Zábĕr, 1971 (IV/1-26)

1971-01-07 / No. 1

ČÍSLO 1 ROČNÍK IV. Kčs 1.20 7. 1. 1971 DNES V ČÍSLE: ŽENA JAKO DŮVOD K SMÍCHU FILMOVÉ PROMĚNY: SVĚT MARTINA FRIČE ANDRZEJ WAJDA A TI DRUZÍ JAK SE DĚLÁ HUDBA K FILMU Kdo půjde na barevný francouzsko­­italský film, který má lákavý a sen­zační titul — Erotissimo, zjistí, že film je znamenitě zahrán známými herci, v jejichž čele stojí Annie Gi­rardotová. Moralisty je třeba hned úvodem upozornit, že scenáristka a autorka dialogů Nicole de Buronová vůbec nemínila napsat další erotický film, ale naopak satiru na erotizaci současného života v západním světě. Titul je tedy míněn ironicky, třebaže — jak už to ve světě bývá — byla autorka ihned napadena, že vlastně tímto titulem sama užívá metod, kte­rým se chce vysmívat. Je pochopitel­né. že autorka se bránila tomuto zlo­ myslnému nařčeni a přiznala, že dlouho hledala titul, který by okam­žitě vyvolal polem erotična, ale zá­roveň byl jeho výsměchem. Její scé­nář realizoval jako svůj první celo­večerní hraný jilm francouzský re­žisér nejmladší generace Gérard Pi­­rěs, který svěřil hlavní ženskou roli Annit Girardotové, kterou u nás už dobře známe z jugoslávského barev­ného filmu Brzy bude konec světa, v němž hrál i Ivan Palúch. Francouz­ská herečka Annie Girardotová bude letos v říjnu slavit čtyřicáté naroze­niny. Narodila se v Paříži, ale ve tři­cátých a čtyřicátých letech ještě nikdo netušil, že tu vyrůstá slavná filmová hvězda. Nejméně to asi tušila Annie Girardotová, pro kterou bylo divadlo dlouhou dobu jenom nesplněným snem. Byla totiž ošetřovatelkou v ne­mocnici a své zaměstnání prý vykoná­vala velmi svědomitě. Comédie Fran­­gaise, kam chodila jako vášnivý cti­tel divadla, se jí po určitou dobu sta­la dokonce mateřskou scénou. Ano, Annie Girardotová, která věnovala studiu herectví všechen volný čas, se dostala do souboru francouzské první scény, kterou opustila v roce 1957, když se jí otevřel svět filmu. Bylo to v roce 1955, kdy debutovala v jistém filmu, který však pro ni neznamenal žádný pronikavý úspěch. Ani konec padesátých let nebyl pro Annii Girar­­dotovou příznivý. Natočila řadu filmů — někdy dokonce točila několik fil­mů za rok — a přece nepronikla. Ne­psalo se o ní, nedostavil se — jak se říká — světový úspěch. Když slav­ný italský režisér Luchino Visconti připravoval v roce 1960 svůj další film Rocco a jeho bratři, který byl ještě téhož roku promítán v Benát­kách, hledal představitelku lehké dív­ky Nadi. Znal velmi dobře Annii Gi­­rardotovou z jeviště — vždyt Luchino Visconti není jenom slavný filmový režisér, ale také proslulý režisér di­vadelní. A má vynikající cit pro ta­lenty, pro nadějné herce í herečky. O jejím výkonu v Gibsonově hře Dva na houpačce, kterou právě režíroval Luchino Visconti, se ve své době ne­jen hodně mluvilo, ale i psalo. Když se promítala v Benátkách scéna, v níž isou Rocco a Naďa přepadeni Roccovým bezcharakterním bratrem Simonem (který dokonce přímo před Roccem Nadu znásilní), mondénni společnost ve fracích a toaletách, uvyklá na nudu, se náhle vzrušila. Všichni si uvědomovali, že spatřili scénu, která po herecké stránce není obvyklá. Kritika psala o nejsilnější scéně filmu. Dokonce se psalo, že je to jedna z nejpůsobivějších scén mo­derní kinematografie. Každý v sále věděl, že se zrodila hvězda, že Annie Girardotová vstoupila do období, kte­rému se říká světová popularita, sláva, jak chcete. Annie Girardotová byla už dávno silnou hereckou osob­ností. Ale teprve Luchino Visconti ve svém filmu tuto starou pravdu po­tvrdil, Je zajímavé, že tento film za­sáhl i do jejího soukromého života. Annie se provdala za italského herce Renata Salvatoriho (představitele Si­mona). Plných deset let si herečka udržela svou slávu. Viděli jsme ji ve filmech Rocco a jeho bratři, Fran­­couzka a láska, Pán ze společnosti, Nejkratší den, Vyhnáni z manželství, Stalo se v Turíně, Smog, Brzy bude konec světa — a nyní v Erotissimu. Luchino Visconti ji znovu proslavil i na divadelní scéně v polovině šede­sátých let v dramatu A. Millera Po pádu. Annie Girardotová po objevu Viscontiho byla znovu objevena i mla­dými francouzskými tvůrci. Hraje ve filmech Rogera Vadima, Marca Ferre­­riho, Claude Leloucha, Michela Cour­­nota a nakonec i v celovečerním de­butu Gérarda Pirěse Erotissimo. Hraje tedy nejen ve Francii, ale i v Itálii. Nejvíce