Zábĕr, 1977 (X/1-26)

1977-01-03 / No. 1

MARTA VANČUROVA, členka Realistického divadla Zdenka Nejedlého, vytvo­řila na své materské scéně, ve filmu i v televizi radu rolí, v nichž se. uplat­nil její výrazný herecký typ; její jemnp, citlivé dívky mají psychologickou hloubku i zvláštní, trochu melancholický půvab. Malé novoroční bilancování s Martou Vančurovou přinášíme na 8. straně tohoto čísla Civilní snímek: jan Malíř Kčs 1,20 ROČNÍK X. 3. I. 1977 ČASOPIS FILMOVÉHO DIVÁKA NA PRAHU NOVÉHO ROKU V roce 1977 se budou nároky na naši kinematografii neustále zvyšo­vat. Naše společnost, nezbytně potře buje umění s vysokou uměleckou hodnotou i ideovým obsahem. Šestá pětiletka, do jejíhož druhého roku právě vstupujeme, má v souladu se závěry XV. sjezdu KSČ řešit velmi závažné problémy v oblasti národ ního hospodářství, je tudíž nezbytné, aby filmy, které budeme v nadcháze­jícím roce vyrábět, braly na vědomí vše, co se v naší zemi děje, a byly s životem naší společnosti v nejbliž­­ším kontaktu. V roce 1977 mají naše studia v ČSR natočit 35 celovečer nich filmů a v SSR 9 celovečerních filmů pro kina. Kromě toho má být natočena odpovídající metráž pro naši televizi. Dochází zde tedy jak z hlediska kvantitativního, tak kvali­tativního ke zvyšování úkolů. Půjde o to, aby vyrobené filmy byly zdro­jem pro náročné poučení i vkusnou zábavu, aby byly pozitivně přijatelné pro našeho diváka a aby důstojně reprezentoval^ naši filmovou kulturu v zahraničí., Důležité úkoly stojí také před naší krátkometrážni tvorbou jak zpravodajsko-publicistickou, tak po­pulárně vědeckou, školní i animo­vanou. Důležité úkoly stojí před naší fil­movou distribucí. Rok 1977 je rokem GO. výročí Velké říjnové socialistické revoluce a tato skutečnost se odrazí v programech našich kin. Připravu­jeme k tomuto výročí uvedení někte­rých nových filmů a počítá se rovněž s retrospektivními přehlídkami kla­sických filmů sovětské kinematogra­fie. Bude nutné na úrovni zajistit pro­gram již tradičních přehlídek a fes-tivalů, na prvním místě filmového festivalu pracujících. Závěry XV. sjezdu KSČ a posled­ních zasedání ústředního výboru KSČ obsahují mnoho impulsů pro další zlepšení a prohloubení celé naší prá­ce. Velmi závažné jsou úkoly v ob­lasti zahraničních styků. Čs. kinema­tografie plánuje účast na řadě vý­znamných mezinárodních filmových festivalů, především na jubilejním ročníku Mezinárodního filmového fes­tivalu v Moskvě, připravuje některé důležitý Týdny čs. filmu v zahraničí, jako například ve Francii, Japonsku, ve Švédsku apod., a chystá řadu akcí v bratrských zemích socialistického společenství. V podmínkách postup­ného prosazování mírového soužití je třeba neustále myslet na obě strán­ky, které zahraniční výměna našich filmů má, tj. jednak prosazování na­šich filmů do zahraničí, aby je< viděl co největší okruh diváků a měl tak možnost se seznámit se základními principy našeho života, na druhé straně umožnit našim divákům, aby se seznamovali s nejlepšími filmový­mi díly světové progresivní kinema­tografie, ale zároveň nepřipustit pro­­njkání dekadentní a nepřátelské ideo­logie prostřednictvím zahraničních filmů do našich kin. V nadcházejícím novém roce půjde tedy v principu o to, aby si všechny složky naší kinematografie jasně uvědomily své základní úkoly a při­spěly svou kvalitní prací k jejich dů­slednému plněni. Bude to vyžadovat, tak jako ve všech ostatních oblastech práce naší společnosti, mimořádnou pozornost ke zkvalitnění řídící prá­ce a prohloubení její efektivnosti. Dr. JIŘÍ PURŠ, ústřední ředitel Čs. filmu Charakteristický snímek z natáčení filmu — zachycu­je režiséra Anf"ní­­na Kachiíka přípravě záběru při pro film Náš dě­dek [csel Snímek: archív * r >j '- «i v*^* - — PAŘÍŽSKÝ filmový V: hlavním městě Francie se od 13. do 20. listopadu konal Druhý mezinárodní filmový festival, jde o konkurenta Cannes? V podstatě ne. Pařížská přehlídka má zcela jiný charakter a také odlišné pub­likum. Mladší, méně okázalé, kte­ré však s o to větším zájmem sle­dovalo festivalové dění. Pařížský festival je nese těžní. Podle slov jeho ředitele P. H. De­­leaua má poskytovat možnosti au to'rským 'filmům více či méně an gažovaným, které z různých důvo dů nebyly většinou ve Francii do •suď hrány. 