Dikobraz, 1971 (Anul 27, nr. 1-52)

1971-01-07 / nr. 1

PROČ SE POHYBUJI DĚJINY? PROTO, ABY SE LIDSTVO SE SMÍCHEM LOUČILO SE SVOU MINULOSTI. Marx Bifsitio se ns Cast DROBNÁ POOHLÉDNUTÍ j. DUBSKÉHO . můj strážníčku Vis hmoty Země, Co by bylo za začátek roku bez pranostík a přání. Vládcem roku 1921 byl Merkur. Má skvrnami zdrá­­při tom ještě jen panou tvář, a dělal boha pasákům a hokynářům. Tře­bas prcek, byl snaživý. Vládnout země­kouli bylo však na něj přec jen asi pří­liš. Když přebíral vládu nad rokem, ubýval mu Měsíc, starosti přibývaly — přešaltovat na znamení Vodnáře, hlídat každý měsíc znamení další, připravit zvlášť pro tento rok čtyři zatmění (dvě na Slunci a dvě na Měsíci), nachystat na to pozemšťanům patřičné pranostiky a pod. Dostat jen do figury toho Vodná­ře s českými průpovídkami: na Nový rok — mělnický mok, na Tři krále — plzeňské dále a na Hromnice — od repe­tice, jakou už to muselo dát fušku! Přesto to vždycky nějak zaonačil. Analýzu naší situace však svěřil básní­kovi — vždyť na to má básničkou licenci: Zapamatuj si, ó lide, věštecká bytů bujle málo, úřadoven fůry, lidé budou bělet — rudnout podle konjunktury ... Jaká vláda, takové veršování. Vláda roku 1921 měla z toho také hlavu jako škopek, hrála všemi barvami a zhostila se vládnuti jen tím, že — jak i tehdy řekl básník — ... v parlamentě máme zmetka, místo ústavy nám vládne „pětka“. Ústava neústava, důležité byly vzá­jemné handly. A pětka byla parta! Kdy­by jeden z nich si vyvrt kotník, musel vzít i ostatní psotník. A třebaže vlády kapaly jak jepice (za tři roky se jich vystřídalo šest), pětka vládu z ruky ne­dala. President ji proto musel zdůvodnit i filosoficky: „... parlamentní plenum není místo pro práci a přemýšlení.“ Na­sedli tedy na demokracii: statkář Šveh­la, fašista Stříbrný, sociálfašista Soukup, páter Šrámek, fabrikant Kramář a vyjéé, demokracie! „Velezrádci“ z Borů je doprovázeli přáním: Aby síla vaše neklesla svorně držte se hesla — nejlepší je v teple sedět u vesla! Ejájája — u vesla! Ale ani „velezrádci“ na Pankráci by nebyli smutní — nebýt neštěstí, které potkalo toho, co ležel na kraji kavalce. Spadl v noci na zem, zlomil si — 4 ci­garety v kapse a bachař mu je odebral. Dokonce i přirůstali. Např. ke starostovi z Brandýska přibyl i jeho náměstek. Když totiž sebrali četníci starostu, jme­novali starostou místo něho obecního tajemníka. Hejtmanství sice vyhovělo stížnosti zastupitelstva, že, není-li ná­městek zatčen, má tedy starostovat, jen­že četník řekl: „Tak ho tedy zatknem“ a během dvou dnů byl zatčen. Prý došel mezitím na něj anonymní dopis! A tak ani Pankráčtí nezapomněli na zvyk, že si lidé k novému roku přejí. Přáli vládě. Žehnej bůh vám koryt hloubku, byste vždycky do žaloudku, sypání dost měli! Zatímco předseda „rudozelené koali­ce“ Tusar se doma — byť sebevroucně­­ji — marně modlil: Andělíčku, můj strážníčku, vyplň moji modlitbičku ... kéž by se střecha zbourala na doktora Smerala, nechť zhyne Lenin, Trocký — i Tonda Zápotocký ... rok co rok jich budeš moci má slova, upotřebit znova: OČIMA I UŠTY Andělky a Jáchyma Bude mít 365 dní. To je jisté. Ledaže by byl přestupný, to by pak hodilo o den víc. Ale i číslo 365 je dost dobré. Co všechno je za ním! Pondělky, středy, pátky a svát­ky, rána, odpoledne, večery, chvilky a chvíle, hořké, trpké, veselé, milé i krko­lomné, někdy dokonce smutné a radostné dohromady. Od nastávajícího roku čekám hlavně to, že bude. Nečekám na něj, neboť on je rodu mužského a já jsem dáma. Ať tedy čeká na mne. Přijdu a budu přesná. A předem hlásím, že se mnou nebude nikdo, ani ten příští rok, nakládat, jak se mu zlíbí. Hezky půl na půl. Snad to eště letos s tou mou ženskou vydržím. Vono se řekne, jaký si to uděláš — takový to budeš mít. To si samozřejmě umane každej a po svým. Ale kdybyste se všichni najednou rozvedli, tak ten blázi­nec začne nanovo. Mužskej míní a ženská mění. Vona Andělka není zlá, to ne — jsou eště horší. Ale de mi na nervy s tím svým: „Co by tomu řekli lidi, Jáchyme?