Zábĕr, 1971 (IV/1-26)

1971-10-14 / No. 21

ROČNÍK IV. ČÍSLO 21 14. X. 1971 Kčs 1.20 DNES V ČÍSLE: ■ DESATERO PODZIMNÍCH PREMIÉR PRO FILMOVÉ KLUBY ■ SHAKESPEARE NA SOVĚTSKÝCH PLÁTNECH ■ FILMOVÉ HVĚZDY OČIMA SPISOVATELE ■ MUŽ PRO LEGRACI­­JAROSLAV ŠTERCL Podzimní část FFP je už v plném proudu. V kinech se hraje také fran­couzský barevný film režiséra Fran­goise Truffauta Ukradené polibky. Jde vlastně tak trochu o volné pokračová­ní prvního Truffautova ftlmu Nikdo mne nemá rád. Antotne Doinel v tom­to prvním filmu prolival dětství, ny­ní je právě propuštěn z vojny. Před­stavuje ho Jean-Pierre Léaud, který se narodil za války, v roce 1944, v Paříži. Ve svých čtrnácti letech debutoval právě ve filmu Nikdo mne nemá rád v roli malého Antoina Doinela. O de­set let později, jako čtyřiadvacetiletý, v roli pokračoval ve filmu, který se nyní u nás promítá. Ukradené polibky byly natočeny v roce 1968 — takže Jean-Pierre Léaud je dnes sedmadva­cetiletý. Vrat me se ještě k době, kdy jako čtrnáctiletý debutoval před fil­movou kamerou. Frangois Truffaut byl tehdy překvapen, s jakou suverenitou, přirozeností a samozřejmosti sl mla­dičký chlapec počínal před kamerou. Vžil se do své role tak spontánně a duchaprítomné, že mu bylo dovoleno říkat vlastní text, který si právě v té nebo oné situaci vymyslel. Každý, kdo sledoval natáčeni, věděl zcela přesně, že Jean-Pierre Léaud už u filmu zů­stane a získá další příležitosti. To se tané stalo. Frangois Truffaut s ním počítal. Ale nejen tento jeho objevi­tel — i další francouzští režiséři, zvláště vždy za každou cenu originál­ní Godard našel zalíbení v mladém herci, který tak zahájil úspěšnou fil­movou kariéru. Stal se dokonce je­jich asistentem, což mu umožnilo opět hlouběji proniknout do filmového svě. ta. Ve filmu Frangoise Truffauta ho vidíme po boku hezké konzervatorist­ky Christiny, kterou představuje Clau­de jadeová. le o tři roky mladší. Na­rodila se až po válce, v roce 1947, v Dijonu. Od dětství měla zájem o di­vadlo. Proto již v Dijonu navštěvovala dramatickou školu na konzervatoři. Jako devatenáctiletá získala cenu Prix de Comédie. Cesta do Paříže byla pro ni otevřená. A také angažmá v Mo­derním divadle. Když se Inscenovala na této scéně Plrandellova hra Jin­dřich IV., hrála v ní i Claude Jadeová. Jednou si sedl do hlediště filmový re­žisér Frangois Truffaut — a celé di­vadlo to okamžitě vědělo. Prý hledá někoho pro film, který bude natáčet. Ten film se jmenuje Ukradené polib­ky a Truffaut prý hledá představitel­ku Christiny. A vědělo se i to, že ta­to Christina bude partnerkou jean­­-Pierra Léauda, který už hrál v mnoha filmech a byl pro mladou Paříž při­tažlivým magnetem. Truffaut šel za Claude Jadeovou, o níž už slyšel od divadelníků samé chvalozpěvy. Sku­tečně také neváhal a okamžitě ji an­gažoval. Film měl při premiéře úspěch. Upoutala dokonce mistra fil­mové hrůzy — Alfreda Hitchcocka, který ji obsadil do svého filmu Topaz. Mladičká Francouzka Claude Jadeová se stala stejně populární jako Jean­­-Pierre Léaud. Když se konal v roce 1970 MFF v Karlových Varech, 'mno­zí váhali, zda mají přijet. Claude Ja­deová neváhala. Těšila se na Česko­slovensko. Měla k tomu docela zvlášt­ní důvod. Její otec totiž doma často o Československu mluvil. Bula to první cizí země, do které kdysi vstou­pil a zanechala v něm hluboký do­jem. Rodiče — otec i matka — vyuču. jí na univerzitě v Dijonu. Doma se proto mluvilo často i řečí, kterou oba znají, protože ji učí — anglicky. A Claude Jadeová překvapila v Karlo­vých Varech mladého amerického herce Johna Philipa Lawa, když s ním plynule hovořila jeho mateřštinou. Alfred Hitchcock, když ji angažoval do svého filmu, byl doslova šokován při zjištění, že ta malá Francouzka hovoří s tak nenapodobitelným anglic. kým přízvukem. „To je drzost,“ řekl pohoršení a usmál se tím nejlaskavěj­­ším úsměvem. Claude Jadeová pocho­pitelně slepě obdivuje svého filmové­ho objevitele a Frangois Truffaut to ví. Ale ul dávno nepatří jenom jeho filmům. Zaujala i ženu • režisérku. An­ne Walterová, když natáčela svůj film Svědek, jí svěřila roli hlavní hrdinky. Také Edouard Molinaro ve filmu Můj strýc Benjamin, což je filmový přepis románu spisovatele Clauda Tilliera (my jsme viděli gruzínskou