Zábĕr, 1968 (I/5-26)
1968-03-09 / No. 5
čtrnáctideník československého Číslo 5. — Roční kl. 9. března 1968 Kčs 1.— SVĚT SE ZAJÍMÁ o náš film Zajímá nás ohlas českosloveiiských filmů nejen doma, u našich diváků, ale taká v zahraničí. Že zájem o náš film ve světě vzrůstá, můžeme dokumentovat citáty z cizího tisku. Jde nám však o celkový pohled na tuto otázku. Na naši výzvu na ni odpovídá filmový historik a novinář Jaroslav Brož, který se kolik desetiletí. zahraničním tiskem probírá již ně V posledních létech si věru nemusíme stěžovat na nedostatečný zájem o náš film ve světě. Ani v dobách dnes už legendární „světové exploze“ polského filmu, první kinematografie ze socialistických zemí, která ve druhé polovině padesátých let prorazila hráze lhostejnosti světové veřejnosti a získala přízeň kritiků, diváků a nakonec i distributorů všude na Západě, neprojevil zahraniční tisk takový zájem o některý z nově objevených filmových kontinentů, jak tomu je dnes u Cs. kinematografie. Přitom je ještě v dobré paměti, že například o existenci našeho filmu, který má za sebou plných 70 let vývoje, měli až donedávna jen matné představy i světoví filmoví historikové. protože se s našimi filmy na plátnech kin prostě nikde nesetkali. Ani v prvních dvaceti létech po znárodnění naší kinematografie se nepodařilo proniknout s nově natočenými filmy v širším měřítku do tradičních filmových zemí na Západě. Nepřispěly tomu ani rozmanité festivalové ceny, které jsme od Zlatého benátského lva za Sirénu z r. 1947 v tak hojném počtu shromažďovali. Zahraniční úspěchy loutkových filmů Jiřího Trnky, trikových filmů Karla Zemana i všech těch pozoruhodných dokumentárních a animovaných snímků, které v odborných kruzích vzbudily tolik pozornosti, měly víceméně jen prestižní charakter, avšak širšímu okruhu diváků se tyto filmy nijak nepřiblížily. Ukázalo se dále, že — stejně jako je tomu jinde — nemusí vždy patřit k exportně nejzajímavějším ony filmy, kterě někdy sklízejí největší úspěch doma. Vždyť ani v exportní bilanci Francie nebude pravděpodobně figurovat na nejpřednějším místě film Gérarda Ouryho Velký flám, který doma překonal rekordy návštěvnosti jen proto, že svou tématikou a hereckou účasti Bourvila a Louise de Funěse oslovuje především francouzského řadového diváka. Na světových trzích sotva můžeme soutěžit s detektivkami a veselohrami běžného typu, tedy s žánry, které jinde vyrábějí s většími zkušenostmi a s nepoměrně hojnějšími materiálními prostředky. Do tvrdého konkurenčního boje na světových trzích však můžeme dnes vstoupit s filmy, které jsou „jiné než ostatní“, které nesou specifické znaky „československé školy“ a jsou proto, alespoň pro velkou část vyspělého obecenstva (jehož řady se neustále rozšiřují), nanejvýše zajímavé. 150 000 Pařížanů, kteří shlédli v roce 1960 Formanovy Lásky jedné plavovlásky čtvrt miliónu Newyorčanů, kteří a ocenili umělecké i humánní hodnoty Kadárova a Klosova filmu Obchod na korze, tvoří již dostatečně velkou návštěvnickou obec, o níž se může i ten nejchladněji uvažující filmový obchodník zajímat. O významném postavení našich filmů například ve Spojených státech, tedy v zemi, která byla až donedávna naší kinematografii takřka hermeticky uzavřená, svědčí zájem velkého newyorského tisku, věnovaný každé filmové novince z Prahy. Dlouhé informační články, rozhovory s tvůrci a kritiky provázely zatím každý náš film, uvedený v newyorské premiéře, zejména Obchod na korze, Lásky jedné plavovlásky, Ostře sledované vlaky a Sedmikrásky. V tomto směru je výmluvný i obsah zvláštního čísla předního amerického literárního týdeníku „Saturday Review“, věnovaného tématu „Filmování za železnou oponou“. President Asociace amerických filmových výrobců Jack Valenti shrnul v úvodní stati své zkušenosti z návštěvy loňského moskevského festivalu, kde zvláště vyzvedl prý slibně se rozvíjející filmové styky s ČSSR. A z vyzvaných zahraničních autorů tu vedle sovětského režiséra Grigorije Kozinceva a ředitele rumunské kinematografie prof. Minima Gheorghia figuruje hned za Valentiho úvodníkem původní článek Miloše Formana, který se po stručném nástinu historie našeho filmu zamýšlí nad současným stavem filmové tvorby u nás. Forman vyzvedává progresivní aspekty vývoje, nezakrývá však některá nebezpečná úskalí, na něž tento vývoj v poslední době narážel. V závěru se však netají optimismem pokud jde o výhledy do blízké budoucnosti, neboť po