Zábĕr, 1982 (XV/1-26)
1982-01-08 / No. 1
Kčs 1,20 ROČNÍK XV. 8.1.1982n r ČASOPIS FILMOVÉHO DIVAKA ^ _______________________________________________________________________ ZKVALITNIT A ZVÝŠIT NÁROKY Opět přišel konec jednoho roku a zákonitě s ním i začátek roku 1982. A jak je zvykem, přišel i čas bilancování a čas předsevzetí. Samozřejmě, že život jednotlivce 1 celé společnosti postupuje plynule dál. Nový rok však je příležitostí k určitému zastavení, k zhodnocení, co se udělalo a zároveň k vytyčení toho, co by se mělo zlepšit, čeho bychom se měli oprostit, co bychom měli udělat k tomu, aby naše práce byla kvalitnější, efektivnější, aby lépe sloužila celé naší společnosti. A to se také týká celého našeho filmu. Je nesporné, že v uplynulém roce bylo i v naší kinematografii uděláno mnoho pozitivní práce, že bylý natočeny dobré filmy jak celovečerní, tak animované nebo filmy jiného druhu, že jsme dosáhli některých úspěchů v oblasti kulturně politické práce s filmem ve filmové distribuci, zaznamenali jsme některé dobré výsledky v oblasti zahraničních styků, v oblasti růzvoje techniky, investic apod. Ale samozřejmě nebyly jenom dobré výsledky, nebyly jenom úspěchy, byly také nedobré výsledky, byly také neúspěchy, To je logické, protože vývoj nejde přímočaře dopředu, ale vždycky se probíjí překonáváním obtíží, překážek a různých rozporů. A jde o to, právě nyní na prahu nového roku 1982, si říci, co je třeba zlepšit, jak na to jít, aby výsledky na konci příštího roku byly lepší. Co máme dělat, je nám všem známo. I pro oblast kinematografie jsme rozpracovali závěry XVI. sjezdu, i pro oblast kinematografie velmi naléhavě platí závěry posledních 4. a 5. zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československá. A rovněž významné události mezinárodního charakteru, které se projevují v důsledném prosazování programu mírového soužití a míru ústředním výborem Komunistické strany Sovětského svazu a všemi ostatními zeměmi socialistického společenství, všemi progresivními silami na celém světě tak, jak jsme toho v posledních dnech přímými účastníky a svědky. Hlavní otázka v současností zní, jak pracovat, abychom to, co máme v programu, co nejlépe splnili. Jak tedy má pracovat celá oblast naší filmové tvorby jak celovečerní, tak krátkometrážni, animované, dokumentární, publicistické atd., aby naplnila základní úkol, tzn. podstatně zvýšit ideovou i uměleckou úroveň filmové tvorby. 1 zde platí, že je nutno podstatně zkvalitnit úroveň řízení na všech úrovních. Aplikováno na podmínky filmové tvorby to znamená, že se musí zkvalitnit a zvýšit nárokv již na nejnižší řídící článek, kterým je ve filmové tvorbě jednotlivý dramaturg, dramaturgická skupina; a samozřejmě nakonec vedení podniku i vedení filmu. A to se musí projevit jak při rozšiřování spolupráce s autory, tak při posuzování již základního záměru budoucího filmu. Prostě v tom, že všichni, kteří se podílejí na filmové tvorbě, vyvinou maximum úsilí k tomu, aby se znásobil pocit tvůrčí občanské aktivity a odpovědnosti ve filmové tvorbě a aby při použití vynikající umělecké formy zesílilo ideové vyznění díla. Při veš- Dr. Jiří PURS ústř. řed. čs. filmu keré umělecké tvorbě je zároveň třeba přihlížet k danému stupni vývoje a k reálným skutečnostem, které v naší společnosti existují. Není např. možné naladit kritický tón, který by vycházel z ideálních podmínek například budoucího komunismu a na základě toho přistupovat ke .kritice některých