Československý Sport, duben-červen 1973 (XXI/78-154)

1973-05-29 / No. 126

NA KRÁSNOU BRANKU I. Nováka anglický brankář Shilton hned tak nezapomene. Prudká střela napříč brankou je vždycky brankáři velmi nebezpečná a ta Novákova navíc měla pořádnou razanci ... Z utkání CSSR — Anglie 1:1. Snímek: VOJTĚCH PÍSAŘÍK ZAMYŠLENÍ PO FOTBALOVÉM UTKÁNÍ S ANGLIÍ Den, kdy se chyby o konce zápasu chyběly už jenom necelé dvě minuty, když Alan Clarke přesnou ranou do horního rohu, po levičce našeho branká­ře, nám zkazil příležitost opět se jednou radovat z vítězství našich reprezentantů. Tak podobně zněly závěry komentářů našich deníků z utkání CSSR— Anglie v Praze na Letně. Tímto dnem i skončila série ne právě lehkých přípravných utkání a ten den byl také posledním, kdy se každá chyba dala omluvit a odpustit. V nejbližší budoucnosti tomu už tak nebude a za každou i tu sebemenší chybičku budeme draze platit a na její even­tuální opravu čekat čtyři roky. Spartanský stadión, zcela nezaplněn (že by odstrašující příklad zápasu Leeds United—AC Milan v Soluni, který jsme viděli na televizních obra­zovkách?), ale zase příjemně ochuzen o neslušné slogany, které slýchá­váme při utkáním Sparty, přivítal tedy výkvět z kolébky kopané Anglie. Už delší dobu provází Anglii pověst výborného celku a její kopaná je i u nás dávaná vzorem. Viděli jsme pěkný fotbalový souboj a hned úvodem je třeba podotknout, že největší zásluhu na tom mělo naše mužstvo. Zní to dost neuvěřitelně po tolika za sebou jdoucích neúspěších, ale taková je skutečnost. Není samozřejmě ještě všechno v pořádku, ale cílevědomost a bojovnost, kterou ještě odpouštějí náš trenér vštípil tomuto mužstvu, vlastnosti, na nichž se dá stavět a kte­ré jsou dnes jedinou naší devízou a zbraní, imponovaly a vzkřísily jiskér­­ku naděje v srdcích příznivců naší kopané. A co je hlavní, dokázali jsme si a doufám, že i hráči na hřišti, že obávaná tvrdost fotbalistů z ostrovů není nepřekonatelnou překážkou. Pro naše rozhodující utkání se Skot­skem je to zkušenost hodna zlata. Je co vylepšovat. Především bezrad­nost před obranným válem soupeře. 1 když má anglické mužstvo roz­hodně lepší pověst než výkon a domnívám se, že nepatří mezi tu špičku evropské kopané, která udává tomuto sportu směr, přesto několikrát ukázalo, jak tento problém zvládnout. Vždyt kombinace Chivers-Chan­­non— Clarke nebo Ball—Chivers—Peters na jeden až dva doteky byly ukázkové a častokrát nám způsobily starosti. Nerad se odvolávám na mi­nulost, ale tentokrát je to nevyhnutelné. Mám dojem, že pozorovatel, at už to byl sir Alf Ramsey nebo někdo jiný, kdo sledoval naše reprezen­tační mužstvo v Chile 1962, se díval dobře. Ano, tak jsme tento trojúhel­ník praktikovali. Sice víc do šířky a pohyb hráče i míče byl pomalejší, ale to už je věcí trenérů a poradců, aby získané zkušenosti správně apli­kovali na vlastní poměry. My jsme používali trojúhelník na vyšachování soupeře, kdežto anglické mužstvo na zdezorientování — proto ta první nahrávka jde kolmo kupředu. To však už bylo skoro všechno, snad jen neefektní, ale zato spolehlivý brankář Shilton a s přehledem hrající a bezchybnou kopací technikou vládnoucí B. Moore, nás v anglickém mužstvu upoutali. Uvážíme-li, že mužstvo Anglie představuje solidní třídu umístěnou na evropském žebříčku před námi, tak včerejší utkání nám napovědělo, že sem bychom mohli patřit i my. Jak se nám to rychle podaří, to neroz­hodne trenér nebo reprezentanti, ale celá spousta trenérských kádrů, vychvalovaných našimi kursy, kde se začíná už s těmi nejmenšími. Aby bylo právě těch nejmenších zájemců o kopanou co nejvíc, o to se musí postarat právě reprezentační mužstvo, jeho jedinci i kolektiv. Příklady totiž táhnou a přiklad, jakým je reprezentování své vlasti na mistrovství světa, je určitě jedním z nejpádnějších. A k splnění tohoto cíle trenéra Václava Ježka i kolektivu nám zbývá už jen popřát mnoho štěstí a držet tomu snažení palce. IVAN MRÁZ D HLASY BRITSKÉHO TISKU: Anglie zasloužila prohrát! Všechny