Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)

1848 / No. 1

40 Historická zpráva o sjezdu slovanském. budeli chtíti pomoci ke stavvbě politické welikosti Němé-­­cka, tak neostýchá se Maďar osobowati sobě samojedi­­nému práwo národnosti w Uhřích. My Slowané tupíme naprosto wšecky takowé pretensie, a zamítáme je tím dů­razněji, čím nepráwěji räuchern swobody se zastírají. A wšak wěrni jsauce přirozené powaze swé a žádosti msty za minulé křiwdy к sobě nepřipaušlějíee, podáwáme bra­trskou ruku wšein sausedním národům, kteří liotowi jsau zároweň nám uznáwali a skutečně hájiti auplnau rowno­­práwnost wšech národností, bez ohledu к politické moci a welikosti jejich. Nápodobně haníme také a w oškliwosti máme onu po­litiku, která se opowažuje nakládati s zeměmi a národy jako se hinotau moci panownické poddanau, brati, měniti a dělili je dle libosti a chuti, bez ohledu na kmen, jazyk, mrawy a náklonnosti národů, newšímajíc sobě jejich při­rozeného spojení, jejich opráwněné samostatnosti. Surowá moc meče rozhodowala samojediná osud přemožených do boje často ani nepřišlých, od nichž obyčejně jiného ani se nežádalo, než wojáků a peněz к upewnení moci ná­silné, a leda pokrytské lichocení se к násilníku. Zakládajíce se na přeswědčení tom, že mohutný du­­šewní praud nynější doby požaduje nowé politické útwory, a stát, ne-li w nowých mezích, alespoň na novvých zá­kladech nowě stawěti se musí: učinili jsme náwrh císaři rakauskému, pod jehožto wládau konstituční u wětším počtu žijeme, aby stát jako císařský proměnil se we spo­lek národů rownopráwných, jimžby к rozdílným těchto po­třebám neméně nežli к jednotě mocnářstwí se prohlédalo. Spatřujeme w takowémto spolku spásu netoliko nás Sa­mých, nýbrž i swobody, oswčty a lidskostí wůbec, a dů­­wěřujeme se w ochotné přispění Ewropy к uskutečnění jeho. Na každý příběh jsme odhodláni, získati národnosti swé w Rakausích wšeini nám přístupnými prostředky plné uznání téhož práwa we státu, kteréhož národ německý a maďarský již požíwá, spoléhajíce se při tom na mocnau

Next