Zábĕr, 1982 (XV/1-26)

1982-01-08 / No. 1

Kčs 1,20 ROČNÍK XV. 8.1.1982n r ČASOPIS FILMOVÉHO DIVAKA ^ _______________________________________________________________________ ZKVALITNIT A ZVÝŠIT NÁROKY Opět přišel konec jednoho roku a zákonitě s ním i začátek roku 1982. A jak je zvykem, přišel i čas bilan­cování a čas předsevzetí. Samozřej­mě, že život jednotlivce 1 celé spo­lečnosti postupuje plynule dál. Nový rok však je příležitostí k určitému za­stavení, k zhodnocení, co se udělalo a zároveň k vytyčení toho, co by se mělo zlepšit, čeho bychom se měli oprostit, co bychom měli udělat k to­mu, aby naše práce byla kvalitnější, efektivnější, aby lépe sloužila celé naší společnosti. A to se také týká celého našeho filmu. Je nesporné, že v uplynulém roce bylo i v naší kine­matografii uděláno mnoho pozitivní práce, že bylý natočeny dobré filmy jak celovečerní, tak animované nebo filmy jiného druhu, že jsme dosáhli některých úspěchů v oblasti kulturně politické práce s filmem ve filmové distribuci, zaznamenali jsme některé dobré výsledky v oblasti zahraničních styků, v oblasti růzvoje techniky, in­vestic apod. Ale samozřejmě nebyly jenom dob­ré výsledky, nebyly jenom úspěchy, byly také nedobré výsledky, byly ta­ké neúspěchy, To je logické, protože vývoj nejde přímočaře dopředu, ale vždycky se probíjí překonáváním ob­tíží, překážek a různých rozporů. A jde o to, právě nyní na prahu nového roku 1982, si říci, co je třeba zlepšit, jak na to jít, aby výsledky na konci příštího roku byly lepší. Co máme dělat, je nám všem známo. I pro ob­last kinematografie jsme rozpracova­li závěry XVI. sjezdu, i pro oblast kinematografie velmi naléhavě platí závěry posledních 4. a 5. zasedání ústředního výboru Komunistické stra­ny Československá. A rovněž význam­né události mezinárodního charakte­ru, které se projevují v důsledném prosazování programu mírového sou­žití a míru ústředním výborem Komu­nistické strany Sovětského svazu a všemi ostatními zeměmi socialistické­ho společenství, všemi progresivními silami na celém světě tak, jak jsme toho v posledních dnech přímými účastníky a svědky. Hlavní otázka v současností zní, jak pracovat, aby­chom to, co máme v programu, co nejlépe splnili. Jak tedy má pracovat celá oblast naší filmové tvorby jak celovečerní, tak krátkometrážni, ani­mované, dokumentární, publicistické atd., aby naplnila základní úkol, tzn. podstatně zvýšit ideovou i uměleckou úroveň filmové tvorby. 1 zde platí, že je nutno podstatně zkvalitnit úroveň řízení na všech úrovních. Apliková­no na podmínky filmové tvorby to znamená, že se musí zkvalitnit a zvý­šit nárokv již na nejnižší řídící člá­nek, kterým je ve filmové tvorbě jed­notlivý dramaturg, dramaturgická skupina; a samozřejmě nakonec vede­ní podniku i vedení filmu. A to se musí projevit jak při rozšiřování spo­lupráce s autory, tak při posuzování již základního záměru budoucího fil­mu. Prostě v tom, že všichni, kteří se podílejí na filmové tvorbě, vyvinou maximum úsilí k tomu, aby se znáso­bil pocit tvůrčí občanské aktivity a odpovědnosti ve filmové tvorbě a aby při použití vynikající umělecké formy zesílilo ideové vyznění díla. Při veš- Dr. Jiří PURS ústř. řed. čs. filmu keré umělecké tvorbě je zároveň tře­ba přihlížet k danému stupni vývoje a k reálným skutečnostem, které v naší společnosti existují. Není např. možné naladit kritický tón, který by vycházel z ideálních podmínek napří­klad budoucího komunismu a na zá­kladě toho přistupovat ke .kritice ně­kterých současných jevů. V