Zábĕr, 1971 (IV/1-26)
1971-01-07 / No. 1
ČÍSLO 1 ROČNÍK IV. Kčs 1.20 7. 1. 1971 DNES V ČÍSLE: ŽENA JAKO DŮVOD K SMÍCHU FILMOVÉ PROMĚNY: SVĚT MARTINA FRIČE ANDRZEJ WAJDA A TI DRUZÍ JAK SE DĚLÁ HUDBA K FILMU Kdo půjde na barevný francouzskoitalský film, který má lákavý a senzační titul — Erotissimo, zjistí, že film je znamenitě zahrán známými herci, v jejichž čele stojí Annie Girardotová. Moralisty je třeba hned úvodem upozornit, že scenáristka a autorka dialogů Nicole de Buronová vůbec nemínila napsat další erotický film, ale naopak satiru na erotizaci současného života v západním světě. Titul je tedy míněn ironicky, třebaže — jak už to ve světě bývá — byla autorka ihned napadena, že vlastně tímto titulem sama užívá metod, kterým se chce vysmívat. Je pochopitelné. že autorka se bránila tomuto zlo myslnému nařčeni a přiznala, že dlouho hledala titul, který by okamžitě vyvolal polem erotična, ale zároveň byl jeho výsměchem. Její scénář realizoval jako svůj první celovečerní hraný jilm francouzský režisér nejmladší generace Gérard Pirěs, který svěřil hlavní ženskou roli Annit Girardotové, kterou u nás už dobře známe z jugoslávského barevného filmu Brzy bude konec světa, v němž hrál i Ivan Palúch. Francouzská herečka Annie Girardotová bude letos v říjnu slavit čtyřicáté narozeniny. Narodila se v Paříži, ale ve třicátých a čtyřicátých letech ještě nikdo netušil, že tu vyrůstá slavná filmová hvězda. Nejméně to asi tušila Annie Girardotová, pro kterou bylo divadlo dlouhou dobu jenom nesplněným snem. Byla totiž ošetřovatelkou v nemocnici a své zaměstnání prý vykonávala velmi svědomitě. Comédie Frangaise, kam chodila jako vášnivý ctitel divadla, se jí po určitou dobu stala dokonce mateřskou scénou. Ano, Annie Girardotová, která věnovala studiu herectví všechen volný čas, se dostala do souboru francouzské první scény, kterou opustila v roce 1957, když se jí otevřel svět filmu. Bylo to v roce 1955, kdy debutovala v jistém filmu, který však pro ni neznamenal žádný pronikavý úspěch. Ani konec padesátých let nebyl pro Annii Girardotovou příznivý. Natočila řadu filmů — někdy dokonce točila několik filmů za rok — a přece nepronikla. Nepsalo se o ní, nedostavil se — jak se říká — světový úspěch. Když slavný italský režisér Luchino Visconti připravoval v roce 1960 svůj další film Rocco a jeho bratři, který byl ještě téhož roku promítán v Benátkách, hledal představitelku lehké dívky Nadi. Znal velmi dobře Annii Girardotovou z jeviště — vždyt Luchino Visconti není jenom slavný filmový režisér, ale také proslulý režisér divadelní. A má vynikající cit pro talenty, pro nadějné herce í herečky. O jejím výkonu v Gibsonově hře Dva na houpačce, kterou právě režíroval Luchino Visconti, se ve své době nejen hodně mluvilo, ale i psalo. Když se promítala v Benátkách scéna, v níž isou Rocco a Naďa přepadeni Roccovým bezcharakterním bratrem Simonem (který dokonce přímo před Roccem Nadu znásilní), mondénni společnost ve fracích a toaletách, uvyklá na nudu, se náhle vzrušila. Všichni si uvědomovali, že spatřili scénu, která po herecké stránce není obvyklá. Kritika psala o nejsilnější scéně filmu. Dokonce se psalo, že je to jedna z nejpůsobivějších scén moderní kinematografie. Každý v sále věděl, že se zrodila hvězda, že Annie Girardotová vstoupila do období, kterému se říká světová popularita, sláva, jak chcete. Annie Girardotová byla už dávno silnou hereckou osobností. Ale teprve Luchino Visconti ve svém filmu tuto starou pravdu potvrdil, Je zajímavé, že tento film zasáhl i do jejího soukromého života. Annie se provdala za italského herce Renata Salvatoriho (představitele Simona). Plných deset let si herečka udržela svou slávu. Viděli jsme ji ve filmech Rocco a jeho bratři, Francouzka a láska, Pán ze společnosti, Nejkratší den, Vyhnáni z manželství, Stalo se v Turíně, Smog, Brzy bude konec světa — a nyní v Erotissimu. Luchino Visconti ji znovu proslavil i na divadelní scéně v polovině šedesátých let v dramatu A. Millera Po pádu. Annie Girardotová po objevu Viscontiho byla znovu objevena i mladými francouzskými tvůrci. Hraje ve filmech Rogera Vadima, Marca Ferreriho, Claude Leloucha, Michela Cournota a nakonec i v celovečerním debutu Gérarda Pirěse Erotissimo. Hraje tedy nejen ve Francii, ale i v Itálii. Nejvíce