Československý Architekt, 1977 (XXIII/1-26)

1977-01-17 / No. 1

interview PO DRÁTĚ NA TÉMA VŠEDNÍHO DNE Tentokrát jsme zavolali Krajský pro­jektový ústav Praha a žádali jsme k te­lefonu ing. arch. Svatopluka Zemana. Mohl být v té době právě tak na Stra­hově nebo snad v Lounech, avšak měli jsme štěstí: V telefonu se nám ozval jeho klidný hlas. Vy patříte k té generaci architektů, kteří se už tolik nemusejí přizpůsobovat ma­teriálům a navíc mají daleko širší tvůrčí možnosti, než tomu bylo ještě v pová­lečných letech. Ano. Dá se to tak říci. Je mi šestatři­cet. Ze školy jste hned rovnýma nohama skočil do praxe? Po vystudování jsem začínal přímo na fakultě, na katedře teorie a vývoje ar­chitektury. Po dvou letech jsem nastou­pil do Krajského projektového ústavu, záhy jsem dostával samostatné úkoly. Ve Středočeském kraji? I mimo. Nejdříve, to bylo v pětaše­desátém, mi přidělili Vlašim, která byla později řešena v jiném ateliéru. Potom v rámci výpomoci Severočeskému kraji jsme společně s architektem Petrem Kutnarem zpracovávali Louny a loun­skou aglomeraci. Ještě tam oba do­jíždíme, projekty se totiž realizují. Louny si takovou péči zaslouží. Jaké hlavní novinky přinesla vaše činnost? A jak se vám tam pracovalo? Spolupráce s národními výbory — městským i okresním, byla dobrá, jistě zejména díky architektu Čermákovi z od­boru výstavby ONV. A hlavní novinky ... snad v prvé řadě Západní okrsek, který se staví podle našich návrhů na asano­vaném území. Té staré čtvrti není co litovat. Loni se tu začal stavět i kulturní dům. Město Louny může být hrdé na svůj ar­chív — vzpomínám na ty kouzelné chví­le,které mi tam kdysi připravil zanícený archivář dr. Lůžek — ale důstojný Stá­nek soudobé kultury dosud chybí. Kulturní dům může tuto mezeru ne­pochybně vyplnit. Je situován na vysoký pravý břeh Ohře nedaleko Rynečku — který také ustupuje nové a důležité vý­stavbě — a je odtamtud nádherný po­hled na Rannou, Oblík, na celý obrys Středohoří. V jedno až třípodlažním ob­jektu bude okresní knihovna, OOR, dva společenské sály — jeden pro 700 a druhý pro 200 diváků, dále restaurace a kavárna s vyhlídkovou terasou. A ještě jinde jste se podepsal na pro­jektech? Kromě Loun? Je to například sedm­­advacetitřídní škola v Mělníku podle projektu kolektivu Liberský—Kutnar—Ze­man, ta už je v provozu, staví se další sedmadvacetitřídka ve Zruči nad Sáza­vou, to byl společný projekt s kolegou Kutnarem. Hodně pracujete s architektem Kutna­rem ... Jsme taková dvojice, už od školy. Spo­lužáci. Všechny naše plány v Středo­české kraji však nyní přerušila přestav­ba strahovského areálu. Na tento úkol byla v KPÚ vytvořena zvláštní skupina, kterou s Petrem Kutnarem vedeme. Do­končují se prováděcí projekty, ale In­ženýrské a průmyslové stavby už rozjely stavbu. Přestavba se musí stihnout do zahájení mistrovství Evropy a do roku sedmdesát osm není tak daleko. Jak tomu bude se stadiónem Rošického? Mám na mysli počet míst a tribuny. Ří­kal jste také, že se to musí stihnout do mistrovství! Je to vládou sledovaná akce a proto — i s ohledem na zájem všech pracov­níků — se časově všechno nepochybně stihne. Pokud jde o počet míst, ten se z padesáti tisíc podstatně nemění, ale výrazně vzrůstá počet míst k sezení. Všechny tribuny pro sedící diváky jsou zastřešené. Hlavní nosná konstrukce je ocelová, opláštění z fealu, nebo se používají hliníkové lamely ze Žiaru nad Hronom. Proběhly i modelové zkoušky ve větrném tunelu. Na Strahově to někdy pěkně fouká. Ale pak ten pocit... Vite, myslím až potom milióny televizních diváků z celé­ho kontinentu budou nejen sledovat sportovce, ale také kriticky hodnotit vaše dílo. Takže se Strahov stane jednou z vizitek československé architektury. Děkuji za rozhovor. JIŘÍ BRABENEC Hovoř! ing. arch. Svatopluk Zeman z KPÚ Praha 2 ČVTS, AK ČSAV a další organizace připravují ve dnech 4.