současných jevů. V příštím roce bude zřejmě mnoho příležitostí, abychom tato předsevzetí daleko kvalitněji a důkladněji realizovali. Obdobně v oblasti kulturně politické práce s filmem ve filmové distribuci. V uplynulém roce došlo k potěšitelnému jevu, totiž k posílení návštěvnosti filmů naší výroby téměř o 24 % a sovětských filmů o 6 %. V souladu se závěry 15. zasedání ústředního výboru strany, které se zabývalo otázkami ideologie a kulturní politiky, máme zájem, aby hrací profil v našich kinech se dále zkvalitňoval a zlepšoval. To se také týká výběru filmů z nesocialistických zemí. Zvýšení návštěvnosti na naše filmy pokládáme za pozitivní jev, který je třeba dále rozvíjet. Vzhledem k tomu, že počet divácké obce je více méně stabilní a nedá se předpokládat, že by docházelo k mimořádně velkému rozšíření této divácké obce, je nutno velmi pečlivě ve spolupráci s národními výbory všech stupňů, které konkrétně odpovídají za repertoárovou politiku kin, v příštím roce zkvalitňovat práci ve filmové distribuci. A jak ukazují příklady některých kin, je možno zkvalitnění profilu filmového promítání, docílit i se souběžným dobrým výsledkem v oblasti ekonomiky. Jde o to, připravit kvalitní dramaturgický plán, na základě tohoto plánu při dobré propagační práci docílit sestavení odpovídajících reper-toárových plánů a tak při soustavném informování našich diváků docílit toho, aby se počet diváků zvýšil při dosažení dobrých ekonomických výsledků a zároveň se zkvalitnila kulturně politická úroveň této naší závažné práce. V oblasti zahraničních styků jsme v posledním období dosáhli řady velmi pozitivních výsledků, a to v různých oborech činnosti. Cenný pro nás je poslední úspěch našeho animovaného filmu, když film Projekt získal na XXIV. mezinárodním filmovém festivalu v Lipsku nejvyšší ocenění v kategorii animovaných filmů Zlatou holubici. S přihlédnutím k současné mezinárodní situaci, k jednání s. Brežněva v Bonnu při prosazování politiky mírového soužití, zahájení jednání v Ženevě a k celé mírové politice Sovětského svazu a soúručenství socialistických zemí a též v souvislosti se závěry porady tajemníků pro ideologii a zahraniční styky ústředních výborů stran, které se konaly před nedávném v Moskvě, je nutné, aby i činnost kinematografie v této sféře se dále prohloubila. Znamená to provádět i nadále ofenzivní politiku, úzkou spolupráci se sovětskou kinematografií a s kinematografiemi ostatních socialistických zemí a zemí, které nastoupily cestu socialistického vývoje, jakož i se všemi progresivními filmovými pracovníky na světě. Pro nás bude v tomto směru velmi důležitá nadcházející porada šéfů socialistických kinematografií, .která se uskuteční v březnu v Ulánbátaru a rovněž XXIII. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, který .bude zahájen 3. července t. r. Na tento festival je pochopitelně soustředěna naše hlavní pozornost a úsilí, abychom při něm aplikovali všechny aspekty zahraniční politiky a zahraničních styků v současných mezinárodních podmínkách právě u nás v Československu. Tyto veškeré činnosti .musíme konat v situaci, kdy, jak ukázalo 4. a 5. zasedání ústředního Výboru KSČ z října a prosince minulého roku, dochází k zostření ekonomických podmínek, což se samozřejmě dotýká i celé činnosti našeho filmu. Proto budeme hledat nové způsoby a cesty, jak i v těchto ztížených podmínkách splnit beze zbytku naše stanovené úkoly. Chtěl bych vyzvat všechny pracovníky našeho filmu, aby umocnili svůj elán, svoje umění, svoji vůli k tomu, abychom společně uložené nám úkoly čestně splnili. Národní umělec LADISLAV PEŠEK se na 8. straně Záběru vyznává ze své velké lásky k divadlu a filmu a prozrazuje nám tajemství „věčného“ mládí... Snímek: Eman Uher FRANCOUZSKÝ FANTASTICKÝ FILM Ve dnech 16. 