Dikobraz, 1971 (Anul 27, nr. 1-52)

1971-01-07 / nr. 1

PROČ SE POHYBUJI DĚJINY? PROTO, ABY SE LIDSTVO SE SMÍCHEM LOUČILO SE SVOU MINULOSTI. Marx Bifsitio se ns Cast DROBNÁ POOHLÉDNUTÍ j. DUBSKÉHO . můj strážníčku Vis hmoty Země, Co by bylo za začátek roku bez pranostík a přání. Vládcem roku 1921 byl Merkur. Má skvrnami zdrápři tom ještě jen panou tvář, a dělal boha pasákům a hokynářům. Třebas prcek, byl snaživý. Vládnout zeměkouli bylo však na něj přec jen asi příliš. Když přebíral vládu nad rokem, ubýval mu Měsíc, starosti přibývaly — přešaltovat na znamení Vodnáře, hlídat každý měsíc znamení další, připravit zvlášť pro tento rok čtyři zatmění (dvě na Slunci a dvě na Měsíci), nachystat na to pozemšťanům patřičné pranostiky a pod. Dostat jen do figury toho Vodnáře s českými průpovídkami: na Nový rok — mělnický mok, na Tři krále — plzeňské dále a na Hromnice — od repetice, jakou už to muselo dát fušku! Přesto to vždycky nějak zaonačil. Analýzu naší situace však svěřil básníkovi — vždyť na to má básničkou licenci: Zapamatuj si, ó lide, věštecká bytů bujle málo, úřadoven fůry, lidé budou bělet — rudnout podle konjunktury ... Jaká vláda, takové veršování. Vláda roku 1921 měla z toho také hlavu jako škopek, hrála všemi barvami a zhostila se vládnuti jen tím, že — jak i tehdy řekl básník — ... v parlamentě máme zmetka, místo ústavy nám vládne „pětka“. Ústava neústava, důležité byly vzájemné handly. A pětka byla parta! Kdyby jeden z nich si vyvrt kotník, musel vzít i ostatní psotník. A třebaže vlády kapaly jak jepice (za tři roky se jich vystřídalo šest), pětka vládu z ruky nedala. President ji proto musel zdůvodnit i filosoficky: „... parlamentní plenum není místo pro práci a přemýšlení.“ Nasedli tedy na demokracii: statkář Švehla, fašista Stříbrný, sociálfašista Soukup, páter Šrámek, fabrikant Kramář a vyjéé, demokracie! „Velezrádci“ z Borů je doprovázeli přáním: Aby síla vaše neklesla svorně držte se hesla — nejlepší je v teple sedět u vesla! Ejájája — u vesla! Ale ani „velezrádci“ na Pankráci by nebyli smutní — nebýt neštěstí, které potkalo toho, co ležel na kraji kavalce. Spadl v noci na zem, zlomil si — 4 cigarety v kapse a bachař mu je odebral. Dokonce i přirůstali. Např. ke starostovi z Brandýska přibyl i jeho náměstek. Když totiž sebrali četníci starostu, jmenovali starostou místo něho obecního tajemníka. Hejtmanství sice vyhovělo stížnosti zastupitelstva, že, není-li náměstek zatčen, má tedy starostovat, jenže četník řekl: „Tak ho tedy zatknem“ a během dvou dnů byl zatčen. Prý došel mezitím na něj anonymní dopis! A tak ani Pankráčtí nezapomněli na zvyk, že si lidé k novému roku přejí. Přáli vládě. Žehnej bůh vám koryt hloubku, byste vždycky do žaloudku, sypání dost měli! Zatímco předseda „rudozelené koalice“ Tusar se doma — byť sebevroucněji — marně modlil: Andělíčku, můj strážníčku, vyplň moji modlitbičku ... kéž by se střecha zbourala na doktora Smerala, nechť zhyne Lenin, Trocký — i Tonda Zápotocký ... rok co rok jich budeš moci má slova, upotřebit znova: OČIMA I UŠTY Andělky a Jáchyma Bude mít 365 dní. To je jisté. Ledaže by byl přestupný, to by pak hodilo o den víc. Ale i číslo 365 je dost dobré. Co všechno je za ním! Pondělky, středy, pátky a svátky, rána, odpoledne, večery, chvilky a chvíle, hořké, trpké, veselé, milé i krkolomné, někdy dokonce smutné a radostné dohromady. Od nastávajícího roku čekám hlavně to, že bude. Nečekám na něj, neboť on je rodu mužského a já jsem dáma. Ať tedy čeká na mne. Přijdu a budu přesná. A předem hlásím, že se mnou nebude nikdo, ani ten příští rok, nakládat, jak se mu zlíbí. Hezky půl na půl. Snad to eště letos s tou mou ženskou vydržím. Vono se řekne, jaký si to uděláš — takový to budeš mít. To si samozřejmě umane každej a po svým. Ale kdybyste se všichni najednou rozvedli, tak ten blázinec začne nanovo. Mužskej míní a ženská mění. Vona Andělka není zlá, to ne — jsou eště horší. Ale de mi na nervy s tím svým: „Co by tomu řekli lidi, Jáchyme?