britské listy bez výjimky se shodují v názoru, že Anglie hrála v utkání proti ČSSR velmi špatně a zasloužila si prohrát! Ještě v před­večer utkání, potom co anglická reprezentační jedenáctka vyhrála bez ztráty bodu britský šampionát, věřili britští žurnalisté v opakování anglického triumfu z roku 1966 na mistrovství světa v NSR. Nyní se táží, zda je Anglie vůbec schopna si na úkor Polska a Walesu vydobýt kvalifikaci. Z týmu, který hrál na stadiónu Sparty s mužstvem ČSSR nerozhod­ně 1:1, dávají britští novináři abso­lutorium jedině brankáři Shiltonovi a kapitánovi Bobby Moorovi. Na­opak zatracují středovou trojici a viní manažera týmu Alfa Ramseye z toho, že postavil jednoho z nejta­lentovanějších anglických aktérů Storeye na nesprávné místo. Storey hraje v Arsenalu středového hráče, v Praze mu byla přiřčena úloha le­vého obránce. Guardian nadepisuje svůj komen­tář: " »Fotbalisté ČSSR si byli jisti vítězstvím, ale pak Clarke zachrá­nil Anglii.« Daily Telegraph: »Kuna, Bičovský a Novák přehráli naši středovou trojici.« Times: »Byla to jen karikatura hry, jakou bychom sl přáli. Přesvědčili jsme se o nut­nosti křídelní hry. Veselý několi­krát ukázal paty Storeyovi a Stratil pronikal na druhé straně, dokud ho Madeleyův dobrý výkon nedonútil • Dokončení na str. 8 PRAHA Úterý 29. 5. 1973 • Roč. XXI • 50 hal. Třetí den VII. Čs. universiády v Banské Bystrici Orientační klání na Ortúlech Z Banské Bystrice telefonují J. NOVOTNÁ a /. POPPER V souboji reprezentantů Hoříneik porazil Uhera ■ Koší­kářská nominace ■ O tituly v moderní gymnastice Program bansko­bystrické univer­siády zpestřují nejen události kulturní — vy­stoupení souboru flv SSM Plameny mělo v pondělí mimořádný úspěch — ale i načních stolů. O moskevský start jsme již psali, ko-nečný výrok ovlivní ještě velké zá­vody června. Což je správné. Zato košíkářské nominace mají již defi­nitivní^ platnost. Akademická druž­stva CSSR tvoří: Dekanová, Jirás­ková, Ptáčková, Spejchalová, Pol­­láková, Růžičková, Bábková, T. Pet­­rovičová, Dobiášová, Čajová, Hrbko­vá a Jančiarová (trenéři Kubín a Filčák), družstvo mužů Douša, Kos, Novický, Blažek, Zedníček, Bobrov­­ský, Klíma, Hraška, Buryan, Kono­­pásek, Balaštík, Hummel (trenéři Šíp a Řehák). Jarní pohoda pondělního rána přišla vhod orientačním běžcům, kteří v ideálním prostředí luk a lesů na Ortútech nad Banskou Bystrici absolvovali boje o univer­­siádní tituly. • Dokončení na str. 7 VLASTIMIL HOFEREK z bratislav­ské FTVS se stal vítězem univer­­siádního finále na 110 m překá­žek. Novým rekordem univer­siády 14,2 se zařadil k těm, kteří v Banské Bystrici odvedli sku-, tečně pěkné výkony. jednání u nomi­­návrhu atletů pro PŘE» 20 LETY BYL POKOŘEN MOUNT EVEREST J e 29. května 1953 v‘ 11.30 do­­poledne. Dva lidé stanuli poprvé na vrcholku světa, Mt. Everestu — Edmund Hillary a Šerpa Norkay Tenzing. Plných 5 ho­din trval jejich nebezpečný a vysi­lující výstup po ostrém vrcholovém hřebenu přes nižší Jižní vrchol, od místa posledního bivaku ve výšce a-si 8500 m V ten den jako by se zázrakem všechny příznivé okol­nosti a podmínky s-pojily. Na oblo­ze ani mráček, jen slunce a s ním i trochu tepla, naprosté bezvětří, výborná tělesná a morální kondice dvou mužů, spojených lanem na ži­vot a na smrt, nezlomná vůle a odhodlání. Jako by tato krutá hora s čarov­nými domorodými jmény ČOMO­­LUNGMA nebo SAGARMATHA ko­nečně milostivě uznala, že již bylo dost pokusů, úsilí, hrdinství i obětí. Plných 32 let odvážní mužové, bílí sáhibové i domorodí nosiči, snili, bojovali s přírodou i se sebou, pro­hrávali i umírali, aby se dostali na její vrchol. Hned při druhé výpravě v ro-ce 1922 zahunylo pod lavinou 7 Šerpů. Hora odmítala brutálně a vytrvale i ty nejodvážnjší, kteří již měli vrchol téměř na dosah. V roce 1924 tu zahynuli a zmizeli bez© stopy Angličané Irvine a Mal­lory. Před rokem, na jaře 1952, vy­stoupili Tenzing se Švýcarem Ray­­mondem Lambertem až do výše 8600 m. Odtud je mráz a vichřice nemilosrdně donutila k návratu. S velkým štěstím zachránili holé životy. Dva dny před Hillarym (27. V. 1953] tu byli Evans s Bour­­dillonem a dosáhli dokonce Jižního vrcholu, místa takřka již jen na kroky vzdáleného od hlavního vrcholu. I oni museli zpět. Je mož­né, že by byli vrcholu dosáhli, ale stačili si ještě uvědomit, ž© byli tak vyčerpáni, že by již byli nedo­kázali tentýž den sestoupit do tá­bora na jižním sedle, kde je čekali kamarádi, pomoc a záchrana. Uvě­domili si, že strávit noc v takovém stavu a v takové výšce znamenalo jistou smrt umrznutím. 