Československý Sport, duben-červen 1973 (XXI/78-154)

1973-04-02 / No. 78

Nejen v pohádkách vede trnitá cesta k cíli překonala rozcestí? Výkony a výsledky mužstva Moravie Dopravni stavby Olomouc v národní hokejové lize nejson takové, jaké si představovali hráči a vedeni od­dílu, i příznivci tohoto sportn v hanácké metro­poli. Ještě dnes se vzpomíná na prvoligové půso­bení zdejších Křídel vlasti a později Tankisty. Ne­ní sporn o tom, že třeba Křidla vlasti bylo výbor­né mužstvo, které před svým rozpuštěním v roce 1955 mělo následujíc! sestavu: Vacek, Dvořáček, Pittner, Kubát, Smát, Buriánek, Dobrovolný, Schwach, Úechura, Lub. Novotný, Simon, Nedvěd, Sysel, Vlach, Fröhlich, Strubl, joset Novotný. A pro­tože jsme začali vzpomínkami, není bez zajíma­vosti ani sestava celku Tankisty, který v Olomouci působil jen krátce a byl rovněž rozpuštěn: Vodič­ka, Tikal, jedlička, Bártl, Biinter, Fako, Horský, Fröhlich, Železník, Kaftan, Pejcha, Vít, Schwach, Netolička. Historie pokračuje Historii Jsme nakousli, a tak Ji tedy alespoú ve stručnosti do­povězme. Posledním hokejovým mužstvem vojenským reprezen­tujícím Olomouc byla Dukla. Hrála však zápasy na jihlavském zimním stadiónu, který byl ote­vřen 1. ledna 1956. Vyhrála kva­lifikaci o postup do 1. ligy a v nové sezóně 1957—1958 se již trvale usídlila v Jihlavě. I s no­vým názvem Dukla Jihlava. V ob­dobí zrušení Křídel vlastí se v Olomouci začal tvořit nový, tentokrát civilní hokejový oddíl, Moravia. Hanácká metropole při nestálosti vojenských družstev chtěla mít vrcholnou soutěž, a tak se funkcionáři snažili postu­povou cestu co nejvíce zkrátit. Zařazení nového oddílu do 1. li­gy bylo vázáno na podmínku, aby nejméně sedm hráčů bývalých Křídel vlastí přestoupilo. Hoke­jisté měli zájem, ale všechno se nakonec zvrtlo na podmínkách, které tehdejší vlivní činitelé města nezajistili. Zrození Moravie Další možnost se naskytla V obci nedaleko Olomouce, kde místní Sokol hrál oblastní soutěž. Bylo navázáno jednání s funkcio­náři Sokola Velká Bystřice 0 uvolnění některých jeho hráčů 1 přenechání místa v oblastní soutěží pro nově se tvořící oddíl. Nakonec přece jen došlo k do­hodě, přestože ne bez bolesti. Moravia suverénně oblastní sou­těž vyhrála, z kvalifikace po­stoupila do II. ligy, kterou hraje prakticky od sezóny 1956—1957 dodnes. Dnešní název Moravia Dopravní stavby Olomouc dosta­la v květnu 1965, kdy došlo na sportovním poli ke spojení n. p. Moravia a n. p. Dopravní stavby Ovšem historie nebyla zdaleka naším cílem. Nýbrž uvedením do situace před tím, než se zamyslí­me nad prací s mládeží tohoto olomouckého oddílu, nad výcho vou vlastních ligových hráčů had neodbornou a necitlivou mi hulostí, nad příznivější přítom­ností a snad 1 růžovější budouc hostí. Chyby minulosti Názor, že vojenský sport na nejvyšší úrovni může mít v mís­tě působiště pro ostatní oddíly stejného odvětví také neblahé ná sledky, má na olomouckém ho kejovém příkladu nejeden důkaz. Navíc se tyto následky mohou projevovat hodně dlouho. Záleží na šikovnosti, odbornosti 1 sna­živosti místních funkcionářů hokejových příznivců, jak rych­le a kvalitně se s nimi vypořá­dají, nebo je ve spoluprácí s vo­jáky vůbec nepřipustí. Běžné chyby jsou hledání hotových po­sil z jiných měst a oddílů, větši­nou špatná práce s mládeží s jejím výběrem, malá příleži­tost a špatné podmínky pro těch několik málo domácích talentů, kterým většinou zabírají místa možnosti »přelanaření« hráči. Stávalo se tedy, že