příštím roce bude zřejmě mnoho příležitostí, abychom tato předsevzetí daleko kva­litněji a důkladněji realizovali. Ob­dobně v oblasti kulturně politické práce s filmem ve filmové distribuci. V uplynulém roce došlo k potěšitel­nému jevu, totiž k posílení návštěv­nosti filmů naší výroby téměř o 24 % a sovětských filmů o 6 %. V souladu se závěry 15. zasedání ústředního vý­boru strany, které se zabývalo otáz­kami ideologie a kulturní politiky, máme zájem, aby hrací profil v na­šich kinech se dále zkvalitňoval a zlepšoval. To se také týká výběru fil­mů z nesocialistických zemí. Zvýšení návštěvnosti na naše filmy pokládá­me za pozitivní jev, který je třeba dále rozvíjet. Vzhledem k tomu, že počet divácké obce je více méně sta­bilní a nedá se předpokládat, že by docházelo k mimořádně velkému roz­šíření této divácké obce, je nutno velmi pečlivě ve spolupráci s národ­ními výbory všech stupňů, které kon­krétně odpovídají za repertoárovou politiku kin, v příštím roce zkvalit­ňovat práci ve filmové distribuci. A jak ukazují příklady některých kin, je možno zkvalitnění profilu filmové­ho promítání, docílit i se souběžným dobrým výsledkem v oblasti ekono­miky. Jde o to, připravit kvalitní dra­maturgický plán, na základě tohoto plánu při dobré propagační práci do­cílit sestavení odpovídajících reper-toárových plánů a tak při soustav­ném informování našich diváků docí­lit toho, aby se počet diváků zvýšil při dosažení dobrých ekonomických výsledků a zároveň se zkvalitnila kul­turně politická úroveň této naší zá­važné práce. V oblasti zahraničních styků jsme v posledním období dosáhli řady vel­mi pozitivních výsledků, a to v růz­ných oborech činnosti. Cenný pro nás je poslední úspěch našeho animova­ného filmu, když film Projekt zís­kal na XXIV. mezinárodním filmovém festivalu v Lipsku nejvyšší ocenění v kategorii animovaných filmů Zlatou holubici. S přihlédnutím k současné mezinárodní situaci, k jednání s. Brež­­něva v Bonnu při prosazování politi­ky mírového soužití, zahájení jedná­ní v Ženevě a k celé mírové politice Sovětského svazu a soúručenství so­cialistických zemí a též v souvislosti se závěry porady tajemníků pro ideo­logii a zahraniční styky ústředních výborů stran, které se konaly před nedávném v Moskvě, je nutné, aby i činnost kinematografie v této sféře se dále prohloubila. Znamená to pro­vádět i nadále ofenzivní politiku, úzkou spolupráci se sovětskou kine­matografií a s kinematografiemi ostatních socialistických zemí a ze­mí, které nastoupily cestu socialistic­kého vývoje, jakož i se všemi pro­gresivními filmovými pracovníky na světě. Pro nás bude v tomto směru velmi důležitá nadcházející porada šéfů socialistických kinematografií, .která se uskuteční v březnu v Ulán­bátaru a rovněž XXIII. ročník Mezi­národního filmového festivalu v Kar­lových Varech, který .bude zahájen 3. července t. r. Na tento festival je pochopitelně soustředěna naše hlavní pozornost a úsilí, abychom při něm aplikovali všechny aspekty zahranič­ní politiky a zahraničních styků v současných mezinárodních podmín­kách právě u nás v Československu. Tyto veškeré činnosti .musíme ko­nat v situaci, kdy, jak ukázalo 4. a 5. zasedání ústředního Výboru KSČ z října a prosince minulého roku, do­chází k zostření ekonomických pod­mínek, což se samozřejmě dotýká i celé činnosti našeho filmu. Proto budeme hledat nové způsoby a cesty, jak i v těchto ztížených podmínkách splnit beze zbytku naše stanovené úkoly. Chtěl bych vyzvat všechny pracovníky našeho filmu, aby umoc­nili svůj elán, svoje umění, svoji vů­li k tomu, abychom společně uložené nám úkoly čestně splnili. Národní umělec LADISLAV PEŠEK se na 8. straně Záběru vyznává ze své velké lásky k divadlu a filmu a prozrazuje nám tajemství „věčného“ mládí... Snímek: Eman Uher FRANCOUZSKÝ FANTASTICKÝ FILM Ve dnech 16. 