Československá Televize, 1971 (No. 1-53)
1970-12-28 / No. 1
2 1/1971 SVĚT JOSEFA LAMKY je světem loutek. A proto i chvilka posezení při černé kávě ve studiu animovaných filmů byla věnována dětskému světu a jeho pohádkovým postavám, a samozřejmě i problémům, které musí tvůrci dětských pořadů, pokud jde o loutkové či kreslené filmy, řešit. Josef Lamka vystudoval na UMPRUM ve třídě profesora Nováka, a to v době, kdy se tu věnovala mimořádná pozornost loutkám a hračkám. Začala se tak formovat škola, kterou potom převzal profesor Hoffmeister, škola, která se „přes" loutky propracovávala až к animovanému filmu. Lamka se tak přes animovaný film dostal zpátky к loutkám a už u nich zůstal. Byl výtvarníkem v Divadle Spejbla a Hurvínka a v padesátém devátém roce se stal — spolu s Jiřím Srncem - spoluzakladatelem Černého divadla. V něm je prakticky doposud - i když ho dnes často můžete najít právě v televizním studiu animovaných filmů ... Jak to, prosim vás, všechno stihnete? Černé divadlo, televize, vždyť to přece musí zabrat fůru času ... Právě, že se to nedá stihnout. A tak v Černém divadle dnes spíš pomáhám. Pracuji pro něj jako autor a výtvarník — a hlavní svoji pozornost věnuji práci v televizi. Co vás vedlo к tomuto přesunu vašich zájmů? Mám pocit, že možnosti Černého divadla, tak jak se v současné době dělá, jsou do značné míry vyčerpány. Svého času černé divadlo jako svérázná technika přineslo nový dramaturgický přístup к loutkovému divadlu vůbec. Ale na druhé straně je, myslím, neúnosné, aby se v tomto žánru dělala celovečerní představení. Prostě to néjde — nebyla dosud nalezena taková fabule, která by celý večer unesla. Netvrdím ovšem, že se tak možná v budoucnu nestane. Ale dosud všechna černá divadla u nás mají, řekl bych, uplatnění v krátkodobých výstupech a dosahují úspěchu, přestože jsou zařazována do jiných programů. Své tady samozřejmé hraje i obrovská náročnost, požadavky na souhru, na perfektní provedení — a proto se nelze divit, že se u černého divadla snaha po celovečerním představeni nějak výrazně neprosazuje. Zatím ... Opusťme problémy černého divadla. Mne by zajímal váš názor na postaveni animovaného filmu v televizi, na jeho kvalitu a význam ... Můj názor... víte, já si myslím, že televize konzumuje v oblasti o níž hovoříme stále lepší a lepší věci. Nejen u nás. Všeobecně. A to znamená, že musí i produkovat výborné pořady pro děti. Jen tak na okraj poznatek ze zahraničí, který by mohl alespoň poněkud dokumentovat mé tvrzení: Kdykoliv jsem se venku setkal s lidmi, kteří v oblasti trikového filmu něco znamenají, a ptal se jich, co právě dělají, odpověděli mi: Teď mám zakázku pro televizi... Podle mého mínění má animovaný film pro televizi velký význam, protože je pro obrazovku, pokud se týká obrazového vyjádření, snadno přizpůsobitelný. To jistě - jenže já si právě vzpominám na jistou prefabrikaci tohoto druhu filmů, jak ji zavedl Walt Disney. To byla komercializace dovedená do všech důsledků, a tahle paní se na tvůrci úsilí a snahu po novém divá vždycky skrz prsty .,. Souhlasím. Stejné to máte i v divadle. Vždycky se kupředu snáz a rychleji dostávaly malé tvůrčí skupiny, než mamutí kolektivy. Tam jsou lidé zapojeni do mašinérie, jíž bývají pohlcováni. Stejné je to u animovaného filmu. Nelze prefabrikovat, chceme-li dosáhnout něčeho kloudného. Kolik filmů jste již pro televizi dělal? Nevím přesně, ale myslím, že to bude na padesát titulů. Vesměs desetiminutových večerníčků. Pro dětskou redakci jsem dělal hodně. Dost vzpomínám na seriál Vodník Česílko, snad