talentovaní Olomoučtí odcházeli a později byli vydatnou posilou jinde v prvoligových týmech. Začíná se rozednívat Přestože ještě všechno zdaleka nemá správnou podobu a třebaže prvoligoví dorostenci dostávají jen poskrovnou příležitost v ná­rodní líze mužů, mnohé se v po­sledních letech v olomouckém hokeji zlepšilo. Stále více se prosazuje orientace na vlastní výchovu mládeže, stále více se hledají nové, moderní a progre­sivní formy její hokejové výcho­vy. Spatřila světlo světa základ­na — a mladí benjamínci po třech letech práce získávají na celostátních turnajích vesměs nejprednější umístění. Zdatně si vedou mladší 1 starší žáci v li­gových soutěžích. Dorostenci po­stoupili do I. ligy a tvoří se dal­ší mládežnická družstva, která se mají starat o talenty a připra­vovat je do života 1 pro hoke­jový sport. Důležitou složkou Jsou tady kvalitní a odpovědní trenéři. I to se v poslední době začíná dařit, zejména když mezi nimi nechy­bějí ani hráči s prvoligovou mi­nulostí. Pravda, Olomoučtí Jsou teprve na začátku. Na většinu oddílů dobře pracujících s mlá­deží mají několikaletou ztrátu. Chyby minulosti již nikdo nevy­maže. Měly by však zůstat po­učením — a to nejen pro hoke­jisty a hokejové funkcionáře. Důležité je aby Olomoučtí nyní vytrvali na správně zvolené ces­tě, přestože je dlouhá a trnitá. Jestli dostanou I potřebnou pod­poru nadřízených složek, jistě se jak jim, tak celému městu i okre­su velká práce nakonec vyplatí. JAROSLAV JELÍNEK Hokejová základna MDS Olomouc uspořádala v letošní sezóně hned dva turnaje nejmladšich. Z celé Moravy se do hanácké metropole sjela drulstva benjamínků, aby pod záštitou OV KSC, ODPM I okresního Časo­pisu Strát lidu se učila hokejové abecedě. Snímek je z jednoho z turnajů. Vydává OV České tělovýchovné orga hizace. Vychází šestkrát týdně kromě heděle. Šéfredaktor GUSTAV VLK, zá­stupce šéfredaktora JAROSLAV JAROŠ. fAdresa redakce: Praha 1, Na poříčí 30 ioštovní směrovací číslo 115 23. Te­­efony: ústředna 24 98 51, sekretariát 24 77 98, sportovní oddělení a infor­mace 24 95 21, kopaná 22 79 91, orga­­hizační 24 10 03, zahraniční 24 11 56. dcpísfl 24 77 96, hospodářské 24 77 90. — Dálnopis 113114. - FILIÁLNÍ RE­­ĎAKCE: BRNO, nám. Rudé armády 13—15, telefon 538 18, 584 36. Poštovní adresa: Poštovní schránka 314, 858 40 Brno. — OSTRAVA 2, Novinářská 3, telefon 521 71. 524 31, dálnopis 052502. roštovní adresa: Pošt. schránka 18, 709 18 Ostrava 9 Mař. Hory. — TELE­FONY KRAJSKÝCH ZPRAVODAJŮ: PLZEŇ 243 42, PARDUtflCB 317 83, BRATISLAVA 550 26. — Měsíční předplatné 12,80 Kčs, čtvrtletní 38,40 Kčs. — Tiskne Rudé právo, tiskařské závody, Praha. — Rozšiřuje PNS. Informace o předplat­ném podá a objednávky přijímá každá pošta a doručovatel. Objednávky do Ězahraničí vyřizuje PNS, ústřední ex­iedice tisku, oddělení vývoz tisku, indřišská 14, Praha 1. — NEVY­ADANÉ PŘÍSPĚVKY SE NEVRACEJÍ. »Letošní ročník jsme věnovali 25. výročí Vítězného února,« řekl předseda oddílu M. Pech. »Celý turnaj dotuje a patronát nad ním převzal ZV ROH BSS ve spolu­prácí s TJ Sp. BSS Brandýs — oddíl kuželek. Letošní ročník je v pořadí už šestý. Zúčastňují se ho týmy Obrobna, Slévárna, Údržba a Nástrojárna a v histo­rii sl zatím nejlépe vedla Obrob­na. Zúčastnit se může každý za­městnanec, věk nerozhoduje, žádný však nesmí tento sport provozovat závodně. Tím je sou­těž zajímavější a všechny výsled­ky pečlivě zaznamenáváme do kroniky. Každý bojuje s velkým úsilím, každý chce pro barvy svého družstva získat nejlepší výsledek. Někomu se daří lépe, někomu méně, jak to už ve spor­tu bývá. Ale to není rozhodující. Důležité je, že se do této akce zapojují i ti zaměstnanci, kteří pravidelně nesportují, že si po namáhavé práci přijdou do ku­želny psychicky odpočinout a po fyzické stránce rozhýbat jiné svaly, než které zapojují při prá­ci. To je také hlavní smysl na­šeho turnaje.