filmů natočila s režisérem Mi­chelem Audlardem. Měla a má slavné partnery — Mastroianniho, Belmonda — a mnohé další režiséry — např. Gillese. Všichni se opírají o její umě­ní a touží, aby dodala jejich filmům lesku i popularity. V současné době patří mezi uznávané herečky moder­ního filmu — a to, jak vidíme — ne­jen ve Francii. Před deseti lety to věděl pouze italský režisér Luchino Visconti. Před panáci i lety se zdálo, že nikdy nepronikne. Francouzská di­vadelní kritika žehrá na její filmovou slávu — protože má nyní na divadlo čím dál méně času. Annie Gtradotová jde, jak se říká, z filmu do filmu. VISCONTIHO OBJEV ANNIE GIRARDOTOVÁ ANNIE GIRARDOTOVÁ v hlavni žen ské roli ve filmu mladého Francouze Gérarda Pirese, který je satirou na „erotissimo“ ANNIE GIRARDOTOVÁ v jedné ze scén filmu Erotissimo, k němuž námět a dialogy napsala Nicole de Buronová - Snímky: archiv JlRI SOVAK, který odpovídá na naše otázky na 8. str. dnešního Čísla, byl při­stižen naším reportérem Františkem Bednářem při studiu telefonního seznamu NAKOP’S MĚ, NAKOPNU TĚ TAKY V holírnách se semele ledacos — nejtěžší problémy světové politiky se vyřeší Jediným mávnutím ruky ane­bo nějakým peprným vtipem. Nedej bože, aby se v takové holírně roz­proudila řeč o sportu, zvláště o fot­bale — a ještě konkrétněji — o ně­kterých utkáních tradičních soupeřů, jako je třeba Sparta a Slavia! A teď si představte, že v provozov­ně pražské Hygie, kde o vaši tvář pečují lazebníci a lazebnice, pracuje holič, který je navíc ještě fotbalo­vým soudcem. A to je případ pana Kastla, kterému v jeho lazebnickém a soudcovském životě pořádně zato­pí tři ženy — Magda, Berta a Ema Petrů. Každá je jiná, ale docela sa­mozřejmé je, že všechny tři myslí na jednu a tutéž věc, totiž aby se co nejdříve dostaly pod čepec. Berta, která je Kastlovou kolegyní, jde za svým cílem záměrně, Magda se v tom veze nevinně (protože jí padl do oka mladý fotbalista Jelínek, kterého pan Kastl musí vytáhnout z nejedné bryn­dy) a navíc chodí trénovat judo. Na pana Kastla, který je svobod­ný a má už nejvyšší čas, aby svůj stav zaměnil, je nalíčena past, do níž se oběť měla bezpečně chytit. Tou pastí je Ema Petrů, která se rozhodla, že se stane ženskou fotba­lovou rozhodčí. Pan Kastl má přitom sehrát odborného poradce a Emu prakticky instruovat. Životní příběh Emy Petrů však ne­ní nikterak jednoduchý. Jde o čtyř­násobnou vdovu; nejzajímavější ná jejích manželstvích je to, že všichni ti manželé velmi brzo po svatbě ze­mřeli. Zdali tato ne právě zanedba­telná okolnost ovlivní rozhodnutí pa­na Kastla, o tom se dozvíte ve fil­mové komedii Ženy v ofsajdu. Na­táčí ji režisér Bořivoj Zeman podle scénáře, na němž spolupracoval s V. Sekyrovou a M. Flieglem. Pana Kastla, ktorého hraje Lubo­mír Lipský, jsem nezastihl při soud­cování na některém pražském, brati­slavském, plzeňském nebo gottwal-dovském stadiónu, ale v barrandov­ských filmových ateliérech. V ate­liérové provozovně pražské Hygie s pánským i dámským oddělením diskutoval pan Kastl se svými kole­gy a zákazníky před kamerou Josefa Novotného a očima režiséra Bořivoje Zemana o fotbalové morálce asi v tom smyslu — „nakop’s mě, nakopnu tě taky“. Diskuse, do níž přispívali lazebníci v hereckém podání praž­ských herců Skopečka, Černého a Háka, výborně zapadala do atmosféry této filmové komedie. Bohužel v ten den nenatáčela ani Stella Zázvorko­­vá, ani Jiřina Bohdalová, které mají na ženských rolích lví podíl. Při natáčení v ateliérech, kde jsou postaveny dekorace, se scéna musí nejdříve jaksepatří zasvítit, pak se zkouší s herCi a potom se jede na ostro. Tak tomu bylo také na Ženách v ofsajdu — jenom s tím rozdílem, že ateliérová Hygie byla prostoro­vě velmi skromná, takže obsluhující personál, zákazníci a filmaři si tu téměř šlapali na paty. Přitom se však režisér Bořivoj Zeman vůbec nedal vyvést z míry a dovedl všechno di­rigovat s humorem. Zdá se, že Ženy v ofsajdu jsou v dobrých rukou. Mlu­ví pro toto tvrzení zkušenosti Bořivo­je Zemana; herci a herečky, které si do komedie vybral, jsou další zá­rukou, že se diváci na filmovém ho­lení a pískání pana Kastla pobaví. Oldřich Pan Kastl sice suverénně vlú "re ofi­­cíně, ale je na něho nastražena pěk­ná past. Žádné strachy — Lubomír Lipský si už s touhle rolí ve filmu Ženy v ofsajdu jistě zdárně poradf Snímek: K. Mlnál

Next