Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)
1848 / No. 1
76 ' Osiřelé - dítě. rozmanitý a bizarní dle jistých a pewných zákonů se řídí a u wšech národů a wěků lze ppzorowati jisté wšeobecné pratwary a prasměry. Ukaž mocně duši zaujímající jest smrt — jasný pramen živvota zapadne jako \ve tmu čířáu — vv propast wěčnau. Holý, |>auhý rozum tu newidí a neslyší nic než wěčné hlucho, pusto a temno, w kterých zaniká kwět mládl, síla swětoborná, srdce nejwřelejší a duch nejbohatší. Wšak ze tmy liwězdy probleskují a z hluchá puslého zazníwají hlasy podiwné, ozwěna to z hlubin duše wlaslní a srdce wystavví si swěty čárowné a jasné \ve tmě mrtvvoly přikrywající, tauha a tušení si wypne mosty přes propast černau. Tak se utwoří svvět ideální, odlesk wlastní bytosti duše, říše, kterauž oko tělesné newidělo, kterauž widí jen oko wnitřní. Obzor obmezený swčta wezdejšího se rozšíří, ano i docela ztratí w této neskončené říši, když mysl ocháblá a chorebná jadrné a příkré twary tohoto svvéta snésti nemůže, aneb když tylo twary w době přewratu spukřelé jsau a šlechetnější duše tu. jen shnilotinu widí a w ní zárodek nowélio wyššího živvota nepozoruje. — W bytosti lidské jest newyhubitelný pud к idealisowání, národ nejsurowější si utwořil swět nadpozemský, nadsmysjný třeba i hrubý, chudý aneb bizarní. Pud tento může chorobou wybujněti w nestwůry, zpotwořující zdrawé a prawé twary ; ale we swé podstatě náleží к pojmu Člowěčenstwa, formy wýtworů jeho jsau pomijící, ale duch je twořící, jest tak prawdiwý a skutečný, jako jiný organický úkon dušewní. Pud tenio we smyslu nejrozsáhlejším jest půwodem bájí. báchorek, mythů, legend, power, ano i podnět a žiwel poesie; wšak ale jen duch w nich twořící má do sebe podstaty, formy z plodin jeho se rozpadají a činí jako w říši hmotní zase pak jen prwky a živvly pro nowé twary. Z toho ohledu jest nám powěra, báje, báchorka, mythus důležitým předmětem pro historii duše a bytosti lidské,