Časopis Českého Museum, 1847 (XXI/3)
1847 / No. 3
226 Básně hrál. Rukop. přelil. Luiicku-Srbským. Doíliim cahom Němey éahnu,' a su Němey sasynscy, wot Zholerskich Iěsnyeh hor do našich kraj’now. Rajče, njebožatka, dajée slěbro, ziote, zbože wšě, pak wam woni wupala dwory, khějžički ! A wšitko nam wupalichu, slěbro, ziote pobrachu, howjadwa wotehnachu ; dale к Troskám jdu. Njepíačóe, burja, njepíačce, juž wam trawička wstawa, takhlej doího stupana z cuzym kopytom. Wijce wěncy z pólnych kwětow swojom woswobodžerjej ! Sywy wšak so zelenja, pšeměni so wšo. Ruče so wšo pšeměnješe. Hlaj dha Beneš Hermanow tam lud w hromadu zwofa pšeco Sasynskim. náře. Působením pana Hanky a wel. p. Náhlowského, předstaweného téhož semináře, zřízena jest totiž letošního roku od tamních Slowanských žáků zwláštní kniha, w kterau se ty ony zdařilejší slowesní pokusy zapisují. Z té knihy wzat jest i sdělený zde překlad od nadějného posluchače bohoslowí. — Ostatně připomenuto budiž, že jednotliwé částky Lužicko-Srbského překladu Kralodworského Rukopisu se již při čtwrtém wydání Českého originálu (vv Praze 1843.), pak w Jordanowé Lužicko-Srhské „Juťničce“ a w Dubrowského Rusko-Polské „Dennicí = Jutřence“ nacházejí. Fr. Daucha.