11.—2. 12. loňského roku uspořádalo kulturní oddělení francouzského velvyslanectví v Praze retrospektivní přehlídku pod názvem Dva týdny fantastického filmu. Naši diváci z nich znají jen Alphaville režiséra Jeana-Luca Godarda, o hlavním městě planety, jejíž diktátor připravuje zničení Země. Budou mít příležitost zhlédnout i Tavernierův film Smrt v přímém přenosu o člověku se. zabudovanou televizní kamerou v hlavě, sledujícím- poslední dny nevyléčitelně nemocné herečky. Neznáme naopak Truffautův slavný Farenheit 451, natočený podle stejno-Jmenného románu Ray Bradburyho. Lí? 5í dobu, kdy budou na indexu neje« některé, ale všechny knihy. Policejně požárnický sbor prohledává občany i jejich obydlí a ukryté knihy veřejně pálí. Staromilci prchají do lesů, kde se každý učí nazpaměť svou nejmilejší knihu. Tak se ústní tradicí lidstvu uchová kulturní dědictví. Ne všechny snímky patří do žánru science-fiction. Například Claude Faraldo, režisér filmu Themroc, je poplatný absurdnímu divadlu. Předvádí dobu, kdy lidé už nebudou schopni verbálně komunikovat jinak než skřeky. PrvnL celovečerní film mladého režiséra Jeana-Jacquese Beneixe Diva (1980) by stejným právem patřil mezi kriminální. Pouliční děvče před svou násilnou smrtí ukrývá v tašce skútru kazetu s výpovědí, odhalující spojení policejního prefekta s organizovaným zločinem. V bizarní Zelené komnatě (1978) je F rat) go is Truffaut nejen režisérem, ale i představitelem hlavní role. Novinář Jules z maloměsta jte»východní Francii trpí pocity viny, protože z generace,. která byla zdecimována za I. světové války, zůstal jediný nezmrzačen naživu. Jeho láska k zemřelé manželce vyúsťuje v kult zemřelých přátel. Jules pro ně restauruje vybombardovanou kapli, rozvěšuje tam jejich fotografie a zapaluje svíčky, až mezi nimi nalézá smrt. V Prahu Prázdnoty se režisér Jean- Frangois Davy originálně zabývá tragickou dimenzí člověka — stárnutím. Mladá malířka Wanda otevírá zakázané dveře a odvažuje se do neproniknutelné temnoty. Trestem je náhlé zestárnutí, ztráta těla, zmatení mysli, vyúsťující v šílenství. Dějištěm Pána času (1970) Jeana-Daniela Polleta je pustá brazilská pláž a přilehlý prales. Z vln se vynořuje člověk se zázračným prstenem: otočením se přenáší v čase. Ať volí jakékoliv období minulosti či budoucnosti, je svědkem perzekuce nositelů společenského pokroku, které se hrdina marně pokouší zachránit před smrtí. Poslední tři filmy přehlídky mají společné téma: život na zemi po třetí světové válce či přírodní katastrofě. V středometrážním filmu Přistávací rampa z roku 1963 Chris Marker předvádí radioaktivitou zničenou Paříž. Zbytek lidí žije v katakombách. Vědci v podzemních koncentrácích pracují na problému č. 1 — najít cestu do minulosti nebo do budoucnosti. Hrdina před svým tragickým skonem prožívá lásku k ženě z jiné epochy. Georges Sadoul označil tento snímek, poctěný Velkou cenou festivalu science-fiction v Terstu 1963, za nejvýznamnější film roku. Roku 1969 byl tamtéž vyznamenán film Poslední člověk režiséra Charlese Bitsche, který v rámci přehlídky diskutoval o svém díle jak s diváky, tak s posluchači FÁMU. Po