Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)
1848 / No. 1
40 Historická zpráva o sjezdu slovanském. budeli chtíti pomoci ke stavvbě politické welikosti Němé-cka, tak neostýchá se Maďar osobowati sobě samojedinému práwo národnosti w Uhřích. My Slowané tupíme naprosto wšecky takowé pretensie, a zamítáme je tím důrazněji, čím nepráwěji räuchern swobody se zastírají. A wšak wěrni jsauce přirozené powaze swé a žádosti msty za minulé křiwdy к sobě nepřipaušlějíee, podáwáme bratrskou ruku wšein sausedním národům, kteří liotowi jsau zároweň nám uznáwali a skutečně hájiti auplnau rownopráwnost wšech národností, bez ohledu к politické moci a welikosti jejich. Nápodobně haníme také a w oškliwosti máme onu politiku, která se opowažuje nakládati s zeměmi a národy jako se hinotau moci panownické poddanau, brati, měniti a dělili je dle libosti a chuti, bez ohledu na kmen, jazyk, mrawy a náklonnosti národů, newšímajíc sobě jejich přirozeného spojení, jejich opráwněné samostatnosti. Surowá moc meče rozhodowala samojediná osud přemožených do boje často ani nepřišlých, od nichž obyčejně jiného ani se nežádalo, než wojáků a peněz к upewnení moci násilné, a leda pokrytské lichocení se к násilníku. Zakládajíce se na přeswědčení tom, že mohutný dušewní praud nynější doby požaduje nowé politické útwory, a stát, ne-li w nowých mezích, alespoň na novvých základech nowě stawěti se musí: učinili jsme náwrh císaři rakauskému, pod jehožto wládau konstituční u wětším počtu žijeme, aby stát jako císařský proměnil se we spolek národů rownopráwných, jimžby к rozdílným těchto potřebám neméně nežli к jednotě mocnářstwí se prohlédalo. Spatřujeme w takowémto spolku spásu netoliko nás Samých, nýbrž i swobody, oswčty a lidskostí wůbec, a důwěřujeme se w ochotné přispění Ewropy к uskutečnění jeho. Na každý příběh jsme odhodláni, získati národnosti swé w Rakausích wšeini nám přístupnými prostředky plné uznání téhož práwa we státu, kteréhož národ německý a maďarský již požíwá, spoléhajíce se při tom na mocnau