příslušnících jeho vlastní generace, která se úspěšně prosadila, stojí u bran Barrandova další mladí tvůrci, na něž můžeme být právem zvědavi, co nám v nejbližší době dají . . . A tak především zásluhou skupiny mladých filmařů, představujících takzvanou československou „novou vlnu“, zakotvil nyní náš film pevněji i za hranicemi a po festivalových úspěších se dostavil také významnější zájem zahraničních distributorů. Mnohé filmy našich mladých tvůrců patří dnes už do výčtu oněch děl soudobé světové kinematografie, jejichž znalost se u milovníků filmového umění ve světě prostě předpokládá. JAROSLAV BROŽ Dr. Josef Träger na jedné redakční radě Divadelních novin vyprávěl, jak Jiří Mähen, který byl jistý čas také ředitelem brněnské městské knihovny, učil mladé kni hovníky dívat se na čtenáře. Říkával mladým nadšencům pro velké umění: když přijde čtenář vypůjčit si detektivku — co uděláte? Budete mu to rozmlouvat a doporučovat, aby si přečetl nějakého velkého básníka, pravé skutečné umění. A čtenář už nikdy nepřijde, protože chtěl detektivku. Nedělejte to; když chce detektiv ku, ochotně mu ji půjčte. Však až se nasytí, bude chtít číst něco ji něho. A tak postupně ho přivede te až k tomu, co je vaší láskou — ke skutečnému velkému umění. Kdybych dělal interview s významnými osobnostmi uměleckého, vědeckého a kulturního života a ptal se na počátky četby, první nadšené zážitky v biografu, slyšel bych asi všude (pokud nebudou nic předstírat], že začínali u detektivky, dobrodružných, napínavých příběhů, že je rozplakal Edmondo de Amtcis svou knihou Srdce, že stále vzpomínají, jak Loretta Youngová hrála ve filmu Ramona, že nemohou zapomenout na krasobruslařské umění Sonji Henie atd. Je jen málo jedinců, kteří dovedou již v raném mládí pochopit L. van Beethovena, Richarda Wagnera. A i když vniknou do techniky jejich skladby, až po letech a zkušenostech Je pochopí celé, v jejích skutečné hloubce. — Dlouho bude začínajícímu čtenáři bližší James Fenimore Cooper a jeho Poslední Mohykán, než například Walter Scott, Shakespeare, Thackeray. Všechno na světě má svůj vývoj, růst, své dospívání, zrání. Jen umělecký snob, at je na kterékoli straně mantinelu — bud jako pouhopouhý čtenář, divák, či literární matador — stále něco předstírá a třebaže ve skutečnosti miluje kýč, na veřejností vystu puje jako ctitel Maupassanta, Antonioniho. Kdysi bylo každému sty dno přiznat se, že miluje detektivku. Potom zase naopak to bylo pýchou, módou. Zvláště, když měla tak významné a obdivované zastánce, například Josefa Skvoreckého. Kdysi proskribované umění se stalo v současné době žánrem, který pronikl do všech vrstev i pater lid ské společnosti. Kdybych nyní dělal interview s významnými současnými osobnostmi — a kdyby mluvili pravdu — Jiří Mähen by se divil, jak se věci zamotaly v druhé polovině dvacátého století. Čtou se téměř jenom detektivky. Filmují se detektivky. Chodí se na detektivky. A už dávno to není nejdůvěrnější tajemství, ale gurmánská rozkoš veřejně se k tomu znát. Má to něco společného s dobou? Glorifikace detektivky, zbožnění Dorothy Sayersové, Agaty Christie, Conana Doyla. Ještě nedávno se kdekdo ptal knihkupce, zda mají Hemigwaye, Remarquea, teď se ptá na jakoukoli detektiv ku. Také kino se snaží vzrušit diváka a slibuje mu Zločin v expresu, dává vychutnat Lelíčka ve službách Sherlocka Holmese i Vraždu po našem. Už není třeba tuto všelidskou vášeň tajit, tutlat. Eduard Fiker, kdysi tolik ponižovaný, by se nestačil divit. A co by říkal Jiří Mähen svým knihovníkům? hbs ČTETE DNES........ O novém filmu Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci O dubnových premiérách v našich kinech — na str. 3 O názorech Brigitty Bardotové na problémy osobního života — na str. 4 O novinkách filmové techniky — na str. 7 O „filmu desetiletí“ Bonnie a Clyde — na str. 8 ........A PŘÍŠTĚ O natáčení filmu Nebeští jezdci — reportáž z barrandovského filmového studia O připravovaném filmu režiséra Jutkoviče s Marinou Vladyovou v hlavní roli O tom, co dnes dělají Sedmikrásky, představitelky dívek ze stejnojmenného filmu O tom, že kulturní dědictví ne jsou jen Picassové, v článku věnovaném činnosti filmových archivů v zahraničí CHODÍTE NA DETEKTIVKY? Olga Schoberová a Brad Harris rozmnožili svým nedávným sňatkem počet hereckých manželských dvojte. O tom, kdo je mladý Američan a životní partner sličné Olinky, se dočtete v článku na straně 4. Foto Ivan Soeldner