-7. října 1977 ve Vysokých Tatrách 16. akustickou konferenci „HLUK A ŽIVOTNI PROSTŘEDÍ". Program je zaměřen na snižováni hluku — technickými prostředky u zdrojů hluku (stro­jů, dopravních prostředků apod.) — opatřeními v oblasti stavebních a architek­­tonicko-akustických prostředků — organizačními opatřeními v dopravě a prů­myslu při výstavbě měst a řešeni městských aglomeraci — prostředky a metodami hygienické služby a lékařské preventivní péče (tvorba kritérii, legislativa apod.). Podrobnější informace podává a přihlášky při­jímá : DOM TECHNIKY SVTS sekretariát 16. akustické konference Skultétyho ul., 881 30 Bratislava Telefon: 672 451, 672 641 Telex: 09 35 49 dtvts c. „Je to výstava sice malá rozsahem, ale svým významem velká,'1 řekl při ver­nisáži výstavy Nová výstavba Kuby ve Fragnerově galerii v Praze předseda Svazu architektů ČSR ing. arch. Zdeněk Strnadel. „Je to první výstava kubánské architektury, kterou máme v naší zemi možnost shlédnout. Sídliště Alamar blíz­ko Havany, kterému je tato výstava vě­nována, je pozoruhodným příkladem ne­jen tvůrčích snah a schopností kubán­ských architektů, ale také zajímavou ukázkou organizace výstavby pomocí svépomocných mikrobrigád pracujících." SA Na snímku Ivana Adamíka předseda ČSR ing. arch. Zdeněk Strnadel v rozhovoru s kulturní atašé velvysla­nectví Kubánské republiky dr. A. San­chez. -n- DOPIS ČTENÁŘE Pod heslem „zahuštění sídliště" První pražské sídliště — Antala Staška — prošlo při vzniku všemi dětskými nemocemi. Učili se projektanti, urbanisté i stavbaři. Když se už lidé nastěhovali do panelových domů, bolesti přetrvávaly. Občané to chápali. Byly to začátky. I když bez hádek se odstraňování skrytých i do nebe volajících závad jistě ne* obešlo. A přešla léta, sídliště dostalo svou hezkou podobu. Starost byla vystřídána ra­dostí. A protože lidé žijí v podstatě spokojeně, tak si někteří projektanti vymysleli, že toto uzavře­né sídliště „zahustí". To je termín, jímž jsme se obohatili na schůzi občanského výboru č. 88, který jednoznačně jakékoliv úvahy o even­tuálním „zahuštění" odmítl. Obdobné stano­visko má i uliční organizace KSČ a poslanky­ně ONV soudružka M. Kočvarová. Je zarážející, že těsně po přijetí řady vlád­ních dokumentů o životním prostředí, a ob­jektivní potřebě rozšiřování „zelených plic" hlavního města republiky, se najde inteli­gentní skupina lidí, kteří navzdory logice urbanismu se rozhodnou postupovat proti. To znamená proti občanům, proti zdravému ro­zumu. Zamýšlená zástavba ohrozí už tak malý stav zelené plochy, zničí hrstku keřů a stromů, zlikviduje dětská hřiště, pískoviště i lavičky pro naše starší spoluobčany a dětem vezme mož­nost hrát si. To konstatuji proto, že takový postup jsme v blízkém okolí zažili v posledním desetiletí již několikrát. Bohužel ani ONV, který by měl být obhájcem zájmů občanů, nás zatím nepodpořil. Pod heslem „zahuštění sídliště" by mohlo dojít k dalšímu „urbanistickému zločinu". Na­jdou se moudří lidé, kteří těmto úvahám za­brání? František Huťka, Praha 4, Olbrachtova ul. 1042 ARCHITEKTI DRÁŽĎAN V OSTRAVĚ Koncem minulého roku navštívila Os­travu skupina architektů z družebního města Drážďan, vedená hlavním archi­tektem kraje dr. ing. J. Heitmannem. Seznámila se s urbanistickou přípravou přestavby centra Ostravy, ostravských sídlišť a zároveň se němečtí architekti seznámili s výstavbou Frýdku—Místku a nového Jičína. S mimořádnou pozor­ností se setkala výstavba města Haví­řova, kterou je provázel gen. projektant města ing. arch. Zdeněk Špaček. Velmi prospěšná byla závěrečná vý­měna zkušeností o základních architek­tonických otázkách výstavby obou měst, při níž nechyběl ani hlavní architekt Ostravy ing. arch. Miloš Bartoň. Sou­částí pracovního setkání byla i návštěva ostravského