« Upřímně míněná slova předse­dy oddílu jsou jistě důvodem k pochvale všech, kteří se na pořádání turnaje podílejí. A ta­ké k pochvale oddílu, který má v kuželně vystaveno 1 několik čestných uznání za pomoc měs­tu v soutěži o vzornou obec a řadu cen a trofejí za sportovní úspěchy. (JV) Jen houšť• • • Oddíl kuželek Spartaku BSS Brandýs n. L. získal titul vzorný už v roce 1968. Je to jistě pěkný úspěch. Ale ještě lepší je skutečnost, že neusnul na vavřínech. O tom svědčí mnoho podniků, kte­ré oddíl ve své kuželně pořádá. Jeden z nich pro­bíhá právě tento měsíc a je to akce, k níž bychom vždycky rádi přidali poznámku: jen houšf! Jed­nak proto, že vlastně patří do rámce akce Bad fit, a za druhé, že i po odborářské linii podporuje snahu CRO po větší pohybové aktivitě členů. Zkrátka — zaměst­nanci jednotlivých dílen Brandýských strojíren a sléváren pořá­dají už tradičně vnitropodnikové klání v kuželkách. O Spint" V tomto čísle zahajujeme seriál článků, v nichž chceme čtenáře se­známit alespoů stručně s historií čs. tenisu, který letos oslaví R0 let svého trváni. První kapitola je zasvěcená pátráni po původu této po­­pnlárnl míčové hry ve světě, příští čtvrtek se dočtete o počátcích n nás. Autorem seriálu je Antonín BOLARDT. č aakotHC od Všichni Jsme náramně zvědavi. Jak to tl pradědové vlastně hrá­li. Zachované rytiny jsou toho dů kazem, a my Jsme překvapeni zjištěním, že rozdíl v pojetí mezi dneškem a starou dobou se ne­zdá být ani příliš velký. Podívej me se, člověk by ani nevěřil, Jak již tehdy ti průkopníci hráli s ra­ketami, jejichž tvar a velikost se od dnešních ani mnoho neliší. A hlel Přes sít poletuje na rytině bílý mlček a ani ta pozice, s níž veledůstojný tenisový praotec hod­lá napálit poletující míček for­­handem není odlišná od té dneš­ní. jen šaty a oblečení je jiné. Hráči, kteří st to právě rozdali ve čtyřhře, st klidně odložili pláš­těnky, klobouky s peřím a kordí­ky na zem. Jen dýku sl ten jeden ponechal. Jistota je jistota, platilo tehdy partně stejně jako dnes. Rád bych však věděl, z čeho dělali ty míče? Ale pročpak ne, cožpak se za první světové vál­ky nehrálo s míčovými náhraž­kami, které byly zhotoveny z ja­kési vatové hmoty, mořská pěna tomu říkali a vyráběli to ve Víd­ni. Mlčky z mořské pěny byly příliš lehké, a aby se ty »pucky« dostaly přes síť, musely se mlátit vší silou. Proč by tedy na něco podobného nemohli přijít už ve středověku? Tenis, lépe řečeno hry, ze kte­rých se tenis vyvíjel, mají velmi starý a dávný původ, již ve sta­rověku staří Římané provozovali hru nazývanou TRIGON, která by­la založena na podobném princi­pu jako dnešní tenis. Hráči od­ráželi míče, naplněné tikovými zr nlčky, těžkými pálkami. Ve stře­dověku se pak po celé Evropě rozšířila francouzská hra paume, která se hrála původně jen v mí­čovnách — courte paume, ale později 1 venku — longue paume. K této hře se požívalo malých raket oválného tvaru s krátkým držadlem a nízké sítě. K této hře již dpkonce v roce 1509 vyšla v Paříži pravidla. Také v Mexiku se hrála v místnostech vyhraze­ných náboženským obřadům hra nazývaná TLACHTY, která