80 procent letos uve­dených filmů také nemá zatím ve hanoii distributora. Během jednoho rýdne bylo před­­edeno velké množství filmů, což intlo festival poněkud nepřehled­­íým. V oficiálním výběru bylo ivedeno 17 titulů. Z nich byt di áky i kritikou nejvíce oceněn ovětsko-japonský film režiséra \kira Kurosawy Děrsu Uzala. Za zmínku stojí i italský film režiséra G Montalda Agnesse od­­-hází zemřít, příběh z dru­­íé světové války, z italského • dboje. Prostou venkovanku, z níž a postupně stává statečná bojov­­iice proti fašistům, ztělesnila vr­kajícím způsobem Ingrid Thuli­­iová. Pozornost vzbudil i sociál ně-kritický film mladého francouz ského režiséra Daniela Duvala Stín zámků. V této sekf’ i -i iak^ sovětský film režiséra S. Šustera Stále se mnou, madarský film Rekviem pro revolucionáře (řeži sér F. Grunwalsky), italský film M. Monicelliho Drahý Michale a další. V sekci Panorama 76 byl se záj mem přijat čs. film J. Balíka je den stříbrný. Významná část letošního festi valu byla věnována pohledům do tvorby několika světových kinema tografií. SSSR byl zastoupen 8 filmy, mi mo jiné režisérů Matvějeva, Danii ji, Mitty a dalších. Z japonské kinematografie byla především vzdána pocta A. Kúro sawovi, který se festivalu osobně zúčastnil. Výběr západoněmeckých filmů dal nahlédnout do tvorby mladých režisérů, kteří se zaměřují na so ciálně angažované filmy. Festival provázela přehlídka 21 filmů s jeanem Gabinem, která se však konala v nepříliš důstoj ném prostředí předměstského kina Olympic. Letošní ročník měl nesporný di­vácký úspěch. Denní průměr se pohyboval kolem 300Ó platících osob ptus 1200 novinářů a pro­fesionálů. Francouzský tisk věno­val festivalu a uváděným filmům mimořádnou pozornost. Pařížský festival potvrdil své právo na existenci. Vytvořil si své publikum. Hledá však stále svou tvář. Bezesporu by mu prospělo, kdyby příští výběr filmů byl ve­den snahou o vyhraněnější cha­rakter festivalu. JANA PORYBNÄ (Paříž) Maxim Munzuk jako Děrsu Uzala a jurij Sulnmin v roli kapitána geo­- grafické expedice Vladimíra Arseněva v Kuresawově filmu Děrsu Uzala, - na ív^fřském festivalu získal nrhr ~í uznání Snímek: arrhív ro žádného obyvatele ani návštěv­no Prahy není tajemstvím, že vět­šina pražských kin zdaleka neodpo­vídá kulturním a sociálním požadav­kům moderního socialistického vel­koměsta. Kina zaostávají jak v tech­nickém vybavení, tak — a to je pro diváky nejčitelnější — ve funkčních a estetických parametrech. Tato situace, která je především důsledkem nedostatečné pozornosti síti pražských kin v minulých letech, se nedá změnit mávnutím kouzelné­ho proutku. Je to otázka dlouhodobá, vyžadující velké finanční a materiá­lové prostředky, trpělivost a zejmé­na dostatek chytrých nápadů a elánu. Lidé, kteří nesou na svých bedrech péči o rozvoj sítě pražských kin, mají nápadů a elánu dost. Mají už také v rukou základní předpoklad své další práoe: generální plán kinofi­­kace Prahy do roku 1990 — 2000, vy­cházející z generálního plánu výstav­by hlavního města. Tato studie už pojímá kino v jeho moderním pojetí — jako centrum vnímání nejen fil­mu, ale audiovizuálních prostředků vůbec — v souladu se současnými profesionálními a estetickými poža­davky. V plánu se samozřejmě počítá také s rozvojem televize, automobi­lismu a dalšími předpokládanými společenskými i ekonomickými vlivy. V kině příštích let se nebudou pou­ze promítat filmy. Tuto funkci může a bude do určité míry suplovat tele­vize. Kino sg svým specifickým po­sláním společenského střediska, umožňujícího kolektivní vnímání umě­leckého díla, by mělo být kulturním centrem občanů, kteří žijí v jeho blízkém či vzdálenějším okolí. Počítá se, že se v kinech budou pořádat ko-ncertv, hudební pořady, kombino­vaná filmová a živá představení. Kina s° mají stát i lékem na chronický nedostatek galérií v Praze; v jejich vestibulech budou pořádány nejrůz­nější výstavy. Uvážíme-li, že pražská kina navštíví za rok téměř jedenáct miliónů diváků, zpřístupní se umě­lecká díla opravdu širokému okruhu návštěvníků. Všechny tyto velké plány se však dají uskutečnit jen v kinech s od­povídající akustikou, technickým vy­bavením, vhodným osvětlením (má­­me-li jmenovat jen několik požadav­ků), v kinech s takovým vnějším vzhledem a vnitřním vybavením, kte­ré návštěvníky nenechávají na po­chybách, že jsou opravdu v kulturním stánku. 60 V Praze je zhruba 90 kin, z nichž obhospodařuje Filmový podnik hlavního města Prahy. O zbytek pe­čují místní národní výbory. To sě týká hlavně kin v nově připojených čás­tech Prahy, kde pražský filmový podnik zabezpečuje pouze programo­vou koncepci a metodické rady. ^ Konstatovali jsme již, že stávající sít kin v hlavrlím městě není dosta­čující po kvalitativní, ale ani po kvantitativní stránce. Nedostatkem kin trpí zejména okrajové části Pra­hy, na nových sídlištích nejsou vůbec. Odpovědní pracovníci jsou tak v sou­časně době v nezáviděníhodně situa­ci: musí dohánět resty na sídlištích — kino je přece součástí občanské vybavenosti — renovovat stará ne­vyhovující kina, jejichž počet jde do desítek, a provádět údržbu ve vyho­vujících kinech. Není to snadný úkol. O to potěši­telnější však ie, že v posledním ob­dobí už můžeme vinět hmatatelné výsledky jejich úsilí a že uskuteč­nění dalších projektů je otázkou b)ízké budoucnosti. O které projekty se jedná, které dobré nápady se už realizovaly, — s tím vás ’seznámíme zanedlouho’. DANA BRAUNOVA QUO VAUS, PRAŽSKÉ KINO?

Next