Zábĕr, 1977 (X/1-26)
1977-06-17 / No. 13
„Až dosud se stávalo velice zřídka - a film Paříž už hoří? je jednou z výjimek — že jsem mohl ve filmu ztělesňovat skutečně žijící postavy. Abych si mohl dopřát toto potěšení, získal jsem filmovací práva na román Povídka o policajtovi. Natočit tento film bylo pro mě ještě dalším potěšením: mohl jsem divákům poskytnout přesný obraz doby a pak — měl >sem příležitost zahrát si s Trintignantem.“ Toto prohlásil francouzský herec Alain Delon na okraj tflniu Po vídka o policajtovi, jehož románová předloha téhož jména je přesnou rekonstrukcí skutečných udá lostí, k nimž došlo na konci čtyřicátých let ve Francii. Román napsal policejní komisař Roger Borntche. Zachytil v něm rozmanité fáze nebezpečného střetnutí se zabijákem Emilem Bulssonem, který jednoho dnech uprchl z psychia trické kliniky. „Je to v podstatě velmi podrobně poDsaná historie honu na člověka, který trval tři roky,“ řekl o své knize komisař Borniche. „Napsal jsem knihu z velice prostého důvodu. Až dosud to byli vždyckv zloč nci, jimž se dávalo slovo. Jeden jako druhý smolili ty své vzpomínky obdobným způsobeni, zdůrazňovali ne-spolutvůrcem díla.“ To je všechno jistě pravda, ale k tomu, aby se člověk stal producentem aby byl ochoten za poměrně nebezpečných okolnosti riskovat a aby riskoval i tehdy, jestliže k tomu není nucen vnějšími okolnostmi — k tomu je jako impuLsu zapotřebí něčeho víc než je tvůrčí zainteresovanost. K tomu je zapotřebí odvány a snad i touhy do dobrodružství. Alain Delon je neklidná dobrodružná povaha, jež mohla mladého ctižádostivého muže zavést daleko od tilmovýcn atelierů. A není vyloučené, že za určitých okolností by se mohl dostat přesně do těch prostředí, která kreslí ve svých filmech, a že mohl loupit a střílet nikoli jen v ateliérech, ale v reálu. Jestliže ieho výbušná povaha nalezla docela jiné ventily, pak se tak určitě stalo k prosněnhu Delona samého a k prospěchu francouzského filmu, který v něm získal jednoho z největších současných herců. Alain Delon prožíval mládí v doúspěchu je otevřena — z Alaina Delona se stává hvězda. Přitom je stále zřeimější, že jeho úspěch vyrůstá z dobrých hereckých základů, že umělec v něm ořevažuje nad hereckým manekýnem, jímž by se slaběji fundovaný interpret jeho typu mohl snadno stát. K dů kazům jeho umělecké velikosti, která se projevovala v herecky protikladných kreacích, rozhodně patří filmy jako napříklaci Zatmě ní, Melodie podzemí, Sicilský klan, Samuraj, Borsalino, Dva muži ve městě a v posiední douě.i zmíněná Povídka o policajtovi. Gang a Armagedon. Jestliže se Alain Delon vrhá i do obchodní činnosti — a nejen v oblasti filmové — jestliže vlastní dostihové koně, aby na nich vydělával stejně jako na svých helikoptérách, jestliže organizuje a financuje boxerská utkání a jestliže spekuluje jako sběratel starožitností — pak to jen dosvědčuje a potvrzuje naše zjištění o jeho romantické povaze, které nestačí jen fík- Alain Delon ve filmu Sicilský klan TÝDEN HUMORU A SATIRY V GABROVĚ V Bulharsku je město, jehož obyvatelé mají pověst moc šetrných lidí — Gabrovo. A Gabrované si na této pověsti zakládají a anekdoty o nich, podobně jako o skotském Aberdeenu, našem Kocourkově či gruzínském Kutajsi jsou známy po celém světě. Koncem května se v Gabrově konal již XI. ročník festivalu humoru a satiry, jehož součástí byla kromě tradičního karnevalu, mezinárodní soutěže kresleného humoru, divadelního a estrádního festivalu i II. mezinárodní přehlídka filmových komedií. Vavříny vítěze si letos odnesl mladý gruzínský režisér Kvirikadze za film Městečko Anara. Představitelka role matky v tomto filmu — herečka Cecilia Takaišviliová — získala cenu za nejlepší ženskou roli. Druhou cenu dosáhl bulharský film režisérky Borisovové Lživé historky a madarský film Meč. Režisér Jiří Menzel získal za film Na samotě u lesa třetí cenu a herec Josef Kemr byl za roli dědy Komárka v tomto filmu oceněn za nejlepší mužskou roli. Přehlídky filmů se zúčastnily ještě filmy jsem motýl (Polsko), Doktor (Jugoslávie| a rumunský film Podzim Kachňátek. Zvláštní cenu poroty získal kolektiv autorů a režisérů satirického měsíčníku sovětského filmu Fitěl. Je škoda, že na přehlídce tentokrát nebyla zastoupena naše animovaná tvorba, která by měla v poměrně slabé konkurenci oprávněnou naději na úspěch. Ceny si odnesli tvůrci maďarského kresleného seriálu Příhody pana Gustava a bulharští filmaři za snímky Hudební strom a Tři hlupáci. Další ročník gabrovského festivalu humoru a satiry se bude konat za dva roky a máme tedy možnost dobře se připravit k obeslání soutěžit filmových veseloher a animované tvorby, která se má stát od roku 1979 již Mezinárodním filmovým festivalem humoru a satiry. Pohostinné prostředí bulharského Gabrova, jehož obyvatelé navzdor pověsti vynikají dobrosrdečností a upřímností, silná mezinárodní účast 1 rodící se tradice nového filmového festivalu totiž stoh za dobrou přípravu. ih MILIÓN DIVÁKŮ FILMU OSVOBOZENÍ PRAHY V právě uplynulých dnech překročil počet diváků, kteří navštívili představeni filmu Osvobozeni Prahy, jeden milión. Velký návštěvnický zájem určený tomuto významnému filmu, který byl vytvořen početným mezinárodním kolektivem uměleckých a technických pracovníků vedených národním umělcem Otakarem Vávrou, svědčí o uměleckých a společenských hodnotách díla věnovaného velkému historickému mezníku našich novodobých dějin, jakým bylo konečné vítězství československého lidu nad fašismem, vybojované společně se Sovětským svazem. To, že tolik diváků film vidělo vlastně za necelý měsíc nd celostátního nasazení kopií filmu Osvobozaní Prahy do kin, je navíc také důkazem dobré práce všech organizací naší filmové distribuce., bř DOBRODRUH NEJEN FILMOVÉHO PLATNÁ snáze své profese a zveřejňovali hrůzy svého věznění, jestliže jsem se ujal slova, pak nikoli proto, abych obhajoval policii, ale abych trochu osvětlil činnost lidí, které nemá nikdo rád a bez nichž se přece společnost neobejde.“ Alain Delon t.edy koupil filmovací práva na Bornichovu knihu a ve filmu Povídka o policajtovi si sám Borniche zahrál jak to? Což má ve Francii herec tak velkou moc? Jistě nikoli, jenže Alain Delon už dávno není jen hercem. Od roku 1968 vlastní svou produkční firmu Ad.elfilm a tato firma také natočila snímek Povídka r. policaj tovi. Nepochybně se vyskytne otázka, proč Alain Delon nezůstal věrný své původní profesi, která mu zajišťovala jak dostatek práce, tak dostatek peněz, a proč se odvážil na poměrně tenký led obchodního podnikání v oblasti filmu. Delon sám říká, že byl prvním francouzským hercem, který se stal producentem a že se jím sta! proto, aby se mohl podílet na tvůrčí práci l^j:p nejv.ětší šíři. Jistě tu hrála svou rolí 1 nespokojenost herce, který si nemohl sám volit role a režiséra, jistě i důvody hmotné. A zajisté nemáme důvod nevěřit Delonovi, když říká: „Co mě na producentské činnosti neivíc fascinuje, to je možnost zabývat se filmem od samého začátku až do konce a podílet se na práci v každém vývojovém stadiu. Moje konrence nráce se v tomto směru velice blíží americkému poietí producenta, který se zdaleka nespokojuje pouze tím, že do podniku vloží peníze, že si obstará distributora a zajistí prodej do zahraničí, ale podílí se doslova na všech výrobních fázích svého filmu a je bě, která převracela hodnoty na ruby a které smazávala hranice mezi dobrem a ziem. Máme na mysli dobu druhé světové války, dobu okupace Francie. Jeho oteč byl nájemcem kina a na dítě měl od samého začátku film stejně silný vliv jako zmíněná doba. Touha po romantice a dobrodružství vedly Delona k námořnictvu a do cizinecké legie a posléze i do expediční armády v někdei*; Indočíně, kde se účastnil smutně prosludého tažení, končícího vojenským a morálním fiaskem. Nemohl-li realizovat své sny ve vojenském sukně, rozhodl se pro jinou cestu nahoru. Toužil stát se zpěvákem, ale osud mu přihrál docela jinou příležitost, pro krasavce jeho typu výhodnější: film. A tak v toče 1957 — tehdy je Delonovi teprve dvaadvacet