Zábĕr, 1978 (XI/1-26)
1978-01-02 / No. 1
Kčs 1,20 ROČNÍK XI. 2. I. 1978 ČASOPIS FILMOVÉHO DIVÁKA DO NOVÉHO ROKU Vstupujeme do roku 1978, který je důležitým třetím rokem 6. pětiletky, pod hlubokým pozitivním dojmem právě zakončeného roku 1977, roku 61). výročí Velké říjnové socialistické revoluce. V letošním roce vyvrcholí oslavy 30. výročí Vítězného února, který byl logickým završením boje československé dělnické třídy, inspirovaný revolučním plamenem Velkého října. V únoru 1948 bylo s konečnou platností rozhodnuto o socialistickém vývoji v naší vlasti. Pro filmové pracovníky má toto výročí obzvláště mimořádný vý znám, protože tehdy se rozhodlo o konečném socialistickém vý voji naší kinematografie. Je známo, že v období 1946—1947 probíhal i na ideologické a kulturní frontě ostrý boj o další orientaci našeho kulturního života, který v oblasti kinematografie se týkal zachování a rozvíjení znárodněné kinematografie nebo její likvidace. Tento boj byl přenesen na půdu Národního shromáždění, kde se v projevech reakčních poslanců napadal znárodňovací dekret, bagatelizovala se úroveň filmové tvorby a vytvářel se ostrý odpor proti důslednému znárodnění filmové distribuce. V tomto směru vynikal nechvalně známý poslanec národně socialistické strany dr. Hřebík. Těmto nejostřejším nájezdům učinil přítrž teprve Vítězný únor, který upevnil i v oblasti kultury i kinematografie cestu skutečného svobodného socialistického vývoje. Náš film- a především zpravodajský film sehrál v tomto období velmi pozitivní roli, protože stál jednoznačně na straně progresivních Sil v naší společnosti. Obzvláště v období Února i po něm přinesl celou řadu důležitých politických reportáží, které měly význam proto, žs to tehdy byl vedle rozhlasu jediný masově sdělovací prostředek, ■ který mohl do všech koutů naší země přinést obraz těchto významných událostí a pomáhat tak aktivizovat široké masy pracujících prt\ politiku Komunistické strany Československa a vládu Klementa Gottwalda. Na tyto pokrokové tradice nejlepších filmových pracovníků navazuje i naše socialistické filmové umění. V nadcházejícím roce, kte. rý jako celá pětiletka je rokem kvality a efektivnosti, půjde o to, aby naši filmoví tvůrci i ostatní pracovníci udělali všechno k tomu, aby naše filmová tvorba dosáhla dalších úspěchů při zvyšování ideové i umělecké úrovně vytvářených filmů, aby se prohloubila kulturně politická práce s filmem v oblasti distribuce a dosáhlo se tak dalších pozitivních výsledků při prohlubování výchovy našich pracujících v socialistickém duchu. Abychom dosáhli i dalších pozitivních výsledků při šíření na= šeho filmového umění a tím našich socialistických myšlenek do zahraničí. Letošní rok je rokem řady významných jubileí našeho státu a našich národů. Práce naší kinematografie je proto zaměřena i k těmto skutečnostem. Naše filmová studia mají natočit 45 celovečerních filmů pro kina, tisíce metrů programu pro Čs. televizi a více než jeden a půl tisíce titulů krátkometrážních filmů. V jubilejních únorových dnech budeme bilancovat tvorbu uplynulého roku na Festivalu českých a slovenských filmů v Jihočeském kraji v Českých Budějovicích, Českém Krumlově a dalších městech. V létě nás čeká Filmový festival pracujících, který se rozrostl do mimořádně úspěšných filmových slavností v letních měsících. Počátkem července bude probíhat již XXI. roč njk Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Důstojně chceme přispět k oslavám 33. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou v květnu a k Měsíci čs.-sovětského přátelství v listopadu. Radou filmů připomeneme neblahé 40. výročí Mnichova. V průběhu roku 1978 se zúčastníme filmy i delegacemi více než 80 mezinárodních festivalů, filmových přehlídek a Dnů čs. filmu v Sovětském svazu, ostatních bratrských socialisticv kých zemích a dalších zemích celého světa. Na nich chceme ukázat průřez našeho filmového umění, podat důkaz o tom, že naše kinemátografie je v plném tvůrčím rozmachu a jejím prostřednictvím podat svědectví o životě a práci našich lidí a o výstavbě socialismu v naší vlasti. To isou jenom některé-neidůležitěiší úkoly, které má čs; kinematografie před sebou na prahu nového roku 1978. Jsem přesvědčen, že společnou aktivní prací nod vedením Komunistické stranv Československa se nám podaří všechny tyto úkoly úspěšně snlnit. DR. JIŘÍ PURŠ, ústřední ředitel Čs. filmu MICHAL DOČOLOMANSKÝ je populární slovenský herec, kterého dobře znají i čeští diváci. Režisér Oldřich Lipský si ho vybral pro ztvárnění postavy neohroženého detektiva Nicka Cartera do svého filmu Adéla ještě nevečeřela. O této roli, o divadle a televizi hovoří na 8. straně tohoto čísla Civilní snímek: Jiří Ksandr BILANCE A PERSPEKTIVY Ve Sladkovského sále Obecního domu končila v odpoledních hodinách jednoho prosincového dne Tvůrčí konference Filmového studia Barrandov a místností zazněly tóny Písně práce. Ne každý aktiv či setkání bývají dnes takto uzavírány a že se tak stalo při této konferenci, je příznačné. Hned v úvodním slově ředitel FSB s.' František Marvan zdůraznil, že toto setkání tvůrčích pracovníků, organizované vedením podniku, má mít výrazně dělný charakter. Celý průběh konference, všechny diskusní příspěvky, až snad na jediný, toto očekávání splnily. Hlavní referát ústředního dramaturga s. Ludvíka Tomana i jednotlivá vystoupení scenáristů, režisérů, dramaturgů a dalších přesvědčovaly, že zde hovoří lidé znalí své věci, vědomí si svých úspěchů, ale i chyb a nedostatků, na které dokázali konkrétně poukázat. Neozvaly se ani fráze, ani pouhá řečnická vata. -4film je mnohdy těžká dřina a na konferenci bylo znát, že zde mluví lidé ipráce, filmařské práce. Nejsem novinář, nepíši tedy zevrubnou zprávu, spíš se jen pokusím zachytit některé subjektivní dojmy, slova, která" mne nejsilněji zaujala a glosy k nim. O čem tedy byla řeč? „Po relativně úspěšném roce 1976 se zvýšila laťka, zpřísnili jsme kritéria. A nejen my sami — i kritéria společnosti jsou vyšší v zákonité závislosti na tom, jak stoupá její náročnost, úroveň. K průměru nyní řadíme díla, která by ještě před dvěma roky ale i vloni zazářila. Skutečnost, že loňská jednička je pro nás dnes dvojkou, je však skutečností pozitivní, nesporně kladnou. Jinak to•mu ani být nemůže. Kdybychom samí k sobě nebyli náročnější, ztratili bychom postupně a možná i rychle právo realizovat své tvůrčí záměry.“ Úsilí nesmiřovat se s nedokonalou prací, zvyšovat profesionální úroveň, hledat cestu k odstranění příčin, ktené tento stav způsobují — ať už jde o neumění, lajdáckou práci či některé objektivní důvody, tkvící v organizaci filmové tvorby — toto úsilí bylo možno vysledovat snad ve-všech diskusních příspěvcích. Hovořili tom smyslu o své práci scenáristé i v režiséři. Soudruh Macourek ostrými slovy pranýřoval na konkrétních příkladech nedostatky ve stavbě scénářů, režisér Herz zdůraznil nutnost diferencovaného přístupu k jednotlivým filmům ze strany výrobních hospodářských složek, soudruzi Polák a Kachlík hovořili o stejqých problémech z hlediska režiséra a o jeho postavení v celém tvůrčím procesu. Všechna tato mnohdy temperamentní vystoupení svým obsahem i tónem přesvědčovala, že se ztotožňují s jedním ze závěrů referátu: „Bojovat za špičkovou kvalitu, to je dnes ve všech etapách tvorby — na všech úsecích Studia — hlavní požadavek.