Československý Svět, červenec-prosinec 1968 (XXIII/14-25)
1968-07-04 / No. 14
v vLU CTS IC A JUBILUJE TOHTO ROKU OSLAVUJE dvadsaťročné výročie svojho vzniku slovenský súbor piesní a tancov Lúčnica. Za dvadsať rokov trvania usporiadala Lúčnica už vyše 1225 vystúpení, z toho 830 v Československu a 395 v zahraničí. Celkom hosťovala v šiestnastich krajinách Európy, v Južnej Amerike i v Afrike. Len v uplynulom roku videlo vystúpenie Lúčnice viac ako 126 tisíc divákov, z toho 62 tisíc v zahraničí. Bolo to v 25 mestách vo Francúzsku, vo 14 mestách v Taliansku, ďalej vo Švajčiarsku, Rakúsku a Nemeckej demokratickej republike. Súbor Lúčnica združuje v svojich radoch amatérov, tanečníkov aj spevákov, z toho ich je najviac poslucháčov umeleckých a iných vysokých škôl. Každým rokom pribúdajú noví členovia, takže súbor je neustále súborom mladých ludí, ich priemerný vek je 21 rokov. Za dvadsať rokov sa v Lúčnici vystriedalo okolo 800 spevákov a tanečníkov. Súbor je laureátom štátnej ceny a nositeľom Radu práce, ďalej je nositeľom zlatej medaily Svetovej výstavy EXPO 58 v Bruseli a víťazom mnohých medzinárodných súťaží. V druhej polovici mája uviedol na scéne Slovenského národného divadla v Bratislave nový premiérový program, v ktorom uviedol i nové jubilejné čislá, ako napr. Detviansky tanec, tanečný obrázok Jarné hry a tance z goralskej oblasti a iné. Tohto roku má Lúčnica odísť na niekoľkotýždenný zájazd do Francúzska, do Talianska a Nemeckej spolkovej republiky. Pri príležitosti 20. výročia súboru udelila vláda republiky dvom členom umeleckého vedenia Lúčnice titul zaslúžilých umelcov. Sú imi umelecký riaditeľ a zbormajster Lúčnice dr. Stefan Klimo a umelecký vedúci tanca a choreograf Lúčnice ing. Stefan Nosál. Prvý z nich dostal tento vysoký titul za obetavú prácu v súbore a za pomoc v rozvoji zborového spevu na Slovensku, druhý za významnú a úspešnú choreografickú prácu v oblasti slovenského ľudového tanca. SLOVENSKÉ IKONY V tohoročnej jarnej sezóne vzbudila veľkú pozornosť odbornej verejnosti i zahraničných návštevníkov výstava, usporiadaná v Slovenskej národnej galérii v Bratislave pod názvom „Ikony na Slovensku“. Ikonová tvorba patrí k najzaujímavejším, ale aj najmenej známym a prebádaným zjavom výtvarného umenia na Slovensku. Pôvodnou vlasťou ikonomaľby (grécke slovo „ikona“ znamená obraz) je Byzancia, vysoko kultúrny ranostredoveký štát. V priebehu svojho historického vývinu byzantská ikonomaľba konzervovala starobylý, prevažne mystický názor na cirkevnonáboženskú stránku maľby. Prijatie kresťanstva z Grécka v 10. storočí priviedlo Kyjevské Rusko ako aj Veľkomoravskú ríšu k veľmi úzkym a živým stykom s Byzanciou. Okrem kultov slovanských svätcov prichádzalo obyvateľstvo Kyjevského Ruska s juhovýchodnými oblasťami do užších kontaktov aj prostredníctvom zrozumiteľnej výtvarnej reči, obrazových a výrazových prostriedkov. A práve tieto ikony, zachovalé na východnom Slovensku, sú vzácnym dedičstvom tohto myšlienkového ovplyvňovania a tradícií. Spomenuté diela predstavujú výber z ikonopisnej tvorby, ktorá vznikla na území a pre územie Slovenska ako súčasť vlastnej umeleckej tradície. Táto tvorba sa datuje od polovice 16. po 19. storočie a je určená prevažne pre drobné vidiecke pravoslávne kostolíky východoslovenských oblastí, susediacich so Zakarpatskou Ukrajinou a Poľskom. Ide v nich o maliarsky prejav, v ktorom sa zhmotňovali slohové a ikonografické zvláštnosti byzantskej umeleckej tradície a premiešavali sčasti aj s výtvarným prejavom západu, pričom sú však odrazom už beztak ľudového, demokratického výtvarného vyjadrenia. Možno konštatovať, že v tomto prípade ide o jeden z najcennejších súborov v strednej Európe (na výstave bolo 106 ikon), o svojrázny celok, zaujímavý svojou rozmanitosťou. Estetické