kokoschka, Lisicklj, Matls se, Mucha, Picasso, Shan, Stein lein, Tchichold atd. Výstava poputuje po skončeni do Polska (do Muzea plakátu ve Wilianowu), do Jugoslávie a Ru­munska. ZEM RELA Dr. J. JAVŮRKOVÁ Žila a pracovala osaměle, trpíc v posledních letech nevyléčitelnou chorobou, která ji znemožňovala 1 pohyb. Tlm se také stalo, že jsme se dověděli o její smrti se znač­ným zpožděním. Zemřela v Praze 13. záři 1970 ve věku šedesáti let, nedokončivši řadu projektovaných prací, na nichž pracovala osamo­ceně. Dr. Javůrková studovala původ­ně práva; pracovala jako redaktor­ka v Národním divadle a v Měst­ských divadlech pražských. V ro­ce 1945 přispěla podnětně k obsa­zení budovy v Břehové ulici pro studium dějin umění. Tehdy byla vyzvána prof. Matějčkem, aby vstoupila na fakultu a studovala dějiny umění. Při plném pracov­ním zatíženi vystudovala tuto fa­kultu — jako disertační práci zvo­lila „Divadla na českých zámcích". Přešla do muzea Bedřicha Smeta­ny, kde uspořádala řadu výstav i pro cizinu, aby v roce 1955 zakot­vila v Akademii Věd jako redak­torka vědeckých informaci. Publi­kovala své studjje Ve Výtvarné prá­cí, Výtvarném uměni, Architektuře — mimo denní tisk. Uveďme z je­jich prací studie o Jiráskových vý­tvarnících, městský a venkovských rezervacích, monografické práce o Juliu Mařákovi, Mikoláši Alšovi, Václavu Hollarovi, Quido Máneso­vi, Zdeňku Wirthovi. Z nepubliko­vaných prací je zde zejména velké dílo o Zdeňku Wirthovi, s nímž dr. Javůrková řadu let pracovala, jež rozsahem přesáhlo 600 stran, o z Lascaux (.a samozřejmě našich chlapců) vstoupil do jeskyně 21. záři, devět dnů po náhodném objevu. No a potom jsem si řekl, že se nesluší poučovat staršího, že bych si neměl vyřizovat korespondenci prostřednictvím Výtvarné práce. A navíc: co když se mýlím já? Rych­le jsem prolistoval několik „tlus­tých“ knih. Daly mi za pravdu. Aspoň pokud se týká Marie de Sau­­tuola, Altamiry a čtveřice mladých přátel z Montignacu, Marcela Ra­­vidata, Jacquese Marsala, Simona Coencase a Georgese Agnela. člo­věku to, pochopitelně, nedá, a tak jsem se Začetl 1 do dalších řádků. Jean Taraion (1962) vypráví, že oni čtyři mládenci sl hráli v lese a pojednou, zcela nečekaně, zmi­zel jejich věrný průvodce — pe9. Začali pochopitelně hledat a nara­zili na neznámý otvor do země, kam asi pes propadl. Chlapci roz­šířili otvor a spatřili pod sebou velikou temnou chodbu. Druhý den, s lanem a provizorní lampou, spustili se dolů, po několika kro-Antoňlnu Strnadelovi, Jaromíru Strettim-Zamponlm atd. Nedokon čeno zůstalo i dílo o malíři Fran ttšku Zikmundovi, jež v posled nich letech života připravovala. Zákeřná choroba znemožnila j uskutečnění řady připravovaných děl. pht ZEMŘEL Dr. STEPÁN JEŽ Dovršil by 23. prosince 85 let plodného života; osud mu nedo přál této radosti — zemřel 2. pro­since v Praze, činný do poslední chvíle. Rodák z Radějova u Ho­donína, umělecký a literární kri­tik, vydavatel několika edic, re­daktor ĎlLA, knihovny Libuše atd., věnoval svůj zájem ze|ména umělcům moravským, o nichž na­psal několik monografii (o Jožovi Úprkoví, Jožkovi Baruchovl, o ná­rodopisná práci Vladimíra Bohá­če) 1 menších statí v odborných časopisech (Sochař (an Znn|, Ilus­trace Vojtěcha Sedláčka, malíři slováckého folklóru, aj.J. Byl čle­nem Umělecké besedy — bydlel dlouho v besedním domě v Buben­či, kde bydleli V. H. Brunner, V. Sedláček, Vlastimil Rada, Zrzavý; na konci třicátých (au lét přešel do Jednoty výtvarných umělců, kde byl členem výboru. Vydával vlastním nákladem a re­digoval bibliofilskou edici VIGÍ­LIE; pro výtvarníky byla nelvý­­znamnější leho edice GALERIE, v niž ve třicátých letech vydal řadu malých monografií, o mno­hých výtvarnících noprvé, někdy vůbec jedinkrát. Dovedl sl k to­mu najít kruh výborných spolu­pracovníků, v němž byli mj. Ma­­tějček, j. R. Marek, Kovárna, Vo: lávka. Mokrý a|. Vyšly zde mono­grafie L. Kuby, T. F. Simona, 0. Blažička, Viktora Strettlho. H. Boettlngara. Jana Kojena. Mil. Holého. B. S. Urbana. AI. Morav­ce, F. Z. Eberleho, K. Holena, Vine. Beneše, B. Ullrvcha a|. Odešel v něm muž nesmlouva­vého charakteru, nadšený přítel uměni, lenž se dovedl pro svou lásku obětovat do kralnosti. Kul­turní pracovník, jakých le málo a kteří, ač sami v pozadí, nesou zájem o ušlechtilou věc do širo­kých vrstev. VÝSTAVÝ Prokop H. Toman PRAHA Národní galerie. Hradčany, Hrad­čanské n. 15, Šternberský palác: Sbírka českého gotického umění (tabulové obrazy a sochy), sbír­ka starého evropského urňěhí (obrazy) a sbírka českého baro­ka (Skréta, WlUmann, Reiner, Kupecký, Brandl, Braun, Kern) Jízdárna Pražského hradu, Praha­­-Hrad: Od ne)staršíeh věků po naše časy. Ze státních sbírek SSSR Galerie hlav. města Prahy: Obecní dům, 2. p.: souborná vý­stava děl Aloise Wachsmana. Do 31. 1. Galerie bratří Čapků, Vinohrady, Jugoslávská 20: Vinohradský sa­lón. Do 17. 1. Galerie Cs. spisovatele, Praha 1, Národní tř. 9: Posmrtná výstava děl malíře Jana Spály. Od 14. 1. do 14. 2. Galerie D, Smíchov, Matoušova 5: Nová jména! 0, Holet ek. Do 24. 1. Galerie Hollar, Praha 1, Smetano­vo nábř. 6: Ilustrace lana Zrza­vého. Do 17. 1. Galerie Mánles, Praha 1, Gottwal­dovo n. 250: SČUG Hollar. Od 19, 1. do 21. 2. Galerie mladých, Praha 1, Gott­waldovo n. 250: Obrazy Martina Wielguse. Do 24. 1. Galerie na Betlémském náměstí: L. Kaprasová, V. Vlnařová, M. H. Stecherová — textil. Do 10. 1. Galerie na Kartově náměstí č. 5: Eva Křížová-Brýdová, obrazy. DO 31. 1. Galerie Nová síň, Praha 1, Voršll­­ská 3: Profil 5 (Brno). Do 31. 1. Galerie U Rečických, Praha 1, Vo­dičkova 10: Ateliéry současných výtvarných umělců. Od 20. 1, do 21. 2. Galerie Václava Spály, Praha 1, Národní tř. 30: )an Zrzavý, obra­zy a kresby z let 1968—1970. Do 24. 