“ Jak toho dosáhnout, to bylo další z témat, jímž se konference důkladně a konkrétně zabývala. Aby naše filmy, byť natáčené na barevnou surovinu, nezůstávaly svým vyzněním šedé. Ä tak se dostala na pořad otázka pestrosti, osobitosti pohledu i ztvárnění našich filmů. (Pokračování na str. 41 Jeden z charakteristických záběrů, zachycujících filmaře v akci; v popředi režisér Ladislav Rychman při práci na své hudební komedii Jen ho nechte, ať se bojí Snímek: Jitka ^Sylin&ká Přísloví, pořekadla, rčení a úsloví — to je pokladnice lidové moudrosti, v níí jsou koncentrovány tisícileté zkušenosti, podložené nespočetným množstvím příkladů. Jedno z takových rčení praví, že každý začátek je těžký. Je jistě spousta začátků, které člověku kladou nejrůznější nástrahy n Jež potvrzují pravdivost -této lidové moudrosti, ale i jeden začátek, který toto prastaré zjištění staví na hlavu. Je to začátek roku. Nic není totiž lehčího než překročit onen předěl mezi posledním prosincem a prvním lednem, nic nepodniká člověk tak snadno jako vstup do nového roku a do žádného začátku se nevrhá s tak bezstarostným optimismem jako do začátku nového kalendářního období. Těch předsevzetí, těch plánů, těch odhodlání, těch slibů a nadšených rozběhů! Uzavřené dveře minulého roku jako by od nás oddělily všechno to, co jsme neudělali lak, jak jsme si přáli, jako by smazaly všechny minulé nedostatky jen proto, že s novým rokem si svato-l svatě slibujeme, že už k nim nebude docházet a že všechno půjde docela jinak. Domníváme se, že ze všech lidí, kteří v novoročním tijonu uzavírají nejrůznější předsevzetí, nejlépe je znají tvůrčí pracovníci, ledňák proto, že jejich plány jsou Nejen dobře začít dlouhodobé, jednak proto, že na počátku jejich práce vždycky stojí abstraktní idea, kterou je nutno realizovat teprve dodatečně. A jak pěkně se plánuje námět povídky nebo scénáře, jak příjemně se uvažuje o realizaci filmu, který tady dosud nebyl a který pohne dějinami naší kinematografie! Jak samozřejmě si člověk říká, že letos už konečně začne pracovat na dlouho chystaném plánu, který neustále odkládá. Nikoli, vážení, nemyslím, že to, co je na lidské činnosti těžké, je začáieli. Mnohem obtížnější je vytrvat. Rozběhnout se dokáže každý, ale ne každý vydrží pak s dechem. Rozhodně je snazší vytvořit dobrý-plán, než jei pak dobře realizovat. Jistě 'to všechno vyplývá jednak z přemíry dobré vůle, kterou každý z nás-má. jedz nak i z nadměrného sebevědomí a přeceňování vlastních sil. To ovsem neznamená, že bychom měli být — pokud jde o ta předsevzetí a plány — skromnější. Nikoli. Ale znamená to, že bychom měli stejný elán uplatňovat i později, kdy se z oblasti snění, chci říci plánování a teoretizování, přejde k té dělné praxi. Nebot nesmíme zapomínat, že tak jako se říká, že každý začátek je těžký — což, jak vidíme, musíme brát v novoročním čase cum grano satis — učí nás lidová moudrost prostřednictvím jednoho svého rčení i to, že teprve je-li konec dobrý, je všechno dobré. GUSTAV FRANCL Reífsér Jaroslav Balík při natáčení svého filmu Zrcadlení Snímek: Zdeněk Dukát «