Dikobraz, ianuarie-iunie 1973 (Anul 29, nr. 1-26)

1973-05-29 / nr. 22

IVAN KULHÁNEK úžasně hodný člověk „Vedoucí Srdíčko je stejně úžasně hodný člověk,“ řekla úřednice Patlíková. Úředník Čahoun souhlasil. Vedoucí Srdíčko ho měl již před čtrnácti dny přeložit na detašované pracoviště, což bylo spojeno s kratším dojížděním. Vedoucí Srdíčko však váhal, své rozhodnutí oddaloval a odkládal, neb věděl, že Čahoun si rád přispí; tak nějak lidsky s ním cítil. Následkem toho Čahoun celých čtrnáct dnů nic nedělal a tvrdil, že to již nestojí za to, aby něco začínal. „Má cit s člověkem,“ přikývl a otevřel si pivo, „jo... já dnes také musím vypadnout o chvilku dřív, Srdíčko o tom ví... jedu pro jablka.“ „Nevadí,“ usoudila Patlíková, kde by tu přece měl být Kafůněk!“ „ně„Kafůněk si přece staví garáž,“ připomněl Čahoun a lokal své pivo. „Řeknu Monice, aby sem občas nakoukla,“ navrhla Patlíková, „ne, to nepůjde, on ji přece Srdíčko pustil o čtyři dny dřív na mimosezónni dovolenou.“ „To bylo od něho hezký,“ chválil Čahoun, „umožnil chudákovi holce pořádnou dovolenou, když má nárok jen těch mizerných čtrnáct dnů!“ Patlíková se chvíli přela, že Monika se svými fyzickými parametry těžko může být nazývána chudákem holkou, ale spor o ohlídání oddělení to nevyřešilo. „Kdyby ten Petrák už alespoň občas přišel,“ rozhořčila se Patlíková. „Ty nemáš ponětí, co je to svépomocná výstavba, ženská,“ káral ji Čahoun, „to člověka nějak utahá a sedře, znám to z vypravování svýho bráchy! To je nějakých hodin! Srdíčko ví, že Petrák staví, tak to tak nějak lidsky toleruje!“ „Já mám dojem, že Petrák tu byl naposledy nějak na jaře,“ děla Patlíková. „Taky až doted se pořád stavělo,“ poučil ji Čahoun, „ty zkrátka nemáš Petráka ráda a asi mu ten byt nepřeješ! To je hanba!“ Patlíková ujistila, že Petrákovi byt přeje, a proto sežene Kubelku nebo Křižíka. Nějakou dobu potom sháněla a Čahoun si kreslil všelijaké psíky, což byla jeho oblíbená kratochvíle. Knírač se mu tuze povedl a Čahoun se rozveselil. „Koukej, to je psisko,“ chichotal se ještě, když se Patlíková vrátila. „Na celém úseku není nikdo z našeho poschodí jedna, vlastně opačně, na našem poschodí není nikdo z našeho úseku jedna ...,“ řekla Patlíková. „Já ti rozumím,“ přitakal Čahoun, „koukni, ten chrt je taky fajn, že?“ „Srdíčko zrovna pustil Kubelku, aby sehnal manželce něco k narozeninám,“ oznámila Patlíková, „a Křižík zrovna běžel od Srdíčka s tím, že musí vézt chlapečka do zoologické zahrady... ještě tam nikdy nebyl!“ „Srdíčko?“ zeptal se se zájmem Čahoun. „Fakt..., ještě nikdy?“ „Ale ne..., chlapeček tam nebyl,“ vysvětlovala Patlíková, „Srdíčko prý říkal ..., jen ho tam vezmi, synka, at má jednou vzpomínky! Doporučoval hlavně opice a lední medvědy!“ „To je ale špatný,“ zazoufal si Čahoun a otevřel další pivo. Otevřely se dveře a vešel Barták z úseku VI. „Už se to prý rozhodlo,“ sdělil, „Srdíčko půjde na nižší funkci, už bylo na čase!“ „Neříkej,“ žasla Patlíková a Čahoun eskamotérsky ukryl pivo, předstíraje, že rýsuje jakýsi obrovitý graf. „Říkám,“ potvrdil Barták, „nikdo ho moc kladně nehodnotil, toho vašeho Srdíčka!“ Převzal nějaký výkaz a odešel. „Nikdo ho kladně nehodnotil,“ zlobil se Čahoun, „tak vidíš, to jsou celí oni!