32 let odo­lával Everest opakovaným útokům. Toužil jsem po tom poznat osob­ně Edmunda Hillaryho. Štěstí mi přálo. Setkal jsem se ním v Japon­sku, dokonce v den jeho 51. naroze­nin. Hillary j© podmanivý zjev, šlachovitý dlouhán (190 cm) se stis­kem ruky jako svěrákem — sálá z něho velká síla a vytrvalost, roz­vaha, rozhodnost a přímost. Mnoho t<jho nenamluví, ale co otázka, to přímá odpověď. Občas vše překryje široký, srdečný úsměv. Moje první pocity a dojmy byly takové, že jsem si hned řekl, že nemůže být špatné mít takového člověka za přítele. Jsou to vlastnosti, bez nichž by nebylo ani velkých horolezců, ani mužů jiných velkých činů. • Jednotlivec nic neznamená Mluvili jsme přirozeně nejvíce o Himálaji a o horách vůbec. Ze všeho mi utkvělo v paměti zvláště následující: — jednotlivec neznamená v Himá­laji naprosto nic — to, že se mu společně s Tenzingem poda­řilo nakonec pokořit Mt. Everest, připisoval celé výpravě, každé­mu jejímu členu, bez rozdílu funkce a prác©, kterou kdo vy­konával — ani okolnost, že on i Tenzing byli v mimořádně dob­ré fyzické i duševní kondici po celou dobu trvání expedice, ne­měnila nic na skutečnosti, že bez obětavé pomoci ostatních • Dokončení na str. 2 Až na nejvyšší metu Nominace na Dánsko Vedení Čs. fotbalového svazu a trenérská rada projednaly včera nominaci týmu CSSR pro mezistátní utkání s Dánskem 6. června v Praze a reprezentačního týmu do 23 let pro přátelské utkání s Anglii 1. červ­na v Bratislavě. Nominace A-týmu: Vik­tor, Červenán, Pivarník, L. Zlocha, Samek, Hagara, Dobiáš, Bičovský, Kuna, I. Novák, Panenka, Adamec, B. Veselý, Nehoda, Stratil, Petráš. Náhradníci: Kekéti, Jurkemik, Tá­borský, Urban, Pollák, F. Veselý, Slezák, J. Capkovič, Jarkovský. Nominace lvíčat: Szabó, Kekéti, Sopko, Jurkemik, Dvořák, Jutka, Luprich, Melichar, Horváth, Slaný, Gerhát, Komanický, Švehlík, Pekárik, Gajdůšek, Albrecht. Vedení Čs. fotbalového svazu vy­slovilo dále hráčům a trenérům A- mužstva poděkování za úspěšný boj s týmem Anglie. Miliónová cesta Naše zastavení, tentokráte ve Východočeském kraji g Rezonance se zápasníky na. vltavském M břehu Str. — n zítra si přečtěte: U nohou jim ležel svět (ještě k 20. jubileu doby­tí Mount Everestu ■ Holan­ďané jsou favority (v před­večer finále PMEZ v kopa­né) ■ Sport bez diváků? Naopak! (stůl Čs. sportu) Připravuje se zákon O branné výchově Za řízení místopředsedy Federál­ního shromáždění dr. R. Nejezchle­ba projednaly v pondělí na společ­ném zasedání branné a bezpečnost­ní výbory obou sněmoven FS vládní návrh zákona o branné výchově. Zprávu k návrhu přednesl první zá­stupce ministra národní obrany generálplukovník ing. Vasil Valo. Dosavadní systém už neodpoví­dal potřebám obrany státu. Na­vrhovaný zákon určuje cíle a ob­sah branné výchovy, způsob říze­ní, práva a povinnosti orgánů, or­ganizací a účastníků branné vý­chovy. Významnou úlohu v branné vý­chově bude mít i ČSTV, především na úseku tělesné zdatnosti obča­nů. Důvodová zpráva na několika místech hovoří konkrétně o nut­nosti projektovat sídliště se zaří­zeními, mezi něž patří také spor­tovní hřiště, bazény, střelnice, střediska pro vodní sporty, pro zimní sporty apod. Povinná branná výchova má zůstat pouze na školách. O to více se zdůrazní oblast zájmové branné činnosti a vytváření vhodných podmínek pro zhodnocení a společenské ocenění dobrovolných pracovníků. K nim patří také cvičitelé a trenéři. Poslanci se po rozpravě jedno­myslně usnesli doporučit sněmovnám FS návrh zákona schválit. (mfj

Next