“ A co jsem já? Mě se nikdo neptá, co si říkám. Andělka si holt potrpí na svý ženství a já lítám jako hadr na holi. Ale teď to přestane! Jednou je novej rok, tak bude poslouchat vona mě. Já jí ukážu, co je pevná mužská ruka ... Pro kristapána vono je už svatejch třech králů a já měl bejt na Silvestra doma. A Andělka je tak přesná. Dyby pánbů dal a vzala to půl na půl. 2 PŘÍŠTĚ RADŠI 0 LÁSCE (Z PAMĚTÍ VRÁTNÉ DOLORES) To byste nevěřila, milá brachu, jaký vliv má počasí na hádavost a rozvodovost. Co jsem tady v té advokátní poradně, udělala jsem takovou zajímavou zkušenost. Zjara a přes léto si lidi mnohem míň stěžujou. Pak přijde druhá půle září, říjen, listopad, a to se mi tu dveře netrhnou. Kolem vánoc je potom zase klid. Pokoj lidem dobré zvůle, žejo. Taky když svítí sluníčko, jsou lidi spíš nakloněný ke smíru, ale běda, když je pošmourno. To jsou neústupní a rozčilujou se mi tu ještě ve vrátnici. Nejotravnější jsou ty sousedské spory. My jsme národ domácích kutilů a ohromně vynalézavejch lidí. To byste koukala, paninko, co se dá vymyslet naschválů ke ztrpčeni života. Jeden si vystaví bez povolení příčku ve společné předsíni, aby ten druhej nemoh na vécézáchod, onen mu zas fackuje potomky. A těch nadávek, o kterých se ani ťFstavu pro jazyk český nezdálo! Pan doktor Mušle má někde takovej seznam nadávek, jednou mi ho ukazoval. A když vyposloucháte jednu stranu, tak byste nad ní plakala, a když pak slyšíte druhou, tak zjistíte, že ta první je taky pěknej pacholek. Ono s lidma je to jako s těma ježkama. Když jsou daleko od sebe, je jim smutno a zima. Když jsou moc blízko, tak se píchají a jdou si na nervy. Jestli sledujete království divočiny, tak si všimněte, že třeba takoví pelikáni, nebo co to je, nesedí nikdy blízko u sebe, vždycky jen z dosahu zobáku. Ale koho je mi velký líto, to jsou jedinci, kteří se dostanou do sporu s úřadem nebo podnikem. Ten úřad nebo podnik vám snese na papír s honosnou firmou takové povídání, že je ten stěžovatel takhle malinkej, a vypadá pak, jako když si všechno zavinil sám. Takovému lejstru s firmou a úředním beranem se totiž spíš věří, než nějaké drápanici od ubohýho jednotlivce. Ale na druhé straně vám řeknu, některýho jednotlivce je taky pěkně dost. To jsme tu zažili jednoho pidižvíka, ten se mohl ustěžovat. Přišel sem třeba taky s takovou věcí, že zednici u nich na vsi měli při práci lodičkové čepičky, a že to vypadá jako od uniformy americký armády, což ho uráží. Pan doktor Šeřík s ním nakonec výběh, že takové věci nám nepatřejí, tak on to začal nosit do novin. Tuhle jsme tu měli s panem doktorem Šeříkem taky takový tvrdošíjný případ. Přišel sem nějaký chlápek odněkud z Cibelína. A že prý mu před barákem praskla vodovodní trubka. Prý to včera ohlásil národnímu výboru a ten že není v stavu sehnat kopáče na vykopání jámy. Akorát vodu že zavřeli. Pan doktor Šeřík mu vysvětloval, že v takové dírce, jako je Cibelín. těžko můžou mít vlastní údržbárskou četu, a že by se mělo jako svépomocí občanů a tak. Za dva dni jsme ho tu měli zas. To nelitoval půldne volna ani peněz za autobus. Pak ještě dvakrát volal. To už se Arnoštek, jako pan doktor, neudržel, osedlal trabanta, zajel do toho Cibelína a milou jámu s předsedou MNV vykopali. Tomu mandantovi to pak naúčtoval jako palmáre, jestli víte, co to je. Jo, milá zlatá, já bych vám mohla vypravovat romány, zejména o lásce, ale koukám, že už bude padla. Tak až jindy. _ , VLASTA SMRŽOVÁ