“ Ze žalu vyraboval z tašky poslední pivo. SYLVA GROSZOVÁ rychlostí sto očí za minutu Nikdy jsem přesně nechápala, proč se rychlost mořských lodí měří na uzly. Po shlédnutí jednoho filmu jsem se domnívala, že si možná kormidelník zauzluje ruce, když točí kormidlem, nebo že si námořníci z dlouhé chvíle dělají na lánech uzly. Vlastně to nevím přesně dodnes, ale přestalo mne to zajímat. Vymyslela jsem totiž novou míru, vhodnou pro měření rychlosti aut v přeplněných městských ulicích. A ta má aspoň zdánlivě s těmi uzly mnoho společného. Ztráta času. způsobená čekáním na zelené světlo semaforu, či na pokyn dopravní značky, mne vždycky rozčilovala. A tak jsem si začala vozit s sebou pletení. Sedadlo vedle řidiče bývá v mém voze stejně prázdné od té doby, kdy jsem tam podle poznatků z odborného tisku umístila upozorněni: „Pozor, sedadlo smrti!“ a tak tam může klidně ležet pletení. Přijedu ke křižovatce, vezmu do rukou jehlice a pletu. Naskoči žlutá, odložím pletení a pokračuji o křižovatku dál. V patek odpoledne při výjezdu z města tak udělám hravě půl rukávu, protože vozy se šinou pomalu, věčně stojí, a tak pletu s jednou nohou připravenou na brzdě, s druhou na spojce. Odborníci sice tvrdí, že ničím spojku, a že je to drahá jízda, ale co vědí automobiloví odborníci o tom, jak je drahý moderní svetřík? Podle počtu zhotovených očí a řad mohu také bezpečně sledovat, jak se prodlužuje průjezd městem. Býval čas, kdy jsem z jednoho sídliště na druhé upletla sotva tři řady přednice, a dnes už jich upletu dvacet, přičemž od té doby potřebuji přednici o dost širší. Potíž ovšem nastane, když mám ujíždět na zelenou a přidávat plyn, zrovna když potřebuji ubírat u krku. Pak na mne různí nezdvořáci obvykle troubí zezadu, abych už jela, ale já si kvůli nim přece nepopletú vzorek. Vynahradím si to pak prudkým startem na červenou. Ovšem jednou se mi to málem nevyplatilo. netrpělivý pirát vozovky na mne najel zezadu. Nebylo to vážné, jen trochu zkřivil nárazníky, mně utekly čtyři hladce, osm obrace a vrazila jsem si jehlici číslo tři do levého ukazováčku. Ani jsem to nehlásila pojišíovně, i když v té době silné pletací dráty byly zrovna úzkým profilem. Stejně si však myslím, že by se rychlost po městech měla udávat v nových, mnou objevených mírách. Tak třeba z Václavského náměstí do Ďáblic ve všední den rukávová manžetka, v sobotu půl zadnice, tedy zadního dílu, v noci šestnáct hladkých ok. Na mosty, do zatáček a jinak nepřehledných míst bych dala dopravní značku ve tvaru zkřížených jehlic, že je tu pletení zakázáno, v úzkých ulicích bych nedovolila ubírat a do kopce přidávat oči. Zato taxikářům bych dovolila jako přidruženou výrobu hromadné pletení svetrů. Dodržovali by možná víc předpisy, kdyby měli takto zajištěné placení prostojů. A to samo o sobě už stojí za úvahu. „Tatínek by ji měl vyhrnout sukni a napráskat ..." „Prosím vás, vždyť není co." 71J Ě30 Á . 1 A' / | ]fl c u ^ Jiří Petrák „Obývák už má koupený, rok už je ve stavebním družstvu a teď mu šetříme na auto!” RÝSOVÁNÍ PORTRÉT 2AKA, KTERV SE VE ŠKOLE OMLOUVAL, ŽE SICE DOMACf ÚKOLY z rýsovaní udělal, ale když SE RÁNO PROBUDIL, MEL RYSY STRHANÉ. ONDŘEJ SUCHÝ Z poznámek začínajícího biologa: PĚTINA Na mezi rostla květina vyrostla jí jen pětina. Víte, proč přestala květina růst? Protože nejspíš držela půst. BLÍN je kmín, kterému se udělalo špatně. CO DĚLÁ SEMÍNKO TRÁVY? Právě se napilo vody a tráví... NETŘESK Po cestě šel netřesk. Pomalu a opatrně - - aby sebou netřesk.