katastrofě, při níž zahynulo vše na povrchu země, přežívají jen tři speleologové. Parta dětí, které odmítají komunikovat s dospělými, je tématem společensky závažného filmu Jeana Pourtala Zítřek dětí (1976). Po katastrofě přežívá na zemi jen hrstka ozbrojených přestrašených lidí, kteří se na potkání zabíjejí. Hrdina po vraždě své ženy chce usnadnit přežití tuctu dětí od 5 do 13 let. I když se o ně obětavě stará, naráží u nich jen na zed mlčení a lhostejnosti. Výhled do budoucností všech tří režisérů není příliš povzbudivý. Pouze Marker předpovídá zmoudření lidstva a mírové soužití. Protiválečný ráz scénáře je stejně aktuální dnes jako před 18 léty. BORIS MERHAUT Hledání ztraceného času stojí hrdinu Zelené komnaty život — tento film, naplněný tragickými přízraky minulosti, natočil Franyois Truffaut a hraje v něm i hlavní roli Snímek: archív Přání bývají obvykle nereálná. K slovu se dostává spíše fantazie než rozum, tedy něco, co lze jen těžko ovlivňovat. Dokonce i v takových případech, jde-li o přání štěstí, zdraví a spokojenosti, kteréžto gratulační symptomy se objevují kolem každého Nového roku nejčastěji. Jak štěstí, tak i spokojenost se zdravím se nás bezprostředně týkají, ale, při realizaci těchto přání chtě nechtě stojíme trochu stranou, mohouce kýžené mety ovlivňovat jen nepatrně. Jinak by už svět byl dokonalost a spokojenost sama. Může-li být přání nereálné, proč se ve vztahu k našemu časopisu nezamyslit nad jeho budoucností v rovině poněkud nadnesené? Ačkoli kdoví? Nuže, představme si náš časopis za takových osmnáct let, tedy na prahu dalšího tisíciletí. Píše se rok 2000 a Záběr má už několik let padesátistránkový rozsah, nebot film a televize se staly skoro výlučnými druhy umění. Malá obrazovka je nejen jevištěm uměleckých výtvorů všeho druhu, ale i prostředkem reprodukčním, na němž je možno číst veškerou literaturu světa, nebot vmontovaný překladatelský automat okamžitě převádí každé cizojazyčné dílo do zvolené řeči. Filmoví nadšen- Novoroční fejeton ci a příznivci Záběru čtou tento list už několik let na obrazovce svého televizoru jako vůbec denní tisk a veškerá literatura vychází čím dál tím méně vytištěná na papíře. Před nedávném vyšli Hugovi Bídníci ve Francii na minikazetě, která je tak veliká jako poloviční krabička dnešních zápalek! Kanál, na kterém se vysílá časopis Záběr, má zatím jen šestihodinovou frekvenci, což znamená, že jeho obsah proběhne obrazovkou jen asi osmnáctkrát. Což ale nevadí, protože zajímavější články si může televizní čtenář libovolně vracet. Má k tomu speciální klaviaturu a stačí jen zmáčknout knoflík. Tato reakce čtenářů je zároveň automaticky zpětně registrována a na jejím základě pak se pořádá takzvané „papírové“ číslo Záběru, což ovšem není nic jiného než sborník nejzajímavějších článků a reportáží toho kterého týdne (Záběr už deset let vychází jako týdeníkj. Rozsah tohoto čísla je Stanoven na pětadvacet stran, ale kapacita stále nedostačuje čtenářskému zájmu, ostatně stejně jako týdenní periodicita. Výhledově má časopis vycházet dvakrát do týdne. Ale to je ještě asi perspektiva daleké budoucnosti. Ach, ano, vidina daleké bu doucnosti! Přáni a sny jsou krásné, hlavně míří-li hodní kupředu. Vzhledem však k tomu, že se nepíše rok 2000, ale jen 1982, budeme skromnější a naše touha se promění v přání dělat náš skromný časopis se stejným odhodláním a se stejným zaujetím jako doposud, aby měl stále co říkat těm čtenářům, kteří jsou mu věrni. cl