verzi ve filmu Nebud smutný] neváhal obsa­dit Claude Jadeovou do hlavní ženské role. Christina a Antoine jsou pro Truffauta hrdiny, jejichž osudy sledu­je t dále — ve filmu Manželská do­mácnost — o němž 1 už Claude Jade­ová a Jean-Pierre Léaud hrají roli manželů. Štěstí t krize lidského vzta­hu se tady střídají jako déšt a slun­ce. Když se konal letos v létě MFF v Moskvě, přijela početná francouzská delegace. V hale hotelu Rossija se ná. hle objevili tři Francouzi. Muž a dvě ženy. Marina Vladyová, kterou tu vši­chni znají, se usmála a představila svou kolegyni. Byla to naše známá z Karlových Var — Claude Jadeová. A v pozadí stál francouzský režisér Jean Delannoy. Claude Jadeová půso­bila i tam, v Moskvě, zase tak sym­paticky jako v Karlových Varech. Mě­la stále ten půvabný dívčí úsměv, tře­baže už je přece jenom mladou ženou a známou osobností filmu. Frangois Truffaut se v ní nezmýlil. A Jean-Pier­re Léaud je typickým Francouzem. Za svůj herecký výkon ve filmu, který nyní Spatříme na podzimním FFP, dostal Křišťálovou hvězdu francouz­ské Filmové akadémie za rok 1969. hbs ŘÍMSKÉ SPRÁZDNINY PŘEKÁŽKAMI Francouzský herec Pierre Clé­­menti, kterého známe z filmu Benjamin, má mnoho důvodů k nespokojenosti se svým nedáv­ným pobytem v italské metropoli, kam zavítal se svým pětiletým synem Baltazarem. Snad si chtěl v Římě jen odpočinout a prodlou­žit si prázdniny, snad ho sem vedl zájem obchodní, to jest film, snad se chtěl vidět s přáteli. Jisto je však jen tolik, že strávil ně­kolik dní v poněkud nepohodlném útulku, který má sice velmi poe­tický název — Regina Caeli — 'ale přesně tutéž funkci jako naše Pankrác. Osmadvacetiletý herec Pierre Clémenti se prostě dostal do vězení. „Obvykle se při návštěvě Říma ubytuji v hotelu,“ prohlásil vy­šetřujícímu soudci. „Tentokrát jsem však měl s sebou svého pěti­letého syna Baltazara a tak jsem s povděkem přijal pohostinství, které mi nabídla má dávná pří­telkyně Anna - Marie Lauriceliuvá. Její šestnáctiletá dcera mi mohla pohlídat dítě. Neměl jsem ani ponětí, že má v bytě drogy.“ Po­kud jde o drogy, je dnes ovšem západní policie velice přísná a velmi nedůvěřivá. Jejich užívání se lavinovitě šíří a stále častěji se setkáváme s obětmi na živo­tech. Jedné soboty večer zazvonil po­licejní plukovník Betti u dveří starého římského paláce, jehož mansardu obývá Anna - Marie Lau­­ricellová, italská herečka, známá mezi příslušníky římských hippies pod přezdívkou Medúza. Plukov­ník Betti je specialistou na nar­komany a zcela nedávno dostal za mříže italského herce Waltera Chiariho. I tentokrát šel najisto a nedovolil, aby herečka uplatni­la své pohotové Improvizační umě­ní a aby odstranila nejdůležitěj­šího svědka této události, totiž broušenou dózu, v níž byl kokain. Její dcera ji prostě nestačila vy­hodit oknem. Kromě toho našel plukovník Betti v bytě ještě další narkotika a několik dýmek, z nichž se kouřilo opium. Ve vazbě herečka prohlásila: „Přiznávám, že jsem měla v bytě drogy. Sloužily však výhradně pro mou osobní potřebu. Jsem nemoc­ná a potřebuji je užívat místo léků.“ Jak už jsme si řekli, poli­cie je v podobných případech vel­mi málo důvěřivá a tak si pone­chala paní Lauricellovou v žen­ském vězení nedaleko Říma a odvedla do vazby i francouzského herce Pierra Clémentiho. Malého Baltazara odeslali do Paříže k ma­mince. Díky zkušeným aa .-akátům nezůstal představitel Benjamina ve vazbě dlouho, ale na římské prázdniny u paní Lauricellové asi dlouho nezapomene. Herec s čistou tváří a nevinnýma očima se stal v krátké době už podruhé obětí žen. Poprvé v zmíněném už filmu, kde, jak si pamatujete, jen náhoda a smysl pro vtip autorů předlohy ho zachránily před dy­chtivým náručím několika žen, usilujících o jeho nevinnost, a podruhé nyní v Římě, kdy se, chuděra, stal málem obětí ne- I opatrné narkomanky. cl CLAUDE JADEOVÁ A JEAN - PIERRE LÉAUD 4 JeanPierre Léaud — herec režiséra Frangoise Truffauta — v roli Antoine Doinela Jaroslava Schallerová, která hraje v novém filmu režiséra Antonína Kachiíka My, ztracený holky, vypráví o svých dojmech na str. 8 dnešního čísla Civilní snímek: František Bednář Jean-Pierre Léaud a Claude Jadeová jako partneři (Antoine a Christina) ve filmu Ukradené polibky Snímky: archív

Next