muzea, kde odborníci z Drážďan s uznáním ocenili architek­tonické a ideové pojetí instalace, i péči, kterou věnují městské, stranické a státní orgány této problematice. —mkb— SETKÁNÍ SE STUDENTY Ve velké zasedací síni Domu architek­tů v Praze proběhla v závěru roku první z besed představitelů Svazu architektů ČSR se studenty architektury. Tentokrát přišli — většinou poprvé v životě — na půdu Svazu posluchači pátého roč­níku. Beseda je pro tento druh setkání tím pravým označením. I když všechno po­chopitelně začalo trochu oficiálně, brzy zmizel ostych a rozproudila se živá a skutečně neformální diskuse. Místo­předseda SA ČSR ing. arch. Zdeněk Ša­man a vedoucí tajemník ing. arch. Josef Lang se dostali do palby otázek týka­jících se činnosti Svazu, přijímání no­vých členů, ale i obecných problémů architektonické tvorby. Hovořilo se o současném postavení architekta ve společnosti, o jeho právech i povin­nostech, o nutnosti posílení odpověd­ných orgánů národních výborů kvali­fikovanými kádry, ale třeba i o severo­jižní magistrále nebo uvažované výstav­bě téměř dvousetmetrového komína v Praze—Holešovicích. Diskutovalo se také o obou našich časopisech — nás může těšit, že Čs. architekt se dočkal mnohem více oce­nění než kritiky. Stížnosti se týkaly spíše opožděného vycházení Architektury ČSR nebo potíží, které má zájemce s objed­náním časopisu u Poštovní novinové služby. Největší optimisté předpokládali, že beseda skončí po dvou hodinách. Na­konec se diskutovalo víc jak čtyři . .. A jak se všichni shodli, určitě ne naposledy. —ný— Výrazně barevná glazura podtrhující jednoduchost a elegantnost tvaru je vlastní celoživotnímu dílu zasloužilé umělkyně Julie Horové, jak jsme se mohli nedávno přesvědčit na výstavě u příležitosti jejích sedmdesátin. Tuto pečeť vtiskla keramice již během svých studií na Uměleckoprůmyslové škole a prohlubovala ji pak především ve Fran­cii, kde se v muzeích a sbírkách sezna­muje s čínskou a perskou keramikou. -o- Účastníky a zájemce o podrobné vý­sledky a hodnocení poroty mezinárodní soutěže na řešení čtvrtě vládních budov ve Vídni upozorňujeme, že v oddělení propagace FSA ČSSR (s. Astlová) je materiál k dispozici k prostudování. Vatikánský městský stát (Status Civi­tatis Vaticanae) hýři v kontrastu k svým miniaturním rozměrům velkorysým řeše­ním zelených ploch a volných prostran­ství. Dokazují to i méně známé záběry z Vatikánských zahrad u věže sv. Jana, fontány Nejvyšší svátosti, i z Via delle Fondamenta a nádvoří před Apoštol­ským palácem, které vatinkánská poš­tovní správa zvolila za námět své nej­novější série známek, zasvěcené urba­nismu a architektuře. jč KOMPLEXNÍ BYTOVÁ VÝSTAVBA V ŠESTÉ PĚTILETCE I když program bytové výstavby v letech 1976—1930 si udržuje tempo dosažené v páté pětiletce, objevují se některé problémy při jeho realizaci. Především v zajištění inženýr­ských sítí a dostatečného rozsahu občanské vy­bavenosti. V páté pětiletce byl sice překročen plánova­ný počet bytů, ale občanská vybavenost svým rozsahem nemohla zajistit uspokojení základ­ních potřeb obyvatel nových sídlišť. K tomu přispěla především nedostatečně rozvinutá vý­robní základna, která vyvolávala individuální projektování, často vysokou pracnost a tím i dlouhé lhůty výstavby. V současné době se proto tato situace urychleně řeší: — dokončují se typové podklady objektů zá­kladní občanské vybavenosti sídlišť, které vy­tvoří podmínky pro použití montovaných kon­strukčních systémů s nižší pracností při výstav­bě, pro opakovatelnost těchto objektů a tím i pro uplatnění proudových provozů při jejich výstavbě, — připravuje se opatření, která stanoví použí­vání souhrnných cen při výstavbě objektů (pro výstavbu bytů byly zavedeny od 1. 7. 