hodnoty tohto umenia sú trvalé a v rámci slovenského umenia majú osobitný význam. pgs Světová výstava známek PRAGA68 dne 22. Června otevřeli v Praze Světovou výstavu poštovních známek Praga 68. Potrvá do 7. července. Je umístěna v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka a to ve Sjezdovém paláci a ve zvláštním pavilónu, který byl k tomu účelu v rozloze asi tisíc čtverečních metrů postaven před Sportovní halu. Zčásti je použito i prostor této Sportovní haly, která je jinak vyřazena z provozu. Oficiální a nejdražší exponáty poštovních správ a historické předměty ze světových poštovních muzeí jsou mimoto umístěny v centru Prahy, v paláci U hybernů, protože výstavní prostory v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka ani zdaleka na množství exponátů nestačily. Na žádost Itálie, která chtěla instalovat kompletní zařízení staroitalského poštovního úřadu, byl k výstavnímu areálu přiřazen ještě další pavilón vedle Maroldova muzea. Letošní Světová výstava poštovních známek Praga 68 ještě předčí výstavu, která byla pořádána před šesti lety pod názvem Praga 1962. A už o tehdejší výstavě prohlásil předseda mezinárodní filatelistické organizace FIP pan Lucien Bert holt: „Její krása a nevídaná návštěva bude dlouho doznívat v komentářích zahraničního tisku, v rozhlase a televizi. Výstava bude srovnávána s mezinárodními výstavami známek, jež budou v budoucnosti pořádány a bude vycházet ze soutěže vítězně“. Letošní výstava Praga 68 je daleko rozsáhlejší, daleko obsáhlejší a daleko dokonalejší. Je na snadě, že bude i více pochvalného hodnocení. V rámci letošní výstavy bude uspořádán také kongres Mezinárodní filatelistické organizace FIP. rozkvet Československej FILATELIE Československá organizovaná filatelia prežíva veTký rozkvet. Len v lanskom roku sa prihlásilo 4012 nových členov Zväzu československých filatelistov. Dovedna pracuje u nás 842 klubov, z ktorých niektoré majú až 500 členov. Najviac filatelistov je v Prahe a vo Východočeskom kraji. JAKÉ ZNÁMKY DO KONCE ROKU Československá Ústřední správa spojů vydá mimo příležitostné známky ke světové výstavě Praga 68 v červenci dvě známky se „železniční“ tematikou a to k 100. výročí železničního koněspřeží Budějovice—Linec a k 100. výročí železnice České Budějovice—Plzeň. V srpnu připomene pět příležitostných známek XXIII. mezinárodní geologický kongres, v září budou vydány na známkách tři reprodukce kreseb terezínských dětí, připomínající 30. výročí Mnichova a deset příležitostných známek připomene znaky československých měst. V říjnu budou vydány příležitostné známky s náměty uměleckých děl, v listopadu známky s náměty z čs. přírodních rezervací a v prosinci budou vydány známky k 25. výročí smlouvy CSSR—SSSR, tradiční známka ke Dni známky a další příležitostné známky s uměleckými motivy. ZAJÍMAVOSTI PRO FILATELISTY V prvním pololetí letošního roku vydala Ústřední správa spojů mimo řady dalších novinek příležitostnou známku k Mezinárodnímu roku lidských práv. Má hodnotu 1 Kčs a navrhl ji podle doporučeného námětu akademický malíř Milan Hegar, vyryl Jindra Schmidt. Se známkou byla vydána i obálka prvního dne. i V jeseni minulého roku sa v Bratislave združilo desaf významných grafikov a založilo vlastný Club grafikov. Ústredným spojivom novozaloženého klubu je tvorivé rozvíjanie grafických problémov v najširšej možnej miere. Prvým podujatím nového Clubu bola výstava v Mestskej galérii v Bratislave. Výsava bude opakovaná na jeseň každý rok. Zásadne sa na nej budú vystavovať len priekopnícke grafické listy, ktoré neboli ešte zverejnené. Počíta sa s tým, že sa na výstave v priebehu doby zúčastnia aj ďalší výtvarníci zo nielen Slovenska, ale aj z Čiech a zo zahraničia. Co do členstva, nie je Club grafikov uzatvorená záležitosť. Zatiaľ ho tvoria grafici Jozef Baláž, Viera Bombová, Albín Brunovský, Miroslav Cípár, Orest Dubay, Viera Gergeľová, Vincent Hložník, Lubomír Kallenberger, Ján Popredný slovenský grafik a maliar Vincent Hložník O bratislavskom Clube grafikov Lebis, Emil Sedlák. Verejnosti sa členovia Clubu predstavili už aj troma grafickými albami, budú vydávať aj príležitostné grafiky, albá voľných listov, novoročenky a iné. Nedala na seba dlho čakať ani prvá zahraničná výstava. Už vo februári tohto roku prebiehla v súkromnej galérii Alfermann v Solingene-Ohligs v západnom Nemecku. Výstava bola zaregistrovaná aj v medzinárodnom katalógu Belsner Kunst Quartal a so sympátiami o výstave referoval aj porýnsky rozhlas a tlač. g g MALÍŘ jemuž řeka učarovala Zasloužilý umělec Vilém Plocek je jedním z těch našich malířů, který začínal život jako truhlářský učeň a svůj životní podzim prožívá mezi našimi nejznámějšími malíři. Dílo Viléma Plocka předznamenala voda ve všech možných variacích, ať již jako řeka, rybník, přístav, lodě, a nebo třeba také jen topoly nad řekou, detail rákosí, leknínů, ale třeba i ryb atd. Prostě v díle Plockově je moře vody. A umělec vám to vše představuje ve zvláštních barvách, podává vám to zvláštním stylem, manýrou, která je jenom jemu osobní. Vilém Plocek se narodil 25. prosince 1905 v Brandýse nad Labem a tomuto městu, které si oblíbil již i císař Rudolf II. a památka na něho v podobě zámku zde dosud stojí, tomuto městu v samém srdci středního Polabí zůstal po celý život věrný. Otec zde měl truhlářskou dílnu a není divu, že se musil truhlařině vyučit i syn Vilém. I když, pravda, tíhnul ke kreslení, i když chtěl tvořit více než mohl s hoblíkem v ruce. ka Rok 1930 byl pro Viléma Plocživotně důležitý mezník. V tom roce se totiž Vilém Plocek stává za pomoci svého brandýsského přítele dr. Václava Husa přítelem dalšího malíře Emanuela Farní ry a současně se také stává členem „Spolku pracovníků v umění a ve vědě — Purkyně“. A do třetice také v témže roce se stává přítelem ale i žákem dalších dvou význačných malířů a sice Jana Bendy a Františka Tichého. Vilém Plocek měl to štěstí, že dosti rychle našel svůj vlastní styl práce, který se prolíná celým jeho dílem. Ať je tvořil malíř jakoukoliv technikou, nebál se žádné a málokdy neuspěl. Poválečné úspěchy Viléma Plocka jsou vyjádřeny i celou řadou katalogů z výstav i malou monografií. Plockovo dílo je uměním vyzrálým, pro něho hovoří i ta skutečnost, že se Vilém Plocek nikdy nedal svést ku kopírování módních výstřelků, ale hledal a když pak našel, tak tedy důsledně propracovával svůj vlastní styl vyjadřování. Přesto všechno je Plockovo dílo moderní, s moderními vyjadřovacími prvky. Když byla založena Středočeská organizace výtvarných umělců, nezůstává stát Vilém Plocek pouze v řadách těch, kdož ji zakládají, ale jest členy zvolen za prvního předsedu tétovýtvamické organizace čítající přes 160 členů. A tak také předává dále svoje životní zkušenosti, získané při výtvarné práci i pozdějším speciálním studiem. Začínal prakticky dosti pozdě, ale dílo, které za ním zůstane, nebude rozhodně malé. Miroslav VODÉRA Z diela Albína Brunovského: Únos Sabiniek ČESKOSLOVENSKÝ SVĚT vychází každý druhý čtvrtek — Vydává Československý ústav zahraniční — Šéfredaktor Eugen VRBA— Redakce a administrace Praha 1- Malá Strana, Karmelitská 25, tel. 530441 až 42 - Předplatné v tuzemsku 30 Kčs ročně, jednotlivá čísla 1,20 Kčs, předplatné v cizině US í 2,— nebo přepočteno na příslušnou částku v jiné měně — Novinová sazba povolena ministerstvem spojů J. zn. ÚS/14-23 70: 4798-55 ze dne 2. XII. 1956 — Tiskárny: Mír, novinářské závody, n. p., závod, Václavské náměstí 36, Praha 1, a Svoboda, n. p., závod 1, Praha 5-Smíchov, S. M. Kirova 43 — Dohledací poštovní úřad Praha 022