1. cích prošil do velké Jeskyně, a když sl pořádně posvítili na okol­ní stěny a strop, stalí se svědky objevu, jehož výzftám nemohl ni­kdo z nich ani domyslet. Paní Annette Laming-Empéralre (1959) dosti sugestivně popisuje, )a;k nej­odvážnější z chlapců vlezl do úzké asi desetimetrové chodby. Když narazil na pevnou tem, vlezli otvorem 1 ostatní. Museli vyškrtat celou krabičku sirek, než se jim podařilo psa najit. Zároveň však čteme, že otvor do země (ve výřa­ta po staré borovici) byl ]lž dáv­no z nám a místní sedláci je) pro jistotu zakrývali větvemi. A tak chlapci příští den s jakousi vlast­noručně vyrobenou olejovou lam­pou pokračovali v průzkumu jes­kyně. Ostatní jíž známe od pana Taralona. Georges Bataille (1955) zase su­verénně tvrdl, Že vůbec nešlo o zmizení psá, to že ja prostě výmysl nějakého žurnalisty, na jehož otáz­ky chlapci odpovídali více než le­dabyle. Bataille verzi se psem vy­vrací a uvádí, že jeden z chlap­ců, Marcel Ravidat, se hned od samého počátku rozhodl přemluvit ostatní chlapce, aby s ním pro­hlédli tajuplný otvor do země. Re­­vídat totiž zasleohl od jakési sta­řenky, která zde nedávno zakopá­vala nějaké zvíře, že je to pod­zemní chodba vedoucí pravděpo­dobně do blízkého zámečku Las* cauxl Ravidat opravdu vlezl první, rozžal lampu (měl jl tedy hned při vstupu do Šestka s sebou) á Ostat­ní ho následovali. Potom, pd ně­kolika krocích, se rozhlédli kolem sebe a uviděli — zázrak. Tady V konci příběhu se shodují všichni autoři. Je třeba dodat, že to ne­jsou autoři ledajací. Roku 1965 vyšla z pera Andrého Lerol-Courhana snad nejrozsáhlej* íí práce o prehistorickém umění. Lascaux je zde rozebíráno krok za krokem, obraz za obrazem. Vyni­kající barevné a černobílé repro­dukce téměř ze všech až dosud známých maleb, reliéfů, plástik a rytin. Co víc prozradit o knize?. Stačí snad počet reprodukcí. 121 barevných a 589 černobílých. Kni­ha má úctyhodný formát: 310krát 240 mm. A na straně 254 pod hes­lem Lascaux čteme: Slavná jesky­ně byla odkryta roku 1940 náho­dou dvěma Chlapci, Revldatem a Maršálem. 0 dalších dvou a psu ani nemluvěl Český autor Josef Klelbl (1989) uvádí ve své právem vyznamenané knize (Cesta za Adamem, nakl. Albatros) i jméno ztraceného psa. A ještě další detail. Chlapci Si sví­tili při vstupu dd jeskyně bater­kou. Z dálky zaslechli tlumený ště­kot psa Robota á vydali se smě­rem za ním, a potom následuje popis objevu shodující se S ostat­ními autory. Také André Malraux ve svých Antlpamětech (1987) připomíná Lascaux. Ovšem v poněkud jiné si­tuaci. Jeskyně sloužila od roku 1944 maquístům. Měli zde, mezi malbami, svůj úkryt l skladiště zbraní. Skupina odbojového hnutí, ke které André Malraux patřil, si V. lntersympozium Bechyně — ke­ramika. Do 24. 1. Galerie Vincence Kramáře, Praha 0, čs. armády 24: Avantgarda Trnu (Bidlo, Tlttelbach, Tröster, Tichý, Muzika atd.). Od 7. 1. do 14. 2. Výstavní síň Mladé fronty, Praha 1, Panská 8: Obrazy Karla Cha­bý. Do 31. 1. Památník národního písemnictví na Strahově: Kraj dlvů — knižní Ilustrace Dagmar Berkové. Od 15. 12. BRATISLAVA Dům kultury, nám. SNP 11: Slo­venské výtvarné uměni 1945—70. Boje a zápasy o socialistické umění. Od 18. 12. Korea — krajina Čchollima Od 22. 12. Galerie mladých, Mostová 8: D. Dzurek — sochy, A. Zalay — grafika. Do 27. 1. BRNO Moravská galérie, Husova 14: Vý stava tapisérií maďarské výtvar­nice Gabrlelly Hajnal. Od 11. 