Časopis Českého Museum, 1847 (XXI/3)
1847 / No. 3
Pamèli kolleyintn kolleje harlotry. 285 pře záleželi jim musilo. Konečný rozsudek wyšel dne 15. Září roku 1601, a byl následující: „Poněwadž jest ona, Mandalena Melearowá, wedlé supplikací swé toho, aby se oni mistři Trojan Nigellus a Martin Bacháček proti řádu a práwu a snesení sněmownímn we dwůr její dědičný vve wsi Certausích ležící, kterýžby jí od někdy Doroty z Wratu, mateře její, kšaftem na list mocný králowský učiněným a we dsky zemské wloženým odkázán byl, wložiti, a jí jej bezprávvně odníti měli, podlé práwa neprowedla a neprokázala, nýbrž se jest to z průwodu od nich, mistrů, wedeného a ukázaného dostatečné wyhledalo a našlo, že jsau téhož dworu mistři a professores kolleje weliké císaře Karla IV slawné paměti w Starém městě Pražském ležící od mnohonásobně let, co lidská pamět snáší, bez wšelijaké překážky w pokojném držení a užíwánk byli, a lidé poddaní jejich na témž dwoře sedíce, s něho poplatky a berně proboštům do též kolleje wždycky dáwali a odwozowali, i také jim powinnosti к též kolleji wykonáwali, a aby kdy dotčeného dworu buď někdy Dorota z Wratu anebo ona, Mandalena Melearowá w držení dědičném (mimo samý plat, který jim z téhož dworu wycházcl) býti měly, toho od Mandaleny w ničemž prowedeno a ukázáno není: z těch příčin dáwá se w tom jim, mistrům Trojanowi Nigellowi a Marlinowi Bacháčkowi, proti ní Mandaleně Melcarowé za práwo, lak že jí tím, z čehož je obwinila, powinni nejsau. Co se pak Jakuba Melcara, manžela jejího, kteréhožby nadepsaní mistři z téhož dworu po schodech wen wywléci a škodně stlauci měli, dotýče: poněwadž od ní, Mandaleny, tolikéž toho, aby se jemu Jakubowi, od nich, mislrňw, tu co bez příčiny proti řádu a práwu škodně na zdrawí jeho ublížili mělo, ukázáno není ; z té příčiny oni, swrchupsaní mistři, jemu, Jakubowi Melcarowi, ničímž powinni nejsau. A Jich M*> škody mezi stranami z hodných příčin zdwihati ráčí.“ Památné čili taxa, kterau mistři měli za ten rozsudek složití nejwyššíinu hofmistrowi čili přcdsedícímu komorního