11.—2. 12. loňského roku uspořádalo kulturní oddělení francouzského velvyslanectví v Pra­ze retrospektivní přehlídku pod ná­zvem Dva týdny fantastického filmu. Naši diváci z nich znají jen Alpha­­ville režiséra Jeana-Luca Godarda, o hlavním městě planety, jejíž diktátor připravuje zničení Země. Budou mít příležitost zhlédnout i Tavernierův film Smrt v přímém přenosu o člo­věku se. zabudovanou televizní kame­rou v hlavě, sledujícím- poslední dny nevyléčitelně nemocné herečky. Ne­známe naopak Truffautův slavný Fa­­renheit 451, natočený podle stejno-Jmenného románu Ray Bradburyho. Lí? 5í dobu, kdy budou na indexu neje« některé, ale všechny knihy. Policej­ně požárnický sbor prohledává obča­ny i jejich obydlí a ukryté knihy ve­řejně pálí. Staromilci prchají do le­sů, kde se každý učí nazpaměť svou nejmilejší knihu. Tak se ústní tradi­cí lidstvu uchová kulturní dědictví. Ne všechny snímky patří do žán­ru science-fiction. Například Claude Faraldo, režisér filmu Themroc, je poplatný absurdnímu divadlu. Před­vádí dobu, kdy lidé už nebudou schopni verbálně komunikovat jinak než skřeky. PrvnL celovečerní film mladého režiséra Jeana-Jacquese Be­­neixe Diva (1980) by stejným prá­vem patřil mezi kriminální. Poulič­ní děvče před svou násilnou smrtí ukrývá v tašce skútru kazetu s vý­povědí, odhalující spojení policejní­ho prefekta s organizovaným zloči­nem. V bizarní Zelené komnatě (1978) je F rat) go is Truffaut nejen režisérem, ale i představitelem hlavní role. No­vinář Jules z maloměsta jte»východ­ní Francii trpí pocity viny, protože z generace,. která byla zdecimována za I. světové války, zůstal jediný ne­­zmrzačen naživu. Jeho láska k ze­mřelé manželce vyúsťuje v kult ze­mřelých přátel. Jules pro ně restau­ruje vybombardovanou kapli, rozvě­­šuje tam jejich fotografie a zapalu­je svíčky, až mezi nimi nalézá smrt. V Prahu Prázdnoty se režisér Jean- Frangois Davy originálně zabývá tra­gickou dimenzí člověka — stárnutím. Mladá malířka Wanda otevírá zaká­zané dveře a odvažuje se do nepro­niknutelné temnoty. Trestem je ná­hlé zestárnutí, ztráta těla, zmatení mysli, vyúsťující v šílenství. Dějiš­těm Pána času (1970) Jeana-Daniela Polleta je pustá brazilská pláž a při­lehlý prales. Z vln se vynořuje člo­věk se zázračným prstenem: otoče­ním se přenáší v čase. Ať volí jaké­koliv období minulosti či budoucnos­ti, je svědkem perzekuce nositelů spo­lečenského pokroku, které se hrdina marně pokouší zachránit před smrtí. Poslední tři filmy přehlídky mají společné téma: život na zemi po tře­tí světové válce či přírodní katastro­fě. V středometrážním filmu Přistá­vací rampa z roku 1963 Chris Mar­ker předvádí radioaktivitou zničenou Paříž. Zbytek lidí žije v katakom­bách. Vědci v podzemních koncentrá­cích pracují na problému č. 1 — na­jít cestu do minulosti nebo do bu­doucnosti. Hrdina před svým tragic­kým skonem prožívá lásku k ženě z jiné epochy. Georges Sadoul označil tento sní­mek, poctěný Velkou cenou festiva­lu science-fiction v Terstu 1963, za nejvýznamnější film roku. Roku 1969 byl tamtéž vyznamenán film Poslední člověk režiséra Charle­se Bitsche, který v rámci přehlídky diskutoval o svém díle jak s diváky, tak s posluchači FÁMU. Po katastro­fě, při