filmů natočila s režisérem Michelem Audlardem. Měla a má slavné partnery — Mastroianniho, Belmonda — a mnohé další režiséry — např. Gillese. Všichni se opírají o její umění a touží, aby dodala jejich filmům lesku i popularity. V současné době patří mezi uznávané herečky moderního filmu — a to, jak vidíme — nejen ve Francii. Před deseti lety to věděl pouze italský režisér Luchino Visconti. Před panáci i lety se zdálo, že nikdy nepronikne. Francouzská divadelní kritika žehrá na její filmovou slávu — protože má nyní na divadlo čím dál méně času. Annie Gtradotová jde, jak se říká, z filmu do filmu. VISCONTIHO OBJEV ANNIE GIRARDOTOVÁ ANNIE GIRARDOTOVÁ v hlavni žen ské roli ve filmu mladého Francouze Gérarda Pirese, který je satirou na „erotissimo“ ANNIE GIRARDOTOVÁ v jedné ze scén filmu Erotissimo, k němuž námět a dialogy napsala Nicole de Buronová - Snímky: archiv JlRI SOVAK, který odpovídá na naše otázky na 8. str. dnešního Čísla, byl přistižen naším reportérem Františkem Bednářem při studiu telefonního seznamu NAKOP’S MĚ, NAKOPNU TĚ TAKY V holírnách se semele ledacos — nejtěžší problémy světové politiky se vyřeší Jediným mávnutím ruky anebo nějakým peprným vtipem. Nedej bože, aby se v takové holírně rozproudila řeč o sportu, zvláště o fotbale — a ještě konkrétněji — o některých utkáních tradičních soupeřů, jako je třeba Sparta a Slavia! A teď si představte, že v provozovně pražské Hygie, kde o vaši tvář pečují lazebníci a lazebnice, pracuje holič, který je navíc ještě fotbalovým soudcem. A to je případ pana Kastla, kterému v jeho lazebnickém a soudcovském životě pořádně zatopí tři ženy — Magda, Berta a Ema Petrů. Každá je jiná, ale docela samozřejmé je, že všechny tři myslí na jednu a tutéž věc, totiž aby se co nejdříve dostaly pod čepec. Berta, která je Kastlovou kolegyní, jde za svým cílem záměrně, Magda se v tom veze nevinně (protože jí padl do oka mladý fotbalista Jelínek, kterého pan Kastl musí vytáhnout z nejedné bryndy) a navíc chodí trénovat judo. Na pana Kastla, který je svobodný a má už nejvyšší čas, aby svůj stav zaměnil, je nalíčena past, do níž se oběť měla bezpečně chytit. Tou pastí je Ema Petrů, která se rozhodla, že se stane ženskou fotbalovou rozhodčí. Pan Kastl má přitom sehrát odborného poradce a Emu prakticky instruovat. Životní příběh Emy Petrů však není nikterak jednoduchý. Jde o čtyřnásobnou vdovu; nejzajímavější ná jejích manželstvích je to, že všichni ti manželé velmi brzo po svatbě zemřeli. Zdali tato ne právě zanedbatelná okolnost ovlivní rozhodnutí pana Kastla, o tom se dozvíte ve filmové komedii Ženy v ofsajdu. Natáčí ji režisér Bořivoj Zeman podle scénáře, na němž spolupracoval s V. Sekyrovou a M. Flieglem. Pana Kastla, ktorého hraje Lubomír Lipský, jsem nezastihl při soudcování na některém pražském, bratislavském, plzeňském nebo gottwal-dovském stadiónu, ale v barrandovských filmových ateliérech. V ateliérové provozovně pražské Hygie s pánským i dámským oddělením diskutoval pan Kastl se svými kolegy a zákazníky před kamerou Josefa Novotného a očima režiséra Bořivoje Zemana o fotbalové morálce asi v tom smyslu — „nakop’s mě, nakopnu tě taky“. Diskuse, do níž přispívali lazebníci v hereckém podání pražských herců Skopečka, Černého a Háka, výborně zapadala do atmosféry této filmové komedie. Bohužel v ten den nenatáčela ani Stella Zázvorková, ani Jiřina Bohdalová, které mají na ženských rolích lví podíl. Při natáčení v ateliérech, kde jsou postaveny dekorace, se scéna musí nejdříve jaksepatří zasvítit, pak se zkouší s herCi a potom se jede na ostro. Tak tomu bylo také na Ženách v ofsajdu — jenom s tím rozdílem, že ateliérová Hygie byla prostorově velmi skromná, takže obsluhující personál, zákazníci a filmaři si tu téměř šlapali na paty. Přitom se však režisér Bořivoj Zeman vůbec nedal vyvést z míry a dovedl všechno dirigovat s humorem. Zdá se, že Ženy v ofsajdu jsou v dobrých rukou. Mluví pro toto tvrzení zkušenosti Bořivoje Zemana; herci a herečky, které si do komedie vybral, jsou další zárukou, že se diváci na filmovém holení a pískání pana Kastla pobaví. Oldřich Pan Kastl sice suverénně vlú "re oficíně, ale je na něho nastražena pěkná past. Žádné strachy — Lubomír Lipský si už s touhle rolí ve filmu Ženy v ofsajdu jistě zdárně poradf Snímek: K. Mlnál