“ A co jsem já? Mě se nikdo neptá, co si říkám. Andělka si holt potrpí na svý ženství a já lítám jako hadr na holi. Ale teď to pře­stane! Jednou je novej rok, tak bude po­slouchat vona mě. Já jí ukážu, co je pev­ná mužská ruka ... Pro kristapána vono je už svatejch třech králů a já měl bejt na Silvestra doma. A Andělka je tak přes­ná. Dyby pánbů dal a vzala to půl na půl. 2 PŘÍŠTĚ RADŠI 0 LÁSCE (Z PAMĚTÍ VRÁTNÉ DOLORES) To byste nevěřila, milá brachu, jaký vliv má počasí na hádavost a rozvodovost. Co jsem tady v té advo­kátní poradně, udělala jsem takovou zajímavou zkušenost. Zjara a přes léto si lidi mnohem míň stěžujou. Pak přijde druhá půle září, říjen, listopad, a to se mi tu dveře netrh­­nou. Kolem vánoc je potom zase klid. Pokoj lidem dobré zvůle, žejo. Taky když svítí sluníčko, jsou lidi spíš nakloněný ke smíru, ale běda, když je pošmourno. To jsou neústup­ní a rozčilujou se mi tu ještě ve vrát­nici. Nejotravnější jsou ty sousedské spory. My jsme národ domácích ku­tilů a ohromně vynalézavejch lidí. To byste koukala, paninko, co se dá vy­myslet naschválů ke ztrpčeni života. Jeden si vystaví bez povolení příčku ve společné předsíni, aby ten druhej nemoh na vécézáchod, onen mu zas fackuje potomky. A těch nadávek, o kterých se ani ťFstavu pro jazyk český nezdálo! Pan doktor Mušle má někde takovej seznam nadávek, jed­nou mi ho ukazoval. A když vyposloucháte jednu stra­nu, tak byste nad ní plakala, a když pak slyšíte druhou, tak zjistíte, že ta první je taky pěknej pacholek. Ono s lidma je to jako s těma ježkama. Když jsou daleko od sebe, je jim smutno a zima. Když jsou moc blíz­ko, tak se píchají a jdou si na nervy. Jestli sledujete království divočiny, tak si všimněte, že třeba takoví peli­káni, nebo co to je, nesedí nikdy blíz­ko u sebe, vždycky jen z dosahu zo­báku. Ale koho je mi velký líto, to jsou jedinci, kteří se dostanou do sporu s úřadem nebo podnikem. Ten úřad nebo podnik vám snese na papír s honosnou firmou takové povídání, že je ten stěžovatel takhle malinkej, a vypadá pak, jako když si všechno zavinil sám. Takovému lejstru s fir­mou a úředním beranem se totiž spíš věří, než nějaké drápanici od ubohý­­ho jednotlivce. Ale na druhé straně vám řeknu, některýho jednotlivce je taky pěkně dost. To jsme tu zažili jednoho pidiž­­víka, ten se mohl ustěžovat. Přišel sem třeba taky s takovou věcí, že zednici u nich na vsi měli při práci lodičkové čepičky, a že to vypadá jako od uniformy americký armády, což ho uráží. Pan doktor Šeřík s ním nakonec výběh, že takové věci nám nepatřejí, tak on to začal nosit do novin. Tuhle jsme tu měli s panem dok­torem Šeříkem taky takový tvrdošíj­ný případ. Přišel sem nějaký chlá­pek odněkud z Cibelína. A že prý mu před barákem praskla vodovodní trubka. Prý to včera ohlásil národní­mu výboru a ten že není v stavu sehnat kopáče na vykopání jámy. Akorát vodu že zavřeli. Pan doktor Šeřík mu vysvětloval, že v takové dírce, jako je Cibelín. těžko můžou mít vlastní údržbárskou četu, a že by se mělo jako svépomocí občanů a tak. Za dva dni jsme ho tu měli zas. To nelitoval půldne volna ani peněz za autobus. Pak ještě dva­krát volal. To už se Arnoštek, jako pan doktor, neudržel, osedlal tra­banta, zajel do toho Cibelína a milou jámu s předsedou MNV vykopali. Tomu mandantovi to pak naúčtoval jako palmáre, jestli víte, co to je. Jo, milá zlatá, já bych vám mohla vypravovat romány, zejména o lásce, ale koukám, že už bude padla. Tak až jindy. _ , VLASTA SMRŽOVÁ

Next