1976), — byly vydány projektové podklady pro vý­stavbu mateřských škol a jeslí, které vycházejí z některých bytových konstrukčních soustav, a tak umožní výstavbu těchto zařízení bez dal­ších nároků na specifickou výrobní základnu, — byly vydány projektové podklady pro mož­nost zřizování detašovaných oddělení jeslí v přízemích bytových domů, aby se tak kryly dočasné špičkové potřeby (nejsou však zatím při návrzích jednotlivých sídlišť dostatečně vy­užívány) , — byly vydány projektové podklady pro výstav­bu jeslí a mateřských škol, určené svou pře­vážně tradiční technologií pro použití v rozptý­lené výstavbě, zejména v akci „Z". Tato opatření mají zajistit vyrovnáni dnešní­ho v průměru dvouletého skluzu v opožďování výstavby občanského vybavení za byty nových sídlištích. Nesmíme však zapomínat na to, že kromě dostatečné materiálně technické základ­ny, k tomu přispěje i kvalita typových pod­kladů. -o- Rok ochrany evropských architektonických pa­mátek (kulturního dědictví) a jeho propagace na poštovních známkách podnítily podobnou akci i v Africe. Mezi její nejvzácnější klenoty patří díla arabských stavitelů v severní části kontinentu. Série právě vydaných tuniských známek zobrazuje na hodnotě 85 millimes hrobku tuniských bejů vystavěnou v letech 1651—1659 ve španělskomaurském slohu, na hodnotě 100 m mešitu v Kairawanu postavenou v sedmém století našeho letopočtu (její mina­ret je praotcem všech minaretů v muslimské Africe), na hodnotě 150 m středověkou pevnost Ribat, dnes muzeum náhrobků a uměleckých předmětů ze skla. Na nejvyšší hodnotě pak „Holičovu" mešitu v Kairawanu, kde je pocho­ván Abi Zomaat El Belaoui, osobní lazebník Mohamedův a jeho věrný druh, i se svým po­svátným talismanem — kusem vousu Proro­kova . . . jč KONFERENCIA O OBLASTNOM ROZVOJI A PRIESTOROVOM USPORIADANÍ HOSPODÁRSTVA Keďže život spoločnosti, a teda aj ekonomic­ké procesy, sa uskutočňujú nielen v čase, ale aj v priestore, ekonomická teória i prax riade­nia kladú stále väčší dôraz na uplatňovanie priestorového aspektu ako významného fakto­ru intenzifikácie rozvoja. Desaťročné pôsobenie Výskumného ústavu oblastného plánovania dalo podnet k usporia­daniu konferencie o oblastnom rozvoji a o priestorovom usporiadaní hospodárstva, ktorá sa uskutočnila v Bratislave za účasti pracovní­kov výskumu i praxe oblastného plánovania. Ústav vznikol v r. 1965 ako celoštátne špecia­lizované výskumné pracovisko pre skúmanie teo­retických i praktických otázok oblastnej proble­matiky a za uplynulé obdobie sa venoval roz­voju teórie i riešeniu vecných problémov v tej­to sfére. Stále lepšie uspokojovanie rozvíjajúcich a meniacich sa potrieb spoločnosti si vyžaduje lepšie využívať prírodné i ekonomické zdroje celého územia štátu, zabezpečovať efektívne priestorové usporiadanie výrobných síl i ne­výrobných zariadení a sociálnych procesov vo všetkých oblastiach, ako aj vytvárať účelné územno-výrobné komplexy. S rozvojom spoloč­nosti rastú nároky na priestor, a preto akákoľ­vek nekoordinovanosť vedie nielen k oblast­ným disproporciám, ale aj k poklesu efektív­nosti odvetvia. Pre urbanistov a ostatných pracovníkov územ­ného plánovania má priestorové usporiadanie hospodárstva a riešenie otázok oblastného roz­voja osobitný význam, pretože má poskytovať súhrnné vstupné údaje o ekonomike nielen pre potrebu prác na územnoplánovacej dokumen­tácii, ale aj pri umiestňovaní jednotlivých sta­vieb a rozhodovaní o podmienkach ich reali­zácie. Účasť viacerých odborníkov územného plánovania na tejto konferencii potvrdila po­trebu úzkej vzájomnej spolupráce a koordino­vaného postupu územného i oblastného pláno­vania. Konferencia prispela k prehĺbeniu vzájomnej informovanosti o problematike teórie i pláno­vacej a riadiacej praxe. Jej účastníci v re­ferátoch i príspevkoch do zborníka priniesli užitočné námety metodologického i vecného rázu pre ďalší rozvoj priestorovej