níž zahynulo vše na povrchu země, přežívají jen tři speleologové. Parta dětí, které odmítají komuni­kovat s dospělými, je tématem spo­lečensky závažného filmu Jeana Pour­­tala Zítřek dětí (1976). Po katastro­fě přežívá na zemi jen hrstka ozbro­jených přestrašených lidí, kteří se na potkání zabíjejí. Hrdina po vraždě své ženy chce usnadnit přežití tuctu dětí od 5 do 13 let. I když se o ně obětavě stará, naráží u nich jen na zed mlčení a lhostejnosti. Výhled do budoucností všech tří režisérů není příliš povzbudivý. Pou­ze Marker předpovídá zmoudření lid­stva a mírové soužití. Protiválečný ráz scénáře je stejně aktuální dnes jako před 18 léty. BORIS MERHAUT Hledání ztraceného času stojí hrdinu Zelené komnaty život — tento film, naplněný tragickými přízraky mi­nulosti, natočil Franyois Truffaut a hraje v něm i hlavní roli Snímek: archív Přání bývají obvykle nereál­ná. K slovu se dostává spíše fantazie než rozum, tedy něco, co lze jen těžko ovlivňovat. Do­konce i v takových případech, jde-li o přání štěstí, zdraví a spokojenosti, kteréžto gratulač­­ní symptomy se objevují kolem každého Nového roku nejčastě­­ji. Jak štěstí, tak i spokojenost se zdravím se nás bezprostřed­ně týkají, ale, při realizaci těch­to přání chtě nechtě stojíme trochu stranou, mohouce kýže­né mety ovlivňovat jen nepa­trně. Jinak by už svět byl do­konalost a spokojenost sama. Může-li být přání nereálné, proč se ve vztahu k našemu ča­sopisu nezamyslit nad jeho bu­doucností v rovině poněkud nadnesené? Ačkoli kdoví? Nu­že, představme si náš časopis za takových osmnáct let, tedy na prahu dalšího tisíciletí. Pí­še se rok 2000 a Záběr má už několik let padesátistránkový rozsah, nebot film a televize se staly skoro výlučnými druhy umění. Malá obrazovka je ne­jen jevištěm uměleckých výtvo­rů všeho druhu, ale i prostřed­kem reprodukčním, na němž je možno číst veškerou literaturu světa, nebot vmontovaný pře­kladatelský automat okamžitě převádí každé cizojazyčné dílo do zvolené řeči. Filmoví nadšen- Novoroční fejeton ci a příznivci Záběru čtou ten­to list už několik let na obra­zovce svého televizoru jako vů­bec denní tisk a veškerá lite­ratura vychází čím dál tím mé­ně vytištěná na papíře. Před ne­dávném vyšli Hugovi Bídníci ve Francii na minikazetě, která je tak veliká jako poloviční kra­bička dnešních zápalek! Kanál, na kterém se vysílá časopis Záběr, má zatím jen šestihodinovou frekvenci, což znamená, že jeho obsah proběh­ne obrazovkou jen asi osmnáct­krát. Což ale nevadí, protože zajímavější články si může te­levizní čtenář libovolně vracet. Má k tomu speciální klaviaturu a stačí jen zmáčknout knoflík. Tato reakce čtenářů je zároveň automaticky zpětně registrová­na a na jejím základě pak se pořádá takzvané „papírové“ číslo Záběru, což ovšem není nic jiného než sborník nejzají­mavějších článků a reportáží toho kterého týdne (Záběr už deset let vychází jako týdeníkj. Rozsah tohoto čísla je Stanoven na pětadvacet stran, ale kapa­cita stále nedostačuje čtenář­skému zájmu, ostatně stejně ja­ko týdenní periodicita. Výhle­dově má časopis vycházet dva­krát do týdne. Ale to je ještě asi perspektiva daleké budouc­nosti. Ach, ano, vidina daleké bu doucnosti! Přáni a sny jsou krásné, hlavně míří-li hodní kupředu. Vzhledem však k to­mu, že se nepíše rok 2000, ale jen 1982, budeme skromnější a naše touha se promění v přání dělat náš skromný časopis se stejným odhodláním a se stej­ným zaujetím jako doposud, aby měl stále co říkat těm čtená­řům, kteří jsou mu věrni. cl

Next