Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)
1848 / No. 1
70 Osiřelé dite. z těchto úkazů otěwřel zase Bránu a zponenáhla se wšelicos wykradlo, co byl rozum zawřel. — Tak se k. p. u Dr. Justina Kernera procházeli duchowé jakoby doma byli, ani ostrého Dr. Dawida Straussa se nebáli, který často we Weisbergu bývvá u swélio přítele — wodiče a zaklínače duchů — jinak ale lékaře wýtečného a člowěka ctihodného powahy čisté a šlechetné. Wýtečný Immermann celé to hospodářstwí humoristicky popsal we swém románu Münchhausen, někdy skoro trochu příliš trpce; snášenliwěji a roztomilým humorem šetrným a něžným to líčí Dav. Strauss. Just. Kerner sám obšírně we mnohých spisech (©djerin uon ^rctmrft, SDřagifon) popsal podiwné swé hosty, duchy zemřelých a ďasy. Nadělali mu dost hluku, házeli pískem do oken, ukryti w histerických šwadlenách křičeli, nadáwali, ano i proti Dru. samému měli šerednau hubu. On je jinak ale sám newiděl, ani je tuze dobře krotiti neuměl. Nejlíp to dowedl jistý krejčí, ten jim* pořádně wymluwil, a horší hubu měl než oni sami, někdy jim také zahrozil wýpraskem, a to obyčejné pomohlo. Dr. Kerner ho schwálně u sebe chowal ku krocení dasň, ale tento Van Aken strašidel měl ten nešťastný zwyk, že se opíjel a w takowém štavvu často býwal, že mu zhola nemožno bylo takowé duchy komandovvat, jaké w historické šwadleně býti mohau. Dr. Kerner by byl mohl swé spisy o strašidlách wydati s illustracemi, aby každý mohl poznati barwu a oblek každého z nich. Byly totiž rozličné barwy, špatní chlapowé wíee černí, kdo byl lepší, měl také jasnější barwu, bud zašediwělau až do podběla, a každý ženský duch měl stužkau owinuté čelo, to prý je conditio sine qua non. Kdo jednán se lak přemohl, že wěří na strašidla, tomu to nedá welkau práci se i do ostatního wprawiti, člowěk potřebuje jen maličký kausek místa na dost malý základeček, aby na něm wywedl sauměrnau budowu saustawní, kde wše řetězy logickými a sponami pernými swázáno. Pak je to pauhá maličnost, co ekstatieké a magnetické ženštiny historické widěly, slyšely a wěšlily.