měla velkou důležitost, neboť byla v úzkém spojení s náboženstvím. S dalším předchůdcem tenisu jsme se setkali v Itálii, kde šlo o hru GIUOCO DEL PALLONE. Ve Špa­nělsku vznikla z pallone hra JUEGO DE PELOTO, která dodnes zůstala národní hrou Basků. Tenis, jak Jej známe v dnešní podobě, má svoji kolébku v An­glii. V Anglii se ujala již v 15. století hra pod názvem TENNIS a pro vznik tohoto názvu je celá řada vysvětlení. Jsou jen domněn­ky a teorie, jeden z nejstaršlcb odborníků tenisu Malcom D. Whitman ve svém spise The Ori­gin and Mysteries of Lawn-tennis uvádí, že slovo tenis má původ od slovesa »tenes« či »tenlce«, jež značí mnoho změn. Angličan Lu­kin ale tvrdl, že pochází z fran­couzského »tente«, jež je výrazem pro uzavřený prostor, další vý­znam slova »tente« Je »svázaný«, a tím argumentují Francouzi, kte­ří tvrdl, že se původně hrálo bez raket, jenom rukama, a hráči sl ovazovali dlaně provazem, aby to tolik nebolelo. Němci poukazují na příbuznost slova »Tanz« — ta­ ADAMA nec, a dokonce 1 náboženství se do sporu zamíchalo, tvrdíc, že patronem tenisu je svátý Denis, po němž hra dostala jméno. An­glický výklad bude asi pokládán za nejzávažnějši, neboť právě tam Jsou nejhlubší kořeny. Navštíví­­me-11 nejstaršl londýnský tenisový klům Queen’s Club, uvidíme dvor­ce, staré několik století, na nichž se hrávala tenisu podobná hra, o čemž svědčí dokonce i lajnová­ní, ač podstatně odlišné od dneš­ního. Hříště je obklopeno lóžemi, v nichž zasedli členové královské rodiny 1 vznešené publikum z řad aristokracie jako na divadle. Na koridorech za lóžemi dosud visí starodávné rytiny tehdejších šam­piónů v podkasaných košilích, krátkých kalhotách a punčochách. Snahy o stanovení pravidel této sítové hry s raketou a mlčkem se datuji asi od roku 1830. Je za­jímavé, že v roce 1871 zřidli jiný major, G. P. Kitson v ELM LEIGHÓ u Wlndsoru, první otevřené trav­naté hřiště, na němž se hrálo ješ­tě podle nezapsaných pravidel. Bylo to poprvé hříště venku, ne­boť až do té doby se hrálo na hříštích krytých »covert courts«, jaká 1 u nás byla známa už ve středověku. Konečně v roce 1873 britský major Walter Clopton Wingfield přišel jako první s myšlenkou upravit hru a pravidla podle své­ho moderního pojetí. Provedl to tak dobře, že jen lajny se postu­pem doby trochu změnily, proto­že je původně vedl zúženě smě­rem k síti. Wingfield byl tak dů­kladný, že vymyslel a dal sl po­dle svých návrhů patentovat do­konce nejen pravidla, ale i sítě, míče, rakety atd. To se stalo v ro­ce 1874 na londýnském patento­vém úřadě, kde hru nazval sfé­­rlstikou. Vzrušené debaty o tomto Wigfieldově vynálezu trvaly dva roky. V roce 1875 došlo ke změně pravidel a 1 názvu na Lawn-ten­­nls. Tehdy chytré hlavy londýn­ských makléřů Wlngflelda o pa­tent připravili tak, že mu zůstala jen zásluha a sláva, dnes již dáv­no zapomenutá. Ale v době, kdy uvedl svon hru do bucklngham­­ského poláce, kdy sl ji oblíbil 1 korunní princ Waleský, pozdější král Eduard, kdy Jl hrál vévoda z Edlnburghu a dokonce sám bá­­fuška ruský car, bylo možno mlu­vit o Wlngfieldově právu na slávu a štěstí. Již v roce 1877 na londýnském předměstí Wimbledonu došlo z podnětu pana Walshe k 1. ná­rodnímu mistrovství Anglie, které vyhrál S. W. Gore. Tím byl polo­žen základ dnešní wimbledonské tradice. Roku 1888 byla založena anglická lawn-tennisová asociace, Jejíž pravidla a stanovy byly při­jaty po celém světě. /Pokračování ve čtvrtekj Tak se hrál tenis o patnáctém století.

Next