si na něj televizní diváci ještě pamatují... Myslím, že ano - ostatně, i dnes má úspěchy v zahraničí'... Ano, běžel a běží v řadě zemí. Jaké máte plány pro budoucnost? Já osobně o své budoucí práci mohu těžko hovořit. Vím jen, že mám dělat film O čmelákovi, к němuž se právě píše scénář. Pak bych měl velkou chuť na seriál z prostředí písmen, abecedy, čísel — zkrátka ze školního prostředí, v němž by „hrály" věci, s nimiž se děti normálně setkávají. Byly by to variace na knížku Miloše Hajského Andulka v Pomotániji. Zdá se, že vás tedy televize napořád přitahuje. Čim to je? Snad tím, že dává možnost zkoušet neustále nové způsoby práce. Je to umění nové, dosud nezatížené prefabrikaci. Vždyť jsme o tom hovořili. Její systém je docela jiný — je institucí, která přijímá nápady zvenčí od lidí, kteří předkládají nové věci. A vybírá si. Tohle je kvalitní, to vezmu. Tohle není dobré — neberu. Tak nějak. Zatím se brání fabrikaci za každou cenu. Jde po kvalitě. A tomu já fandím... Rozmlouval M. Kalous Na pražské telefonní číslo 24 95 10 denně po 16.00 hodině mohou diváci volat své připomínky к televiznímu programu a dozvědí se tu také všechny bližší informace o vysílaných pořadech. Ve 25. tahu MATESa v sobotu 12. prosince byla tažena tato čísla: 8, 4. 1. 32 ,6. REKU-NAPSALI O TV Televízni publicistika je velmi účinným prostředkem ovlivňování veřejného mínění. Je-li poctivá, působí přesvědčivě svou sugestívnosti a průkaznosti. Měla by proto pravdivě odrážet život společnosti v celé jeho bohatosti. Současná televizní publicistika má vzestupnou tendenci, avšak zdaleka ještě nevyčerpává své možnosti. Přesvědčovat vyžaduje být především sám přesvědčen a za své přesvědčení bojovat celým srdcem. U některých tvůrců zřejmě nedozrálo poznáni a poctivé přiznání vlastních chyb natolik, aby mohli se zanícením a vynalézavě přesvědčovat. A to je z obrazovky znát. Ukazuje se, že к tomu, aby člověk neselhal, stačila mnohdy prostá lidská morálka, poctivost a čest. Mám na mysli příklad Karla Pecha. Nebyl a není člen strany. Co ho znám, žil především pro svou práci. Vždycky ctil poctivost a pral sé zaníceně za vyšší lidské hodnoty. Je to citlivý člověk. Proto nepodléhal radikalismu ani masové psychóze. Mohl se vždycky a muže se i dnes podívat každému přimo do očí. Má svou práci rád, tvořivě hledá a vynalézá. Nezkresluje a nepropujčuje se к laciné libivosti. Proto mu nic ani vnitřně nebrání, aby mohl svou tvurči činnost rozvíjet. Někomu však múze vadit vlastni svědomí, aby mohl dál. Pak nepomůže nic než vnitřní poctivost své chyby přiznat, vyrovnat se s nimi a o to s větším zápalem pracovat, přesvědčovat i poznáním vlastních omylů a hodnotnými tvůrčími činy napravit svou vinu. Pokrytectvím se totiž přesvědčovat nedá. Z rozhovoru doc. PhDr. Miroslava Hladkého, CSc. v RP dne 5. 12. 70 Ve středu večer vysílala naše televize původní dramatizaci a vlastni inscenaci detektivky Dáma v jezeře. Knihu populárního autora detektivek R. Chandlera se stejnojmenným názvem známe i z českého překladu. Detektivka je vždycky přitažlivá pro mnoho diváku, a tax jsme se těšili na ten večer. O provedení lze mluvit dobře. Herci odvedli znamenitou práci, hráli s chutí a i malé role vyšly naplno. Zapamatujeme si výkon E. Cupáka, J. Beka i dalších. Režisér j. Novotný věděl, co chce, vedl všechny herce tak, že celková atmosféra, laděni příběhu vyšlo dobře. A přece to byl neúspěch. Proč, když všechno se zdá nasvědčovat opaku? Kamen úrazu byl v tom, že asi jen málokdo měl v závěru jasno, co se vlastně stalo a oč šlo. Ne, že by to autor nějak rafinovaně skryl. Ne, že by to chtěla zamotat televizní dramatizace. Ale zřejmě někdo zapomněl, že pro naše uši nejsou anglická (nebo, chcete-li, v tomto případe americko) jména a příjmení zcela běžná. Jestliže potom dojde ke zkomolení ještě výslovností a jestliže dramatizace postaví zápletku na tom, že se o ní hlavně mluví, jestliže nám potom v oné zápletkové konstrukci vypadne nebo se splete jedno jméno s druhým, vzniká zmatek a pointa se nenávratně vzdaluje, ztrácí... ♦ Kl v RP 5. 