let — debutuje ve filmu Když se do toho zamíchá žena, v roce 1960 pak dokáže, že je s filmem svázán užším poutem, než je jeho půvabná tvář, a vytvoří nezapomenutelnou postavu ve Viscontiho filmu Rocco a jeho bratři. V roce 1962 si pronikavý úspěch zopakuje opět s Viscontim ve filmu Gepard. Cesta k hereckému Hollywoodská studia ovládli muži. V poslední době jen velmi málo žen - hereček vystoupilo na nejvyšší příčku popularity. Ovlivňují to především témata filmů, kde převládají drsné příběhy, thrillery, a kde se dobře napsané ženské postavy vyskytují jen sporadický. A tak se mezi hvězdami tivní dobrodružství z filmových ateliérů, ale která se musí vyžívat ve finančních dobrodružstvích, k nimž nesporně v posledních letech patří i jeho producentská čin nost. G. FRANCI. mužského rodu objevují rok od roku stále nová jména herců, kteří získali popularitu a slávu díky jednomu dvěma filmům. Robert De Niro je jedním z nich. Za poslední tři a půl roku se velmi rychle dostal na špici, získal vážnost a úctu režisérů i svých kolegů. A proslavily ho pouze dva filmy: druhý díl Kmotra režiséra Francise Forda Coppoly, kde za roli mladého Vita Corleona získal v roce 1975 Oscará, a Taxikář režiséra Martina Scorseseho, jenž mu v následujícím roce vynes! označení Nej lepšího herce na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes. Před těmito úspěchy se jen velmi těžko prosazoval. Sám o tom říká: „Když to nezkusíte, nebudete zklamáni. Ale já dávám přednost tomu, být hazardním hráčem. Když neprohrajete, nevíte, co to znamená. Byl isem dlouho nezaměstnaný. stejně jako jsem ted přepracovaný.“ Vyrůstal ve specifické atmosféře umělecké rodiny v bohémské čtvrti Greenwich Village. Jeho rodiče byli výtvarníky. Toto klima jej poznamenalo a usměrnilo jeho touhu stát se hercem. Navštěvoval různé divadelní školy, ale uměleckou dráhu nastoupil v divadlech „off Broadway“. Hrál na turné po amerických univerzitách v klasickém í současném repertoáru. Film si jej však nevšímal. Teprve na své cestě Evropou dostal malou roli v detektivce Marcela Carného Tři pokoje v Manhattanu. Ve svých dvaceti letech se seznámil s režisérem Brianem de Palmou, který mu dal prvou větší možnost předvést svůj talent ve filmu Svatební hostina. Tehdy si jej také všiml začínající režisér Martin Scorsese a nabídl mu roli v připravovaném filmu Špinavé ulice. A De Niro jt zahrál skutečně odpovědně: „Když dělám film, chci vědět všechno o charakteru postavy, kterou mám hrát.“ Práce na tomto filmu mu zajistila další zajímavou roli ve filmu Franciss Forda Coppoly Kmotr II. Postava mladého Vita Corleona byla velmi náročná. De Niro dlouho sledoval herectví Marlona Branda, učil se. Na několik týdnů odjel do Palerma, aby tu studoval jazyk, zvyky a přizpůsobil svou představu o roli skutečnosti. Postupně získával zkušenosti od ostatních — od AI Pacina, Roberta Duvala, ale především od Lee Strasberga — zakladatele slavného Actor’s Studia, klerý tu také hrál jednu z hlavních rolí. Námaha na Kmotrovi se De Nirovi vyplatila. Získal nejen Oscara, ale především neocenitelné zkušenosti. Rázem o něho měli zájem četní režiséři a producenti. Přijal však nabídku Martina Scorseseho, tentokrát na hlavní roli ve filmu Taxikář. „Při natáčení Taxikáře jsem dostal licenci a dvanáct hodin denně jsem jezdil po New Yorku.“ Tato role mu přinesla další ocenění a nové možnosti. V současné době De Niro pracuje na dalších filmech, ale také v divadle. Nyní má za sebou další dva úspěchy: v Bertolucciho filmu Dvacáté století vytvořil postavu bohatého statkáře a v Kazanově adaptaci Fitzgeraldova Posledního magnáta hraie hlavní roli- „Nechci být jen módním hercem,“ říká, „ale snažím se dělat svou práci opravdu dobře.“ mht PEČLIVÝ HEREC ROBERT DE NIRO Alain Delon v roli komisaře Borniche a jean Louis Trintignant jako zločinec Buisson ve filmu Jacutiese Deraye Povídka o policajtovi Snímky: archív Robert De Niro jako Travis Bickle — hlavni postava filmu režiséra Martina Scorseseho Taxikář Snímek: archív záběr5