12. Patricius Klttner — Drobné po­dobizny Moravské muzeum, náměstí 25. února 8: František Kaláb — Obrazy ze soukromých sbírek k 20. výroěí malířova úmrtí GOTTWALDOV Dům uměni: Souíasná bulharská grafika. Do 15. 1. Zámek: Stálá expozice českého malířství a sochařství 20. stole­tí HAVLÍČKOV BROD Galerie: Česká Ilustrace (z majet­ku galerie v Havlíčkově Brodí). Do 17. 1. HOŘICE Štorchova výstavní síň Městského muzea: I. hořlcký sálén. Do 15.1. Vrch Gotthard: Stálá expozice ma­lířství a sochařství 20. století CHEB Galerie: Stálá sbírka gotických plastik KARLOVY VARY Galerie umění: Obrazy Františka Jiroudka. Do 10. 1. Stálá instalace českého a sloven­ského uměni 20. století KLATOVY — Státní zámek Klenová Státní zámek Klenová: Sbírky 19. a 20. století KOSICE Východoslovenská galerie: jozef Fabini — Obrazy 1965—1970. Do 24. 1. KRALICE NAD OSLAVOU Památník Bible kralické: J. Á. Ko­menský a tiskárna LIBEREC Oblastní galerie: Krájina pevného řádu. Do 21. 2. Albín Brunovský — grafika LITOMĚŘICE Galerie: Sbírka českého uměni 13.—20. století Miroslav Prošék — Obrazy z let 1900-1970. Do 10. 1. LIPTOVSKÝ MIKULÁS Galerie P. M. Bohůfta: Ján Mud­roch. Leden—únor přízemí: Výběr ze středověkého a lidového uměni Liptova. Do konce srpna LOUNY Galerie B. Rejta: Václav Jíra — Obrazy a objekty OSTRAVA Dům uměni, Jurečkova 9: Malé so­chařské formy umělců z Katovic. Do 31. 1. PARDUBICE Východočeská galerie: České vý­tvarné umění. Obrazy, plastiky, kresby a grafika 20. století. Stá­lá expozic« PREŠOV Galerie; Orest Dubay. Do konce ledna ROUDNICE NAD LABEM Galerie: Acta Umprum (Přírůstky uměleckoprůmyslového muzea v Praze). Do konce ledna Stálá sbírka českého moderního umění Dvorana české stát. spořitelny: Mé rodné město. Výstava fotografii V. Paudery. Do února OPRAVA — V závěrečném dvojčísle 25/26 roč. 1970 VP došlo k několika omy­lům. Omlouváme se za ně čtená­řům I postiženým umělcům, přesto­že je způsobila tiskárna, a opravu­jeme: došlo k záměně pořadí stran 2 a 7; dvě reprodukce byly převrá­ceny — Obraz z cyklu Oči Josefa )iry a Mozaika nad vchodem školy Otakara Synáčka a Josefa Klimeše. byla dobře vědoma, kde se vlastně nalézá. Malby zůstaly naštěstí ne­porušeny. V Antlpamětech můžeme Číst tyto řádky: „Vás ty malby za­jímají?“ zeptal se mne průvodce, „našli je chlapci v září 1940. Vlez­lí sem hledat psa. Ty malby jsou velmi, velmi staré." Co tedy nyní? Jak to vlastně ten­­krát bylo? Ona známá, věčně zne­pokojující otázka. Mé pravdu Geor­ges Bataille, nebo tl druzí? Mohlo by se říci — maličkost. Ale u vět­šiny autorů se jedná o odborná, vědecké práce. Nebo aspoň o důle­žitá, autentická svědectví (jenom Jan Klelbl chtěl přístupnou, popu­larizující formou seznámit mladé čtenáře s historii prvních objevů lidského tvora na naší planetě). A k tomu všemu připojme skuteč­ně Již jenom maličkost. Svědkové zářijového dobřodfužství leště žijí. Řekli jsme již, že dva z nich se později stali průvodci v Lascaux. To oni vypovídají každý něco jiné» ho? Nebo je to omyl odborníků? VLASTIMIL FIALA Kresba Oldřicha Jelínka > č/mXSZŽZ»" ■ ■. T^-iĽLi^ /’ /,• i Jan Vyčítal, kresba z výstavy v Klubu Školství a kultury

Next