12. 70 DOPIS ÚSTŘEDNÍMU ŘEDITELI ■ Dovolte mi, abych jménem pořadatele výstavy poděkoval Vám i Vašim spolupracovníkům za nevšední ochotu, s níž jste zajistili mimořádné vysílání pořadů barevné televize u příležitosti výstavy SPOJE A SPOLEČNOST. Představitelé našeho rezortu i ÚV ČOS pošt a telekomunikací vysoce ocenili operativnost, pohotovost a obětavost Vašich spolupracovníků, při přípravě celé akce i v průběhu vysílání a proto Vás prosím, abyste všem zúčastněným pracovníkům vyslovil upřímné poděkování. Doufám, že i v budoucnu bude trvat nejužší spolupráce našich pracovníků ke splnění společných úkolů. Emil Holčapek, ředitel technické ústředny pošt a telekomunikací, Praha SKLADBA PROGRAMU ■ Jsem prostá žena a miluji zpěv a balet. Musela jsem se s životem rvát a jediný můj luxus bylo předplatné na opery a balet. Nyní jsem v důchodu a je konec. Děkuji vám proto za pořady jako byly např. o našem velkém Dvořákovi a životopis a ukázky z díla Verdiho. Ohromující však byly výkony sovětských umělců v pořadech ke Dnům přátelství. Škoda, že už je konec. Jací jsou to lidé! Každý jednotlivec je sólista. To co jsme viděli, uchopí prostý lid, jak nás jsou tisíce, za srdce. Erna Holeňová, Brno ■ Chci vám poděkovat za vysílání FERDIŠE PIŠTORY. Rovněž ČERNÝ TULIPÁN byl vřele přijat, až na to, že jste ho vysílali pozdě. Často to, co je hodnotné, vysíláte až po programu, který nemá valné ceny. Za vysílání ke Dnům sovětské kultury děkujeme, bylo to krásné. E. Houtková, Louny ■ Měsíc československo-sovětského přátelství je za námi a jak jsem mohl vidět na programech televize, i vy jste к tomuto přátelství přispěli zařazováním programů sovětské televize. Bylo toho požehnaně, ale přesto bych vám chtěl něco vytknout. Pořady byly většinou pro dospělé nebo pro větší děti. Pro menší, ve věku 3—7 let, bylo opravdu málo pořadů. Můj pětiletý syn se mě stále ptá na hezkou pohádku. A můžete být jisti, že sovětská filmová pohádka MRAZÍK, kterou jste kdysi vysílali, se mu moc líbila. A — jak se pamatuji, sovětská kinematografie je velmi bohatá na hrané i kreslené pohádky. Alois Bajer, Nový Bor, okr. Česká Lípa MUŽI NAKUPUJI ■ Zahájení nové soutěže nemohl přes veškerou snahu zachránit ani V. Menšík. Bodován! bylo ponecháno na blahosklonnosti paní profesorky a pana doktora. Kdybychom takto hospodařili my, muselo by na členech rodiny růst peří, neměli by kde bydlet, čím topit, natož aby si dovolili takový přepych jako televizi. Neznám životní úroveň autorů pořadu. Snad si mohou dovolit jíst podle zásad správné výživy, ale ve většině rodin se musí jíst tak, jak to dovolí kapsa. Ráda bych viděla rodinu, která může vynaložit 40 Kčs pro čtyři lidi na snídani, o ostatních bodech soutěže nemluvě. Zajímala by mě skladba jídelního lístku, kdyby muži, kteří měli nakoupit, měli na jídlo na celý den cca 65—75 Kčs. Lenka Svobodová, Praha ■ Soutěž by byla dobrá, kdyby se muži měli poučit o nákupu. Ale soutěžní otázky by se měly určovat podle nynějších cen a výše výdělků. My sami jsme netypická rodina se šesti dětmi od 3 