ekonomiky. C-I-) / sloupeb: Nová sídliště a města se utápějí v zeleni. Rostou nám před oöima zahradní čtvrtě. Jean Jacques Rousseau by měl možná radost. Do­kázali jsme pozvat přírodu až pod naše okna. Nemusíme do ní utíkat ani si ji idealizovat. Protože tam, kde nové domy mají vyrůstat, jsou dnes zahrady, rozlehlé lesy a obo­ry, ne-li přímo prales. Vymanili jsme se z kamenných hradeb cen­ter našich měst. Člověk až nabývá dojmu, že sem tam nějaký ten strom nebo keř můžeme s lehkým srdcem obětovat a ne za něj ještě vybírat pokutu! A co víc. Nejenže zeleň zpříjem­ňuje naše bydlení, pohlcuje prach a vytváří zvukovou clonu, ale zají­mavě člení daný prostor. I panelá­ky dostávají příjemnější vzhled. Prostě radost pohledět! Ano, radost pohledět na urbanis­tické plány našich nových sídlišt a měst, kde o vhodné zakomponování a vtažení zeleně do jejich center není nouze. Nehledě na to, že je to právě jedno z hledisek, podle kterých urbanistické plány hodno­tíme a čeho si na nich ceníme. Ne­chybí ani v jednom posudku. Ve skutečnosti však kupodivu území, na kterých mají nové městské celky vyrůstat, jsou fád­ní, terén rovinatý, sem tam si­rotek strom a polosuchá remízka. Prales je nejblíž na Šumavě a les na Křivoklátsku. Pokud někde nějaké stromy a údolí jsou, pak většinou ještě při stavbě vezmou za své. A přitom ví­me, že než můžeme mluvit vůbec o stromu, uplyne od jeho vysazení pět, deset, někdy i patnáct let, do­my rostou ve srovnání s nimi opravdu závratnou rychlostí. Proč tedy, když už dnes kde za deset, patnáct let budeme stavět a podle plánů v zeleni, ne­začneme právě s ní. Aby jedním z městotvorných prvků nezůstávala jen ona zeleň imaginární. OLGA MYSLIVEČKOVA (nose poznámko) SPOLUPRÁCE je vždy vítaná, v ně­kterých případech dokonce zcela ne­zbytná, jde-li o spolupráci lidí, jimž je společná nejen profese, ale pře­devším myšlenka o nejvlastnějšim poslání jejich práce. A tak, položí­­me-li si otázku, co architekti a pro­jektanti očekávají od dubnové kon­ference Federálního svazu architek­tů ČSSR, mohou být odpovědi různé, ale jedna je jistě prvořadá: jK prohloubení vzájemné spoiup .e obou národních svazů. Ne, že by čes­ký a slovenský svaz nespolupracovaly — úspěšně se například řeší příslušné problémy na společných zasedáních odborných komisí, což platí zejména 0 komisích pro výstavbu zdravotnic­kých zařízení, kde se na základě vý­měny zkušeností a názorů podařilo dosáhnout mnoho konkrétních, z hle­diska celospolečenského velmi pozi­tivních výsledků. Ale dobrého není nikdy dost, i ve spolupráci českých a slovenských architektů, jejich svazů a svazových komisí a dalších orgánů existují ještě značné rezervy, a rezer­vy v této oblasti, stejně jako v ostat­ních sférách činnosti, jsou k tomu, aby byly systematicky vyhledávány a účelně se jich využilo. Náročné úkoly celé šesté pětiletky a letošního roku po takové spoluprá­ci doslova volají. Existují společné problémy v praktické i teoretické ro­vině, ať již jde o výstavbu či pře­stavbu obytných souborů, o průmyslo­vou, sociální či jinou výstavbu, exis­tují dobré zkušenosti i nedořešené otázky. Je úkolem tvůrčích svazů vy­tvářet optimálni podmínky pro sou­lad činností, přičemž určitá specifika v dílčích otázkách nejsou a ani ne­mohou být překážkou, spíše naopak, vytvářejí prostor pro diskusi, třeba 1 pro polemiku, která je na místě, je-li jejím cílem dojít k objektivně prospěšnému poznání. Federální svaz architektů ČSSR je právě onou na­nejvýš povolanou institucí, kde je možno hledat a nacházet nové formy spolupráce národních svazů, prohlu­bovat dosavadní možnosti, přicházet s novými podněty a představami. Zá­jem na takové součinnosti je u všech tří svazů, je bezprostředně mezi ar­chitekty, zájem na ní má celá spo­lečnost. Dubnové zasedání ji určitě podnítí a posílí.

Next