Časopis Českého Museum, 1847 (XXI/3)
1847 / No. 3
230 Básně Krai It ukop. překl. Luiieku-Srbskýni. sedžeše knjez z starostami, a knjeni. ze zemjankami, a Ludiša z holčatami. Káže knjez zemjanam swojiin : „Štó dže prěni na turnaju, to ja knjez sam postawjic chcu.“ Pokaza knjez na Střebora : Strebor Ludisíavva woía. Sydaštaj so tu na konje, wzaštaj wótrokónčne hlebje, náhle pšečo sebi hnaštaj, doího wonaj wojuwaštaj. hač hlebje wobaj zíamaštaj. A tak vvumučnjenaj běštaj, wobaj z drohi wustupištaj. Zazně trubow zwuk a kollow. Káže knjez zemjanam swojiin: „Štó dže druhi na turnaju, njech by knjeni postavvjiia.“ — Knjeni na Srpoša kaza ; Srpoš Spitibora woía. Sydaštaj so tu na konje, wzaštaj wótrokónčne hlebje. íěri Srpoš na Spitibora, wusadži joh z twerdoh sedla, sam so z konja ruče torliže. Wobay dobyštaj tu meče, raz a raz na čorne škity, jškrč próšachu z čornych škilow. Spitibor Srpoša zrubá, Srpoš к khlódnej zemi padže ; a wobaj stáj wumučnjenaj, wobaj z drohi wustupištaj.