do 14 let. Rodina s více dětmi nemůžé dodržovat biologickou skladbu a pestrost stravy, protože by nevystačila s platem a konečně většina lidí nemá čas na takovou přípravu jídel, natož na jejich konzumaci. Paní doktorka by měla sama sestavit jídelníček podle vaší soutěže. Prozatím si diváci kladou otázku, co chcete touto soutěží vyjádřit. Slavomír Stárek, Příbram ČERNÝ TULIPÁN ■ Je mi dvanáct let a píši vám poprvé. Dívala jsem se na film ČERNÝ TULIPÁN. Já vím, bylo to pozdě, ale byla jsem s bratrem na návštěvě u babičky a ta nám to výjimečně dovolila. Maminka s tatínkem by to nedovolili. Prosím vás tedy, kdybyste někdy tento film opakovali, abyste jej zařadili dříve, kdy se smíme dívat my i ostatní děti a na tento film bychom se jistě mohli dívat všichni. Renáta Laturová, Studénka, okr. Nový Jičín PROČ...? (18. 11.) ■ Vysílali jste pořad ze života vojenského řidiče. Po jeho skončení jsem si položil otázku, kolik lidí asi tento velmi zajímavý a odstrašující pořad sledovalo a v zaměstnání jsem provedl průzkum u celé řady spolupracovníků a řidičů útvaru. A výsledek? Nikdo! U vojáků základní služby je to pochopitelné; ve 22.00 hod. je vyhlášena večerka. U ostatních zřejmě značně pokročilý čas. Myslím si, že stejně by dopadl průzkum i u jiných útvarů, ostatní posluchače televize nevyjímaje. Proto vás prosím touto cestou, abyste v brzké době zařadili výše uvedený pořad ještě jednou ve vhodnější dobu. Pro ČSLA by vyhovovala sobota nebo neděle dopoledne od 9.00 hod. Děkuji za pochopení a lze si jen přát, aby podobných filmů bylo v televizi co nejvíce, protože je to záležitost nejen armády, ale i občanů našeho státu. major F r. S a I á k, VÜ 2763, Zatec TN - POZNÁMKA K PRACOVNI MORÁLCE (21. 11.) ■ Mám také rodinu, a proto nakupuji jako každá žena, ale přesto s tím, že není třeba, aby ženy odbíhaly z práce. Dnes se pracuje téměř všude na směny, a tak si většina nakoupí před nebo po směně. Tento nešvar se netýká žen z továren a pracovišť, kde směnují, protože tam nesmí opustit pracoviště. Jsou to hlavně ženy z kanceláří, které v pracovní době nakupují. Je třeba, aby pracovníci v kancelářích byli kontrolováni a nesměli opouštět pracoviště. Kdyby se podobné přestupky postihovaly finančně, jistě by si to každý rozmyslel. Jsem prodavačka, musím pracovat i v sobotu, mám rodinu a přesto nakupuji po pracovní době. Je pravda, že někdy nedostanu, co bych chtěla, ale s tím musí každý počítat. Daniela Vencová, Praho PŘIJELI DO PRAHY (25. 11.) ■ Musím vám poděkovat za krásný pořad. Záběry i zvuk byly bezvadné, také doba byla vhodná. Jsem starší důchodkyně, bydlím na perifprii, takže se na koncerty nedostanu. Doufám, že takových pořadů bude více. Anežka Neumannová, Ostrava-Hrušov VRABČÁK (27. 11.) ■ Velmi se mi tato hra líbila. M. Růžek ukázal vrcholné herecké umění a přáli bychom si, aby se takových her vysílalo více. Doufáme, že VRABČAKA budete opa kovat. Karel Kupka, Teplice TŘI OD KRIMINÁLKY ■ V seriálu Tři od kriminálky byl uveden v sobotu 28. listopadu t. r. film Noční klid. Byl to film velmi dobrý a možno říci, že všechny filmy seriálu pro svou humanitní tendenci jsou velmi pěkné. Spojují moment napětí zároveň s prvkem mravní výchovy a nápravy. Noční klid má navíc protialkoholní tendenci. Opakovat Noční klid by bylo velmi záslužné, avšak v jinou večerní dobu, ne příliš pozdě, aby mohl být sledován co nejširším počtem diváků. Film NDR je důkazem, že se dají i o otázkách alkoholismu a kuřáctví vyrobit dobré filmy. místopředseda PhMr. O. Rydlo, Českého abstinentního svazu, Praha _ a ^ * T