Zábĕr, 1981 (XIV/1-26)
1981-11-27 / No. 24
Ten dům vůbec není ze skla. Zámeček v Nemyšli u Tábora se od stovek jiných liší jen tím, že u vchodu visí tabule DĚTSKÝ DOMOV. Tady se rozhodl režiséi Vít Olmer s výrobním štábem Jaromíra Lukáše natočit nový bar. randovský film podle scénáře Ire. ny Charvátové. Příběh třináctileté Pavly, nové obyvatelky dětského domova, se jeho autoři rozhodli nazvat Skle. něný dům. Název vystihuje poci. ty dětí, které tady žijí — jako by byly pořád viditelné, bez skuteč. ného soukromí, s jednotným pro. gramem, a především bez citové vazby k dospělému člověku, kte. rý by „patřil“ jenom jim. Jistě, dětem je zde věnována maximální péče, a'2 ani ta ne. může nahradit ztrátu citové vaz. by mezi dítětem a rodiči. Pavla je silná Osobnost, a proto neřeší situaci tím, že by hledala kama. rády mezi ostatními dětmi, ale snaží se k sobě připoutat mladou vychovatelku Jarmilu Skutečně se jí podaří vybudovat silné ci. tové pouto. Pavlíny sny o jejich budoucím společném životě však nutně narážejí na odlišnou reali. tu Jarmilina soukromého života. Zeptala jsem se režiséra Víta Olmera, čím ho zaujal scénář Skleněného domu že se rozhodl pro jeho realizaci. Nebyl, jak se říká,* „vycucaný z prstu“. Autorka Irena Charvátová zná prostředí dětských domovů z vlastní zkušenosti a na scénáři to bylo cítit. Sám příběh mě zaujal svou upřímností a opravdo. vostí. Během přípravných prací jste prošel řadu dětských domovů. V čem vám to při realizaci pomohlo? Prošel jsem jich hodně a dost důkladně se seznámil s tím, jak to tam chodí. Z internátního typu se vesměs přešlo na systém „rodin, ných buněk“, jejichž účelem je dětem alespoň trochu nahradit rodinné prostředí. Setkal jsem se s řadou nadšených a obětavých vychovatelů, kteří se snaží k dě_ tem najít kamarádský vztah a vytvořit atmosféru nového domova. Jenže to základní — vlastní do. mov a rodiče — se nahradit ne. dá. Zažil jsem v jednom domově také návštěvní den, kdy rodiče, kteří sem své děti „umístili“, se jednou za čas sejdou, aby se s ni. mi na dvě hodiny viděli. Přiná. šejí plné tašky jídla a bonbónů, poplakávají, ale v podstatě si s dětmi nemají co říci. Ke konci vy. měřené doby už pokukují po hodinkách. Podobnou scénu jsme potom dali i do našeho filmu. Po Sonátě pro zrzku jste natočil další film o mládeži. Znamená to, že se chcete do budoucnosti specializovat? Jaké máte další tvůrčí plány? Specializovat bych se rozhodně nechtěl, i když mě práce s dět. mi a mladými lidmi velice těší. Ve Skleněném domě vystupuje ta. ké několik dospělých neherců. Například ředitel dětského domo. va z Dolních Počernic Petr Ne. jezchleba. Původně přivezl na Barrandov děti k hereckým zkouš. kám a nakonec si ve filmu sám zahrál. Nebo pan Nejedlý, důchodce, který ve filmu hraje údržbáře Václavíka. Kromě své. ho hereckého výkonu přinesl i ně. kolik nadšených nápadů, třeba ve scéně diskotéky tančí s vlastními kastanětami. A tvůrčí plány? Bylo by • jich dost, ale od plánů k jejich usku. tečnění vede dlouhá cesta ... V šedesátých létech jste patřil k nejfrekventováněiším filmovým hercům. Co vás vedlo k rozhodnutí stát se režisérem? Herectví mě nikdy zcela ne. uspokojovalo, tak jsem šel studovat filmovou režii. Není na tom nic zvláštního ani neobvyklé, ho, dneska už režíruje kdekdo... třeba Redford či Delon ... Je všeobecně známo, že ve vyhledávání představitelů pro dětské role hraje do určité míry roli štěstí, protože dítě se těžko přinutí k výkonu, který neoduovídá jeho naturelu. Jak jste řešil otázku obsazení hlavní role Michaelou Kudláčkovou, jejíž výkon je zcela věrohodný a přitom žije v naprosto normálních rodinných poměrech? Hledání dětských představitelů je zdlouhavá, úmorná práce, o které by vám třeba druhá režisér, ka Milada Mikešová mohla vyprá. věl celé ságy. Představitelka Pavly Michaela Kudláčková je zcela mimořádný talent, od začátku by. la jedinou možnou adeptkou na tuto náročnou rolí. Dlouho jsme vybírali i představitele ostatních dětských rolí a sestavovali ,-,ro. dinné společenství“ dětí ve věku od tří do osmnácti let. Už podruhé spolupracujete s kameramanem Jurajem Fándlim. V čem je vám blízké jeho filmové vidění? Juraj Fándli patří '■ nejschopnějším kameramanům mladé gene. race. A dál už ho nechci chválit, je to ještě mladý kluk a mohlo by mu to stoupnout do hlavy. V poslední době se znovu objevujete ve filmech také jako herec ... Ano, občas se to stává, což na. svědčuje tomu, že jsem herectví úplně nezavrhl. Co pokládáte za svůj největší životní úspěch? Vítězství v rekreačním teniso. vém turnaji TJ Dukla Praha. Sot. va jsem se potom dobelhal domů, protože jsem dostal hrozné křeče do nohou. Z posledních sil jsem dorazil ke dveřím bytu, zazvonil a když mi otevřeli, padl jsem do před?íijěJa£o ppdťgtý,, §el?£hli se kolení mne, masírovali, křísili. Byl to nádherný, neopakovatelný po. cit. < Film Skleněný dům vzniká ve spolupráci Filmového studia Barrandov a Filmového studia' Gott, waldov. Partnerkou Michaely Kud. láčkové je v roli Vychovatelky Jarmily Veronika Freimanová, dá. le hrají Anna Ferencová, Jiří Ko. deš, Petr Nejezchleba a několik desítek dětí. / Hovořila: LADISLAVA VYDRO VA Fotografoval: ZDENĚK VÄVRA SKLENĚNÝ DÚM Pracovní snímek z natáčení v Táboře — uprostřed režisér Vít Olmer, kameraman Juraj Féndli, scenáristka Irena Charvátová a skupina historického Šermu Rytíři země české Diskotéka ve třídě Anna Ferencová jako vychovatelka Morávková při denní očistě Hlavní roli vytváří nadaná Michaela Kudláčková Vychovatelka (Veronika Freimanová) a Pavla, která v ní vidí „svého čl(H věka“ Martin Vedral (Zalahák) a Michaela Kudláčková (Pavla) při práci ve skleníku Michaela Kudláčková a Gabriela Džurbanová v rolích obyvatelek „skleněného domu“ záběr